Wikiverzita

Má být Millův princip újmy přijat?

Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Debaty
Příslušnost: všeobecná

Toto je Wikidebata. Shromažďuje argumenty a protiargumenty a námitky a protinámitky k dané pozici, aniž by rozhodla, které jsou nejsilnější a nejsprávnější.

Má být Millův princip újmy (od britského filozofa liberalismu Johna Stuarta Milla) přijat? Má tedy být státu zakázáno omezovat svobodu občanů se zdůvodněním, že je tím chrání před újmou způsobenou následkem jejich vlastních činů, jako například při zákazu jízdy autem bez připoutání pásem?

Millův princip újmy má být přijat editovat

Argumenty pro editovat

  • Argument pro: Stát by měl zacházet s dospělými jako s dospělými místo aby byl paternalistický čili jednající jako rodič s dítětem. Narozdíl od státu mají rodiče právo omezovat svobodu svých dětí k jejich ochraně.
    • Námitka: Dospělý se chová dospěle, pokud se chová zodpovědně. Zodpovědný člověk se raději rozhodne si zapnout bezpečnostní pás v autě, protože i při sebedovednější jízdě se může stát nehoda, neboť nehodu muže zavinit i někdo jiný. Zodpovědnému člověku nebude nařízení vadit, protože si pás zapne ať už nařízení existuje nebo ne. Nařízení proto dává smysl, protože je určené těm dospělým, kteří se neumí chovat jako dospělí.
      • Námitka: Argument je ve smyslu, že stát má vynucovat odpovědné jednání, neboť kdo nejedná odpovědně se projevuje jako nedospělý. Avšak princip, že stát má vynucovat odpovědné jednání, je ten, na základě kterého by stát mohl rozsáhle zasáhnout do svobod občanů a podřídit občany své vůli v zájmu odpovědné ochrany zdraví občanů, jak argumentováno i jinde v této debatě. Mohl by zasáhnout všude tam, kde osoby vyhnutelně riskují své zdraví či životy, a takových případů je nepřeberné množství.
        • Námitka: Používání bezpečnostního pásu chrání zdraví a lidské životy a proto by mělo být používáno co nejčastěji. V tomto případě se jedná o zodpovědné chování. A není v žádném případě důvod, aby kvůli tomu automaticky někdo zasahoval do zákonů všude tam, kde osoby nevyhnutelně riskují. Protože to co funguje nebo je oprávněné v jednom případě, nemusí fungovat nebo být oprávněné v jiném případě. Každý zákon se musí posuzovat zvlášť, aby se tomuto zneužití předcházelo. Navíc se to právě takto uplatňuje v legislativní praxi.
          • Námitka: První věta je od věci neb neargumentuje ve prospěch zákonné úpravy nýbrž ve prospěch toho, že bezpečnostní pás by se měl používat co nejčastěji, což však opozice nezpochybňuje; zpochybňuje zákonné čili násilné donucení. Jinak řečeno, lidé by se měli co nejčastěji chovat co nejodpovědněji, ale tady je řeč o zákonném čili násilném vynucení, nikoli o tom, co by se mělo. Tvrzení, že používání pásu je odpovědné chování, je nikým nerozporované a nejasného smyslu.
          • Námitka: Věc, na kterou námitka reaguje, zůstala bez odezvy, totiž že pokud by každé neodpovědné jednání z člověka dělalo nedospělého, potom by stát mohl dalece zasahovat do svobod údajně nedospělých (neboť neodpovědných) občanů, což je nepřijatelné. Jak zůstalo bez odezvy, "Mohl by zasáhnout všude tam, kde osoby vyhnutelně riskují své zdraví či životy, a takových případů je nepřeberné množství."
    • Námitka: I dospělí jsou v jistém rozsahu jako děti. Nedomníváme se o dospělých, kteří chrání své děti, že jsou despotičtí; neměli bychom tak smýšlet ani o státu, který se snaží chránit své občany. Někteří občané jsou více jako děti než jiní; ne všichni jsou stejně moudří, nadaní a ukáznění.
    • Námitka: Zvažme případ podvodníků, kteří prodávají nesmyslně nadceněné zboží psychologicky zranitelným starým lidem. Podle Millova principu by měli mít staří lidé svobodu si zboží koupit a tím si způsobit újmu.
      • Námitka: Je lepší řešení než je odmítnutí Millova principu: neboť na nákup vysoce předraženého zboží lze nahlížet jako na známku poškozené mysli, nákup lze prohlásit za neplatný jako kdyby byl učiněn právně nezpůsobilou osobou. Proti tomu lze leccos namítnout, ale nikoli to, že to porušuje Millův princip.
  • Argument pro: Millův princip je jediný, který vede k rozumné toleranci individuální svobody. Alternativou je zakázat všechny neproduktivní nebo ne zcela nutné činnosti, při kterých se jedinec vystavuje většímu riziku újmy či úmrtí než je nutné. Museli bychom zakázat mnoho sportů včetně závodění v autech, Hillary by nesměl šplhat na Everest, výprava na Severní pól by byla zakázána, soukromá doprava auty by byla omezena se zdůvodněním, že veřejná je bezpečnější, musely by být zakázány nezdravé potraviny, aj. Logickým důsledkem by byla všepronikající státní kontrola občanů. Žádný stát nerealizuje důsledné odmítnutí Millova principu; státy ho porušují nahodile a nikoli soustavně a dle určitého principu.
