Psychologie pro kombinované lyceum/Vnímání, představování, myšlení a paměť

Tato stránka není ještě hotová.
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Vnímání (percepce)

VNÍMÁNÍ je jedním se základních kognitivních procesů. Jde o složitý proces příjmu, výběru a zpracování informací. Vjemy se obvykle dělí na zrakové, sluchové, hmatové, chuťové, čichové, polohy, bolesti a vjemy nitrotělní.

Proces vnímání má dvě stádia:

První – SENZORICKÉ STÁDIUM VNÍMÁNÍ také nazývané ČITÍ – jde o přijetí informace z okolí nebo nitra těla a její vedení po nervových drahách do mozku. Výsledkem tohoto stádia jsou nejjednodušší vjemy – POČITKY.

Druhé – SYNTETICKÉ STÁDIUM VNÍMÁNÍ – jsou počitky zpracovávány do větších celků, takže vnímáme předměty, pohyby, vzájemné vztahy apod.

Tato dvě stádia je těžké od sebe oddělit, i ty nejjednodušší vjemy jsou výsledkem percepční syntézy (např. tečka na papíře – vnímám barvu, tvar, velikost, polohu…).

Vnímat se učíme, podobně jako se učíme chodit nebo mluvit. Vnímání nepůsobí jako izolovaná funkce, ale úzce souvisí s ostatními jevy. Souvislost s myšlením si můžeme ukázat na tzv. „nemožných předmětech“ – nakreslené předměty nelze vyrobit (viz obrázky z hodiny), jde o např. TROJTRÁM nebo ĎÁBLOVU PÍŠŤALU. City naše vnímání zbystřují. Snadněji postřehneme to, k čemu máme citový vztah. Také mohou vnímání zkreslovat (mám strach, ve stínu vidím postavu…). Zamilovaný vidí v dálce svou milou v neznámé dívce. To je ILUZE. Citovými faktory se vysvětluje i HALUCINACE - projekce něčeho, co máme v nitru, do vnějšího světa. Vnímání také poskytuje nezbytnou zpětnou vazbu našemu jednání.

Představy, fantazie a paměť

Představivost je schopnost naší psychiky vyvolat v mysli objekt, který byl už někdy vnímán, ale aktuálně není. Tato představivost souvisí s pamětí, budeme ji tedy nazývat PAMĚŤOVÁ PŘEDSTAVIVOST. Máme ale též schopnost vytvářet psychické prezentace zcela nové tvořivé, ty budeme nazývat FANTAZIJNÍ PŘEDSTAVIVOST.

To, že se v naší mysli dokážeme zabývat tím, co není aktuálně vnímáno, co na nás momentálně nepůsobí, lze považovat za projev naší psychické autonomie.

PAMĚŤOVÁ PŘEDSTAVIVOST

Jak přesně dokážeme reprodukovat původní vjem? U dětí předškolního a mladšího školního věku můžeme pozorovat až fotograficky přesné vybavení si určitého vjemu, jde o tzv. EIDETICKÉ PŘEDSTAVY. Má se za to, že proto jsou tak dobří v PEXESU .

PAMĚŤ má vlastně každý organismus, který se dokáže učit, tzn., že mění své chování na základě zkušenosti (i primitivní organismy vyhledávají místa, kde byla dříve potrava…). V psychologickém smyslu mluvíme o paměti tam, kde se vyskytuje VZPOMÍNKA. Proces vzpomínání nám zpřítomňuje určité jevy z minulosti. Jak určitě víte, existují různé druhy paměti.

Rozlišujeme KRÁTKODOBOU PAMĚŤ (trvá jen vteřiny, vejde se do ní 5 – 9 jednoduchých prvků) a DLOUHODOBOU PAMĚŤ (umožní zapamatování informace tak dobře, že si ji vybavíme i poté, co jsme ji pustili z mysli a zabývali se něčím jiným).

Dále rozlišujeme MECHANICKOU PAMĚŤ (nutnost se informace „nabiflovat“) a LOGICKOU PAMĚŤ (logické utřídění a pochopení látky)

Informace se nám ukládají do paměti ve třech formách:

1) VIZUÁLNÍ FORMA – co vidíme a máme si zapamatovat, jako bychom si v duchu kreslili

2) AKUSTICKÁ FORMA - co vidíme a máme si zapamatovat nahlas či v duchu vyslovujeme

3) SÉMANTICKÁ FORMA – do paměti ukládáme význam informace, záleží na délce podnětu, ale i na tom, zda jsme si PŘÁLI si podnět zapamatovat.

Obecně dáváme přednost akustické formě před vizuální (chci si zapamatovat nějaké obrázky, v duchu si však říkám jejich názvy…), někdy je tomu naopak (pamatuji – li si nákres Pythagorovy věty, odvodím vzorec pro výpočty). Paměťový proces má několik stádií (ukládání, podržení v paměti, zapomínání, vybavování). Čím smysluplnější je materiál, který se učíme zpaměti, tím je zapomínání pomalejší. Zapomínání i vybavování si jsou aktivní procesy (např. systém výuky v epochách na WŠ). Zapamatovaný materiál je stále bezděčně zpracováván, náš obraz světa a nás samých se může zdokonalovat i podléhat zkreslení.

FANTAZIJNÍ PŘEDSTAVIVOST

DENNÍ SNĚNÍ neboli tok představ, které se nám volně vynořují v mysli, má pro naši psychiku svůj význam. Paměťové představy se při něm mísí s fantazií, může znamenat únik od reality, ale také může mobilizovat síly, připomenout nám jiné alternativy jednání apod. (např. snění o vytouženém úspěchu, snění o pomstě za křivdu…). Fantazijní představivost je důležitá při četbě, spoluprožíváme určité situace z románu, dotváříme děj i pocity i nad rámec textu a obohacujeme tak svůj vnitřní život. Oddávání se fantazijním představám je běžné a významné u dětí. Nezbytnost potlačovat impulzívní tendence (dovádět, neposlechnout, vzdorovat, lenošit…) navozuje VNITŘNÍ NAPĚTÍ, které dítě potřebuje odreagovat. Podrobenost vychovatelům kompenzuje dítě fantaziemi (ztotožňuje se s postavami z pohádek, Cipískem, Ferdou Mravencem ad.). Tento proces se nazývá ZÁSTUPNÁ OMNIPOTENCE. Je důležitá pro podporu psychické stability dítěte a pro získání důvěry v dobré zakončení událostí. Fantazijní představování hraje důležitou roli při vzniku uměleckých děl. Všechna umění osvobozují nespoutanou představivost, umožňují tvůrčí svobodu a nalezení sebe sama v nekončící tvořivé inspiraci. Na základě fantazijních představ vyvinul C. G. Jung svou metodu AKTIVNÍ IMAGINACE, která může sloužit nejen léčebně, ale i pro osobnostní rozvoj.

V našem životě plní představy několik funkcí. Například:

1) PŘÍPRAVA ČINNOSTÍ – volné rozvíjení představ, udržování jejich živosti, různá přání…při představování nabývají určité představy na síle, mohou se vytvářet nové, tvořivé nápady.

2) VYROVNÁNÁ VNITŘNÍHO NAPĚTÍ – jako pomoc při zvládání citových problémů, zčásti nás vzpomínky na různá zklamání, selhání ad. mohou méně trýznit, když si představíme, co vše ještě dokážeme, co si koupíme, co bychom mohli udělat, kdyby…. Jde o náhradní uspokojení potřeb, sice nedokonalé, ale lepší než nic.

3) VNITŘNÍ SVĚT – představy tvoří náš vnitřní svět, který má pro nás hodnotu sám o sobě. Náš vnitřní svět může být bohatý a kultivovaný. Záleží na tom, jestli na sebe necháme působit kulturu – výtvarné umění, hudbu, poezii, jestli sami tvoříme, jaký máme vztah k přírodě ad., s jakými lidmi se stýkáme. Bohatý a kultivovaný vnitřní svět usnadňuje zvládání osobních problémů, je prospěšný i druhým.

Součástí IQ testů bývají úlohy na prostorovou představivost i paměť.

Myšlení

Příklady definic z učebnic psychologie:

Myšlení představuje vyšší úroveň operování s psychickými obsahy. Vyšší v tom smyslu slova, že aktivně zpracovává informace, kterých se mu skrze ně dostává, odhaluje a analyzuje souvislosti, provádí třídění/kategorizaci, nastoluje problémy a hledá řešení. Opírá se při tom o jazyk; využívá výhod pojmenování dovolujícího komunikovat problémové situace a cesty jejich řešení jak ve vnitřní řeči tvořící oporu promýšlení, tak i v diskurzu s druhými lidmi. prof. PhDr. Zdeněk Helus, Dr.Sc.

Myšlení je psychická (vnitřní) manipulace se symboly, s představami a vjemy. Umožňuje nám analyzovat vztahy mezi jevy a předpovídat jevy, jež nastanou. Pomáhá nám účelně jednat. Jde o zvláštní, patrně nejsložitější a nejdokonalejší způsob poznávání, typický pro člověka. Myšlení je jeden ze způsobů zpracování informací. Jednou z funkcí myšlení je řešení problému. Myšlení je spjato s jazykem. prof. PhDr. Pavel Říčan,CSc.

Myšlení nelze oddělit od celku osobnosti.

Myšlenkový proces

Myšlenkové procesy probíhají různě podle povahy řešeného problému, ale můžeme zde nalézt některé společné rysy:

1) POČÁTEČNÍ ORIENTACE V PROBLÉMU – seznamujeme se s informacemi, případně si opatřujeme další, upřesňujeme si cíl, způsob a prostředky k jeho dosažení

2) METODA POKUS – OMYL – zkoušíme náhodné řešení (jako když máme v ruce např. Rubikovu kostku), zkusmo manipulujeme podle prvních nápadů

3) VZTAHY mezi ELEMENTY – postupně si ujasňujeme, které elementy „sebraného materiálu“ bude možné použít k řešení a které je nutno vyloučit. Postupně jasněji vyvstávají vztahy mezi jednotlivými elementy, vyslovujeme domněnky, jak dál.

4) SNAHA udržet v mysli všechny stránky problému. Hledáme v paměti dříve řešené podobné problémy, zavrhujeme nesprávná řešení, čekáme na dobrý nápad…. Na základě introspekce dokážeme popsat jednotlivé etapy myšlenkového procesu, vlastní proces myšlení ale ne („jak jsme na to přišli“), to je nevědomý proces. Vrcholem myšlenkového procesu bývá NÁHLÝ VHLED („rozsvítí se nám“, je to jasné…). Tento AHA-ZÁŽITEK bývá doprovázen radostí. Řešení problému úspěšně skončilo, nově rozumíme něčemu ve světě kolem sebe. Vhled proráží fixaci na určitém chápání problému.

Myšlenkové postupy (formy myšlení)

Kategorizace (třídění)

Různé objekty zařazujeme do skupin, tříd, kategorií. Kategorie je třída objektů spadajících pod jeden POJEM. POJEM – nenázorové myšlenkové zachycení třídy objektů nebo jevů se společnými vlastnostmi (šelma), společným používáním (potravina). Když objekt určíme jako šelmu či potravinu, víme o něm již řadu věcí. Uspořádání pojmů je u každého jiné, záleží na vzdělání a osobní zkušenosti (2 příklady z výuky). Pojem je nutné východisko a současně i produkt myšlení. POJMOVÁ SÍŤ – hierarchie pojmů

Dedukce

Jde o usuzování, kdy odvozujeme pravdivé výroky z jiných výroků. LOGIKA má přesná pravidla rozhodující o tom, který odvozený výrok je pravdivý.

Premisy: Všechna A jsou B. C je A.

Závěr: C je B.

Indukce

V praktickém životě se většinou musíme spokojit s pravděpodobností. Premisy: Tereza ráda tančí. Její spolužáci rádi tančí. Závěr: Všichni mladí lidé pravděpodobně rádi tančí.

Druhy myšlení

Myšlení má rozmanité podoby.

Můžeme jej dělit např.:

Konkrétní – vázáno na předměty a konkrétní situaci (oprava rozbitého kola na výletě, hra dítěte se stavebnicí), provází veškeré rukodělné aktivity, je předpokladem praktické řemeslné činnosti; kombinace vnímání, koordinace vjemů a motoriky, názorná představivost a manipulační zkušenosti

Názorné – operování s paměťovými představami, které jsou uváděny do strukturovaných celků; uvážení všech okolností (např. orientace na mapě a hledání optimální trasy výletu)

Abstraktní – opírá se o modely, schémata, propočty; základní oporou jsou precizně vymezené pojmy


Nebo:

Konvergentní – sbíhavé; rozvíjí se v rámci daných postupů a předem definovaného cíle, ke kterému se má dospět

Divergentní – zahrnuje různé postupy včetně netradičních, dosud neznámých, neočekávaných, překvapivých; tvořivý přístup k problému, originalita, nestandartní postupy, myšlenková pružnost, flexibilita

Nejčastěji však:

Analytické – jasné uvědomění všech kroků řešení, evidování výsledků ad., o myšlenkovém analytickém postupu lze podat zprávu, vést protokol. Je pod plnou kontrolou

Intuitivní – otevřené náhlým nápadům, vnuknutím, AHA zážitkům; např. ve vědě, technice, umění či managementu se ovšem zpravidla intuitivní myšlení opírá o zevrubné, expertní znalosti dané oblasti či oboru.

Zdroje na webu

editovat

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.