Urgesal/Koncovky slov a flexní jazyky

Tato stránka je součástí projektu:

Urgesal

Příslušnost: všeobecná

Stránka je výzkumnou úvahou a je součástí projektu Urgesal. Úvahy tak dávají výpověď o tom co se děje za pozadím projektu, do jisté míry jej dokumentuje, a může být návodem či inspirací těm kteří umělý jazyk vytvářejí.

Úvod

Tato úvaha se zabývá využitím koncovek v ohebných (flexních) jazycích. Cílem práce, je vytvoření systému skloňování pro jazyk Urgesal a tím aktualizaci jazyka Urgesal z aglutinačních do flexních umělých jazyků. Což znamená, že stránka bude obsahovat nové informace o jazyku Urgesal, které se nemusí nějakou dobu shodovat s již oficiální existující gramatikou, neboť se tato stránka zabývá vývojem nové gramatiky. Jakmile budou některé části nové gramatiky hotové, budou postupně přepisovány do podoby oficiální existující gramatiky Urgesal. Protože mluvnické pády ( zde: Urgesal/Mluvnické pády zhruba mezi 6 až 8 mluvnickými pády) nejsou ještě zcela dokončené, bude tato práce pro své potřeby předpokládat existenci 10 pádů. Přičemž již existující nástin, bude sloužit jako výchozí bod pro získání přibližné představy jak pády v jazyku Urgesal vypadají.

V této práci také zkouším nový vyvíjený formát citací a ztrojování, který vychází z vypisování celých citací (úryvků), aby tak bylo jasné, z jakého textu skutečně vycházím. Čímž se reference stává jakýmsi zásobníkem citací a myšlenek. Citace v uvozovkách jsou přesné citace a citace bez uvozovek jsou parafrázované citace.

Koncovky slov a flexní jazyky

Koncovky

Koncovka je flexivní sufix na konci slova, který se mění při skloňování nebo časování.^[1.1] Lze jimi také rozlišit některé slovní druhy.^[2.1] Z čehož vyplívá, že koncovka v sobě sdružuje několik gramatických funkcí najednou. Čímž se zásadně liší od aglutinačních sufixů, které vyjadřují vždy jen jednu gramatickou funkci. Strategie přiřazovat k jednomu morfu pouze jednu gramatickou funkci, sice na jednu stranu umožňuje vyšší jednoznačnost. Na straně druhé, se však jedná o plýtvání s počtem morfů a to i v případě, že se jedná o morf o velikostí pouhého jednoho znaku. Protože v takovém případě roste velikost slova a může docházet k přetížení jazyka z pohledu funkčnosti. Tato problematika je probírána také v úvaze Urgesal/Systematičnost morfologie. Která se kromě jiného, se také zabývá kombinatorikou jazyka a vlivy vedoucími k přetížení jazyka.

Výzkum využití koncovek v jazyce Urgesal

Jak již bylo naznačeno, prozatím se jazyk Urgesal spoléhá na aglutinační princip připojování přípon. Součástí výzkumu a vývoje jazyka je však přechod na flexní princip tedy využívání koncovek. Protože výzkum mluvnických pádů není v jazyce Urgesal zcela dokončen, tak jsem předběžně stanovil že bude mít 10 mluvnických pádů. Raději tedy předběžně počítám že jich bude více. Protože je jednoduší jich pár smáznout, než přidávat kdykoliv zjistím, že je to zapotřebí.

Koncovky pro Urgesal tedy budou spojovat pády a číslo i některé slovní druhy (kategorie). Protože Urgesal rozlišuje i rod, životnost a někdy také druhy podstatného a přídavného jména. Bude přihlédnuto i k těmto specifikům a počítám s užíváním vzorů. Jako například v češtině vzor kuře, moře, stavení atd. Základní princip bude vycházet z jednopísmenných koncovek a výcepísmenných koncovek. Vzory pomohou rozlišit variantnost, kdy základ slova bez koncovky končí na samohlásku nebo souhlásku (například ada (táta) vs. adarán (otec)).

