Pedagogika pro kombinované lyceum/Sociologie výchovy a vzdělávání

Profese učitele

Chápání úlohy učitele (přinejmenším v jeho ideální podobě) se během věků měnilo. Původní pojetí je, že učitel má určité znalosti, které předává žákovi. Toto pojetí se sice vyskytuje dodnes, ale je považováno za překonané. Úloha učitele ve vzdělávání je daleko komplexnější.

Úloha učitele

zprostředkování znalostí, dovedností, zkušeností, schopností (to je ta tradiční úloha, dříve chápána jako jediná, dnes jako jedna z mnoha složek)
vedení (usměrňování, katalyzace) vzdělávacího procesu, doprovod žáka při osvojování poznatků, jeho vedení k vlastní vzdělávací aktivitě (sebevzdělávání)
motivace žáků ke vzdělávání, probouzení potřeby poznávat a učit se, inspirace žáků v jejich tvořivosti
výchovné vedení (často informálně doprovázející vzdělávací proces), osobnostní vzor žáků
hodnocení vzdělávacího procesu a jeho výsledků, zpětná vazba pro žáka i pro sebe
pedagogické poradenství rodičům
propojování výchovných vlivů (učitel má nejucelenější obraz o vzdělávací cestě žáka, o jeho potřebách atd.)

Osobnost učitele

Osobnostní rysy, které jsou pro naplnění úlohy učitele potřebné:

mravnost (moralita) — ukázněnost v chování, sebeovládání, naplňování pozitivních vzorců, nesklouzávání k negativním;

z toho plynoucí:

schopnost nadhledu (klid, nepodléhání emocím, trpělivost se žáky)
empatie a takt v jednání s žáky
spravedlnost a důslednost

tvořivost (kreativita) — ochota a schopnost hledání nových cest, zlepšování stávajícího
zaujetí (angažovanost) — aktivní zájem o žáka, o vzdělávací proces, o probírané učivo
pozitivní naladění, optimismus — důvěra ve vzdělávací proces, v rozvoj žáka (nelámat nad žákem hůl)

Typologie učitelů

Existuje vícero typologií učitelů — podle vztahu k žákům a k učivu, podle způsobu vedení žáků aj. Některými autory bývá typologizace zcela zpochybňována. Každopádně nejde o to, řadit učitele do těch či oněch škatulek, ale spíše o to, aby si učitel sám uvědomil, jaké má silné a slabé stránky, na čem musí případně zapracovat atd.

Typologie podle způsobu vedení žáků

Rozlišují se dva extrémy — autoritativní (míněno „příliš autoritativní“) a liberální (míněno „příliš liberální“). Různí autoři pak různě popisují „zlatou střední cestu“ jako rovnováhu mezi autoritou a svobodou nebo jako demokratický způsob vedení (nebo ještě přesněji jako republikánský, protože v kolektivu žáků nedochází přímo k volbám).

Caselmannova typologie

Jednu z nejcitovanějších typologií navrhl Christian Caselmann, který rozlišil učitele primárně na logotropní (zaměřené na předávané obsahy) a paidotropní (zaměřené na vzdělávané dítě), a sekundárně na orientované více individuálně a více obecně, a podle toho pak popsal čtyři základní typy:

filosoficky zaměřený logotrop — předává žákům hlavně postoje, dokáže obrovsky výchovně ovlivnit, ale jen menšinu, tj. jednotlivé žáky, kteří s ním souznějí
vědecky zaměřený logotrop — dokáže nadchnout celou třídu pro poznávání ve svém oboru, dopracuje se s nimi k výborným výsledkům, ale mám malý vliv osobnostní (výchovný)
individuálně zaměřený paidotrop — dokáže velmi dobře pochopit jednotlivého žáka, podchytit jeho schopnosti a potřeby; výborný ve speciální pedagogice
obecně zaměřený logotrop — umí obecně výchovně působit na žáky, vést je ve zdokonalování na mezipředmětové a osobnostní úrovni, ale hůře si poradí s odlišnostmi

Tvořivost

„generování nových, neobvyklých, ale také přijatelných, užitečných myšlenek, řešení, nápadů“ (myšlení mimo rámec)
tvořivý proces je charakterizován dvěma základními prvky, což je originalita (novost, původnost) a užitečnost (hodnota, prospěšnost)
tvořivost neboli kreativita (z lat. creo = tvořím), také invence (z lat. invenio = nalézám, objevuji), je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik nového, originálního díla nebo myšlenky, popř. tvůrčím řešením problémů (nalézání nových řešení v ještě nepoznaných situacích)
platí, že pokud je tvořivý učitel, budou tvořiví i jeho žáci. To, jestli a jaká je tvořivost v konkrétní škole, je ovlivněno i jejím klimatem. Je to jedna z velmi důležitých schopností učitele

Existují dva druhy tvořivosti, a to specifická (jedinec dokáže být tvořivý v určité oblasti) a nespecifická (jedinec dokáže být tvořivý v různých oblastech).

tvořivost je způsobem seberealizace, je nejvyšší hodnotou pro společnost
tvořivost je hodnota, pro kterou se vyplatí obětovat všechen čas, protože jestli se má člověk stát tvořivým, musí se vzdělávat ne proto, aby něco věděl, ale aby správně činil
tvořivost znamená být sám sebou, tvořivost jako proces začíná uvnitř každého člověka, první krok je pocit nebo nápad
systém vzdělávání v minulosti kladl důraz zejména na vědomostní, potažmo informační stránku. V současnosti je však nutné zohlednit více aspektů vzdělání, zejména tvořivost

Čtyři důvody, proč klást důraz na kreativitu

výchova pro budoucnost – od člověka se bude vyžadovat vetší množství informací, přemýšlení, ale také nové metody.
druhý důvod je spjat s otázkou vědeckého výzkumu. Americký psycholog J. P. Guilford, zakladatel psychologie tvořivosti v letech 1950, pozvedl tvořivost na jednu z nejvyšších kognitivních funkcí člověka. Vede podle něj k produkci nového, a tím pádem i užitečného.
požadavky z praxe – člověk nemůže být vychováván ani vzděláván starými metodami. Důležitá je inovace, modernizace, aktualizace obsahu výchovy a vzdělávání, ale i inovace metod, forem, prostředků či způsobů vyučování.
společenskost – lidskost, kdy právě v tvořivé práci člověk nachází smysl života, seberealizaci, štěstí

Zásady tvořivosti

každý z nás má předpoklady být tvořivý na určité úrovni
tvořivost se může projevit v každé činnosti
tvořivost je rozvíjející, uskutečňuje se prostřednictvím cvičení, trénování a nejvíce výchovou, vzděláváním
jedná se o nejvyšší rozumovou funkci a zahrnuje v sobě funkce nižší – vnímání, paměť, analýza, syntéza, abstrahování…
netlumit u dětí

Dva typy myšlení v rámci tvořivosti

Konvergentní – systematické, logicko-deduktivní, sbíhavé myšlení, k správnému závěru se postupuje logicky a algoritmicky
Divergentní – rozmanitost, množství a vhodnost odpovědí, rozbíhavé myšlení, nevede k jedné správné odpovědi, vyžaduje co nejvíce možných řešení, reorganizace a restrukturalizace vědomostí (staré informace reorganizované nových způsobem)

Je třeba si uvědomit, že každý z nás je vybaven nejen konvergentním, ale i divergentním myšlením. Jeho potlačení vede k potlačení prvků tvořivosti ve výchovně vzdělávacím procesu. V podmínkách stávajících škol však bohužel převládá myšlení konvergentní. Tvořivé úkoly zatím tvoří asi pouze 3 % ze všech školních úkolů. Příčinu najdeme ve stereotypech vyučování i v tom, že tvořivé úkoly se složitěji tvoří i hodnotí.

Hlavním cílem a úkolem edukace by mělo být nachystat každému žákovi (studentovi) takové podmínky, aby se jeho snaha poznávat nové věci, získávat nové zážitky mohla upevňovat a přetvářet na trvalou potřebu poznávat a aby se potřeby mohly rozšířit do oblastí zkušeností žáka (studenta).

