ZSV pro kombinované lyceum/Hromadné sdělovací prostředky

Tato stránka není ještě hotová.

Tato stránka je součástí projektu:

ZSV pro kombinované lyceum

střední škola

Příslušnost: skupinová

Sdělovací prostředky neboli média jsou všechny prostředky, jimiž si sdělujeme své duševní obsahy, tedy i třeba řeč, dopis atd. Hromadné sdělovací prostředky neboli masová média (či zkratkou masmédia) jsou ty sdělovací prostředky, které umožňují sdělovat najednou velkému počtu příjemců.

Sdělovacími prostředky se zabývá obor, který se ve středoevropském kontextu nejčastěji nazývá medialistika, v anglosaském kontextu mediální studia a v románském kontextu mediologie. Protože východiska německých, amerických a francouzských vědců, kteří se začali zabývat sdělovacími prostředky, byla odlišná, rozlišují někteří autoři podle těchto názvů tři různé obory, které ovšem mají velký společný průnik.

Typy sdělovacích prostředků

Podle abstrakce vůči přirozenému sdělování se dají rozlišovat sdělovací prostředky:

primární

nevyžadují žádné technické pomůcky na straně sdělovatele ani na straně příjemce sdělení (mluvené slovo, gestikulace, postoj, vzdálenost od protějšku atd.)

sekundární

vyžadují použití technického prostředku na straně sdělovatele, zatímco příjem sdělení se obejde bez technických prostředků (dopis, megafon, plakát, noviny atd.)

terciární

vyžadují použití technického prostředku na straně sdělovatele i na straně příjemce sdělení (telefon, rozhlas, televize atd.)

kvartární

oproti terciárním navíc umožňují příjemci sdělení ovlivňovat samotné sdělení (interaktivní komunikace v počítačové síti, uživatel jako spolutvůrce obsahu)

Kvartární sdělovací prostředky odlišují jen někteří autoři. Někteří je řadí k terciárním, protože krok do interaktivity nepovažují za tak kvalitativně odlišný.

Podle účinku se rozlišují média:

horká

sdělující určuje kontext, pořadí a tempo sdělování, příjemci mohou být snadněji vnukány nevyslovené souvislosti, příjemné či nepříjemné asociace apod., tedy může být snáze manipulován (typicky televize, ale také např. osobní rozhovor)

chladná

příjemce si sám může určit, v jakém kontextu, pořadí a tempu bude sdělení přijímat (typicky třeba tištěné noviny)

Někteří autoři za základní rozlišovací znak berou míru zahlcenosti smyslů příjemce, tedy za horká považují média vysokodefiniční (nutně pak pracující s vizuální složkou, protože ta tvoří výraznou většinu našich smyslových vjemů), tedy plně nebo téměř plně příjemce zaměstnávající, a za chladná pak média nízkodefiniční, tedy umožňující příjemci, aby se při příjmu sdělení soustředil na něco jiného (snídal při čtení novin, žehlil při poslechu rozhlasu, řídil auto při telefonování atd.). V tomto smyslu by horkým médiem nebyl např. rozhlas, který je ovšem i podle klasické definice hraničním případem — při poslechu rozhlasu si může příjemce přinejmenším částečně určovat kontext, v němž sdělení přijímá. Přesto však má rozhlas tím, že určuje tempo a pořadí sdělování, a tím, že myšlenky sdělujeme ponejvíce řečí, vysokou možnost myšlenkové manipulace oproti např. billboardu zakrývajícímu celý východ z metra (a působícímu tedy chvilkově vysokodefiničně).