    • Námitka: Millův princip nelze aplikovat na každou situaci stejně, a proto jako obecné pravidlo selhává a vede ke sporu. Mezi skupinou adrenalinových aktivit: šplhání na Everest, výprava na Severní pól, či některými sporty je zásadní rozdíl oproti aktivitám jako je jízda autem (bezpečnostní pásy). Jízda autem je běžnou aktivitou mnoha lidí a běžnou součástí jejich životů, která život usnadňuje a nedá se ji tak lehce vyhnout (například jízda do práce). Naproti tomu nebezpečné a adrenalinové činnosti většinou vykonávají zkušení lidé, kteří se na tyto aktivity obvykle zodpovědně připravují. Většina lidí se raději takovým rizikovým aktivitám vyhne.
      • Námitka: Souvětí "Millův princip nelze aplikovat na každou situaci stejně, a proto jako obecné pravidlo selhává a vede ke sporu" je nepravdivé: 1) První část věty nebyla dokázána a naopak je zjevné, že lidé mají možnost aplikovat Millův princip na každou situaci stejně (to je ostatně jeho smysl coby principu), a tudíž to lze, což věta popírá; 2) dále nebyl dokázán žádný příklad sporu čili kontradikce, nýbrž to bylo pouze bez důkazu prohlášeno.
        • Námitka: Nikdy nebylo zcela nezvratně prokázáno že lze Millův princip použít na každou situaci stejně tak, aby fungovala. Pokud ano, nebylo v diskuzi dosud doloženo. Naopak mnohé nesrovnalosti byli už na různých místech diskuze doloženy a skutečně existují a jsou více zřetelněji a hlouběji diskutovány a poustupně dokládány v diskuzi stránky.
          • Námitka: Že lidé a jejich zastupitelé mohou důsledně uplatnit Millův princip pokud se tak rozhodnou je zřejmé nebo téměř zřejmé, a zůstane bez důkazu. Lze zde stojí v kontrastu k je dobré. Dále výraz "situace funguje" je nečeský a nemyslný.
          • Námitka: Žádný spor uveden nebyl, vzdor výhradě výše, že nebyl uveden. Pojem nesrovnalosti je neshodný se pojmem spor neboli kontradikce (např. x = 1 a zároveň x = 2), nicméně pokud byla změněna taktika a nyní se tvrdí, že Millův princip vede k nesrovnalostem (mezi čím a čím?), potom je dlužno tyto nesrovnalosti jednoznačně identifikovat a nikoliv pouze nebulózně (mlžně) tvrdit, že kdesi jsou. Je-li například nesrovnalost někde popsána čtyřmi větami, lze ji identifikovat citací začátku první z těchto vět, je-li tento začátek jednoznačně identifikující.
      • Námitka: Že nebezpečné aktivity jako je šplhání na Nanga Parbat v Himálaji vykonávají zkušení lidé, kteří se zodpovědně připravují, je aktuariálně/statisticky irelevantní: ze statistických údajů o počtu zemřelých při pokusech o dobytí Nanga Parbatu vyplývá vysoká pravděpodobnost, že při výpravě, například vedené Herrligkofferem, někdo zemře. Zkušenost účastníků a jejich příprava na tom nic nemění; účastníci předchozích smrtících expedic na Nanga Parbat byli také zkušení a připravení. Když na výpravě vedené Herrligkofferem skutečně zemřel Günther Messner, nebyla to věc náhody, nýbrž věc priorní vysoké pravděpodobnosti takové události, a účastníci výpravy si museli tuto poměrně vysokou pravděpodobnost uvědomovat. Odpůrci Millova principu neuvedli žádný princip, který by určil, za jakých podmínek smí být porušen a za jakých nikoli.
      • Námitka: Ohledně "nebezpečné a adrenalinové činnosti většinou vykonávají zkušení lidé, kteří se na tyto aktivity obvykle zodpovědně připravují": není dokázáno a není plauzibilní. Naopak v této debatě zaznívá svědectví Fojtíka, že Himálaje slézají často lidé špatně připravení a že dochází k vyhnutelným úmrtím. Obecně, takto vysoce netriviální tvrzení si žádá formální důkaz a natrasování do zdroje by bylo to nejmenší, byť sice pro formální důkaz nepostačující, ale alespoň něco.
    • Námitka: Millův princip není jediný, který vede k rozumné toleranci individuální svobody, protože ho nelze uplatnit všeobecně na všechny druhy situací. V podstatě, žádný dokonalý princip neexistuje, protože jediným vhodným měřítkem je zodpovědné chování, které újmu minimalizuje, ale žádný způsob nedokáže zabránit každému druhu újmy a žádné pravidlo není dokonale blbuvzdorné. Existuje totiž rozdíl mezi nezodpovědným chováním a zodpovědným chováním, které se snaží riziko minimalizovat prevencí, přípravou, tréninkem.
      • Námitka: Tvrzení "protože ho nelze uplatnit všeobecně na všechny druhy situací" je právě předmětem sporu a je ho dokázat, což se nestalo. Doslovně je zjevně nepravdivé, neboť osoby mají možnost ho uplatnit a tudíž to lze.
