Krizové řízení pandemie/12.Kapitola - Industriální a Ekonomické úvahy

Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Příslušnost: všeobecná

Stránka je součástí výzkumu "Krizového řízení pandemie"

ÚvodEditovat

Chaos a Otevřený systémEditovat

Především je třeba jak pandemii tak i ekonomiku vnímat jako dva komplexní systémy, jenž se vzájemně ovlivňují. Komplexní sytými, se dají popsat jako otevřené, chaotické systémy s nejasnými hranicemi. Současné teorie chaosu potom tvrdí, že izolované systémy se zpravidla vyvíjí pouze směrem nárůstu entropie, k jejímu maximu. Jakési termodynamické rovnováze potom odpovídají stavy s maximální entropií s maximem ztrát energie uvnitř systému. Nárůst hodnoty entropie poté odpovídá samovolnému izolovanému systému a stává se jeho ukazatelem vývoje. Ovšem jak se komplexní systémy ovlivňují navzájem pokud nejsou izolované a přesto jsou komplexní?

Otevřené systémy se však vyvíjí směrem k vyšší a vyšší složitosti, tedy od jednoduchého ke složitějšímu. Přičemž definovat co je jednoduché a co složité nelze zcela jednoznačně. Tvrzení, že takové systémy se vyvíjí od méně upořádaných do více či lépe uspořádané, také nelze jednoznačně tvrdit, protože to co se na jedné straně jeví jako nárůst složitosti se na druhé straně může jevit jako pokles složitosti a stejně tak nárůst uspořádanosti na jedné straně se může jevit jako nárůst chaosu a neuspořádanosti na straně druhé. I v takovémto stavu je systém relativně stabilní, protože se jeho složitost v pravém smyslu nemnění ale přesouvá z jedné misky váhy na druhou. V případě že jeho složitost narůstá bez ohledu, aby se vyvážila, potom je systém nestabilní a vyvíjí se určitým směrem. V takovém případě se může systém nakonec zhroutit a přestat fungovat.

V ekonomice sice platí jakési základní principy podobně jako ve fyzice Newtonovy zákony, přesto všechno nelze vývoj ekonomických krizí jednoznačně předvídat. Z chaosu složitosti vyvstávají jakési univerzální principy jenž fungují, přesto nelze vývoj přesně předvídat. Jak uvádí KISHTAINY, Niall. The economics book. 1st American ed. New York: DK Publishing, 2012, 352 s. ISBN 0756698278. tak: "Pokud reálný svět skutečně funguje tak, jak nám jej vykreslují teoretické modely, proč se nám stále nedaří předvídat krachy na finančních trzích a profitovat na změnách cen?" Odpověď je triviálně jednoduchá. Protože ekonomika je komplexní otevřený systém. Proto má v takových případech také smysl studovat teorii chaosu. V takovém případě je nutné, aby každá ekonomická reforma byla komplexní a všestranná, aby tak vyvážila a zmírnila dopady vyplívající ze změn vyvolané zásahem do tak složitého systému jako je ekonomika. Není totiž nic horšího, než neuvážené a nepromyšlené jednoúčelové rozhodnutí.

Přičemž za závažný problémem současné ekonomie lze považovat její převažující euklidovské východisko. Přičemž matematický aparát dodává ekonomii jakýsi punc vědecké disciplíny. Ekonomika tak vypadá jako změť matematických rovnic a stává se pro laiky nepřístupnou. Euklidovský způsob myšlení vyžaduje jasná a zřetelná východiska, jasné postupy a zřetelné důkazy o správnosti postupů. A právě tady vzniká rozpor mezi jasně definovatelnými a často lineárními systémy jenž jsou v konfliktu s komplexními systémy a teorií chaosu.