Základní princip HSP

Přenos informací k velkému počtu lidí, dokáží je oslovit a dokonce ovlivnit. V lidském životě, i v životě společnosti, piní masmédia mnoho funkcí. Tyto jejich funkce se projevují jako úkon, činnost určitého zaměření a významu. McLuhan ve své literatuře zabývající se hromadnými sdělovacími prostředky vyčleňuje čtyři základní funkce masmédii.
Základní funkce se dají dále rozdělit např. podle jejich převažující orientace a dominantního účinku. Tyto společné znaky umožňují příbuzné funkce seskupovat. Podle zmíněných hledisek Kraus dospěl k následující soustavě, ve které na základech čtyř základních funkcí specifikoval další funkce tak, že svým zaměřením rozšiřují paletu možtností působení jak na člověka jako jedinečnou lidskou bytost, tak na společnost jako celek. Čtyři základní funkce hromadných sdělovacích prostředků jsou tedy funkce:
Informativní – Zpráva, která ovlivňuje lidské vědomí, názory a postoje. Dělíme na primární (bez pomůcek), šíří se rozhovorem, gestikulací. Sekundární (pomůcky k poslání), šíří se novinami, knihami. Terciální (pomůcka k rozesílání i přijímání), rozhlas, rádio, billboardy. Kvartámí (interaktivní), internet od 20 stol. dále.
Patří do ní zprávy, komentáře, aktuality, vzdělávací programy. Má za cíl rozšířit vědomosti a rozhled konzumenta. Za informace lze pokládat jakékoliv vyjasnění neurčitosti.
Komunikativní – Souvisí s funkcí informativní. Spojení mezi příjemcem a poskytovatelem. Nepostradatelná.
Formativní – Na určitém modelu člověka a světa, které vytvoří v představách adresátů, dosáhnou toho, že se příjemce dokáže vžít a vcítit do modelu, tak že konfrontuje prožitky jiných se svými prožitky. Příjemci jsou mnohem více ovlivňováni, utváří jim názory a postoje. Projevuje se zde ideál krásy (modelky v reklamách atd., výchova jedinců..) Reklama, komerční text nebo vysílání: snaží se o chování adresáta nejčastěji v oblasti nákupů zboží a tržeb.
Rekreativní – Má za úkol adresáta osvěžit a navodit mu podmínky pro odpočinek a zotavení. Styk člověka s těmito médii zařizuje vytažení z každodenního shonu a starostí. Funkce relaxační, solitární, zábavná. K zábavné funkci lze řadit hudbu, dramatické a výtvarné formy, klipy, sportovní přenosy a zábavou lidovou. Přispívá k vytváření vztahů, osobní uspokojení, odpočinek, uvolnění. Elektronická masmédia jsou největšími baviči současnosti.
Kampaň je zaměřena na cílovou skupinu, tedy skupinu lidí, která se jim nejvíce hodí. Největší snahou je zasáhnout adresáta tak, aby byl zasazen do kontextu, tedy mu podat nějaký zážitek. Lze ho' podat i šokem, adresát se pak má vcítit do situace. Následně chtějí u adresáta vyvolat vlastní zájem. Kampaň je možné uskutečnit i jako společenskou událost. Cílem je zaktivizovat cílovou skupinu, aby přesně věděla, co má dělat. (koupit si něco, pronajmout, objednat atd..)

Úloha médií v dějinách a současnosti

Od prvního média — jeskynní kresby paleolitického člověka — prošla média bouřlivým vývojem a v současnosti tvoří informační a komunikační média páteř nově se utvářející informační společnosti. Současná média znamenají kvalitativní posun u všech prvků komunikační události, umožňují výměnu obrovského množství dat v multimediálním formátu on-line, či naopak jejich trvalé podržení v čase, jsou směrována k jednomu příjemci či k neomezenému počtu příjemců atd. Každá proměna média znamenala posun ve vývoji společnosti a člověka. Lidé si sdělovali a vyměňovali informace od počátku své existence, nás však zajímá hromadné sdělování a působení na větší množství příjemců, proto se v čase přesuneme do doby Starého Řecka, do antického divadla, které bývá označováno za první masové médium. Navíc mohli diváci přímo zasahovat do představení, čímž docházelo k určité interaktivně, která není pro masová média typická. Dále vznik a rozmach knih, které byly zpočátku psány ručně a obsahovaly většinou náboženské a církevní texty. V 15. století Johann Gutenberg vynalezl knihtisk, čímž se mohly začít tisknout identické kopie knih v mnoha exemplářích, které se snadněji rozšířily mezi širší vrstvy obyvatelstva. V 17. století se začaly vydávat tištěné noviny, což byl tedy první skutečně efektivní hromadný sdělovací prostředek. Prvním vydavatelem se stal Johann Carolus. V roce 1719, došlo k založení prvních českých novin s názvem Český postilion neboližto Noviny české. Vycházely dvakrát týdně a psalo se v nich o událostech v zahraničí i o životě pražské společnosti. Knihovna Národního muzea má ve své sbírce řadu ročníků nejstarších českých novin, včetně toho nejvzácnějš'ího prvního. Novinám se však nevyhnula komercializace a tak se na jejich stránkách začíná počátkem 19. století objevovat první inzerce. Následně se noviny rozdělily na seriózní a bulvární. Hromadné sdělovací prostředky v jejich vývoji značně ovlivnil rozmach využití elektrické energie na přelomu 19. a 20. století a dále v průběhu 20. století. Do tohoto období patří vynález telegrafu, fonografu, gramofonu, magnetofonové pásky, audio CD, CD-ROMu, později DVD, flash disku, atd. Představme si alespoň nejvýraznější momenty ovlivňující rozvoj masmédií. První film, i když dokumentární, představili bratři Lumierové 28. prosince, 1895, v pařížském Grand Café. Revoluční pro rozvoj masmédií byl objev šíření elektromagnetických vin koncem 19. století, který umožňoval vysílat a šířit lidský hlas, zvuky a později i obraz na dálku. První rozhlasový přenos se uskutečnil v roce 1910, kdy byla snímána a radiově přenášena opera Carmen z Metropolitní opery v New Yorku. První český rozhlas začíná vysílat 1923 ve Kbelích pod názvem Radiojournal. Oficiální připojení Československa k internetu (NSFNETu) proběhlo 13. 2. 1992, v dalším roce vznikl základ národní akademické páteř-ní sítě české republiky CESNET a v roce 1996 vznikly první české internetové komerční portály (Seznam, MF Dnes, Neviditelný pes). Dnes již internet není výsadou univerzit a vědeckých a vládních institucí, ale je běžnou součástí většiny moderních domácností a stále získává na popularitě. Hromadné sdělovací prostředky se neustále zdokonalují, vznikají nové, které jdou ruku v ruce se soudobými objevy a vynálezy, oslovuji stále větší počet příjemců a civilizace, jak ji známe dnes, by bez nich jen těžko mohla existovat. Masmédia se staly součástí běžného života každého člověka civilizované společnosti, neboť piní několik zásadních funkcí.

