Latina pro začátečníky/Lekce 1
Tato stránka je součástí kurzu: | |
středoškolská | |
Příslušnost: Mmh |
Úvodem prostudovat
editovat- Heslo Latina na Wikipedii — úvodní část (kam latina patří a jaký má pro nás význam) a kapitolu o různých typech latinského jazyka
- Latinská abeceda
- Výslovnost latiny
Pozdravy a oslovení
editovatV latinském jazyce se nepoužívá pozdravů rozlišených podle denní doby. Nejčastějším pozdravem je
- salvē = buď zdráv (zdráva)
- salvēte = buďte zdrávi (zdrávy)[1]
Větší úctu naznačuje pozdrav
- avē, avēte
Při loučení (tedy místo českého na shledanou) používáme
- valē, valēte
Květnatější je pozdrav
- salūtō tē = zdravím tě
- salūtō vōs = zdravím vás
K pozdravu můžeme v případě známých osob připojit oslovení vyjadřující náš vzájemný vztah
- soror, sorōrēs = sestro, sestry[2]
- frāter, frātrēs = bratře, bratři[2]
- amīce, amīcī = příteli, přátelé
- amīca, amīcae = přítelkyně (j. č.), přítelkyně (mn. č.)
- magister, magistra = učiteli, učitelko
- discipulī = žáci
případně rozšířené o
- mī, meī, mea, meae = můj, moji, moje (j. č.), moje (mn. č.)
či použít jméno osloveného, pokud je nám známo
- salūtō tē, Andreā = zdravím tě, Ondřeji[3]
- et vōs salūtō, Paule Teresiaque = i vás zdravím, Pavle a Terezo
U neznámých osob volíme spíše oslovení
- vir bone (optime) = dobrý muži[4]
- mulier bona (optima) = dobrá ženo
- virī bonī (optimī) = dobří mužové, dobří lidé
- mulierēs bonae (optimae) = dobré ženy
V případě starších osob můžeme použít též oslovení
- pater, māter = otče, matko[2]
Kdo je kdo
editovatPři setkání s neznámým člověkem samozřejmě nejprve využijeme právě nabytých znalostí a řádně pozdravíme. Poté se můžeme vzájemně vyptat na svou totožnost:
- quis es (estis)? = kdo jsi (jste)?
- quis es, vir optime? = kdo jsi, dobrý muži?
Odpovídáme většinou titulem, stavem nebo povoláním ve spojení se jménem:
- magister Carolus sum = jsem mistr (magistr, učitel) Karel
- sumus viātōrēs, Marīa et Iōannēs = jsme pocestní (cestující), Marie a Jan
- ego sum Iacōbus, discipulus = já jsem Jakub, žák (student)[5]
- nōs sumus Andreās et Mārcus, mūsicī = my jsme Ondřej a Marek, muzikanti
Po prvním představení většinou následuje protiotázka
- et tū (vōs)? = a ty (vy)?
na kterou se odpovídá opět vlastním představením. Přitom můžeme zjistit, že v něčem jsme na tom stejně jako náš protějšek:
- et ego sum discipula = i já jsem žákyně
- et nōs sumus viātōrēs = i my jsme pocestní (cestující)
Obdobně se můžeme zeptat na třetí osobu, a obdobně i odpovědět:
- quis est amīcus tuus? = kdo je tvůj přítel?[6]
- frāter meus est = (to) je můj bratr
- is magister noster est = to je náš učitel[7]
- ea Martha est, magistra = to je Marta, učitelka[7]
Chceme-li si rozšířit slovní zásobu pro takovéto situace, můžeme využít též tematických slovníčků Škola (kapitola Osazenstvo školy), Zaměstnání a Rodina.
Jak se máme
editovatSetkáme-li se s člověkem, kterého už známe, můžeme se kromě pozdravu též zeptat, jak se mu daří:
- quid agis (agitis)? = jak se máš (máte)?
Na to můžeme odpovědět třeba
- grātēs, valeō (valēmus) = děkuji, mám (máme) se dobře
- nōn valeō (valēmus) = nemám (nemáme) se dobře
A následovat bude zpravidla opět protiotázka s odpovědí:
- et tū (vōs)? = a ty (vy)?
- et ego valeō, grātēs = i já se mám dobře, děkuji
Souvisící mluvnické jevy
editovatVokativ
editovatStejně jako čeština, má i latina 5. pád, vokativ, sloužící k oslovování. Vokativ je ve většině případů roven 1. pádu, nominativu (mulier = žena, ženo). Jen končí-li slovo v nominativu na -us, má vokativ povětšinou (ale ne vždy) koncovku -e (amīcus = přítel, amīce = příteli). Slova končící v nominativu na -ius tvoří často vokativ koncovkou -ī (fīlius = syn, fīlī = synu), a stejnou koncovku má i vokativ slova meus, můj, který zní mī. Trochu složitější je tvoření vokativu u jmen přejatých z řečtiny (Andreās = Ondřej, Andreā = Ondřeji), tam se prozatím spokojíme s tím, že se tvar vokativu prostě naučíme nazpaměť.
Spojky „et“ a „que“
editovatČeskou spojku „a“ můžeme v latině vyjádřit buď spojkou et, která se umisťuje mezi poslední dvě spojovaná slova stejně jako české „a“, nebo que, která se připíná k poslednímu slovu.
