Informatika pro kombinované lyceum/Možnosti a omezení výpočetní techniky

Tato cvičná stránka je součástí projektu:

Informatika pro kombinované lyceum

střední škola

Příslušnost: skupinová

Výpočetní technika nám přináší obrovské množství výhod. Rychlou komunikaci, možnosti efektivní práce a mnoho dalších věcí. Dá se říci, že bychom se bez ní dnes již neobešli.

Má ovšem také své temnější stránky, které nám manipulaci s ní trochu komplikují. Například fakt, že všechny věci v počítačích musí být matematicky definovatelné. Proto je musíme nejdříve přepsat, když je chceme do počítače dát. Je tedy nutné je značně zjednodušit, aby se daly vyjádřit matematickým vzorcem.

Logické paradoxy

Logický paradox vznikne tehdy, pokud se snažíme nějakou věc, kterou chceme dát do počítače, popsat. Popisování není matematicky definovatelné, proto když chceme něco správně popsat, musíme dané věci vymezit hranice. (např. něco si zakázat apod.)

Turinguv test

Byl vymyšlen roku 1950 Alanem Turingem a je to pokus, který má za cíl prověřit, jestli umělá inteligence dokáže myslet, jako člověk. Test probíhá, tak že v jedné místnosti se nachází pozorovatel a v druhé je člověk a počítač. Pozorovatel pak pokladá otázky, na které náhodně odpoví člověk, nebo počítač. Cílem pozorovatele je zjistit, kdo je počítač a kdo je člověk, jestli se mu to nepodaří, tak počítač test splnil. Odpovědi jsou přenášeny v tištěné podobě

Počítač vs. realita

Počítačový svět je dost odlišný od toho skutečného. Často zvládneme na počítači věci, které nám jinak v realitě činí potíže. V podstatě existují dva světy, reálný a virtuální. V obou těchto světech můžeme být za někoho úplně jiného, ať už v dobrém, či špatném slova smyslu. Mezi další omezení výpočetní techniky tedy patří skutečnost, že věci nejsou takové, jaké se na první pohled můžou zdát. (proto existuje např. kyberšikana apod.)

Mimo jiné, na počítači a elektronice, která utváří náš rádoby dokonalý svět, může velice snadno vzniknout závislost. Zvlášť u malých dětí, které mají malou vůli se od svítícího displeje odtrhnout. Myslím, že závislost na elektronice se už netýká bohužel jen dětí, ale vlastně skoro všech věkových skupin. Nezáleží na tom jestli je člověk závislý na sociálních sítí nebo novinových zpravodajství. I když jedno zní líp u obou případů se to stává každodenním rituálem více hodin denně strávit online. Je důležité si to umět přiznat a více vnímat svět i vztahy okolo.

V počítači je přesně zadáno, co má dělat. Může to být výhoda, když nevíme co máme dělat, počítač nám sám nabídne naprogramovanou možnost. Nevýhodou se to ale stává v okamžiku, kdy se nám takto počítač snaží něco vnutit. Proto musíme vždy přesně vědět, co vlastně chceme.