        • Námitka: Naopak, protože je postupně dokazováno v různých částech diskuze.
      • Námitka: Co je role výrazu "V podstatě" ve výroku "V podstatě, žádný dokonalý princip neexistuje"; znamená to, že v podstatě neexistuje, zatímco v nepodstatě existuje? Jinými slovy, výraz "V podstatě" působí coby vata či vycpávka, nenesoucí žádnou sémantickou či logickou váhu. Pokud ve skutečnosti nějakou sémantickou či logickou váhu nese, je dlužno ji explikovat čili výslovně uvést a vysvětlit.
        • Námitka: Žádný systém není dokonalý, žádný člověk není dokonalí, žádný software není dokonalí, žádný zákon není dokonalí ani žádné bezpečnostní opatření není dokonalé, protože dokonalost neexistuje. Dokonce by ani vesmír tak jak ho známe neexistoval, pokud by byl dokonalí, protože díky nerovnoměrnému rozložení částic se mohli částice shlukovat. Protože neexistuje dokonalí systém, nemůže žádný systém, ať už je to zákon nebo něco jiného fungovat perfektně. Protože je každý systém tak odlišný je třeba k těmto odlišnostem přihlédnout. Proto neexistuje univerzální pravidlo jak k problémům přistupovat, a proto nemůže Millův princip fungovat plošně a univerzálně.
      • Námitka: Ohledně "jediným vhodným měřítkem je zodpovědné chování, které újmu minimalizuje": není jasné, co věta vůbec říká. Měřítkem čeho? Dále, jak nás tento výrok informuje o tom, které zákony jsou přípustné a které nikoli?
        • Námitka: Část věty je vtržená z kontextu. Naopak výrok informuje a jedné kategorii zákonů, jak pohlížet na přípustnost zákonů. Není důvod proč by stát neměl podporovat zodpovědné chování, a používání bezpečnostního pásu za jízdy je rozumné chování, protože chrání před zraněním a smrti.
      • Námitka: Ohledně "žádný způsob nedokáže zabránit každému druhu újmy": žádný způsob čeho? Věta nedává smysl. Je myšleno "žádný zákon nedokáže [...]"?
        • Námitka: Naopak je věta zcela pravdivá, protože i když je například zakázáno řídit pod vlivem alkoholu, tak ale zákaz někteří poruší. Zákaz ani nařízení nemůže sám o sobě zabránit újmě, ovšem jeho používání může.
    • Námitka: Nelze plně od sebe oddělit vlastní újmu od újmy společnosti. Podobně jako právo jednoho končí tam, kde začínají práva ostatních. Člověk který zemře při nehodě, protože si nevzal bezpečnostní pás, zanechá zármutek svým nejbližším a také tím rostou finanční náklady pro záchranné a zdravotní složky.
      • Námitka: Pojmově lze plně od sebe oddělit vlastní újmu od újmy společnosti čili druhých; jsou to dvě různé veličiny či kategorie a každou lze analyzovat zvlášť. V případě nastání rizikové události lze identifikovat újmu, kterou to způsobilo nadměrnému riziku se vystavujícím původci, a odděleně újmu, kterou to způsobilo druhým. Věta nedává smysl.
      • Námitka: Připuštěno, že kdo zemře při nehodě, způsobí újmu druhým ve formě zármutku, ušlých daňových příjmů, nových výdajů při péči o děti, aj. Nicméně to stejné platí pro člověka, který zemře při expedici na Nanga Parbat, při expedici do pouště Gobi, při expedici na severní pól, při letu raketou do vesmíru (jistá učitelka, která ve vesmíru neměla co dělat), coby divák závodů automobilů, coby řidič formule 1, při výletě osobním automobilem pro zábavu (vyhnutelné zvýšené riziko úmrtí), coby provozovatel paraglidingu (zvýšené riziko úmrtí), coby cyklista pro zábavu ať již coby pomalu jedoucí výletník nebo amatérský závodní cyklista (statisticky zvýšené riziko úmrtí oproti chůzi lesem plus riziko úrazu vedoucí k nákladům na straně zdravotního systému), coby poživatel nezdravých potravin (předčasné úmrtí) a obecně coby provozovatel řady poměrně běžných činností, při kterých se osoba vyhnutelně vystavuje vyššímu než nezbytně nutnému riziku poškození zdraví či úmrtí. Odpůrci Millova principu nenavrhli žádný regulační princip, který by určil, ve kterých případech a při jakých množstvích (kvantitách) zvýšení rizika má být dovoleno Millův princip porušit a při jakých nikoli.
  • Argument pro: Nejzazším uskutečněním odmítnutí Millova principu je systém neustálého sledování občanů umělou inteligencí. Ta bude vyhodnocovat, zda občan činí něco pro něj škodlivého, a případně tomu zabrání. Konec konců je občan zdrojem státu, který platí daně, a stát má oprávněný zájem chránit své investice a zdroj příjmů. Nikoli, že ano.
    • Námitka: Požadavek na soukromí by mohl mít jistou sílu, a ne pouze zájem státu chránit své lidské statky/zdroje příjmů.
      • Námitka: Proč by požadavek lidské autonomie neměl mít sílu přebít zájem státu na ochraně svých lidských statků/zdrojů příjmů?
  • Argument pro: Střední cesta je nejlepším řešením, protože vyžaduje ke svému fungování a naplnění co nejvíce zmenšit ego na obou stranách konfliktu, protože čím více se stát bude chovat arogantněji, tím méně bude schopen učinit správná rozhodnutí. A čím více bude stát arogantnější, tím méně budou chtít lidé zákony dodržovat, i kdyby byli v principu správné. A současně čím menší budou mít lidé ego, tím snadněji uvidí, která pravidla, nařízení, zákony jsou rozumná a jejich dodržování zodpovědné. Stejně tak, pokud se policista chová s úctou a rozumem, pochopením, a přitom to samé platí pro účastníka silničního provozu, pak takový člověk bude mít větší pochopení k zodpovědnému chování a je pravděpodobnější, že si pás zapne, než když se k němu bude policista chovat nepříjemně. Bez ega lze lépe vidět jaké věci doopravdy jsou, a naopak vlivem arogance se vidíme lepšími, než jsme. Na Everestu umírají lidé hlavně proto, že většina jsou nezkušení horolezci a je jich spousta. Nejsou to ti praví skuteční horolezci s dostatečným výcvikem a zkušenostmi. Kdyby neměli tak velké ego, dali by na rady skutečných horolezců. Tím by do sebe všechno zapadalo. Stát by nemusel nařizovat používání bezpečnostních pásů ani zakazovat horolezectví. Kdyby se lidé chovali moudře, nepotřebovali by zákony, protože by byli způsobilí se rozhodovat sami za sebe. A byl by to také bod, kdy by Millův princip platil všeobecně a bez výhrad, bez výjimek. Protože by tento stav nepotlačoval individuálnost ani kolektivitu. Zatímco arogance by způsobovala despotismus jak se stany arogantních jednotlivců, tak ze strany arogantního kolektivu.
    • Komentář: David Fojtík pokořitel Everestu tvrdí, že na Everestu umírají lidé, protože tam chodí spousta nezkušených horolezců. "Je to bohužel už spíše komerční záležitost. Mezi těmi 150 lidmi se asi pár horolezců našlo, ale v tomto počtu se asi o takovém tom pravém horolezectví mluvit nedá," říká David Fojtík, který na Everest vystoupal před šesti lety bez kyslíkového přístroje. "Everest je pro spoustu lidí taková životní meta. Teď hovořím o spoustě manažerů, právníků, lékařů, bankéřů, konzultantů, kteří si touží splnit tenhle cíl, a proto si zaplatí určitý obnos peněz společnosti, která jim zaručí, že se dostanou na vrchol. Bohužel když se expedic sejde příliš, tak se na určitých místech tvoří v podstatě zácpy. A v nich potom umírají lidé," dodává. ==> To znamená, že je to hlavně o zodpovědnosti, znalosti a dodržování určitých pravidel, nikoliv o zákazu lezení. A chovat se dospěle a rozumně proto znamená chovat se zodpovědně. Pravidla jsou hlavně pro ty, kteří se neumí chovat zodpovědně a těm zodpovědným pravidla nevadí, protože tak činí ať už pravidla platí nebo ne. Zodpovědnost je v takovém případě důležitější než Millův princip. To samé platí pro povinné používání bezpečnostních pásů ve voze.
      • Námitka: Co chtěl tento komentář vlastně říct je nejasné. Komentář ve vztahu k amatérskému nezodpovědnému slézání Himálaje uvádí, že "Zodpovědnost je v takovém případě důležitější než Millův princip"; znamená to, že komentář navrhuje zákonný zákaz neodpovědného zlézání Himálaje? Millův princip je o užití zákona a s ním spojeném užití vynucovací síly či násilí vůči občanům. Podpůrci Millova principu neodmítají vedení veřejné diskuze o tom, že chránit sám sebe znamená být i odpovědný vůči druhým, zejména u osob, které mají děti ale i u jiných osob, neb kdo se vyhnutelně vystavuje zvýšenému riziku úmrtí či zranění vytváří újmu či škodu druhým, jak bylo v debatě několikrát rozvedeno. Podpůrci Millova principu hovoří o užití násilné síly zákona (vynucené monopolistou na násilí, jímž je stát, potažmo policie) coby o odmítnutíhodné; použít veřejnou diskuzi, například ve veřejnoprávním médiu jako je státní televize či rozhlas či tyto skrze Internet, oproti tomu není použití násilí proti občanům a lze ho přivítat coby chvályhodnou osvětu spíše než odmítnout.
    • Námitka: Tvrzení, že "Střední cesta je nejlepším řešením", není argument pro přijetí Millova principu: je to argument pro přijetí něčeho jiného, než je nemodifikovaný Millův princip. Tento argument by tudíž bylo dlužno přesunout do oddílu "Argumenty proti".
    • Námitka: Coby postačující zdůvodnění pro závěr je uvedeno "1) protože vyžaduje ke svému fungování a naplnění co nejvíce zmenšit ego na obou stranách konfliktu" a "2) protože čím více se stát bude chovat arogantněji, tím méně bude schopen učinit správná rozhodnutí." Závěr z těchto tvrzení nijak neplyne.
