Neboj se říct o člověku jaký je editovat
A byl to zase ten samý obchodník, jako v předešlém snu. Tentokrát v takovém obchůdku na kopci se dvěma místnostmi a třema zaměstnanci. No a k tomu obchůdku se šlo takovou strouhou. No a já tam šel a něco jsem potřeboval, ale byly tam jen ti zaměstnanci co skládali zboží. No a nějak mě to nemohli dát bez šéfa. A zas ten důvod někde vězel v něčem co se mi zdálo o počítačích, ale to už si nepamatuju. A takže půjdu pryč a oni začali ten krám zavírat.
A najednou ho zavírám já – bylo tam x dveří rolet a mříží – úplnej strašpytel ten majitel. A najednou vidím, jak k nám kráčí skupinka pánů v kravatách a oblecích a mezi nimi pan majitel. Já jsem byl obklopen zaměstanci. A on na ně mluvil jakousi cizí řečí a nedařilo se mu otřevřít ty dveře. Najednou vystoupil z davu vysoký muž a povídá: „já už se na tomu nemohu dívat. Já vám tedy řeknu jaký je“ a začal otvírat ty dveře. Ty dveře se ovšem začali hroutit trouchnivinou, objevila se plíseň a hniloba a vše se to bordilo. Já jsem to jeden čas viděl ze svého úhlu, kde jsem stál a jeden čas z pohledu toho zaměstance co děl pravdu. Ti pánové v sacích začali být pohoršeni a odcházet. Pan majitel byl šokován a snažil se je zadržet.
Jo a pak se mi zdálo i něco o nějakém hotelu, ale myslím, že na tento sen navazuje téma s medvědy a létáním.
Poznámky: s tím říkáním stavu věci je to opravdu těžké. Většina lidí mlčí, i když by mnohým pomohlo, kdyby něco kvákly. Mlčí většinou z lenosti, ale i z toho, že se bojí ztráty zaměstnání, že dotyčného milují – protože ten když se zklidní, tak je poté uchlácholí apod.