ZSV pro kombinované lyceum/Stát

Tato stránka není ještě hotová.

Tato stránka je součástí projektu:
ZSV pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Vymezení státu

Stát je základní jednotkou organizace lidské společnosti na globální úrovni. Existují různé definice, resp. vymezení toho, co stát je a není. Pro politologické zkoumání států v jejich současné podobě je smyslupné rozlišovat tyto rysy:

území: Státní moc působí na určitém vymezeném území. Na tomto území pak platí zákony, vynucuje se jejich dodržování a postihuje se jejich porušování, působí státní správa atd.
obyvatelstvo: Působení státní moci má smysl jen tehdy, pokud dané území obývají lidé, vůči nimž je uplatňována.
suverenita: Stát a jeho moc na daném území a nad daným obyvatelstvem je uznáván zvenčí, tedy jinými státy.
subjektivita: Stát je schopen navenek vystupovat jako jeden subjekt, má nějakou reprezentaci, která může jeho jménem jednat.
organizace státní moci: Státní moc musí být nějak řízena, tedy stát potřebuje nějakou vládu, musí být nějak přenášena na celé území a ke všem obyvatelům, tedy stát potřebuje nějakou administrativa, dále je potřeba mít možnost prosazovat moc tam, kde není bezprostředně přijata, tedy mít nějaký donucovací aparát (policii, soudy, nápravná zařízení apod.), a konečně je potřeba mít možnost ubránit stát před ohrožením zvenčí, tedy mít nějaké obranné složky (armádu). Tyto jednotlivé složky státní moci jsou někdy ve výčtu rysů státu uváděny jako oddělené body, někdy jsou brány jen jako rysy méně podstatné (například může existovat stát bez armády, obranu mohou zajišťovat na základě smluvních vztahů jiné státy, apod.).
občanství: Občanství státu znamená podílnictví na státní moci; v typickém případě je občanem státu jeho obyvatel, ale existují i obyvatelé, kteří nejsou občany, a občané, kteří nejsou obyvateli. Tento rys státu někdy nebývá ve výčtu uváděn — mnohé historické státy pojem občanství neznaly — ale ve dnešním světě je pro existenci států mezi ostatními státy nutný.

Předstupně státu

Předstupněm státu je kmenový svaz (též náčelnictví, anglicky chiefdom), politicko-hospodářské společenství jinak samostatných kmenů, které si ovšem již začíná vytvářet společné, nadkmenové instituce — radu složenou ze zástupců všech zúčastněných kmenů, společné svatyně, společné symboly, společnou obranu proti nepřátelům atd.

Předstupněm kmenového svazu je kmen (anglicky tribe), skupina lidí etnicky a nábožensky jednotná, zpravidla se hlásící ke společným předkům. Instituce kmene ještě nepočítají s politickou spoluprací v různosti, politické struktury jsou neoddělitelně propojeny s kulturou a náboženstvím kmene. Členové kmene jsou mezi sebou uspořádáni hierarchicky, každý má své místo určené celkem.

Někteří autoři rozlišují ještě starší předstupeň státu, jímž je tlupa (anglicky band), společenství lidí tvořené širší rodinou, uspořádané rovnostářsky (nehierarchicky) a nemající instituce přesahující přirozenou dělbu práce v rodině. Není však potvrzeno, že by nějaké lidské společenství bylo uspořádáno takto, i ta nejstarobyleji uspořádaná společenství (např. Austrálci nebo Sanové) žijí ve společenstvích odpovídajících spíše definici kmene. (Dokonce tlupy primátů vykazují více hierarchizace, než se předpokládalo pro rané stádium lidského vývoje.)

Zdůvodnění státu

Občan, resp. obyvatel podřízený státní moci, potřebuje zdůvodnění, proč se má státní moci podřizovat. Toto zdůvodnění mu může nabídnout sám stát (oficiální zdůvodnění), anebo si je může jednotlivec najít sám pro sebe.

metafyzické/náboženské: Stát existuje z vůle Boží, byl založen bohy, je obrazem nebeských zákonů na zemi apod. V takovém případě je často panovníkovi nebo příslušníkům vládnoucí skupiny přiřazován božský původ, zvláštní svatost apod. Příkladem oficiálního metafyzického zdůvodnění státu může být ze současnosti Saúdská Arábie (stát je uspořádán tak, aby co nejlépe odpovídal právním zásadám islámu, tedy zakládá se na Božím zjevení, jak je vykládá vládnoucí wahhábitská škola), z nedávné historie Tibet (hlavou státu je dalajlama, v němž je vtělen bódhisattva Avalókitéšvara, jenž opakovaně přichází na svět, aby pomáhal všem v duchovní cestě). Oficiální náboženské zdůvodnění státu měly též všechny státy starověké.

tradiční/patriarchální: Stát existuje, protože to tak bylo odjakživa, protože jsme povinni jít ve šlépějích zakladatelů, pokračujeme v dědictví otců („patres“, odtud patriarchální). Stát v tomto smyslu se často pojímá jako vybudovaný postupným rozšiřováním z rodiny, z rodu, z příbuzenstva (nezřídka se jednalo o rodinu panovnickou, o dědičnou dynastii). Příkladem oficiálního tradičního zdůvodnění ze současnosti je třeba Spojené království.

mocenské: Stát existuje, protože někdo silnější se chopil vlády nad ostatními a má možnost je donutit, aby se podřídili státní moci. Oficiálně se toto zdůvodnění vyskytuje jen zřídka, ani uzurpátoři nepřiznávají rádi, že vládnou čistou mocí, ale hledají si zdůvodnění jiné. Avšak dosti často je mocenské zdůvodnění tím, jímž si své podřízení státu vysvětluje jednotlivý občan („oni vládnou a já slabý občan s tím nic nenadělám“).

smluvní: Stát je smlouvou mezi lidmi. Člověk se zříká části své osobní moci a deleguje ji na stát, ale za to dostává od státu jakožto subjektu zastupujícího takto organizovanou společnost určité protislužby (obranu proti vnějšímu nepříteli, zaručení veřejného pořádku, zajištění občanské vybavenosti atd.). K tomuto zdůvodnění se oficiálně hlásí většina dnešních států. Jako individuální postoj je toto zdůvodnění základním předpokladem pro občanskou iniciativu a fungování občanské společnosti.

Druhy a typy států

Druhy státu

Podle rozvržení výkonu státní moci

centralizované

řízen z jednoho centra, z hlavního města, kde je soustředěna státní moc a správa pokud je stát rozdělen na územní celky, jejich řídící orgány mají jen malé pravomoci

decentralizované

značná část státní moci a správy je svěřena samosprávným územním celkům, ponechá si jen rozhodování o zásadních záležitostech celostátního významu účelem je přiblížení výkonu státní moci a správy k občanům

Podle struktury

jednotný (unitární) stát

pouze jedno řídící centrum, jednoduchá organizační struktura, jedna ústava, jedna vláda, jedno občanství (př. ČR)

složený stát

svazek dvou nebo více státních celků, které mají upravené samostatné neboli autonomní postavení podle stupně samostatnosti svých členských států je složený stát federace, nebo konfederace

federace

pevný svazek států, členské státy nevystupují v mezinárodních vztazích samostatně, nemají subjektivitu
federace jako celek je jediným subjektem mezinárodního práva jednotná měna, armáda, zahraniční politika
ve federaci je nutné vymezit pravomoci a působnosti (kompetence) ústředních úřadů, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům, jsou spojené společnou ústavou
např. Spojené státy americké, Spolková republika Německo, v některých obdobích ČSR

konfederace

volná smluvní sdružení samostatných států, ve kterých má centrální vláda určitou moc nad vládami členských států, společná zahraniční politika, diplomacie a obrana. Dnes Evropská unie, dříve Benelux
bývá přechodným sdružením států, kdy se buď federace rozpadá na samostatné státy, nebo naopak se unitární státy sdružují nejdříve v konfederaci s cílem dosáhnout později vytvoření federace

Typy států

Podle formy režimu

Demokracie (vláda lidu)

státní forma umožňující účast všech plnoprávných občanů na správě a řízení státu
jejich účast může být buď:
přímá (hlasování – referendum)
nepřímá (zastupitelská, reprezentativní) – umožňuje občanům v pravidelných obdobích volit své zástupce, kteří vykonávají státní moc za své voliče

Diktatura, totalita, despocie, tyranie

státní moc soustředěna do rukou jedné osoby nebo několika vyvolených jedinců, neexistuje rovnováha mezi soudní, výkonnou a zákonodárnou mocí
lidé ztrácí možnost ovlivňovat dění v zemi
diktatura může být různě tvrdá
diktatury dnes hlavně ve státech Afriky a Asie

Podle toho, kdo vládne

Teokracie (boží vláda)
stát pokládaný za výtvor boha
osoba v čele státu – vykonavatel boží vůle, vládne z boží milosti
příkladem teokracie: Starověký Egypt – vládce faraon – syn a zároveň vtělení boha, dnes do jisté míry Irán, Saudská Arábie apod.
Monarchie
monarcha (z řečtiny = jediný vládce), vládne doživotně vlastním jménem
monarchova moc je většinou dědičná
druhy monarchie:

císařství
království
knížectví
velkovévodství
carství

absolutistická monarchie – panovník má neomezenou moc, vláda dědičně a doživotně, dnes např. Omán, Katar, Vatikán, Saudská Arábie
konstituční monarchie – panovník je omezen ústavou, dnes např. Japonsko, Švédsko, Norsko
parlamentní monarchie – panovník spíše symbolickou funkci, rozhoduje parlament volený lidmi – Velká Británie, Thajsko, Belgie.

Republika v čele státu prezident, který je volen buď zastupiteli, nebo občany. O dění v zemi rozhoduje zákonodárný sbor. Prezident má menší či větší pravomoci. Země považována za veřejnou záležitost, nikoli vlastnictví vládce, demokratický charakter, uvedené formy státu se mohou prolínat.
Prezidentská republika – posílena role prezidenta, prezident je zároveň hlavou vlády a je volen přímo, může více ovlivňovat dění v zemi, např. navrhovat zákony, vydávat nařízení apod. Spojené státy americké, Argentina, Jižní Korea
Parlamentní republika – prezident má spíše reprezentativní funkci, rozhodující roli hraje zákonodárný sbor, který obvykle volí prezidenta. Česká republika, Německo.
Poloprezidentská republika – prezident volen přímo občany, více pravomocí než prezident parlamentní republiky. Francie, Rusko, Rumunsko

Státy na počátku 21. století, český stát

Dnes ve světě převládá demokracie, ke které se hlásí většina států (ne každý ji ale doopravdy dodržuje). Příklady: státy Evropy, USA Rusko. Na světě jsou i totalitní státy jako například Severní Korea, nebo také komunistické státy jako Čína či Kuba. Můžeme vidět i státy, kde ještě panuje monarchie jako Saudská Arábie nebo demokratický příklad parlamentní monarchie Velké Británie (mají královnu, ale zároveň demokracii). Konkrétně v České republice máme v dnešní době parlamentní demokracii (dvou komorovou – poslaneckou sněmovnu a senát), a prezidenta jako hlavu státu.

Zdroje

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.