Šampaňské, hločička, sprint a šampaňské
editovatTaky jsem už zapoměl. Ale bylo to nějak o tom, že jsem byl v nějaké prodejně vína (šlo vlastně o sekty) a byla tam taková opravdu disajnérky moderně vyvedená místnost. Já už ale nevím co jsem tam dělal, snad něco s počítačem, snad s prací. Co ale vím, že jsem tam vyzunk několik skleniček a pak jsem si nabral několik sklenic, že si je vezmu.
No a pak jsem nějak odtamtud šel a vlastě jsem šel ulicí, kde teď bydlím domů. Nějak sem byl v nějaké ulici na nějaké akci a vidím, že se blíží holčička s blonďatými vlásky spletenými v copy a nese mi na zádech ty láhve vína, teda sektu. A já jsem už dříve v tom krámu se rozhodl, že je nechci, protože jedna láhev stála přes 1600 korun. A tak si pomyslím „to je ale blbec, já to tam nechám, že to nechci a on vyšle dítě, aby mi to přineslo“. A tak říkám tý holčičce: „ty jseš ale hodná, ale já ty láhve nechci. Pojď odnesem je zpátky.“ A tak jsme šly a šly jsme nahoru na Václavák. A já jí ještě říkám „to je pro mě drahý, já si to nemůžu dovolit, ze svého platu“. A pomyslel jsem, si, že alespoň dvě – hmmm, ale to by byly skoro 3000, tak jednu – a potřebuju to? – je to dobrý. No nepotřebuju – prostě to všechno vrátím. A šly jsme po tom Václaváku a byl vydlážděný chodník úplně bez lidí. A už jsme tam došly a já si tak říkám: „musím tam s ní jít a jasně mu říct, že ty láhve nechci, aby z toho neměla problémy.“ On to byl otec mého kamaráda.
No a pak se mi zdálo, že se tam vracím zas a dal jsem si sprint do toho Václavského kopce – bylo to zajímavé, protože jsem ještě nikdy snad ve snu nesprintoval, vždy jsem nemohl. A když jsem tak sprintoval, tak se ke mě připojil syn toho obchodníka, tedy syn otce mého kamaráda, totiž on a běžel se mnou. Pak jsme zas sprintovali dolů a já začal mít, pocit, že když mě předbíhá, že běžím pomalu a našel jsem způsob jak se posunout dobře velkými skoky z jedné na druhou.
Poznámka: Dovolil bych si označit tento sen jako cenný. Totiž dva dny před tím jsem byl v kostele na koncertě duchovní hudby. Stál jsem v hlavní lodi a přede mnou stála holčička z copy – byla taková roztomilá. Ale co považuji za důležité je to, že jsem mohl sprintovat když jsem chtěl. Ono totiž nikdy předtím jsem ve snu nemohl běžet. Myslím si, že jsem v Krumlově vyřešil určitý problém, respektive jeho řešení bude spočívat v postupné změně určité výrazné části mého chování a předpokládám, že to pak přinese svoje ovoce:-)