On totiž i velice komplexní systém se může jevit jako jednoduchý lineární, ale jde v takovém případě o iluzi. Za analogicky podobný lze uvést případ z fyziky v podobě systému dvojitého kyvadla. Jedná se o složitý systém, kde jedno kyvadlo ovlivňuje chod druhého kyvadla a jsou propojeny výsledným pohybem jenž se díky této propojenosti jeví lineárně. Avšak jeho linearita a předvídatelnost je narušena vzájemným ovlivňováním obou kyvadel. Výsledkem je kolísavý a cyklický pohyb a tedy v jistém smyslu opakující se pohyb. Avšak s tím, že mezi opakujícími cykli jsou drobné odlišnosti.

Taktéž v ekonomice lze pozorovat jisté opakující se cykli, přičemž každý cyklus do jisté míry odlišný a jedinečný. Nelze proto říci jak přesně se co stane, ale lze z poměrně velkou úspěšnosti říci, že se to bude opakovat. Ideální ekonomická teorie, založená na modelech relativity, určuje především vztahy uvnitř ideálních modelů. Pořád však nedokáže uspokojivě obsáhnout složitost reálného světa. Pravděpodobnost shody modelu s vývojem reality je proto nízká.

Z pohledu teorie chaosu každý složitý systém obsahuje totiž podsystémy, které kolísají čili fluktuují. Právě tato fluktuace podsystémů způsobuje ono kolísání a onu analogii s dvojím kyvadlem. V nerovnovážných stavech jsou tyto fluktuace místo potlačení zesíleny a mohou zachvátit celý systém. Zdá se tedy, že tyto fluktuace podsystémů jsou způsobeny zesilující nebo zeslabující zpětnou vazbou.

Převážná část ekonomických teorií vychází ze zákonů pohybu, formulovaných v období Izáka Newtona (17. a 18. století). Přičemž základní myšlenkou tu je kauzalita. Tedy, že každý čin má svůj důsledek a každá událost je nedílnou součástí řetězce časově vzájemně propojených událostí. A tím tedy i součástí lineárního procesu. Na tom by relativně nebylo nic špatného, až na skutečnost, že tyto metody nejsou schopny popisovat realitu ve své skutečné složitosti. Pouze tuto realitu zjednodušují do základních principů. Proto je nutné tyto teorie přepracovat nikoliv zrušit, ale ve svém důsledku vlastně rozšířit o další metodiku a teorie uplatnitelné v praxi.

Roste počet ekonomů, kteří považují uváděný lineární systém v ekonomice za překonaný. Ekonom rakouské školy Fridrich Hayek také věřil, že ekonomie je natolik komplexní, že ji nelze pospat matematickými modely jako třeba fyziku. Ten ovšem neznal matematiku využití fraktálu, jenž pomocí jednoduchých rovnic vysvětluje, jak každá další iterace vytváří posloupnost čísel, přičemž každý další výpočet je odvozen z předchozího výpočtu a části, jenž vnáší do výpočtu změnu (variabilitu). Protože fraktály se vypočítávají ze předchozích výpočtů způsobují tak fluktuace v podobě zesilující nebo zeslabující zpětné vazby. Tedy podobně jako, když kamerou snímáte obrazovku na kterou je tento výsledek promítán. Vytvoří se tím obraz v obraze, jenž se neustále zmenšuje a opakuje, což vytváří vícenásobnou zpětnou vazbu. Právě proto se jeví využití fraktálu v ekonomické matematice jako určité východisko.

Hypotéza efektivního trhu je proto neplatná. Tato hypotéza totiž tvrdí, že ceny všech finančních instrumentů v každém okamžiku přesně odrážení veškeré známé informace. Což je ve skutečném reálném světě nemožné. V reálném světě dochází k jistému zpoždění a skutečnosti se neprojeví hned. Což je možná zapříčiněno zmiňovanou vícenásobnou zpětnou vazbou (jenž popisují například fraktály). Hodnoty či výsledky jsou tedy zpočátku tak malé, že nejsou vidět. Tudíž se významně neprojeví a ztratí ve složitosti systému. Jakmile díky posilující nebo zeslabující zpětné vazby přesáhnou určitou mez, začnou být vidět. Lze to přirovnat jako k jedné červené tečce, která se ztratila ve velké skupině černých teček. Lze jí snadno přehlédnout. Jevy se začínají projevovat až v okamžiku, kdy přesáhnou určitou mez a stávají se alespoň lokálně dominantním.

Pro tuto nedostatečnost hypotézy efektivního trhu, dochází v současnosti mezi ekonomy k formulování hypotézy fraktálního trhu. Ta sama o sobě taky není dokonalá, ale je k popisu reality mnohem blíže než teorie předchozí. Přičemž hypotéza fraktálního trhu spadá do rámce teorie chaosu a představuje tak nové paradigma, které zkoumá a vysvětluje a popisuje ekonomické a tržní cykly. Tato hypotéza pracuje především s fraktální geometrií. Ceny chápe jako něco ze své podstaty nestabilního a tudíž ani nelze splnit předpoklad efektivnosti trhů. Hypotéza se tak dívá na ekonomické jevy z jiného skoro až opačného úhlu pohledu.

Pro účely formulování ekonomické reformy je zapotřebí znát budoucí chování trhu na navrhované změny. Právě z tohoto účelu zmiňuji hypotézu fraktálního trhu jako možnou metodu k modelování chování složitých změn. Tedy za účelem predikce (předpovědi). Predikce je proces, který začíná před událostí, probíhá při procesu a končí po události. V první fázi je nutné zvolit metodu predikce a časový horizont.

Pokoronová reforma ekonomikyEditovat

Nová ekonomikaEditovat

Nová ekonomika je označení současného světa, ekonomického systému ve kterém žijeme a který je založen na využívání znalostí a internetu.

Je v tomto případě možné hovořit o tzv. síťové či globální ekonomice, která nejen že informačních využívá jako součást svého inovačního či výrobního procesu, ale také pomocí nich komunikuje či organizuje společnosti. Otázkou však vyvstává, jak se globální ekonomika promění důsledkem pandemie. Před pandemií, bylo možné změny chápat ve čtyřech základních rovinách:

  • Struktura ekonomiky a ekonomických subjektů
  • Povaha práce a její praktická náplň
  • Nová pracovní místa a struktura trhu práce
  • Nové či pozměněné potřeby systému formálního i neformálního vzdělávání.

Tyto čtyři roviny definují, jakým způsobem se přetváří ekonomika v době svého rozvoje informační společnosti. S informační společností je také spojen vznik celé řady nových firem a profesí nebo zásadní transformace některých stávajících. Lze předpokládat, že pandemie urychlí potřebu rozvoje Nové ekonomiky a informační společnosti a rozvoje jak průmyslu 4.0 tak i skokově k průmyslu 5.0. Tedy k továrnám bez lidí. Avšak zdůrazňuji, že trend je pouhý předpoklad.

Už během prvních let pandemie koronaviru se v reálu ukázaly přínosy konceptu průmyslu 4.0, jako hmatatelné a jasné. Přitom pojmy jako flexibilita, rychlost dodání na trh, digitalizace, distribuovaná výroba nebo aditivní výroba se přemístily z odborných článků a učebnic do výrobních závodů a dílen a z nich přímo do první linie boje s pandemií. A tak se z teorie začala stávat nezbytná praxe.

Zatímco se vlády pandemií zasažených států snažily složitě získat a dopravit zoufale chybějící ochranné pomůcky (například z Číny), (a týká se to velké části světa), tak řada firem, univerzit a jednotlivců nečekala a využila technologie Průmyslu 4.0 a pustila se do práce. Doslova přes noc vznikly díky pokročilému průmyslovému softwaru funkční modely ochranných pomůcek štítů a začali se vyrábět na 3D tiskárnách. Za zmínku stojí také pokročilé technologie s nanovlákny. 3D tisk se stal výrobním hitem, protože umožnoval rychle a flexibilně vyvíjet, konstruovat a vyrábět pomocí pokročilých technologií kvalitní ochranné pomůcky. Firma, která vyrábí plastové květináče, přerušila jejich výrobu a začala dodávat materiál pro 3D tisk. Za zmínku stojí také spolupráce firem a univerzit, díky niž spatřila světlo světa unikátní respirační polomaska pro zdravotnický personál s nejlepšími parametry. Jedná se o masku s označením CIIRC RP95-3D a vznikla během jednoho týdne a v řádu dnů začala její výroba.