- pater, māter et soror = otec, matka a sestra
- Mārcus, Camilla Renātaque = Marek, Kamila a Renata
Spojka et se používá též ve významu české spojky „i“:
- Mārcus, Camilla et Renāta = Marek, Kamila i Renata
- et tē salūtō, frāter = i tebe zdravím, bratře
Časování slovesa „sum“ v přítomném čase
editovatLatina rozlišuje u slovesných tvarů tři osoby a dvě čísla, stejně jako čeština. Jednotlivé latinské a české tvary proto můžeme snadno postavit vedle sebe:
esse = být | |
sum = jsem | sumus = jsme |
es = jsi | estis = jste |
est = je | sunt = jsou |
Základním tvarem, podle něhož se latinská slovesa řadí do slovníku a v němž se nejběžněji uvádějí, je 1. osoba jednotného čísla. Sloveso „být“ tedy v latinsko-českém slovníku najdeme pod písmenem S jakožto sum, a právě tak obyčejně nemluvíme o slovese esse, nýbrž o slovese sum.
Osobní zájmena
editovatLatina rozlišuje stejná osobní zájmena jako čeština. Ve výše uvedených příkladech jsme jich již většinu potkali, nyní si můžeme udělat přehlednou tabulku (zatím vynecháváme střední rod, aby toho nebylo moc najednou):
ego = já | nōs = my | ||
tū = ty | vōs = vy | ||
is = on | ea = ona | iī = oni | eae = ony |
Přivlastňovací zájmena
editovatVe výše uvedených příkladech jsme se setkali i s přivlastňovacími zájmeny. Podrobně se jim budeme věnovat v pozdějších lekcích, zatím nám stačí přehled několika základních tvarů:
meus = můj (bratr) | mea = moje (sestra) | meī = moji (bratři) | meae = moje (sestry) |
tuus = tvůj | tua = tvoje | tuī = tvoji | tuae = tvoje |
noster = náš | nostra = naše | nostrī = naši | nostrae = naše |
vester = váš | vestra = vaše | vestrī = vaši | vestrae = vaše |
Poznámky
editovat- ↑ V latině se nevyká. Tvary množného čísla (salvēte, avēte, valēte) používáme jen tehdy, mluvíme-li s více osobami. Při hovoru s jednou osobou používáme vždy jednotného čísla (salvē, avē, valē), i kdybychom jí česky vykali.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Oslovení soror, frāter, pater, māter není omezeno jen na pokrevní příbuzné. Jako sestru či bratra můžeme oslovovat kohokoli, kdo je přibližně stejného věku a s kým se cítíme spřízněni, tedy například i spolužáky nebo kamarády z oddílu, jako otce či matku zase libovolnou starší osobu, ke které pociťujeme úctu.
- ↑ Chceme-li s přáteli hovořit latinsky, je vhodné si zvolit latinská jména nebo přezdívky, aby bylo možno je dobře skloňovat a začleňovat do vět. V tom vám pomůže stránka Jak polatinštit nelatinské jméno.
- ↑ Slovo optimus, které je v oslovení záměnné se slovem bonus (ve vokativu optime, bone), znamená doslova nejlepší, předobrý. V tomto případě ho ale překládáme jako dobrý (oslovení nejlepší muži zní v češtině poněkud přitrouble, zatímco v latině je úplně normální).
- ↑ Stejně jako v češtině nemusíme v latině používat u slovesných tvarů osobních zájmen, ba dokonce v latině je můžeme vynechat leckde, kde bychom je v češtině použili. Pokud uvedeme osobní zájmeno, pak to znamená zdůraznění.
- ↑ Když se ptáme na třetí osobu v její přítomnosti, je samozřejmě zdvořilejší ji označit za přítele osloveného, než se na ni ptát pouhým zájmenem.
- ↑ 7,0 7,1 Latina má i zájmeno id, odpovídající našemu „to“, ale v případě, že hovoříme o osobě, je lepší použít is („on“) či ea („ona“).
Úkoly do příští lekce
editovat- Přeložte si své jméno do latiny. Pokud své jméno nenajdete ve zdejších seznamech jmen a příjmení nebo pokud se vám tam navržené podoby vašeho jména nelíbí, hledejte jiné možnosti, dokud nenajdete latinské jméno, s nímž budete spokojeni. Přečtěte si zdejší stránku o polatinšťování jmen, zeptejte se na diskusních stránkách zmíněných seznamů nebo na diskusní stránce svého kurzu, a jistě nakonec najdete nějakou možnost, která bude přijatelná pro vás i pro latinu.
- Připište své latinské jméno ke svému wikiverzitnímu jménu v seznamu účastníků kurzu.
- Kdekoli se setkáte s jinými účastníky kurzu (ať už v reálném světě, nebo onlajn), zdravte se vzájemně latinsky a používejte při tom svá latinská jména. Ptejte se latinsky, kdo je kdo a jak se kdo má, a odpovídejte si. Nestyďte se, nějak s tou latinou musí člověk začít, a skrze takovéhle užívání začne člověku pomalu přecházet do krve.
- Zajistěte si přístup k nějaké latinské gramatice a slovníku. Můžete si je koupit v papírové podobě (třeba něco podle na Wikiverzitě sesbírané bibliografie), můžete si je pořídit elektronicky, můžete si je vyhledat onlajn — na konkrétní podobě nesejde, důležité je, abyste věděli, kam nahlédnout, když budete chtít vědět, jak se tvoří vokativ u substantiv 2. deklinace nebo jak se latinsky řekne „nudlová polévka“.
- Zkuste si přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět už se znalostmi z této lekce (a s občasným nahlédnutím do slovníku). Své překladové pokusy zapište na stránku domácího úkolu.
- Z toho, co už znáte, sestavte jednoduchý rozhovor, a rovněž ho zapište na stránku domácího úkolu.