Potenciál médií a jejich nebezpečí

+ Zdroj informací, zábava, kulturní výměna, osvěta
- Dezorientace, manipulace, snížení úrovně kultury, oslabení sociálních vztahů

svobodný přístup k informacím

Právo na informace je právo občanů vůči státu, resp. vůči orgánům veřejné moci, které mají povinnost nejen odpovídat na jednotlivé žádosti o poskytnutí informací, ale i o své činnosti informovat samostatně. Jako jedno ze základních práv bývá garantováno již na ústavní úrovni, konkrétní provedení je svěřeno zákonu.
V souladu s § 2 informačního zákona jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce a dále subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti (pro zjednodušení dále jen „úřad") povinny poskytovat podle tohoto zákona informace vztahující se k jejich působnosti, a to na základě ústní nebo písemné žádosti fyzických a právnických osob.
Právo na informace je základním lidským právem, které patří do kategorie práv politických. Toto právo je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod společně se svobodou projevu. Jsou prvými z politických právobsažených v Listině — ústavní úpravě vztahu osoby k oblasti politického života, tj. věcí veřejných. Jejich široká realizace přináší možnost a dostatek vstupních údajů k rozhodování, což umožňuje fyzické osobě se účinně orientovat v politickém životě a případně se i na něm podílet. V čl. 17 jsou vedle sebe zaručeny Svoboda projevu, což je právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a Právo na informace, což je právo svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na státní hranice.
Cenzura (tj. kontrola tisku a dalších médií, jakož i všech materiálů určených ke zveřejnění) je nepřípustná. Omezení svobody projevu a práva vyhledávat a šířit informace lze uskutečnit pouze zákonem, jde-li o nezbytná opatření k ochraně práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Na druhé straně jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny za podmínek a způsobem upraveným v zákoně podávat informace o své činnosti.

utajované informace

• informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje mohou být poskytnuty jen v souladu s občanským zákoníkem a zákonem o ochraně osobních údajů. Údaje o třetích osobách většinou poskytnuty nebudou. Úřad však musí poskytnout základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky (tj. jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků). To neplatí v případě poskytování veřejných prostředků podle zákonů v oblasti sociální (sociální dávky), poskytování zdravotních služeb, hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, státní podpory stavebního spoření a státní pomoci při obnově území.
• obchodní tajemství (při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se však poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků nepovažuje za porušení obchodního tajemství)
• informace, jejichž poskytnutím by byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu autorského práva'
• informace, které úřad získal od třetí osoby při pinění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti' prováděné na základě zvláštního právního předpisu (např. zákon o České obchodní inspekci), podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím; úřad poskytne jen ty informace, které při pinění těchto úkolů vznikly jeho činností
• informace o probíhajícím trestním řízení
• informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při pinění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky
• informace o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků
• informace o pinění úkolů zpravodajských služeb
• informace o přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu'
• informace o činnosti Ministerstva financí podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí
• údaje vedené v evidenci incidentů podle zákona o kybernetické bezpečnosti', ze kterých bylo možné identifikovat orgán nebo osobu, která kybernetický bezpečnostní incident ohlásila nebo jejichž poskytnutí by ohrozilo účinnost reaktivního nebo ochranného opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti
• informace, které jsou předmětem ochrany práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským, pokud jsou v držení provozovatelů rozhlasového nebo televizního vysílání, kteří toto vysílání provozuji na základě zvláštních právních předpisů,
• škol a školských zařízení, které jsou součástí vzdělávací soustavy podle školského zákona a podle zákona o vysokých školách,
• knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního zákona,