Psychologie pro kombinované lyceum/Psychologie jako vědní obor
 Tato stránka je součástí projektu:
| |
| střední škola | |
| Příslušnost: skupinová | |
Vznik psychologie jako vědy
PSÝCHÉ – duševno, duch, dech
LOGIA – věda, výzkum, nauka
„Každý z nás je svého druhu psychologem, má své psychologické zkušenosti“. (prof. Z. Helus)
Zajímáme se o druhé lidi, chceme znát jejich vlastnosti, proč se chovají tak a tak, co zamýšlejí, chceme rozumět sami sobě…. (laická psychologie) Člověka od pradávna zajímaly duševní (psychické) jevy, rozdíly ve vlastnostech i schopnostech lidí, rozdíly v reakcích lidí na určité podněty či situace. Historické základy psychologie sahají k řeckým filozofům. Platón považoval duši za samou podstatu člověka, člověk má svou duší vztah k ideím (KRÁSA, PRAVDA, ZBOŽNOST, LÁSKA), které jsou věčné. Aristoteles ve svém spisu „O duši“ považuje duši za oživující základ všech bytostí. Počátky vědecké psychologie (oddělení psychologie jako samostatného oboru) datujeme do roku 1879, kdy byla W. Wundtem na univerzitě v Lipsku založena první psychologická laboratoř (dále viz otázka 2.).
Hlavní znaky odborné vědecké psychologie (jako samostatné vědy):
• Průkazné a vědecky ověřitelné poznatky
• Terminologie a teorie
• Spolehlivé metody, metodické postupy (experiment, pozorování, rozhovor, dotazník, psychologický test, rozbor výsledků činnosti, sociometrie – vztahy ke skupině, kasuistika)
• Odborná vědecká centra a instituce
• Odborná literatura
• Budování vztahů k jiným vědním disciplínám
Předmět studia psychologie Dnes můžeme definovat psychologii jako vědecké studium chování a duševních procesů člověka. Cílem psychologie je popsat, vysvětlit, předvídat, využívat znalosti o chování a prožívání člověka ke zvyšování jeho spokojenosti a zdraví.
Psychické jevy Vnímání, představy, fantazie, paměť, myšlení, cítění, vůle a pozornost…
Psychosomatický pohled na člověka Psychosomatika se dívá na člověka jako celek, komplexní bytost. Psychosomatika zkoumá vazby mezi dvěma složkami tělem (soma) a duší (psýché). To znamená vliv lidského myšlení, psychiky a emocí na tělo. Také nám ukazuje jak velký vliv má naše mysl a způsob myšlení na naše tělo. A ne jen myšlení, ale také i pocity. Takto můžeme ovlivňovat své zdraví i kvalitu života. Důvodem psychosomatických potíží a nemoci můžou být například – konflikty ve vztazích, potlačovaní emocí, naše vnitřní přesvědčení, podvědomé bloky a traumata, nedostatek lásky a pozornosti, pracovní problémy, stres a mnoho dalšího…
Předmět psychologie – text maturantka Bára 2020 Každá věda má předmět svého studia - tedy vymezení toho, čím se zabývá. Jak je naznačeno v nadpisu, psychologie zkoumá psychiku coby jeden z projevů života, ale přestože definovat psychologii jako vědu o psychice není chybné, intuitivně cítíme, že to není ani dostačující. O tom, co je a není obsahem psychiky, nepanuje úplná shoda. Psychologie je věda neobyčejně vnitřně strukturovaná. V současnosti převažuje názor, že základními dimenzemi psychiky jsou jevy prožívání a chování. Prožívání označuje vnitřní psychické procesy, chování pak pozorovatelné vnější projevy. Jinak řečeno, chování je projevem prožívání. V prožívání přijímáme informace, vyhodnocujeme je a na základě toho rozhodneme o nejvhodnějším způsobu reagování. To se prakticky realizuje v chování, které může mít podobu nějakého jednání, slovní reakce, ale i nečinnosti. Příkladně při přecházení silnice - zjišťujeme situaci nalevo a napravo - zprava přijíždí auto - odhadujeme, zda stihneme bezpečně přejít - rozhodneme se, že ano (až potud probíhá vše v našem prožívání) - a přejdeme (chování). Pokud bychom se rozhodli počkat, naše chování by mělo povahu čekání - nečinnosti. Psychologii tedy lze v hrubých rysech definovat jako vědu o psychice, jejímiž základními dimenzemi jsou jevy prožívání a chování. Lidská psychika není zkoumána samoúčelně; psychologie usiluje o to, aby její teoretické poznatky byly využitelné v praxi. Právě proto se hledají obecné zákonitosti, vytvářejí se nejrůznější typologie a stanovují se normy, resp. úrovně normality: Tento pojem se v psychologii vymezuje jen velmi obtížně, nejčastěji jako taková vlastnost objektu nebo jevu, která odpovídá očekávání nebo normě. Psychika každého člověka je individuální, jedinečná, ale i při existenci značných rozdílů lze na základě společných znaků sdružovat jedince do typů (např. typy temperamentu) a podle frekvence výskytu určitých jevů stanovovat normální (obvyklé, průměrné) hodnoty (např. hodnoty inteligenčního kvocientu). Pak je možné mezi sebou jedince srovnávat a také predikovat (předvídat) jejich chování. V této souvislosti se rozlišují dva přístupy ke studiu psychiky - nomotetický, který se zaměřuje na hledání všeobecných znaků společných více jedincům, a idiografický, který se snaží postihnout individualitu, osobitost každého jedince. Středem zájmu současné psychologie je lidská psychika. Psychologie patří mezi empirické (založené na zkušenosti) vědy, které zahrnují vědy přírodní (biologie, chemie ...) a humanitní (sociologie, kulturologie, ...). Protože psychika člověka je ovlivňována a utvářena na jedné straně biologickými faktory a na straně druhé faktory společenskými, zaujímá psychologie postavení mezi přírodními a humanitními vědami. Psychologie je souhrnný název pro systém dílčích věd, v němž se primárně rozlišují psychologické vědy základní a aplikované.
Základní pojmy Vědomí – umožňuje člověku vytyčovat si cíle, plánovat a kontrolovat průběh činnosti. Znak, kterým se člověk liší od zvířat. Chování – činnost člověka nebo zvířete, který je přístupný pozorovatelům z okolí. Vnější projev prožívání. Komplexní aktivita individua. Projevem chování je akt. Prožívání – vnitřní život člověka, není přístupný jiným lidem, projevuje se v chování. Souhrn procesů, jejichž příklady jsou cítění, vnímání, představy. Obsah prožívání: 1. poznávání - a) vnímání, b) představy, c) myšlení, 2. cítění, 3. chtění.
Psychosomatika Pojem psychosomatika je odvozen od dvou slov, od slova psyché (duševno, psychično) a od slova soma (tělo). Jde tedy o celostní náhled na zdraví či nemoc. Psychosomatika se zabývá vztahy mezi tělesnem a duševnem, které nechápe jako dvě oddělené jednotky, ale jako vzájemně propojené systémy. O vztazích mezi tělesnou a duševní oblastí vypovídají i běžné každodenní zkušenosti, jako je svírání žaludku před zkouškou či pohovorem, pocení, tachykardie či zvýšení krevního tlaku v napjatých situacích. Úzkost a panika mnohdy vedou k průjmu, neřešitelné problémy pak často způsobují nespavost nebo bolesti hlavy. Na psychosomatickou podmíněnost poukazují i úsloví jako: praskne mi z toho hlava, může mi puknout srdce, leží mi to v žaludku apod. Psychosomatika klade důraz na jednotu biologického a psychosociálního pohledu. V současnosti je psychosomatika považována za vědecký obor, který se zabývá vzájemnými vztahy biologických, psychologických a sociálních faktorů při studiu zdraví a nemoci. Důležitá je integrace psychosociálních prvků do diagnostiky, prevence i léčby všech onemocnění. „Psychosomatika je velice starý obor, zvláště pomyslíme-li na přírodní léčitele a šamany, ale zároveň i nejmladší medicínský obor, který se emancipoval z ryze přírodovědeckého a izolovaného tělesného pojetí nemoci a jenž se snaží vidět celého nemocného člověka s jeho vztahem těla k okolí i s jeho vztahem k vlastnímu tělu, s jeho psychickým uspořádáním, s jeho životní, rodinnou i sociální situací.“
Zdroje na webu
editovatZde by bylo vhodné ještě něco doplnit.