Pedagogika pro kombinované lyceum/Rodina

Tato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Rodina a její význam v životě dítěte

Společenství lidí spojené manželstvím, pokrevním svazkem nebo adopcí. Primární skupina, v níž se od narození formuje osobnost dítěte, a také v ní prožívá všechny fáze života. Je to sociální skupina, jejíž kvalitní fungování má celospolečenský význam. Pro dítě je první a současně nejstabilnější skupinou. Nejdůležitějším úkolem rodiny po narození dítěte je vytváření pevných sociálních vazeb mezi dítětem a rodiči. Rodina přiděluje dítěti jeho sociální status – dává dítěti životní možnosti, zprostředkovává kontakty s širším sociálním prostředím. Základní rodinu tvoří dvojice rodičů a alespoň jedno dítě. Rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné.

Rodíme se do rodiny orientační (výchozí) a následně zakládáme reprodukční rodinu, kde přebíráme rodičovské role.

Rodina je nejen uskupením, ale také institucí (systém uspořádání a pravidla soužití)

rodina jako záruka přežití, plnění ekonomické funkce, city a emoci nebyly primárním prvkem, sňatky uzavírány především z majetkovým důvodů atd.
po 1989 klesání počtu sňatků i plodnosti, stoupá věk, kdy lidé vstupují do manželství a stoupá i počet rozvedeným manželství
s velikou rozvodovostí je spojena i větší neochota mladých lidí vstupovat do manželství
v dnešní postmoderní rodině např. fenomén krize v rodině podnikatele – věnovaný čas firmě na úkor své rodiny, kompenzace snahou větším finančním příspěvkem do rodinného rozpočtu
opačným problémem jsou stejně nebo více úspěšné ženy
úspěšnost obou manželů – otázka starostlivosti o děti a domácnost
aktuální téma – rozpad tradiční rodiny

Typy rodin

funkční – dobrý vývoj a prospěch dítěte, uspokojuje potřebu domova, otec a matka, umožňuje socializaci
dysfunkční – funkce je vážně narušena, ohrožení rodiny jako celku, rodina není schopna řešit problém sama, nutná pomoc (např. alkoholismus, nízký příjem, malý zájem o dítě)
afunkční – velké poruchy, rodina přestává plnit základní úkoly, škodí dítěti, nebo ohrožuje i jeho samotnou existenci → řešením náhradní péče

Formy rodin

úplná
neúplná
monogamní – manželství dvou lidí (obvykle muž a žena)
polygamní – více než dva partneři, další dělení na polygynii (více manželek) a polyandrii (více manželů)

Funkce rodiny

emocionální zázemí, bezpečí, jistota, uznání, místo elementárních zkušeností a základna pro vstup do společnosti
vychovává a vzdělává
zajišťuje základní potřeby pro jedince
předává kulturní hodnoty, tradice, zvyky
vybavuje jedince sociálním statusem – příslušnost k etnické skupině, státní příslušnost
zdůrazňuje význam rodiny nejen pro stát, ale i pro samotného jedince
mnoho funkcí ztratila – mnohé se přenesly na jiná sociální zařízení, instituce
hospodářská/výrobní funkce → dříve byla rodina důležitou výrobní jednotkou
měla také velkou funkci náboženskou, výchovnou a vzdělávací

Sociální funkce současné rodiny

biologicko-reprodukční – zachování lidského rodu, uspokojování sexuálních potřeb
emocionální a ochranná – uspokojování základních potřeb, nároků, vazeb – porozumění, ochrana, sociální opora, odezva, rodina pro členy vytváří domov, vědomí jistoty, bezpečí, je oporou, životním zázemím, prostředím pro fyzický a psychický vývoj, podstatnou roli při výchově hrají emoční vztahy rodičů a dětí

dříve se založení rodiny o emoční základy neopíralo, jednalo se o ekonomické, politické nutnosti, zájmy rodina byla především hospodařící domácnost a garantovala každodenní přežití členů emoční základ posilován – zákazem dětské práce, povinnou školní docházkou, ochranou dětí a mládeže před negativními vlivy, z „malého dospělého“ se stával objekt péče, ochrany a lásky

tvorba domova – dobrý domov je jednou z podmínek šťastného dětství, a to je jednou z podmínek pro dobré a zdravé utváření lidské osobnosti, soukromý prostor, kam se člověk denně vrací, potřeba emočního zakotvení, narůstá v životních krizích, v prostředí domova se může jedinec odreagovat
ekonomická – rodina svým členům zajišťuje a uspokojuje materiální (hmotné) potřeby ve společné domácnosti a poskytuje přiměřené hmotné zabezpečení
kulturní – péče o zdraví, výživu a kulturní návyky, předávání kulturního dědictví a vštěpování morálních postojů
socializační – dítě se rodí jako biologický jedinec, v průběhu života se stává sociálním jedincem, který je zakotven ve společnosti. Rodina vytváří pro děti specifické socializační a výchovné prostředí, umění žít dohromady, kromě rodiny má tuto roli i škola a společnost
výchovná a vzdělávací – zajištění správného tělesného a duševního rozvoje (povinnost vyživovací, povinná školní docházka…), zodpovědnost obou rodičů, úroveň výchovy je dána osobnostními a vychovatelskými kvalitami obou rodičů

(Nevhodné) výchovné styly

Neexistuje univerzální návod na to, jak vychovat dítě. Co se však týče jistých hranic ve výchově, ty pro dítě tvoří jistotu, a je proto ve výchově dítěte nezbytné mu je zajistit, aby vědělo, v čem se má orientovat.

Autoritativní – výchova založena na příkazech, zákazech, častých tělesných trestech, odpírání lásky, rodič nenechá dítě projevit svůj názor, co řekne, to platí! důsledky:

touha po pomstě (slabší děti, zvířata…)
snaha napodobovat násilné chování
negativismus (odpor k požadavků vychovatele)
deprese

Liberální – původně spojeno s požadavkem vychovat svobodného člověka, nyní jako „slabší vedení“, dítě je řízeno málo nebo vůbec, nízké požadavky, volnost dítěte, přílišná svoboda důsledky:

sobectví
slabá vůle
neschopnost podřídit se druhým, jednání bez hranic
v extrémní „bezhraniční“ výchově dítě nemá zpětnou vazbu, není schopno sebekritiky
dítě nemá zodpovědnost, neumí pracovat s emocemi

Demokratický – kombinace předešlých stylů, podněcování dítěte k samotné činnosti a podpora jeho iniciativy, respektování dítěte, akceptování jeho potřeb, přiměřené požadavky důsledky:

samostatnost
aktivita
dodržování norem společnosti

lhostejnost – jednání dětí nemá odezvu, rodiče jim nenaslouchají, domáhání pozornosti, emocionální nestabilita v rodině (domáhání pozornosti jinde „třídní šašek“/ šikana – získávání pozornosti)
hypersenzitivní – extrémně přehnaná výchova pro potřeby dítěte, dítě je rozmazlené, je chloubou matky, neumí čelit překážkám, v důsledku hodně spoléhá na rodiče, může být vypočítavé a sobecké
perfekcionismus – vysoké nároky kladené na dítě, má strach, že udělá chybu, pocit méněcennosti
morální traumatizování – rodiče apelují krajními prostředky na svědomí dítěte, nedávají mu možnost ke zpelšení, např. kdo zklame jednou, zklame i podruhé
psychické násilí – přehlížení dítěte, nadávky, vyhrožování, obviňování, vydírání, manipulace, srovnávání, přetěžování dítěte (domácí práce, starostlivost o sourozence…)
CAN (Child abuse and neglect) syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, způsobeno nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli
týrání dítěte je trestní čin
Formy syndromu CAN: týrání (tělesné, citové), sexuální zneužití (bezdotykové, kontaktní), zanedbávání (tělesné, citové, výchovy a vzdělání), šikanování – zlomyslné obtěžování, psychické i fyzické týrání

Právní dokumenty týkající se rodiny

Úmluva o právech dítěte: mezinárodní smlouva, jež stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí, její dodržování kontroluje výbor pro práva dítěte OSN, přijata roku 1989, schválilo ji 196 států (neschválily Spojené státy americké)

příklady práv dítěte – právo na život, jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychováván, právo na ochranu soukromí, vzdělání, používání vlastního jazyka, svobodu projevu, svoboda myšlení a náboženského vyznání apod.

Systém sociálně-právní ochrany dětí: zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, rodičovskou péči a život v rodině, identitu dítěte, svobodu myšlení apod. zahrnuje také ochranu dítěte před tělesným a duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním, zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině

deklarace práv dítěte přijata VS OSN roku 1959

Zdroje na webu

Doporučená literatura

Rodina jako instituce a vztahová síť, Matoušek O., Brno: SLON, 1999
Rodiče a děti, Matějček Z., Praha: Avicenum, 1986
Dítě a rodina v psychologickém poradenství, Matějček Z., Praha: SPN, 1992
Sociologie rodiny, Možný I., Brno: SLON, 1999
Anatomie lásky, Corneau G., Praha: Portál, 2004