Latina pro začátečníky/Lekce 4

Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí kurzu:
středoškolská
Příslušnost: Mmh

Kde editovat

Umíme už hovořit o tom, jaké věci či osoby jsou a co dělají. Pro přesnější popis se ovšem musíme umět též zeptat, kde jsou, kde něco dělají nebo odkud a kam se pohybují. Začneme prostým dotazem na polohu:

ubi est mēnsa magna? = kde je (ten) velký stůl?
ubi sunt Iacōbus Iūdithaque? = kde jsou Jakub a Jitka?

Odpovědět můžeme ponejprv jedním z polohových příslovcí:

Iacōbus est hīc, Iūditha est domī = Jakub je tady, Jitka je doma
mēnsa magna est ibi (istīc, illīc, alibī) = velký stůl je tam (tamhle, onde, jinde)

Většinou však budeme k určení místa potřebovat předložkovou vazbu. Nejčastěji nám pomůže předložka in s ablativem, mající význam českého „v“ nebo „na“:

Iacōbus Iūdithaque sunt in scholā (in hortō, in conclāvī, in cubiculō, in cēnāculō) = Jakub a Jitka jsou ve škole (na zahradě, v pokoji, v ložnici, v jídelně)

Další vhodné předložky jsou apud s akuzativem („u“, „při“), sub s ablativem („pod“) a super s ablativem („nad“, „na“):

stāmus apud viam = stojíme u cesty
apud fluvium calthae crēscunt = u řeky rostou blatouchy
sub armāriō pulvis est = pod skříní je prach
calceī sub sellā stant = boty stojí pod židlí
super aquā volat avis = nad vodou letí pták
lagoena super armāriō stat = lahev stojí na skříni

Naučené polohové vazby samozřejmě můžeme hned využít ve spojení s neurčitou odpovědí, se záporem či s tázací částicí ne:

nesciō, ubi Marcus est = nevím, kde je Marek
Teresia in scholā nōn est hodiē = Tereza dnes není ve škole
estne pila in arcā? nōn, nihil ibi est = je míč v truhle? ne, nic tam není[1]

Kam a odkud editovat

Obdobně, jako jsme se ptali na polohu, můžeme se ptát, kam se věci nebo osoby pohybují (první použitelnou otázku dokonce známe z literatury):

quō vādis? = kam kráčíš?
quō fugiunt discipulī? = kam utíkají žáci?

Odpovědět můžeme opět příslovcem nebo předložkovou vazbou:

(hōc, istūc, illūc, domum) = tam (sem, tamhle, onam, domů)
in scholam (in hortum, in subterrāneam, in culīnam, in tabernam, ad fluvium, sub arbōrem, super tēctum) = do školy (na zahradu, na metro, do kuchyně, do hospody, k řece, pod strom, na střechu)

Stejně se pak můžeme ptát, odkud se někdo nebo něco pohybuje:

unde venītis? = odkud přicházíte?

A obdobně i odpovídat:

inde (hinc, istinc, illinc, domō) = odtud (odsud, odtamhletud, odtamtud, z domova)
ē scholā (ex hortō, ē subterrāneā, ā subterrāneā, ā fluviō) = ze školy (ze zahrady, z metra, od metra, od řeky)

Opět můžeme využít předchozích znalostí a zase o něco vylepšit svou schopnost tvořit věty. Přitom si už troufneme používat i nepravidelné sloveso „jít“:

unde quōque īs? = odkud a kam jdeš?
eō eō, ubi amīcī meī sunt = jdu tam, kde jsou moji přátelé
ītisne in theātrum? = jdete do divadla?
nōn, nēmō eō it = ne, nikdo tam nejde
Paula Petraque illūc eunt, ergō īmus quoque = Pavla a Petra tam jdou, tedy jdeme také

Text ke čtení a překladu editovat

Schola est vacua. Omnēs classēs dēsertae sunt. Nēmō ibi est. Nūllī discipulī in classibus discunt, nūllī magistrī docent.
Ubi sunt omnēs?
Omnēs in hortō sunt vel eō eunt. Omnēs magistrī plūrēsque discipulī iam ibi sunt. Et rēctor, et dispēnsātrīx sunt ibi quoque. Nōnnūllī discipulī adhūc veniunt.
Nunc omnēs iam in grāmine sub arbōribus sedent. Sōlum classis secunda stat et carmen bellum cantat.
Schola solemne magnum celebrat.

Souvisící mluvnické jevy editovat

Ablativ editovat

Pro určení polohy musíme k dosud poznaným pádům — nominativu, vokativu a akuzativu — přidat ablativ, který odpovídá přibližně českému 6. a 7. pádu. Přesná pravidla jeho tvoření i možnosti jeho využívání poznáme později; zatím se můžeme orientovat podle této přibližné tabulky:[2]

nominativ ablativ
sg. pl. sg. pl.[3]
-a -ae -īs
-us nebo -er -īs
-um -a -īs
-is aj. -ēs -e nebo -ibus
-e aj. -ia nebo -a nebo -e -ibus
-us -ūs -ibus
-ua -ibus
-ēs -ēs -ēbus

Výše uvedená tabulka nám pomůže tvořit ablativ podstatných jmen, přídavných jmen i přivlastňovacích zájmen. Pro osobní zájmena se ovšem opět musíme ablativu naučit zvlášť:

= mnou nōbīs = nás
= tebou vōbīs = vámi
= jím = jí iīs = jimi

Polohové a směrové předložky editovat

Podle větných příkladů si můžeme sestavit též přehlednou tabulku základních polohových a směrových předložek:

quō? ubi? unde?
in (acc.)[4] in (abl.) ex, ē[5] (abl.)
ad (acc.) apud (acc.) ā, ab, abs[6] (abl.)
super (acc.) super (abl.) (abl.)
sub (acc.) sub (abl.) [7]

Polohová a směrová příslovce editovat

Seznámili jsme se též s řadou polohových a směrových příslovcí, která nám rovněž zpřehlední tabulka:

quō? ubi? unde?
ibi inde
hūc, hōc hīc hinc
istūc istīc istinc
illūc illīc illinc
domum domī domō

Nepravidelné sloveso „eō“ editovat

Jako poslední tabulku k této lekci si můžeme napsat časování nepravidelného slovesa , „jdu“. Můžeme si všimnout, že sloveso se podobá samotným koncovkám 4. konjugace, jen v 1. osobě singuláru a 3. osobě plurálu se i před samohláskou mění na e:

īre (jít)
(jdu)
īs (jdeš)
it (jde)
īmus (jdeme)
ītis (jdete)
eunt (jdou)

Stejně jako sloveso se časují jeho složeniny, tedy redeō („vracím se“), trānseō („přecházím“, „míjím“), adeō („přistupuji“), abeō („odstupuji“), coeō („setkávám se“), ineō („vstupuji“), pereō („zanikám“) atd.

Poznámky editovat

  1. V latině se neužívá vícenásobného záporu, jak jej známe z češtiny. Záporné slůvko by mělo být ve větě jenom jedno, resp. použijeme-li dvě, pak se obě vyruší a význam je naopak s důrazem kladný. Proto říkáme nihil est (nic není), nēmō est (nikdo není).
  2. Při pohledu na tabulku možná už začínáme tušit latinské skloňovací vzory a jejich skupiny. Těmi se však budeme zabývat až poté, co se jednotlivě seznámíme s pády a jejich používáním ve větách, abychom se neučili jen abstraktním tvarům.
  3. Zkratky „sg.“ a „pl.“ jsou standardně používané zkratky pro singulár, tedy jednotné číslo, a plurál, tedy množné číslo.
  4. Stejně jako jsme si zapamatovali standardně používané zkratky pro jednotné a množné číslo, můžeme si zapamatovat zkratky pro jednotlivé pády, které už známe: nom. (nominativ), acc. (akuzativ), voc. (vokativ), abl. (ablativ)
  5. Z předložkových variant ē a ex se dá ex použít kdekoli, ale před souhláskou se může pro libozvučnost zjednodušit na ē.
  6. Z předložkových variant ā, ab, abs se ā používá před souhláskou, ab před samohláskou a abs před počátečním t.
  7. Latina nemá předložku odpovídající našemu „zpod“. Tato se dá nahradit složitým opisem, ale v běžném případě by se užilo méně přesného ā nebo .

Úkoly do příští lekce editovat

  • Přečtěte si ještě jednou nahlas věty z tého lekce a uvědomte si jejich význam. Zopakujte si stejným způsobem věty z lekcí minulých.
  • Sestavujte si věty o tom, kde kdo nebo co je a odkud kam jde. Když potkáte jiného latiníka, neptejte se ho jen na to, jak se má a co dělá, ale přidejte hned otázku odkud přichází a kam kráčí. Dohledávejte si ve slovníku slova, která Vám chybějí k tomu, abyste dokázali po pravdě odpovědět (můžete také využít zdejší sbírky slovíček s tématem školy).
  • Zapište si opět věty, které se Vám povedly, či důležitá slova, která se Vám podařilo dohledat. Zkuste si sepsat krátké vyprávění, v němž budete co nejvíce používat vyjádření polohy a směru.
  • Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních čtyř lekcí.
  • Přečtěte si nahlas a přeložte cvičné texty, odpovídající mluvnickým znalostem probraným do této lekce.

Pomocné stránky editovat