Pedagogika pro kombinované lyceum/Výchova v období antiky

Výchova a vzdělávání v antickém Řecku

nejstarší nekněžská výchova pro vládcovskou/válečnickou kastu: po informální výchově v rodině chlapec poslán coby efébos (cca 16) do přechodového výcviku (vojenské prvky), vrátil se coby muž; výcvikové místo gymnasion, spravováno obcí
Athény a jinde, etický zlom: též pro neválečníky (bohatší); závody/soutěže se stávají též cílem; spojení s ideálem tělesné krásy; připojení umění z chrámového vzdělání → gymnastiké, músiké
gymnasia se postupně privatizují a profilují (podle učitelů), před ně se předřazuje chlapecká výchova (domácí učitel), za ně přibývá vzdělání ve filosofické škole (ty vyrůstají z gymnasií)
z chrámového dívčího vyučování se vyděluje vzdělávání hetér (hudba, poezie, rozhled)

operativně motivovaná výchova všech svobodných (10% elita) dětí (chlapců i děvčat, ovšem v jejich mužské a ženské roli, tj. bojovník a manželka/matka bojovníka)
obsah tělesný a branný, státní dohled
kultivační motivace jako potvrzení elity

kultivačně motivovaná výchova bohatých chlapců
soukromé školství, až třístupňové
kalokagathia – tělesná, mravní, rozumová, estetická výchova (ne však řemeslná, resp. vůbec pracovní)
formuje se trojice umění (gramatika, rétorika, dialektika)
operativní motivace se přidává jako aplikace v obchodu, technologii, vojenství

posvátný háj Athénin 3 km SZ od středu města (2 km od hradeb), gymnasion
cca 380 př. Platón usidluje filosofickou školu – velmi volná, vzájemné vyučování a rozpravy, absolventi gymnasia i studenti z daleka (i 2 ženy: Axiothea z Fleiu a Lastheneia z Mantineje, oblékají se jako muži, aby se vyhnuly nucené roli hetéry)

ve svých spisech (Ústava, Zákony) Platón formuluje jako ideál vzdělávání přísně strukturované (v protikladu k volné Akadémii)
státní vzdělávání svobodných chlapců i dívek (nejspíše po vzoru Sparty)
gymnasion a další vzdělávání pro muže podle stavu (filosofové jako vládci, pak vojáci, obchodníci atd.)

posvátný háj Apollónův 2 km V od středu města (1 km od hradeb), gymnasion
cca 335 př. Aristotelés usidluje svou vlastní filos. školu – více propojená s jím učenými ideály, výchova rozumová, mravní, tělesná spjaty, ke vzdělávání patří (kooperativní) výzkum, budování knihovny

ve svých spisech (zejm. Politika) Aristoteles volá po vzdělávání státním a řízeném zákonem, ale na rozdíl od Platóna nepředpokládá povinné vzdělávání pro děti, proto ani vzdělávání žen
Etika Nikomachova — učebnice mravní výchovy, ideál mravní výchovy postavený na individuální etice

od domácích učitelů v nejstarší době se vyvíjí k veřejným (ale zprvu soukromým) školám: cca 7–12 ludus litterarius (čtení a psaní) pro bohaté chlapce, příp. i dívky, cca 12–16 gramatická už jen pro chlapce, cca 16–20 rétorická)
od 2. stol. př. postupné zestátňování vzdělávání, státní kontrola, cílem příprava úřednictva; rozšíření modelu na celou říši; tu a tam (na místě chrámových škol nebo řeckých gymnasií) vznikají vyšší školy platónského (akademického) typu, aristotelsky propojeno vzdělávání a výzkum a rozsáhlé knihovny
koncem 1. st. n. l. Marcus Fabius Quintilianus, Institutio oratoria, první souhrn i učebnice didaktiky (formy, postupy a cíle vyučování)
vzdělávání v antické době jen pro horní třídu, potenciál i poptávka se však postupně objevují i ve třídě střední (ta je ovšem výrazněji podchycena až příchodem křesťanství)

kultivačně-operativně motivovaná výchova, cílem politicky uvědomělý občan, to je ovšem zároveň metafyzický ideál
školy soukromé („professor“), obsah podobný jako řecký, posléze přebírá i řecká tři umění jakožto trivium

mezi jinými starověkými kulturami je starý Izrael pro pozdější vývoj důležitý hlavně proto, že se stává základem křesťanství
kultura mimořádná tím, že už před etickým zlomem klade důraz na individuální odpovědnost (každý odpovídá za dodržování Zákona, musí ho umět číst) → proto potřeba vzdělávání všech
do etického zlomu byl tento požadavek všeobecnosti vzdělávání spíše jen teoretický, v době etického zlomu (Izrael v babylónském zajetí) však vznikají jako nový institut synagogy a s nimi všeobecné školy (číst a psát, k tomu náboženství)
vzděláváni chlapci všichni (i chudí), postupem času dívky

Antická výchova — heslovitý přehled modelů výchovy v období klasické a pozdní antiky
Socrates, Plato, and Aristotle — velmi pěkný přehled o těchto třech osobnostech, v němž jsou podrobně pojednány i jejich pedagogické počiny a ideje (en)

Tato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová