Pedagogika pro kombinované lyceum/Práce se specifickými sociálními skupinami

Sociální skupiny, jejich specifika potřeby

Sociální skupina je určitý počet jedinců, kteří tvoří vnitřně propojený celek, mají společný cíl, jsou na sobě vzájemně závislí, jsou v interakci, mají vědomí „my“.

Sociální skupinu lze charakterizovat jako soubor lidí, kteří splňují kritéria:

Interakce – skupina je soubor osob, mezi nimiž probíhá vzájemná interakce (nejdůležitější kritérium)
Vzájemná závislost – skupina je seskupení vzájemně závislých osob
Percepce – skupina je určitý počet lidí, kteří sami sebe vnímají jako členy skupiny
Motivace – skupina slouží jako prostor pro uspokojování potřeb
Cíle – skupina je seskupení osob, které mají společný cíl
Organizace – skupina se vyznačuje určitou strukturovaností vztahů, propojeností sociálních rolí
Normy – skupina se řídí stejnými pravidly a normami

Sociální skupina není množina lidí, která sice má něco společného, ale netvoří vnitřně funkčně propojený celek, chybí u ní základní kritéria sociální skupiny. Nepatří sem sociální agregáty, tedy shluky lidí, které vyvolávají dojem celku na základě vnějších okolností, „náhodně vybraná“ skupina (publikum, lidé v tramvaji…).

Výhody fungování ve skupině jsou uspokojování sociálních potřeb, spolupráce, snazší získávání zdrojů, pocit sounáležitosti, vzájemná opora, komunikace, získávání zkušeností, zábava, ochrana, seberealizace, rozložení odpovědnosti. Sociálními potřebami se zabýval A. Maslow – hierarchie potřeb, kde jsou sociální potřeby zahrnuty.

Nevýhody fungování ve skupině – čím je skupina větší, tím složitější je její organizace, rozložení odpovědnosti, větší anonymita a menší podíl na aktivitách skupiny, menší spolupráce, vznikají podskupiny (frakce), zvyšují se bariéry v komunikaci.

Klasifikace skupin

Podle velikosti:

Malé (jednotlivci se znají, jejich role jsou propojené např. rodina, třída, parta apod.)
Velké (vzniká, když je v ní tolik členů, že se ani nemohou navzájem znát a stýkat osobně, neprobíhá komunikace tváří v tvář, citové vazby nejsou mezi všemi např. žáci)

Podle stability:

Přechodné (skupiny utvořené dočasně, např. školní třída)
Stálé (opak přechodné, např. národ)

Podle typu vazby, pevnosti pravidel:

Formální vzniká shora, podle předem daného pravidla, má neosobní charakter, platí zde přesně stanovené předpisy a normy dodané zvnějšku. Chce-li se jedinec stát členem, musím dané normy akceptovat, za nedodržení norem jsou předem stanovené tresty. V této skupině převládá funkční, neosobní vztah mezi členy (např. pracovní skupina, vojenský útvar, nově vznikající pracoviště, kurz účetnictví atd.), posléze mohou vzniknout i neformální vazby (parta kluků na vojně), často jde o skupinu určenou ke splnění nějakého úkolu, která se po splnění rozpadá.
Neformální vzniká zevnitř, spontánně. Pravidla a normy si stanovuje skupina sama, jsou vyjádřením přirozených potřeb jejích členů. Skupina je závislá na povaze a aktivitě svých členů, je tvořena z jejich iniciativy, její členové se znají, mají k sobě blízký vztah a stejné zájmy a potřeby, skupina vzniká spontánně, její normy a pravidla vznikají jak před statuováním skupiny (ideje zakladatele), tak i za chodu skupiny, nově příchozí může vnést změnu pravidel, např. skupina přátel, amatérské zájmové kroužky apod.

Podle priority:

Primární skupina: Pojem primární skupiny zavedl americký sociolog Ch. H. Cooley (1864-1929), začíná v nich socializace jedince, a proto mají rozhodující vliv na rozvoj jedince. Jsou to malé skupiny, intimní, kontakty probíhají tváří v tvář, převládá v nich citovost, sympatie a vzájemné ztotožnění, pro které je pojem „my“ přirozeným výrazem. Jedinec se v nich plně angažuje celou osobností, nejen jako nositel dílčí role (rolím se zde teprve učí, zde získané role trvale ovlivňují jedince). Příkladem primární skupiny je rodina, herní skupina (v dětství), sousedství a skupina starších pokud se u jedince vyskytne mezera v primárních vztazích, často si tuto mezeru vyplní sekundárními (sekty, gangy, atd.)
Sekundární skupina. Pojem sekundárních skupin se objevuje později a označuje všechny další skupiny, v nichž začíná převládat účelová racionalita a volnější, méně osobní a formálnější vazby (profesní skupiny, sociální vrstvy). Socializace jedince v nich nadále pokračuje (je to jedna z etap tohoto procesu), je to nadstavba po zvládnutí požadavků v primární skupině, doplňují se v nich požadavky vyplývající ze sociálních rolí a pravidel (např. dítě doma říká ahoj, v sousedství dobrý den a ve škole zdraví tím, že se postaví). Příklad: klub, kancelář, školní třída apod.

Formy sociální práce

Pobytová — pobytovými službami se rozumějí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb
Ambulantní — ambulantními službami se rozumějí služby, za kterými osoba dochází, nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování
Terénní — terénními službami se rozumějí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí

Sociální služby a standardy kvality v ČR

Standardy kvality sociálních služeb jsou legislativně vymezeny v příloze č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006, o sociálních službách, v platném znění. Závaznými se staly od 1. 1. 2007. Tato právní úprava společně určuje obsah sociální služby kvantitativně i kvalitativně, jejího garanta a stanovuje měřitelná kritéria pro hodnocení kvality s vysokým důrazem na zachování lidské důstojnosti a individuálnosti při jejich poskytování.

Kritéria standardů

Kritéria jsou nedílnou součástí systému standardizace. Umožňují hodnocení plnění jednotlivých standardů a měla by být snadno měřitelná. Měřitelnost kritérií je důležitá jak pro poskytovatele služeb, tak pro vnější hodnotitele – tedy inspekci nebo uživatele služby. Jestliže se takové posouzení dělá v zařízení poskytovatelem služby, jedná se o sebehodnocení (Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe, 2002).

Vzhledem k povaze sociálních služeb jsou některá kritéria možná měřit objektivně prostým vyjádřením nabyté hodnoty v předem určené škále. Naopak jiná jsou nutná posuzovat subjektivně. Na základě empirického pozorování potom stanovit možný rozsah stupňů hodnocení případně je přiblížit škále hodnot podobným u objektivního měření, aby se docílilo určitého srovnání služeb. např.:

Kvalita prostředí — jde například o uspořádání budovy, vybavenost a přizpůsobení potřebám
obyvatel, protipožární prevence, atmosféra, bezpečnost prostředí pro obyvatele, atd.
Kvalita personálu — jedná se především o pracovní angažovanost, posuzování vzdělávacích potřeb pracovníků, podpora týmové spolupráce, využívaní zdrojů proškolování a vzdělávání, atd.
Kvalita péče — sem lze zařadit respekt k právům obyvatel, podporu nezávislosti a svébytnosti, pružnost postupů, postoj k rodině a přátelům, respektování emocionálních potřeb a další.
Kvalita řízení — tou je myšleno například formulování cílů a metodik práce, existence postupů pro hodnocení potřeb klientů, vedení záznamů, monitoring péče, styl řízení, ekonomické plánování a jiné

Jednotlivé standardy

Standardy se dělí na procedurální, personální a provozní.

Procedurální jsou např. cíle a způsoby poskytování služeb, místní a časová dostupnost, ochrana práv uživatelů, jednání se zájmem o službu, smlouva o poskytování služeb, individuální plánování a průběh poskytování služeb.

Personální jsou personální a organizační zajištění služeb, profesní rozvoj zaměstnanců.

Provozní jsou standardy řešící nouzové a havarijní situace, technické vybavení zařízení apod.

Typické cílové skupiny sociální práce

Mladí lidé po odchodu z náhradní rodinné a ústavní péče

možné komplikace po odchodu:

Komplikovanější vyrovnávání s minulostí, náročnější orientace ve vztazích k biologickým rodičům a rodině
Nízká důvěra k dospělým osobám způsobená pobytem v ústavní péči, chybí fixace na lidi
Nízká míra sociálních kontaktů vyplývající z prostředí, ve kterém cílová skupina žila/žije (týká se zejména dětí z ústavní péče)
sebejistota, sebedůvěra
Nižší míra adaptace na samostatný život/přirozené prostředí
Snížená schopnost komunikace o problémových, krizových situacích způsobená nedůvěrou v dospělé a obavou z trestů (týká se zejména dětí z režimových zařízení ústavní péče)
Pocity osamění způsobené změnou životního prostředí

Sociální pracovník má možnost navštívit dítě ještě v náhradní péči a společně s ním se domlouvat na dalších krocích, které jej čekají po opuštění náhradní péče.

Lidé bez domova

sociální práce v terénu – vymezení lokalit, kde lidi bez domova vyhledat
důležitá je i součinnost s dalšími aktéry, kteří s těmito lidmi přicházejí do kontaktu (poskytovatelé soc. služeb, městská policie apod.)
skupinová práce se rozpadá na práci případovou, neboť lidé bez domova vytvoří skupinu spontánně, avšak každý člen má individuální problémy

Lidé se zdravotním postižením

sluch. zrak postižení

pravidla: při komunikaci představit místnost, nezakrývat ústa, neodvracet hlavu apod.

mentální postižení

dávat více času pro odpovědí
jednoduché a srozumitelné věty
pokud má osoba doprovod, nevyptávat se doprovodu, mluvit s klientem

Duševní onemocnění

využití případového vedení – cílem je lepší koordinace poskytovaných služeb
Většina lidí s psychickými problémy potřebuje od sociálního pracovníka cílenou pomoc v mnoha oblastech, např. sociální zabezpečení, sociální dávky, oblast práva, rodinnou intervenci. Klienti s duševním onemocněním obtížněji překračují hranice mezi službami a navazují péči jinde, proto je nutné, když už do nějaké služby vstoupí, kvalitně je zachytit a aktivně je provést po sociální síti, kam je potřeba
soc. pracovník by se měl snažit – Vytvářet s klientem vztah založený na respektu a přátelství
Plnit roli jakéhosi vyslance, advokáta, tvůrce vztahů, spojky mezi duševně nemocným a komunitou, jejíž podmínky dobře zná
Chápat, že lidé s duševním onemocněním se od sebe liší nejen typem psychických potíží, jež zasahují do jejich života (diagnózou), ale i prostředím, zázemím, hodnotami, vzděláním, dovednostmi, věkem, zkušenostmi, ale také typem profesionální pomoci a podpory, které by se jim mělo dostat
Získat pozornost a respekt pro jedinečnost vnitřního světa klienta, ovlivňovat prostředí, v němž žije, tak, aby bylo citlivější k jeho potřebám
Mapovat potřeby a vytvářet plán podpory
Chápat a podporovat koncept zotavení

Senioři

citlivý přístup, orientace na lidskou důstojnost
často si mohou připadat pro společnost neužiteční, pro blízké jako zátěž
důležitá je práce s celým nejbližším okolím
heslo: respekt, ochota, trpělivost!

Zdroje na webu

Základní informace k sociálním službám na webu MPSV
Druhy a formy sociálních služeb (článek na webu bezplatné sociálně-právní poradny Tevasopo.cz)
Specifika práce s vybranými cílovými skupinami sociálního bydlení (metodická příručka vydaná MPSV)
Jaké jevy nejvíce ohrožují děti ve školním věku? (přehledový článek na stránce Informačního centra pro mládež Třebíč, zpracováno/vykopírováno z výukového textu Tomáše Čecha)

Tato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová