Programování pro hračičky/Opičky/FAQ

Tato stránka je součástí kurzu:

Programování pro hračičky

středoškolská

Příslušnost: skupinová

Jak najdu ztracenou opičku?

Opička se nejčastěji ztratí proto, že jste před vlastním odchodem ze hry své opičce neřekli příkaz nashledanou, který je popsán v 1. lekci. Pak opička zůstala ve hře bez Vás. V lepším případě se po nějaké době nečinnosti ze hry také odhlásila a jako svou poslední polohu si zaznamenala tu, na které jste ji opustili. Když se potom vrátíte do hry, vrátíte se zpravidla na místo, odkud jste odešli. Pak stačí na opičku jednou zahřímat, načež se ona opět přihlásí do hry a objeví se přímo u Vás.

Horší případ je, když opička při Vašem odchodu už měla hlad nebo žízeň. Pak sice zpočátku čekala na místě, kde jste ji opustili, ale dříve než se rozhodla opustit hru, vyhladověla nebo vyprahla natolik, že se rozběhla hledat potravu nebo vodu. Když se pak vrátíte do hry a zahřímáte na ni, tak se sice také vrátí do hry, bude ale na jiném místě, než jste ji zanechali, možná i docela daleko. Pak máte možnost vydat se ji hledat — a možná i najdete, když prohledáte ta místa v okolí, kde je volně k dispozici voda a potrava. Pokud ji však nenajdete, nezbude Vám než prostě hřímat a hřímat — je pak potřeba zahřímat aspoň dvakrát, ale někdy třeba i desetkrát, pokud k Vám opička ještě neměla velkou důvěru — dokud k Vám opička nedorazí.

Nejhorší je, když opička vyrazila hledat potravu nebo vodu, ale nenašla ji včas, tedy při hledání vyhladověla tak, že jí začala hrozit smrt hladem nebo žízní. V takovém případě se opička přenese na jedno ze záchranných míst, opatřených volně dostupnou vodou i potravou v libovolném množství. Tato místa jsou ovšem ve hře poměrně vzácná a všechna jsou poměrně daleko od začátečnických oblastí hry. V takovém případě nemáte jinou možnost než hřímat tak dlouho, než opička přijde.

Co mám dělat, když potřebuji hřímat na opičku, ale nemám dost duševních bodů?

Hřímání je poměrně mohutné kouzlo (uvědomte si, jak rozlehlé jsou světy mudu Prahy a že hřímání je až na několik výjimek slyšet zřetelně ve všech jeho místnostech), takže spotřebuje docela dost duševních sil. Ty se nám průběžně doplňují, ovšem v závislosti na tom, jak dobré je naše zdraví a zda jsme najedeni a napiti — pokud jsme zcela nasyceni, pak se nám doplňují plnou rychlostí, při nižší sytosti pomaleji, a pokud žízníme nebo hladovíme, přestanou se doplňovat úplně.

Potřebujeme-li zahřímat na opičku, ale nemáme dost duševních bodů, měli bychom se především dobře najíst a napít. Chceme-li své duševní zotavování ještě urychlit, pak si můžeme najít pohodlné křeslo, nebo dokonce postel — vsedě a vleže se nám doplňují všechny síly rychleji než vestoje. Existují také léčivé prameny a mimořádně zdravé pokrmy, které doplňují hráči síly už tím, že z nich pije nebo že je pojídá.

Další, často velmi efektivní způsoby doplňování duševních sil mají k dispozici někteří pokročilí hráči. Jsou i tací, kteří dokážou doplňovat síly i jiným hráčům. Potkat takového mocného hráče může být pro nováčka obrovským štěstím, ale také neštěstím, protože podobné schopnosti se dají zaměřit nejen k dobru spoluhráčů, ale také k jejich škodě. Proto dávejte dobrý pozor, od koho si právě dáváte poradit.

Jak nakrmím nebo napojím opičku, která už začala panicky hledat potravu nebo vodu?

Když se stane, že opička vyhladoví nebo vyprahne natolik, že pro ni další hladovění nebo žíznění začne být nebezpečné, vydá se hledat potravu nebo vodu. Při tom běhá náhodně a poměrně rychle z místnosti do místnosti a nereaguje ani na příkazy svého majitele, takže ani hráč, který pro opičku mezitím obstaral něco k snědku nebo k pití, nestihne to opičce při jejím průběhu místností předat.

Naštěstí můžeme využít toho, že opička v každé místnosti, kterou takto proběhne, kontroluje, zda se tam nenachází volně přístupná potrava nebo voda. Můžeme proto potravu či nápoj v nádobě položit na zem v místnosti, do níž by se opička při svém náhodném pobíhání mohla podle našeho odhadu brzy dostat. Opička se pak potřebného zmocní, potravu sní a nápoj vypije, a pokud už toho bylo dost, aby necítila hlad ani žízeň, pobíhat přestane. Když máme štěstí, pak se někde v okolí dokonce vyskytuje místnost s volně přístupným zdrojem potravy a vody (třeba pramen a u něho rostoucí ostružiník), kde můžeme zkusit na opičku počkat. A pokud se obáváme, že opička nás (potažmo potravu a vodu) nenajde včas, a máme dostatek duševních bodů, můžeme na ni několikrát zahřímat (na to by měla reagovat i při panickém pobíhání).

Co mám dělat, když moje opička zemřela?

Jako každá živá bytost ve virtuálním světě mudu Prahy, i opička může zemřít. Její smrt se ovšem velmi liší jak od smrti hráče, který se po průchodu očistcem vrací do hry jako stále táž osoba, která pokračuje v budování svých schopností a ve své herní cestě, tak od smrti běžné nehráčské postavy, která se po čase vygeneruje do hry znovu úplně stejná, jako byla předtím. Opička oproti tomu zemře nenávratně.

Jakožto účastníci kurzu programování opiček sice při příštím přihlášení do hry dostaneme přidělenu novou opičku (kterou si případně můžeme pojmenovat stejně jako starou), ale naprogramované příkazy a opiččinu dosavadní zkušenost i důvěru, kterou si vůči nám vytvořila, nám už nikdo nevrátí. Všechno se sice dá znovu od začátku postupně vybudovat, ale stojí to úsilí. Takže se raději snažme, abychom smrt své opičky nemuseli nikdy řešit, a chraňme si ji jako virtuální oko v hlavě.