    • Námitka: Coby rozvedení k bodu výše, argument předpokládá, že je jaksi dobré "co nejvíce zmenšit ego na obou stranách konfliktu", tedy předpokládá, že je dobré zmenšit "ego" (co už to může být) na straně svobodného jedince a stejně tak "ego" (co už to může být) na straně státu. Stát není osoba a nemá "ego". Člověk je osoba, nicméně bez přijetí určité psychoanalytické teorie také nemá "ego"; to bychom museli přijmout určitou teorii, třeba Freudovu o "ego", "superego" a "id", k čemuž však nemáme důvod. Odhlédnuto od těchto sémanticko-logických problémů, argument popisuje dosažení svobod jedince coby příliš velké "ego", aniž by to jakkoli zdůvodnil či dokázal. Argument neobsahuje žádnou přísně logickou látku a je pouhým ideologickým rétorickým útokem na svobodu člověka.
    • Námitka: Coby další rozvedení k bodu výše, argument prezentuje co by dobré "co nejvíce zmenšit ego", tučně od nás. Pokud výrazem "ego" nerozumíme nic, věta se zamítá coby sémantiky prostá. Pokud výrazem "ego" rozumíme "svobodné rozhodování jedince dle jeho vlastního posouzení, co je dobré a co není", potom "co nejvíce zmenšit ego" znamená "co nejvíce zmenšit svobodné rozhodování jedince dle jeho vlastního posouzení, co je dobré a co není". Dostáváme, že protistrana prezentuje stát co nejvíce omezující svobodu jedince a podřizující ji zájmu státu coby dobro. To je nepřijatelné, v každém případě mnohem více neliberální/protisvobodné, než by vyplývalo z nějaké umírněné úpravy Millova princiou směrem ke kompromisu.

Argumenty proti editovat

  • Argument proti: Můžeme zvolit střední cestu a omezit jistou újmu. Můžeme tedy například požadovat připoutání v autech.
    • Námitka: Není žádný silný důvod učinit v případě připoutání v autech výjimku z Millova principu; lidé, kteří se nepřipoutají, by neměli být penalizováni. Učinit z pásů povinnou výbavu aut je jiná věc a je v pořádku. Pokud lidé neškodí nikomu jinému než sobě samotným, měli by mít tu možnost.
      • Námitka: Jenomže není pravda, že v takovém případě způsobí újmu pouze sobě. Muže mít příbuzné trpící jeho ztrátou a jeho nehoda zvyšuje náklady pro záchranné a zdravotní složky. Navíc zrušení takového nařízení způsobí nárůst nehod. Někteří lidé nejsou natolik zodpovědní, aby si zapnuly bezpečnostní pás, pokud je do toho nebude nutit zákon. Zrušením zákona získají představu, že jejich jednání přestavuje minimální riziko. Navíc takové nezodpovědné chování jednoho může negativně ovlivnit rozhodnutí ostatních spolucestujících, aby se zachovali podobně.
        • Námitka: Jak přesně způsobí zrušení povinnosti se poutat nárůst nehod? Naopak se to jeví tak, že nezpůsobí, či že není jasné jak by mělo.
        • Námitka: Ohledně "Zrušením zákona získají představu, že jejich jednání přestavuje minimální riziko": nikoli, neb v důvodové zprávě zrušení povinnosti se poutat je dlužno uvést, že povinnost se ruší nikoli pro nepřítomnost rizika nýbrž pro ochranu lidské svobody, zejména svobody hledat nejen své štěstí nýbrž i své neštěstí.
        • Námitka: Tak jistě, neodpovědné horolezení jednoho může navést jiného, aby také neodpovědně horolezil. To není důvod omezit horolezení nebo jiné riskování života zákonem.
  • Argument proti: Stát do každého jedince investuje značné množství prostředků, od porodnice, přes vzdělání, aj. Stát má právo chránit své investice a chránit zdroj svůj daňových příjmů.
    • Námitka: To zní rozumně až do doby, kdy si uvědomíme logický důsledek, dle argumentů pro: zákaz závodění v autech, horolezení, paraglidingu, aj.
      • Námitka: Pouze to znamená, že nelze princip aplikovat všeobecně jako univerzální. A to znamená že Millův princip nefunguje jako univerzální princip a nelze ho přijmout bez výhrad.
        • Námitka: První věta je bez důkazu. Souvětí jako celek je jakýsi podivný pleonasmus: rozdíl mezi "nelze princip aplikovat všeobecně jako univerzální", "Millův princip nefunguje jako univerzální princip" a "nelze ho přijmout bez výhrad" je minimální, pokud nějaký.
  • Argument proti: Podle Millova principu by sebevražda měla být legální. To je nepřijatelné.
    • Námitka: Sebevražda by měla být legální. Toho, kdo se pokouší o sebevraždu, bychom měli litovat a pomoci mu a ne ho kriminalizovat.
    • Námitka: I kdyby měla být sebevražda protizákonná, je to krajní, hraniční případ. Neboť v případě sebevraždy je záměrem činu dosáhnout smrti, narozdíl od nebezpečných činností. Povinné připoutání v autě má být zrušeno.
      • Námitka: I kdyby byla sebevražda legální (nekriminalizovaná) nebo nelegální (protizákonná, kriminalizovaná), není to důvod rušit povinné připoutání v autě, protože by teoreticky mohla být legální jen za velmi výjimečných okolností, které by se týkaly závažného zdravotního stavu a šlo by o eutanázii asistovanou sebevraždu na žádost umírajícího pacienta, kdy už léky prakticky nepomáhají tišit bolest a smrt je v ten okamžik spíše milosrdným zkrácením utrpení vyplívající z pomalého a bolestivého umírání. Naopak sebevražda na silnici může způsobit smrt nebo zranění či škodu dalším účastníkům provozu. Tudíž nemá smysl, aby se rušilo povinné připoutání ani nemá smysl legalizovat právo na sebevraždu kromě velmi výjimečných a velmi specifických případech, i tak by se to dalo označit za sporné. Drtivá většina sebevražd není většinou smysluplná.
  • Argument proti: Argument, že lidé riskující zdraví či život pouze poškozují sebe, je naivní. Rodič, který vyhnutelně riskuje svůj život, způsobuje újmu svým dětem a dále společnosti, která se o jeho děti bude muset starat. Smrt rozesmutní přátele a příbuzné.
    • Námitka: To zní rozumně až do doby, kdy si uvědomíme logický důsledek, dle argumentů pro: zákaz závodění v autech, horolezení, paraglidingu, aj. Má být rodičům zakázáno provozovat nebezpečné sporty? Když italsko-rakouský (tyrolský) horolezec Reinhold Messner bude mít děti, má mu být zakázáno šplhat na himálajské vrcholky? Šplhání na Himálaje je statisticky velmi nebezpečné, vzhledem k počtu lidí, kteří u toho zemřeli ve dvacátém století; je to polosebevražedná činnost.
      • Námitka: Logický důsledek nedává smysl, protože Millův princip neplatí univerzálně a zodpovědnost, je v tomto případě důležitější než Millův princip. Zrušení povinného používání bezpečnostních pásů je specificky odlišné od zákazu lézt po Himálajských vrcholech. Stejně tak nikdo nežádá z podobných důvodů, aby lidé přestali jezdit autem, jenom proto, že se může stát nehoda. Horolezci jsou obvykle lidé, kteří se ve většině případu připravují zodpovědně, mají horolezecké zkoušky a obvykle se snaží dodržovat bezpečnostní předpisy. I když výjimky samozřejmě existují. Proto nelze srovnávat bezpečnostní pásy v autech s lezením po horách. Ale naopak srovnávat bezpečnostní předpisy pro řízení s bezpečnostními předpisy horolezectví a zákazu řízení aut s zákazem lezení po horách. Z toho vyplívá, že rušit používání bezpečnostních pásů není vhodné.
        • Námitka: Bezpečnostní pásy v autech s lezením po horách srovnávat lze; je to možné. Pokud chtěla opozice říct, že takové srovnání je logicky nesprávné, nechť to řekne namísto činění nepravdivých výroků. Hlavně však přísně vzato k žádnému srovnání nedošlo; místo toho bylo upozorněno na to, že jak příkaz užití bezpečnostních pásů tak zákaz horolezení jsou výskyty či případy omezení svobody jedince ve jménu jeho ochrany před sebou samým, a to byla celá pointa. Pokud jeden z nich je přípustný a jiný ne, potom je dlužno, aby protistrana uvedla rozdíl, který je pro odlišnou regulaci význačný. Tím rozdílem nemůže být výše rizika nechtěné události, neboť riziko úmrtí je u dobývání Nanga Parbatu ve dvacátém století výrazně vyšší než u jízdy autem nepřipoutaný. Tím rozdílem by mohla být rozšířenost dané činnosti v populaci. Coby opozice můžeme tento rozdíl zamítnout coby irelevantní; pokud je dovoleno (pánovi) Messnerovi zahrávat si se životem, pak to musí být dovoleno i (kmánovi) řidiči osobního automobilu. Nebo můžeme tento rozdíl vzít coby zajímavý, opustit argumentaci Himálají, Messnerem a Herrligkofferem, a soustředit se na běžně rozšířené činnosti vedoucí k vyhnutelně zvýšenému riziku úmrtí či úrazu (zmíněné i jinde v této debatě), včetně jízdy osobním autem na výlet pro zábavu, rekreační cykloturistiky, neprofesionální závodní cyklistiky, a vůbec všech rekreačních sportů vedoucích k zvýšenému riziku úmrtí či úrazu ("sportem k trvalé invaliditě" není jenom vtip ale i mnemonická zkratka k jistým jevům). Obecně je dlužno, aby opozice Millova principu jmenovala obecný princip řídící, za jakých okolností ho lze porušit; v nepřítomnosti tohoto principu výsledkem může být jen nekoherentní či nekonzistentní "patchwork" (slepenice roztřepených záplat, jedné přes druhou) nahodilých zákonů omezujících svobodu osob.
      • Komentář: David Fojtík pokořitel Everestu tvrdí, že na Everestu umírají lidé, protože tam chodí spousta nezkušených horolezců. "Je to bohužel už spíše komerční záležitost. Mezi těmi 150 lidmi se asi pár horolezců našlo, ale v tomto počtu se asi o takovém tom pravém horolezectví mluvit nedá," říká David Fojtík, který na Everest vystoupal před šesti lety bez kyslíkového přístroje. "Everest je pro spoustu lidí taková životní meta. Teď hovořím o spoustě manažerů, právníků, lékařů, bankéřů, konzultantů, kteří si touží splnit tenhle cíl, a proto si zaplatí určitý obnos peněz společnosti, která jim zaručí, že se dostanou na vrchol. Bohužel když se expedic sejde příliš, tak se na určitých místech tvoří v podstatě zácpy. A v nich potom umírají lidé," dodává. ==> To znamená, že je to hlavně o zodpovědnosti, znalosti a dodržování určitých pravidel, nikoliv o zákazu lezení. A chovat se dospěle a rozumně proto znamená chovat se zodpovědně. Pravidla jsou hlavně pro ty, kteří se neumí chovat zodpovědně a těm zodpovědným pravidla nevadí, protože tak činí ať už pravidla platí nebo ne. Zodpovědnost je v takovém případě důležitější než Millův princip. To samé platí pro povinné používání bezpečnostních pásů ve voze.
        • Námitka: Tento komentář by ideálně neměl být v debatě duplikován, což nyní je. Je-li relevantní ve dvou místech, potom by měl být v jednom místě uveden a v jiném pouze odkázán, kde identifikován pro účel odkazu může být například skrze citaci své první věty.
  • Argument proti: Pokud uplatníme Millův princip bez výjimky, nesmíme bránit uživatelům nebezpečných drog před sebeújmou. To je nepřijatelné.
    • Námitka: Ve skutečnosti nikoli. Co bychom neměli dělat je postihovat uživatele drog. Co však můžeme dělat je postihovat neuatorizované distributory drog, obzvláště ty, kteří distribuují drogy ve špatné kvalitě. To nijak Millův princip neporušuje. Dále můžeme poskytnout přístup k drogám vysoké kvality skrze lékařský předpis, byť zda je to opravdu dobrý nápad je na oddělené zkoumání. Můžeme zkoumat kauzální (příčinný) vztah mezi užívání drog a násilím, a pokud bude nalezen kauzálnívztah, potom můžeme omezit užívání drog nikoli pro ochranu jejich uživatelů nýbrž pro ochranu třetích stran. I v tom případě by uživatelé drog nejspíš neměli být uvězněni nýbrž postiženi jiným způsobem. Regulace užívání drog je složitější téma na oddělenou debatu.
      • Námitka: To by znamenalo, že by lidem mělo být dovoleno pěstovat marihuanu a užívat ji.
        • Námitka: Mělo by to být dovoleno, pokud se neprokáže příčinný vztah mezi užíváním drogy a tendenci k násilí. Můžeme nicméně podniknout veřejnou informační kampaň vysvětlující uživatelům marihuany, jakým rizikům se vystavují.
          • Námitka: Ovšem studie prokazující příčinný vztah mezi užíváním drogy a tendenci k násilí existují v hojné míře a týká se všech typů drog a návykových látek včetně alkoholu. Například: „Téměř v každé subkultuře je rozšířená nějaká forma společensky nevhodného chování (např. subkultura techno a taneční scéna je takřka typická zneužíváním drog, fotbaloví chuligáni se zase často uchylují k násilí apod.).“ (Kriminologické aspekty a příčinné souvislosti drogy a kriminality v utváření specifik v oblasti drogové kriminality, Bakalářská práce, Marek Dlouhý, Brno 2021)
          • Námitka: Výzkumy prokázaly, že užívání konopných drog může do určité míry přispět k rozvoji psychotických poruch a poruch nálad (především depresí). V roce 2016 skupina britských vědců v odborném časopise Schizophrenia Bulletin zveřejnila tzv. metaanalýzu (neboli zhodnocení dostupných vědeckých studií), ve které se zabývali možnou souvislostí mezi užíváním marihuany a vznikem schizofrenie nebo jiné psychické nemoci. Zkoumané studie celkem zahrnovaly pozorování více než 66 tisíc lidí. Zhodnocení výsledků ukázalo, že riziko schizofrenie či podobných psychických problémů bylo mezi nejsilnějšími uživateli konopí skoro 4 krát vyšší než mezi těmi, kteří ho vůbec neužívali. Odborníci našli také vztah mezi mírou užívání konopí a rizikem vzniku psychózy. Čím více lidé konopí kouřili, tím vyšší u nich bylo riziko psychózy. ==> Proto u člověka, který má tendenci se chovat agresivně, může užívání vést ke zvýšení agresivity a škodlivého chování, protože bude mnohem hůře regulovat své chování.
            • Námitka: Tvrzení o tom, že výzkumy něco dokázaly, je dlužno natrasovat do zdrojů. Zdrojů musí být více a musí být nezávislé. Je dlužno uvést studie, které naopak dané tvrzení rozporují. Získat neutrální vyvážený obraz k dané otázce je netriviální; čtenáři debaty by takové netriviální tvrzení bez dalšího nemělo být předkládáno.
            • Námitka: Pokud studie ukázaly příčinný vztah mezi užíváním marihuany a rozvojem psychózy, ale dané studie neuvedly toto do vztahu se zvýšeným rizikem násilného chování, potom je závěr o přičinné souvislosti s násilným chováním vlastní výzkum netrasující do zdrojů. Je dlužno, aby přičinný vztah s násilným chováním prohlásily samy zdroje.
            • Námitka: Předpokládáme-li pro účel argumentu, že byl prokázán příčinný vztah mezi užíváním marihuany a sklonem k násilí, pak odstavec výše není námitka. Neboť namítaná věta naopak upozornila na to, že byl-li by takový vztah prokázán, potom by státní omezení užívání marihuany nebylo porušením Millova principu: byla by to ochrana druhých osob před následky jednání první osoby.
            • Námitka: Dokonce předpokládáme-li, že pouhé statistické zvýšení tendence k násilí po podání látky je postačující důvod pro zákaz látky, potom, za předpokladu všeobecně známé tendence osob pod vlivem alkoholu k zvýšenému násilí (ale ideálně natrasovat do zdrojů), dostáváme, že konzumance alkoholu ve větším než minimálním množství má být zakázána. To se však neděje, což je doklad nekoherence/záplatovitosti/nahodilosti porušování nejen Millova principu ale dokonce i principu ochrany druhých osob před statistickými následky jednání první osoby.
  • Argument proti: Přijmeme-li Millův princip bez výhrad, musíme dovolit lidem prodat se do otroctví, prodat své orgány, musíme dovolit prostituci, to vše se zdůvodněním že lidem nesmí být bráněno způsobit si újmu.
    • Komentář: Dobrý postřeh. Můžeme užít zákon pro omezení svobody lidí vzdát se své svobody. Tudíž musíme omezit smluvní svobodu, neboť smlouvy jsou příliš často činy, ve kterých se lidé vzdávají své svobody. Jsou-li tedy dvě svobody v konfliktu, musíme tento konflikt rozřešit co možná nejsmysluplnějším nedogmatickým způsobem. Millův princip je i tak užitečný, ale měl by být doplněn či omezen: základní lidská práva jsou nezadatelná (nezcizitelná, neprodejná): nelze se jich vzdát skrze smlouvu, ať již výměnou za peníze nebo skrze jiný druh smlouvy.
  • Argument proti: Přijmeme-li Millův princip bez výhrad, nebudeme moci provádět nedobrovolnou léčbu psychiatrických pacientů. To způsobí újmu.
    • Námitka: To je jeden z nejsilnějších argumentů pro Millův princip, nikoli proti. Nucená léčba je jeden z nejhorších myslitelných zásahů do tělesné autonomie, výrazně horší než uvěznění a znásilnění. V případě uvěznění a znásilnění nedochází k injekci do těla cizí látky měnící mysl či osobnost, narozdíl od nedobrovolné medikace. Pacient a rodina nemají žádnou kontrolu nad látkou, jež je vložena do těla; ta je pod kontrolou psychiatrických zaměstnanců, z nichž někteří jsou sadisté a psychopati spíše než dobří samaritáni.
      • Námitka: Jedná se sice o jeden z nejsilnějších argumentů, ale současně o jeden z nejspornějších argumentů, protože ke splnění nebo nesplnění podmínek Millůvova principu dochází případ od případu. Dle zákona se rozhoduje o nucené léčbě na základě splnění této podmínky: „pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak“. Pokud pacient ohrožuje pouze sebe, je podmínka pro Millův princip splněna. Pokud ohrožuje i ostatní už není podmínka splněna. Nechtěl bych aby nějaký člověk ublížil mě, nebo mým blízkým, nebo komukoliv cizímu nevinnému, jenom proto, že mu nelze nařídit nucenou léčbu. A takový nemocný člověk nepatří ani přímo do vězení kvůli svému zdravotnímu stavu. Současně je naprosto nepřijatelné, aby jakýkoliv hospitalizovaný pacient takto neúměrně trpěl. Z toho vyplývá, že se jedná o nejvážnější a současně nejspornější aplikaci principu, což dokazuje, že princip se nedá použít všeobecně, a tudíž je neplatný jako všeobecný princip.
        • Námitka: Ohrožuje-li dotyčný ostatní osoby, potom má stát morální právo omezit jeho svobodu pohybu a bránit mu v tomto ohrožování, stejně jako má toto právo u nepsychotické osoby ohrožující druhé. Nemá však morální právo zasahovat do jeho tělesné autonomie a narušovat jeho tělesnou a duševní integritu podáním, proti jeho vůli, látek způsobujících vážné vedlejší účinky včetně změny osobnosti. Zejména není zásah do tělesné a duševní autonomie nutný k omezení ohrožení druhých. Tvrzení, že princip nelze užít obecně, dokázáno nebylo.
        • Námitka: Ohrožuje-li dotyčný sám sebe, potom jeho vzetí do ústavu, omezení svobody pohybu a zabránění sebeublížení (má-li například sebevražedné sklony) sice je porušení Millova principu, nicméně nikoli tak hluboké a zavrženíhodné jako je podání látek s velkými vedlejšími účinky a měnícími osobnost bez souhlasu dotyčného. I kdyby byl Millův princip ve své bezvýhradné podobě při této aplikaci zamítnut (skrze nedobrovolné vzetí do ústavu), pořád je Millův princip majákovým principem vyvíjejícím tlak proti porušování svobod osob z důvodů velmi pochybných a nepostačujících.

Externí odkazy editovat

Anglicky:

Česky:

Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Má_být_Millův_princip_újmy_přijat%3F&oldid=131288“