Tam kde se koncovky opakují jej od sebe odliší předložky nebo další podpůrná slova, která se na ně budou vázat, tak aby bylo možno jednotlivé pády od sebe odlišit. Takto mohou být některé koncovky využity opakovaně bez přetížení a proto nemusí existovat koncovky v každém tvaru zcela jedinečné. Například v češtině existuje 7 pádů pro jednotné i množné číslo, což je dohromady 14 variant.[1.4] Jmenných vzorů existuje také 14, což je 14x14 dohromady 196 variant, které potřebují koncovku.[1.4] Přesto všechno, v češtině existuje pouze 26 jedinečných koncovek (a, e, ě, i, o, u, y, ou, é, í, ů, ech, ách, ích, em, ám, ím, ům, mi, ami, emi, ími, ovi, ové).[1.4] Slovo tak může opakovat koncovku protože spolu s předložkou se změní význam. Předložky tak vnášení nový rozměr a další kombinační variabilitu navíc. Což jen dokazuje vysokou efektivitu, pokud se zkombinují s využitím předložek.

Němčina a Angličtina mají sice oficiálně jen 4 mluvnické pády, avšak poslední 4. pád se pojí s velkým množstvím předložek. Takže tato předložková metoda, dokáže ve výsledku zredukovat i počet pádů a bez redukce množství významů, ale na druhou stranu tím zvyšuje potřebu pomocných slov jako jsou například zmiňované předložky. Ve výsledku se tak nedá úplně říci, že má nějaký konkrétní jazyk 4 nebo 7 pádů, ale mohou jich být stovky, ukryté v různých gramatických kombinacích. Z tohoto důvodu nelze pojem mluvnický pád jednoznačně definovat, má totiž nejednoznačnou, neohraničitelnou podobu a přesto dokonale funguje.

Celí systém bude po nějakou dobu neustálé předěláván a zdokonalován, redukován a zjednodušován, aby tak bylo docíleno optimálního tvaru. Uváděné koncovky tedy nemusí být konečnou podobou. Což jen podtrhuje možnou složitost a komplexnost mluvnických pádů. Tímto jsou jazyky velice komplexní, neboť mají i komplexní gramatiku.

Zjišťuji také, že 3. pád dativ podstatného jména v češtině velice souvisí se skloňováním přídavných jmen přivlastňovacích. Například slovo učitel ve 3.pádě je "učiteli" nebo "učitelovi" a v množném čísle "učitelům". Nebo slovo Faraon ve 3. pádě je "Faraonu" nebo "Faraonovi" a v množném čísle "Faraonům". Třetí pád dativ tak v češtině vytváří vztah přivlastňování, a právě proto tak souvisí s přídavnými jmény přivlastňovacími (např. jaký, který, čí "Faraonův"; v podobě přídavného jména, a v podobě podsítného jména 3. pádu: komu čemu "Faraonovi") . V jistém smyslu jde o totéž jen v jiném kontextu a použití.

Tabulky podstatných jmen

Rod mužský

životný

rod mužský životný vzor "adarán" otec

pád	jednotné	dvojné	množné
1. pád	-	-e	-s
2. pád	-i	-é	-s
3. pád	-ů	-ůs	-ůk
4. pád	-e	-í	-ou
5. pád	-is	-ise	-isá
6. pád	-ek	-ík	-ec
7. pád	-eka	-ika	-ice
8. pád	-y	-yp	-ys
9. pád	-yt	-yn	-yr
10. pád	-yka	-ika	-yce

Skloňování "adarán" otec:

1. adrán | adaráne | adaráns
2. adaráni | adaráné | adaráns
3. adaránů | adránůs | adaránůk
4. adaráne | adarání | adaránou
5. adaránis | adránise | adaránisá
6. adaránek | adaráník| adaránec
7. adaráneka | adaránika | adaránice
8. adarány | adarányp | adaránys
9. adarányt | adarányn | adarányr
10. adarányka | adaránika | adarányce

rod mužský životný vzor "ada" táta

pád	jednotné	dvojné	množné
1. pád	-	-p	-ká
2. pád	-n	-l	-k
3. pád	-nů	-nůs	-nůk
4. pád	-ne	-ní	-nou
5. pád	-t	-pe	-ká
6. pád	-tek	-tik	-tec
7. pád	-teka	-tika	-tice
8. pád	-ty	-typ	-tys
9. pád	-tyt	-tyn	-tyr
10. pád	-tyka	-tika	-tica

Skloňování "ada" táta:

1. ada | adap | adaká
2. adan | adal | adak
3. adanů | adanůs | adanůk
4. adane | adaní | adanou
5. adat | adape | adaká
6. adatek | adatik | adatec
7. adateka | adatika | adatice
8. adaty | adatyp | adatys
9. adatyt | adatyn | adatyr
10. adatyka | adatika | adatica

neživotný

• přípona -har signalizuje mužský neživotný element (zdroj: Urgesal/Skládání slov/Podstatná jména#Rod)
• prozatím pro mužský neživotný rod jiné indikace neexistují

rod mužský neživotný vzor "kurhar " hora

pád	jednotné	dvojné	množné
1. pád	-	-e	-i
2. pád	-an	-y	-ín
3. pád	-ů	-ůp	-ůs
4. pád	-u	-up	-ou
5. pád	-ut	-ute	-uka
6. pád	-ek	-ík	-ec
7. pád	-eka	-ika	-ice
8. pád	-aty	-atyp	-atys
9. pád	-atyt	-atyn	-atyr
10. pád	-atyka	-atika	-atica

Skloňování slova "kurhar" hora:

1. kurhar | kurhare | kurhari
2. kurharan | kurhari | kurharín
3. kurharů | kurharůp | kurharůs
4. kurharu | kurharup | kurharou
5. kurharut | kurharute | kurharuka
6. kurharek | kurharík | kurharec
7. kurhareka | kurharika | kurharice
8. kurharaty | kurharatyp | kurharatys
9. kurharatyt | kurharatyn | kurharatyr
10. kurharatyka | kurharatika | kurharatica

Rod ženský

rod ženský životný vzor "abarem"

pád	jednotné	dvojné	množné
1. pád	-a	-e	-ová
2. pád	-ka	-eka	-ika
3. pád	-iků	-ikůs	-ikou
4. pád	-čka	-ička	-ečka
5. pád	-ka	-ke	-kes
6. pád	-aš	-eška	-iška
7. pád	-iš	-éčka	-oška
8. pád	-al	-el	-il
9. pád	-ax	-ex	-ix
10. pád	-ux	-ox	-yx

Skloňování slova "abarem" matka:

1. abarema | abareme | abaremová
2. abaremka | abaremeka | abaremika
3. abaremiků | abaremikůs | abaremikou
4. abaremčka | abaremička | abaremečka
5. abaremka | abaremke | abaremkes
6. abaremaš | abaremeška | abaremiška
7. abaremiš | abareméčka | abaremoška
8. abaremal | abaremel | abaremil
9. abaremax | abaremex | abaremix
10. abaremux | abaremox | abaremyx

• kde x se čte jako české ch ( ax jako ach, ex jako ech atd.)
• y se v Urgesal čte jako německé přehlasované ä (temné i)

Rod střední

Základ slova končí na:

• většinou končí na -u, -o - je životný i neživotný
• životné končí na -ameš (umělí život), -om (životný obecně)
• neživotný končí na -er

rod střední bez určení životnosti vzor "ahu" rameno

pád	jednotné	dvojné	množné
1. pád	-	-rp	-rká
2. pád	-mo	-mop	-mos
3. pád	-vo	-lo	-ko
4. pád	-se	-pí	-kou
5. pád	-s	-p	-pká
6. pád	-ře	-řete	-řeta
7. pád	-řat	-řet	-řete
8. pád	-řal	-řel	-řil
9. pád	-řyt	-řyn	-řyr
10. pád	-řyka	-řika	-řica

skloňování "ahu" (to) rameno:

1. ahu | ahurp | ahurká
2. ahumo | ahumop | ahumos
3. ahuvo | ahulo | ahuko
4. ahuse | ahupí | ahukou
5. ahus | ahup | ahupká
6. ahuře | ahuřete | ahuřeta
7. ahuřat | ahuřet | ahuřete
8. ahuřal | ahuřel | ahuřil
9. ahuřyt | ahuřyn | ahuřyr
10. ahuřyka | ahuřika | ahuřica

skloňování "anu" (to) nebe:

1. anu | anurp | anurká
2. anumo | anumop | anumos
3. anuvo | anulo | anuko
4. anuse | anupí | anukou
5. anus | anup | anupká
6. anuře | anuřete | anuřeta
7. anuřat | anuřet | anuřete
8. anuřal | anuřel | anuřil
9. anuřyt | anuřyn | ahuřyr
10. anuřyka | anuřika | anuřica

Tabulky přídavných jmen

Pravidelná přídavná jména

pravidelná přídavná jména

rod	1. stupeň	2. stupeň	3. stupeň
ženský	-ajim	-ajoh	-ajohaj
mužský	-ajan	-ajoh	-ajohaj
střední	-ajom	-ajoh	-ajohaj

avip "louka":

• avipajim (louková), avipajan (loukový), avipajom (loukové), avipajoh (loukovější), avipajhaj (nejloukovější)

Měkká přídavná jména

měkká přídavná jména

rod	1. stupeň	2. stupeň	3. stupeň
ženský	-ji	-ji	-ji
mužský	-ji	-ji	-ji
střední	-ji	-ji	-ji

avip "louka":

• avipaji (luční)

Reference

1. WIKIPEDIE, Koncovka (mluvnice), https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncovka_(mluvnice)
   1. „Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova. C některých tvarech může koncovka chybět (tzv. nulová koncovka). Koncovka je též často považována za součást přípony (např.. Běžná přípona přídavných jmen -ný se pomocí koncovek při skloňování mění podle pádu, čísla i rodu).“
   2. „V češtině (a v ostatních flexivních jazycích) se jedinou koncovkou vyjadřuje několik kategorií: např. ve slovoformě dom-ech vyjadřuje koncovka -ech množné číslo a šestý pád. Naproti tomu třeba v aglutinační maďarštině má jedna každá kategorie svojí vlastní koncovku (čímž dochází k hromadění koncovek za sebe).“
   3. „Na základě koncovek (a kmenotvorných přípon je v češtině založena klasifikace slovesných a jmenných tříd a vzorů – na rozdíl třeba u klasifikace na základě zakončení kmene ve staroslověnštině.“
   4. „Při kombinaci 14 jmenných vzorů a 14 pádů je teoreticky možných 196 možných koncovek, ve skutečnosti však je koncovek pouze 24 (a, e, ě, i, o, u, y, ou, é, í, ů, ech, ách, ích, em, ám, ím, ům, mi, ami, emi, ími, ovi, ové). Je tedy jasné, že je v češtině velká pádová homonymie. Nicméně zatížení koncovek je různé, např. koncovka -e (resp. -ě) označuje 40 pádů, a naopak např. koncovka -ími pouze jeden (staveními).
2. SGALL, Petr. Jazyk, mluvení, psaní. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1903-3.
   1. „České koncovky, podobně jako koncovky jiných jazyků, rozlišují v mnoha případech mimo jiné i slovní druh (např. o koncovkách slovních tvarů "dobro" a "dobré" nelze jistě tvrdit, že jsou synonymní, že odpovídají téže gramatické formě).
3. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ (Intenretová jazyková příručka), Morfematika, https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778#nadpis13
   1. „Finální tvarotvorné přípony neboli koncovky jsou morf(ém)y, které se vyskytují na konci slova jako jeho poslední morf(ém). Po finální tvarotvorné příponě neboli koncovce se v rámci slova nebo slovního tvaru (na jeho tzv. absolutním konci) může vyskytnou už jedině postfix.“
   2. Rozlišujeme koncovky: tvarotvorné přípony finální – osobní koncovky, tvarotvorné přípony finální – rodové koncovky, tvarotvorné přípony finální – infinitivní koncovky, tvarotvorné přípony finální – pádové koncovky.
   3. „Osobní koncovky se vyskytují u slovesných tvarů pro činný rod oznamovacího způsobu přítomného času. U nedokonavých sloves mají tyto tvary význam přítomného času, u dokonavých sloves však význam času budoucího (srov. nes‑0‑u, nes‑e‑š, nes‑e‑0, nes‑e‑me, nes‑e‑te, nes‑0‑ou; děl‑á‑m, děl‑á‑š, děl‑á‑0, děl‑á‑me, děl‑á‑te, děl‑aj‑í; pros‑í‑m, pros‑í‑š, pros‑í‑0, pros‑í‑me, pros‑í‑te, pros‑0‑í). Dále se vyskytují ve tvarech pro rozkazovací způsob (srov. tisk‑n‑i‑0, tisk‑n‑ě‑me, tisk‑n‑ě‑te; děl‑ej‑0‑0, děl‑ej‑0‑me, děl‑ej‑0‑te).“
   4. „Rodové koncovky se vyskytují ve tvarech příčestí činného a trpného (srov. děl a l 0, děl a l a, děl a l o, kup-ova l i, kup-ova l y, kup-ova l a; děl á n 0, děl á n a, děl á n o, kup-ová n i, ku-po-ová n y, kup-ová n a) a u obou přechodníků –⁠ přítomného a minulého (srov. ber 0 0 a, ber 0 ouc 0, ber 0 ouc e, nes 0 0 a, nes 0 ouc 0, nes 0 ouc e, tisk n 0 a, tisk n ouc 0, tisk n ouc e, děl aj 0 e, děl aj íc 0, děl aj íc e, kup-uj 0 e, kup-uj íc 0, kup-uj íc e; u děl a v 0, u děl a vš i, u děl a vš e, po-pros i v 0, po-pros i vš i, po-pros i vš e, při nes 0 0 0, při nes 0 š i, při nes 0 š e).“
   5. „Morfém pro infinitivní koncovku může být v češtině realizován dvěma způsoby –⁠ pomocí morfu t (zastarale též ti; srov. děl a t, pros i t, tisk-nou t × vid ě ti) nebo i (srov. péc 0 i, moc 0 i atp.).“
   6. „Vyskytují se na konci všech výrazů, které patří ke slovním druhům, jež se skloňují. Najdeme je tedy u podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek (srov. např. pán‑0, muž‑i, sluh‑ovi, soud‑c‑ům, stroj‑em, hrad‑y, žen‑a, žen‑0, žen‑ami, růž‑í, kost‑mi, moř‑ích; mlad‑ý, star‑ého, mal‑ému, dlouh‑ých, rov‑n‑ými atp., jar‑n‑í, jar‑n‑ího, jar‑n‑ími atp., otc‑ův‑0, otc-ov‑a, tet-in‑ými, tet-in‑ě).“
   7. „Postfix je specifickým druhem slovotvorné přípony, která se klade na samotný, tzv. absolutní konec slova, tj. ještě za jeho poslední morf(ém) –⁠ koncovku. Někdy se postfixy také označují jako slovotvorné částice. Při skloňování nebo časování daného slova zůstává postfix na jeho absolutním konci v nezměněné podobě, zatímco slovo se pomocí obměny koncovek ohýbá (srov. t‑o‑ho‑hle, t‑o‑mu‑hle; věř‑í‑m‑ť, věř‑í‑me‑ť, věř‑í‑te‑ť atp.). Jde např. o morfy: ‑si (c‑o‑si, jak‑ý‑si), ‑ž (c‑o‑ž, po‑jď‑0‑me‑ž), ‑ť (věř‑í‑m‑ť, slyš‑í‑m‑ť), ‑koli(v) (c‑o‑koli(v), č‑e‑mu‑koli(v)), ‑hle (t‑en‑hle, t‑o‑ho‑hle), ‑to (t‑a‑to, t‑é‑to, t‑ím‑to).“
4. ZOBALOVÁ, Regina. Nominální flexe v Češtině a Slovenštině. Olomouc, 2011. Dostupné také z: https://theses.cz/id/q5o0kq/00098585-703598022.pdf. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D.
   1. "Pro pochopení deklinace je třeba znát hláskovou soustavu obou jazyků." (Češtiny a Slovenštiny)
   2. "V období indoevropského prajazyka se rozlišovaly dva rody: osobní a věcný. Později vznikly tři rody - maskulina, feminina a neutra."