Bohužel zatím můžeme konstatovat, že zaměření školy na vnější motivy vede k snížení účinnosti vnitřních motivů, což se negativně odráží v zájmu každého žáka o aktivní školní činnost. Přitom přirozené jevy, jako je například zvědavost, se ve škole nerozvíjejí, ba naopak potlačují a nahrazují formou motivace dobré známky a pochvaly. Tím, že se ve škole uplatňuje negativní motivace trestem a strachem se snižuje přirozená aktivita žáků, užitečnost učební činnosti, často vyústěná až k frustraci jedinců.

Nedůsledný a negativní způsob motivace ve škole je spolu s novým přístupem potřeba změnit a nahradit příznivějšími účinky vnitřní motivace, která je nedílným předpokladem rozvoje tvořivé osobnosti žáka. Každý člověk, žák i jedinec by měl vždy usilovat o to se něco dozvědět a naučit sám pro sebe a vlastní potřebu. Touha něčemu porozumět a znát, musí mít vyšší váhu motivace než samotné hodnocení.

Kurikulum

Jako kurikulum se označuje celkové uspořádání vzdělávání, členění a posloupnost výukových obsahů, popis cesty ke kýženým výsledkům vzdělávání.

Kurikulární dokumenty

Oficiální, tedy v daném státě nebo samosprávné jednotce schválené dokumenty, podle nichž má probíhat vzdělávání. V ČR jsou formulovány jako dokumenty tří typů:

celostátní školská politika, formulovaná jako strategie vzdělávání; v současnosti (2021) je aktuálním dokumentem na této úrovni Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (nebo zkráceně Strategie 2030+)
rámcové vzdělávací programy (RVP), schvalované ministerstvem školství pro určitý typ škol (základní škola, gymnázium, pedagogické lyceum, kombinované lyceum atd.)
školní vzdělávací programy (ŠVP), které si každá škola připravuje (nebo přejímá) vlastní jako konkrétní rozpracování příslušného RVP

Skryté kurikulum

Za skryté kurikulum se označuje souhrn výchovných a vzdělávacích činitelů, které působí v určité vzdělávací instituci, aniž jsou formulovány v kurikulárních dokumentech. Typicky se jedná o atmosféru školy, vzájemné vztahy školní komunity, školní prostředí atd. Skryté kurikulum by mohlo být charakterizováno jako kurikulum informálního vzdělávacího a výchovného působení školy.

Zdroje na webu

Osobnost učitele

w:Osobnost učitele — fundovaně a přehledně zpracovaný článek na české Wikipedii
Osobnost pedagoga — poměrně rozsáhlý encyklopedický článek, pojednávající o obecných požadavcích na učitele, o typologii včetně stylů výuky, o problémech (mj. vyhoření)
Učitel ve výuce — přehledný, spíše heslovitý článek na Wikiskriptech (funkce učitele, rysy osobnosti učitele, typologie učitelů)
Vztah mezi učitelem a žákem — přehledný, spíše heslovitý článek na Wikiskriptech (vztah učitele k žákovi, vztah žáka k učiteli, osobnost učitele, problémoví žáci)

Tvořivost

w:Tvořivost — fundovaně a přehledně zpracovaný článek na české Wikipedii
Tvořivost a kreativita — stručnější, heslovitý přehled
Štěpán Vrubl a kol.: Kreativní přístup ve vyučovacím procesu — kapitola z knihy Soudobé podněty v pedagogice tělesné výchovy II, pojednává poměrně obsáhle o různých aspektech a typech tvořivosti a o možnostech rozvíjení tvořivosti ve výuce

Kurikulum

w:Kurikulum
w:Skryté kurikulum
Kurikulum — stručný encyklopedický článek na portálu RVP
Kurikulum v proměnách školy — tematické číslo sborníku Orbis scholae 1/2007 (rozsáhlá sbírka odborných článků, ale víceméně ke všem aspektům kurikula se tam najde něco, kdyby někdo hledal prohloubení)
Kurikulum — přehledový článek o pojmu kurikula, o české kurikulární politice a o aktuálně vyžadovaných kurikulárních dokumentech

Tato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová