Wikiverzita

Pedagogika pro kombinované lyceum/Hra a hračka

< Pedagogika pro kombinované lyceum
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Hra editovat

Hru lze charakterizovat jako svobodnou činnost skupiny či jednotlivce, která by měla být příjemná a je časově ohraničená. Hrát si může jak dítě, tak dospělý. Hra vychází ze zájmů či motivace subjektu a dále může přispívat k naplňování potřeb a cílů dítěte nebo dospělého.

Volná hra je typ dětské hry, která vychází z vlastních potřeb a zájmů dítěte. Dítě si samo vybere námět, záměr, hračky a také partnera. Mezi hlavní znaky volné hry patří spontánnost, radost, uspokojení, fantazie, tvořivost, opakování a přijetí role. Podněty ve hře vychází ze samotného dítěte, které si samo určuje cíl, záměr a pravidla. Dítě se chová přirozeně, aktivně a improvizuje. Dítě bývá do hry hluboce ponořené, nevnímá okolí, nechce svou hru opustit, brání se vnějším podnětům, a když jej chce někdo přerušit, projevuje nesouhlas a nespokojenost. Dítě bývá hrou uspokojováno. Samomluva při hře umocňuje prožitek dítěte, konretizuje a umocňuje emoce.

Funkce hry editovat

  • Tělesná a pohybová funkce – manipulací s předměty a hračkami si dítě rozvíjí své pohybové a motorické schopnosti, zdokonaluje svou obratnost, rychlost apod. Spolu s tím se rozvíjí také rozumové funkce, dítě si svou manipulaci s předměty uvědomuje, přemýšlí o ní, komentuje ji a vyjadřuje přitom své myšlenky. V období předškolního věku se setkáváme s tzv. egocentrickou řečí, neboli hlasitým projevem dítěte zaměřeným pouze na sebe sama. Díky ní dítě řídí a reguluje své chování (podobně jako by to dělali jeho rodiče), dává si různé pokyny, otázky, příkazy, komentuje svou činnost apod.
  • Poznávací a explorační funkce - díky hře zažívá dítě mnoho nových zkušeností a poznatků, pomocí nichž si vytváří obraz světa a reality kolem sebe. Dítě poznává, jak různé věci fungují, dostává se do různých rolí, vnímá a získává nové informace a souvislosti, prozkoumává vlastní možnosti. Hra v dítěti vytváří zájem a touhu poznávat a rozvíjet tak své kompetence, zlepšuje se jeho pozornost, fantazie, symbolické myšlení.
  • Vzdělávací funkce - dítě rádo a často opakuje pro něj zajímavé podněty a pohyby, čímž se také současně učí novým věcem. Typickými projevy (ať už vědomými nebo nevědomými) předškolního dítěte jsou nápodoba a spontánní opakování.
  • Citové funkce - dítě při hře prožívá mnoho emocí, a to jak pozitivních, tak negativních (např. agrese, frustrace), které různě prozkoumává, experimentuje s nimi a prověřuje je, stejně jako to dělá s vjemy vnějšího světa. Dítě se tak postupně učí své emoce a jejich projevy regulovat v sociálně žádoucím směru
  • Socializační a společenská funkce - ve hře se dítě učí spolupracovat s ostatními, řešit problémy, provádět rozhodnutí, vykonávat sebekontrolu a následovat pravidla. Učí se sociálním rolím a pomocí hry se učí rozumět společenským normám, hodnotám, vztahům i přijatelnému chování.

Hračka editovat

  • něco cíleně vyrobené pro účel hraní, všechno, co k tomu dítě může využít, představuje neživého účastníka hry
  • má působit na rozvoj všech složek dětské osobnosti. Má podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte. Má probouzet a rozvíjet dětskou fantazii
  • pozor na její zbytečné čí nebezpečně nízké využití při hře
  • ve volné hře jsou použity ty hračky a ten materiál, které si dítě do hry přinese, resp., které do hry zahrne. Může se jednat jak o hračky z domova, tak o hračky, které jsou aktuálně k dispozici. Dítě však hračku cíleně nepotřebuje a nemělo by se na ni cíleně omezovat. Lze využít i přírodní materiály volně dostupné v přírodě, věci praktického užití, kancelářský materiál aj.
  • Materiál pro volnou hru dítěte lze i připravit cíleně a předem, nabídku těchto předmětů je vhodné před další hrou měnit. Vhodné jsou předměty, se kterými si děti mohou hrát i bez našeho návodu a předvedení
  • hračky z přírodních materiálů, jednoduché a čisté tvary nejvíce rozvíjí dětskou fantazii
  • přílišná realističnost – hrozí přemístění reálného světa do hry nebo podle jedné hračky bude dítě chtít uzpůsobit i okolí
  • „didaktická hračka“ – hračka sice může vytvářet motivačně vhodnější podmínky, ale v určité didaktické situaci dítě přestává hračku vnímat pozitivně a staví se k celé situaci i hračce odmítavě, případně jej hračka může inspirovat k přesahu učební situace, tj. k volné hře mimo učitelův plán
  • ideální hračka neexistuje. Zato existuje jedna velmi oblíbená dětská zábava – televize, počítač, tablet či dotykový mobilní telefon: často nahrazují hračky, čas i péči rodičů. Umí zabavit. Podobně jako řada hraček, které leccos „dělají“ - pohybují se, hrají, svítí, promítají obrázky atd. Stačí zmáčknout knoflík a dítě má vše připravené před sebou (děj filmu, hry…). Dítě sedí a dívá se nebo pohybuje tlačítky, stává se pasivním konzumentem, kterého dosažení uspokojení téměř nic nestojí. Nevyvíjí žádnou pohybovou aktivitu, nezaměstná to jeho představivost, nerozvíjí téměř žádné dovednosti. Dítě si zvyká na pocit, že zábava musí být dána „zvnějšku“, nepodílí se na ní aktivně. Pokud navíc nelze použít či nepoužíváme dobíjecí baterie, produkujeme množství jednorázově používaných baterií, což zatěžuje životní prostředí. Je proto lepší dát přednost hračkám, při kterých se dítě učí „poznávat svět“, rozvíjet svou fantazii a dovednosti a také se při tom bavit

Škola a hra editovat

Využití her k vzdělávání a učení má dlouhou historii. Komenský považoval za důležité školu hrou i pro starší děti nežli předškolní a žáky nižších tříd. Zásadní pro zařazení hry do vzdělávacího procesu je uvědomění jak hra působí na dětskou psychiku a jak ji rozvíjí, vědění, komu má být hra určena, snažit se správně přiřazovat role a sledovat reakci na herní situace. Je také důležité kontrolovat poznávací procesy dětí a na základě zkušeností rozhodovat, jakým způsobem bude hra působit na osobnost dítěte. Záleží velmi na výběru a vhodnosti určitých her, ty by měly gradovat a mít nějaký cíl či záměr. Na konci hry by mělo dojít k závěrečné reflexi, aby se účastníci mohli vyjádřit, tím se naučí pojmenovávat svoje pocity a city. Reflexe je důležitá i pro pedagoga, který tak může zhodnotit zda byla hra přínosná popřípadě čím a jak moc.

Zdroje na webu editovat

Hra editovat

Hračka editovat

Škola a hra editovat

Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Pedagogika_pro_kombinované_lyceum/Hra_a_hračka&oldid=120229“