Samotný Průmysl 5.0, nemá zatím zcela jasnou definici, ale v podstatě jde o vizi směřující k návratu člověka a jeho kreativity do výrobního procesu. Zatímco Průmysl 4.0 představuje proces plné až maximální automatizace výroby, prostřednictvím technologií řízených umělou inteligencí, tak Průmysl 5.0 vrací do výrobního procesu lidský prvek avšak do jiné, zato důstojnější úrovně. Můžeme jej také popsat jako stav, kdy ve výrobním procesu společně pracují lidé a automatizované stroje či roboti. Tuto kooperaci (spolupráci) mezi člověkem a strojem označujeme slovem "cobot".

Vize Průmyslu 4.0 a 5.0 se vzájemně nevylučují a mohou fungovat současně. Při správné rovnováze částech výrobního procesu je lidský prvek žádoucí nebo dokonce nezbytný. Proto se mohou oba dva přístupy vzájemně doplňovat. Příkladem může být sériová produkce automobilů, kdy lze strojově řešit velkou část úkonů v oblasti výroby jednotlivých částí a do značné míry se to týká i montáže. Zatímco zapojování kabelových svazků a jiné úkoly vyžadující jemnou motoriku a šikovnost, zůstávají lidskou doménou. Tedy zatím.

Lidská práce ve výrobě je také prozatím užitečná tam, kde se jedná o vysoký podíl individuálních úprav na přání zákazníků, které nelze provést bez lidské kreativity a dovednosti. Tedy zatím.

Teprve Průmyslu 5.0 představuje zásadní technologický posun, v podobě spolupráce lidí a automatizovaných strojů na společném pracovišti. V čem je lepší člověk, to dělá člověk a v čem je lepší stroj, to dělá stroj.

Z hlediska ekonomických změn je možné hovořit o prohlubujících se rozdílech v lokálním rozdělení peněz, vlivu a moci. Přístup k novým technologiím je do jisté míry omezený a firmy které mají přístup, mají rozhodně mimořádnou výhodu. Přitom informační společnost je silně zasažena fenoménem globalizace. Nelze už na společnosti pohlížet jako na národní, ale stále častěji jako na mezinárodní společnosti. Dochází proto k něčemu, co lze označit jako globální tržiště nápadů.

Zajímavou změnou si prošel také cyklus inovací. Který se neustále zrychluje a zjednodušuje. Přitom cykli lze chápat ve dvou rovinách, buď makroekonomicky a nebo mikroekonomicky. Přičemž mikroekonomický rozměr zrychluje nejvíce. Dochází ke zkracování inovačních cyklů, což poukazuje jak rychlí je vědecký a technický vývoj. Důsledkem toho mohou být komplexnější produkty, jako počítače, které jsou stále kompatibilnější a univerzálnější, ale také mnohem složitější, avšak jejich užívání mnohem jednodušší.

Klasická vs. Nová ekonomikaEditovat

Termín "New Ekonomy" se začal v odborné literatuře objevovat od roku 1999. Vznikaly postupně termíny jako "Nová ekonomika", "Síťová ekonomika", "Znalostní ekonomika" a mnohé další. Přitom vznik těchto termínů je výsledkem stále rostoucího vlivu informačních a komunikačních technologií jak v oblasti mikroekonomie tak makroekonomie a tedy i v globálním měřítku.

Za hlavní moderní předpandemické směry ekonomického myšlení lze považovat jak neklasické teorie a teorie monetaristické. Bez ohledu na jednotlivé ekonomické školy však lze konstatovat, že základ všech historicky prověřených ekonomických doktrín a pravd, je do jisté míry jednotný.

Všechny ekonomické školy uznávají jednotný výklad pojmů: spotřebitel, statek, služba, výrobní faktor. Ale spíše se liší v myšlení jak s těmito pojmy zacházet z hlediska efektivity dobrého hospodáře. Termín "Nová ekonomika" proto logicky dráždí řadu ekonomů, už jenom proto, že slavná jména jako Keynes, Samuelson, Smisth a další se ve svých dílech obešly bez přídomku "nová". Vždyť přeci každá následující teorie je vlastně nová.

Jenomže "Nová ekonomika" je zásadně odlišná díky propojenosti informačních technologií. Bez tohoto nového typu průmyslu 4.0 a 5.0 by prakticky tato koncepce ani neexistovala.

Vznikají tím různé paradoxy, kdy nefunguje to co dříve fungovalo, zato to často funguje úplně obráceně. Například síťová ekonomika u nichž závisí ekonomický úspěch společnosti (firmy) více na stavu a velikosti sítě, jejíž je součástí, než na jeho vlastní výkonost. Z toho plyne, že se i těm nejsilnějším hráčům (firmám) vyplatí nesobecky podporovat existenci příslušné sítě. Taková představa zní sice naivně, rozdávat či dělat něco zadarmo. Avšak potenciálně vytváří a stimuluje zájem o použití výrobku i služby. Zákazník si zvykne využívat základní podobu služby či výrobku zdarma, získá k produktům důvěru a je ochotnější investovat do specializovaných rozšíření.

Jedná se tedy o model "základ je zadarmo a pro každého, rozšíření je pro platící". Přitom tento model má i svou sociologicko-politickou aplikaci, například v podobě základního příjmu. Kdy základní příjem je pro všechny nevyjímaje, ale kdo chce více, musí se snažit. Z pohledu legislativy lze model uplatnit jako "západní svobody jsou zaručeny, ale kdo chce více výhod musí se snažit, ale přitom nebýt v konfliktu se svobodou druhých". V jistém smyslu jde o model základní stav a rozšířený stav. Model lze také vnímat jako "každému co si zaslouží". A jde tedy o jakousi podmíněnou rovnost nikoliv o rovnost absolutní. Protože poctivý člověk a zločinec si nejsou rovni, ale na jakési základní úrovni jsou si všichni rovni protože oba jsou lidé a mají stejná práva a povinnosti. Model vytváří rovnováhu mezi rovností a nerovností.

Síťová ekonomika je charakterizována uplatňováním poznatků z různých oborů, které jsou propojeny v procesu výroby navazujíc procesech. Nejde tedy pouze o sociální sítě, ale o jakékoliv sítě ekonomického potenciálu, například pracovní proces nebo sociální sítě zaměstnanců. V této ekonomice hraje hlavní roli síť. Obecně si lze síť představit jako velké množství objektů navzájem propojených různými vazbami. Přičemž vznik dnešních sítí byl umožněn zejména díky prudkému rozvoji ICT. Přitom pojem síťová ekonomika v sobě zahrnuje také internetovou ekonomiku. Protože většina sítí by bez internetové sítě neexistovala. Není však nutnou podmínkou, protože sítě se mohou projevovat i jinak.

S tím souvisí také pojem Znalostní ekonomika, která je charakteristická uplatněním poznatků různých odlišných vědních oborů. tato ekonomika čerpá informace z různých procesů, využívá moderních technologií a metody dolování dat, analýzy, sdílení znalostí atd.

Novou ekonomiku se pokusilo definovat mnoho českých tak i zahraničních ekonomů. Každý z nich akcentuje různé aspekty nové ekonomiky. Většinou se ale shodují a zdůrazňují význam nových technologií a znalostí ve vývoji současného hospodářství. Přičemž někteří autoři vnímají místo znalostí spíše informace.

ZávěrEditovat

ReferenceEditovat