Bronchitida/Kychot/2009-12

Bronchitida/Kychot/2009-12 = případ bronchitidy u Kychota v prosinci 2009

Souhrn

Onemocnění začalo virový zánět průdušek, který se postupně rozšířil přes hrtan a hltan do nostních a obličejových dutin. Jaký je tu podíl bakteriálního napadení se dosud nepodařilo prokázat, tudíž je nejisté, zda zahájit léčbu antibiotiky nebo ne. Akutní onemocnění stále trvá.

Průběh onemocnění

(-2) 2009-11-27 pátek

Dělal jsem v garáži v Holešovicích Opela, lépe řečeno byla otevřená vrata a v garáži byl jen čumák, takže teplota tak 5°C. Dotahoval jsem hlavu a pak jsem řešil sací potrubí, to kovové těsnění z druhovýroby vůbec nefungovalo. Kolem 17.30 hod jsem jel s Hesly na Žižkov a pak s bývalými spolužáky/maturanty do půlnoci v hospodě.

(-1) 2009-11-28 sobota

Zase jsem dělal jsem v garáži v Holešovicích, udělal jsem rozvody a další věsi a podařilo se mi poprvé nastartovat motor, ale byl jsem už kolem půlnoci tak vyflusaný, že jsem si strčil levý prostředníček k rozvodovému řemenu a málem mi ho urval, tak jsem to sbalil a šel jsem domů.

(0) 2009-11-29 neděle

Dopoledne jsme byli v CB Soukenická, Tomáš Najbrt předváděl Händela. Hned potom jsme zdrhali na autobus do Jílového a pěšky jsme šli do Kamenného přívozu. Měl jsem jen takovou lehkou bundu, chvíli mi v ní byla zima, ale pak zase vedro. Ale jinak jsem se cítil OK. Večer jsme pak zse zdrhali na vlak, abychom ho chytli. Ve vlaku jsem pak byl už dost unavený a usnul jsem.

(1) 2009-11-30 pondělí

Ráno do práce, ale večer už jsem se nějak necítil zcela ve své kůži, jakoby na mě něco lezlo.

(2) 2009-12-01 úterý

Bylo jasné, že jsem nějaký nastydlý. Ráno do práce jsem si vzal termosku bylinnného čaje a termosku normálního. Přesto jsem se ještě odpoledne osprchoval (ale jen teplou vodou, nestřídal jsem to se studenou) a šel jsem přednášet do Purkyňáku. Odpřednášel jsem to, ale určitou hlasovou indisposici už jsem měl. Pak jsem se stavil ještě na pivo a šel jsem domů.

(3) 2009-12-02 středa

Dopoledne už jsem ležel doma a snažil se to vyležet, zatopil jsem, pil jsem čaje. EMG v Motole odpadlo. Odpoledne jsem začal dávat dohromady databázi objednávek Hesel, abych už mohl rozeslat ty zbytky, ale na poštu už jsme to nestihnul.

(4) 2009-12-03 čtvrtek

Ráno zase čaje, vystříkal jsem si krk jódem, bolela mě mandle na levé straně. Domluvil jsem si, že dnes budu učit v Motole jen od devíti do dvanácti, ale i to bylo na mě moc. Skoro jsem nemluvil. Pak hned domů, ale chtěl jsem dodělat ta Hesla, takže jsem až do 18:30 balil, a to už jsem se cítil na pokraji sil. Docela jsem přitom zapomněl, že je staršovstvo, a to bylo štěstí, že jsem zapomněl, jinak nevím, jak bych to zvládnul. Hodně mě bolela hlava, vzal jsem si aspoň tabletku Paralenu, to aspoň trochu pomohlo. Naštěstí zrovna přišel domů Slávek a tak s nimi běžel na poštu. Lehl jsem si a brzo jsem usnul.

(5) 2009-12-04 pátek

Vstal jsem celkem brzo, zase si vystříkal krk jódem. Nebyl to tak nejhoší a musel jsem někdy už dodělat toho Opla, tak jsem na to naběhnul. Kupodivu v garáži jsem skoro vůbec nekašlal. Stihnul jsem v 13:10 odjet z Holešovic a v 13:50 už jsem byl v Radlicích u Coubala, aby mi dal nová kolínka k reduktoru – to prasklé kolínko tu celou havárii motoru tenkrát způsobilo. Ještě jsem s nějakým chlápkem zajel k pumpě pro naftu a jel jsem domů. Kupodivu jak jsem vjížděl do ulice, kde bydlím, tak jsem se poprvé za celý den pořádně rozkašlal. Napadlo mě, jestli to není nějaká psychosomatika. Plácal jsem se asi hodinu doma v montérkách, než vystydnul motor, a šel řešit na ulici ještě Fridex. Pak jsem zalehnul do postele s notebooky a upgradeoval Ubuntu na 9.10 Koala – nejde Gnome. Když jsem večer kýchal, cíli jsem přitom prudkou bolest v hlavě, při každém kýchnutí. Šel jsem spát po půlnoci.

(6) 2009-12-05 sobota

Vstal jsem někdy mezi 7 a 8 hod a kašlal jsem vydatně a produktivně, velké množství zeleného sputa. Zkrátka kašel, pobolívání v krku, rýma. Ani jsem si nevzpomněl, že je konference Wikipedie, až mi přišla SMS od Juana. "Fakt mi není moc dobře, asi se půjdu kolem poledne projít a zajdu tam aspoň na chvilku" – tak jsem si to představoval dopoledne, ale v poledne se mi zase tak přitížilo, že jsem zůstal ležet doma.

Nejhorší to bylo v noci, hlavu mám podestlanou do výše asi půl metru, takže odpočívám spíše v polosedě, při položení do vodorovné polohy se rozkašlu okamžitě. Stejně toho v noci moc nenaspím, podaří se mi usnout tak na hodinu a zase mě probudí záchvat kašle, pak hodinu nespím a jen se procházím nebo posedávám po bytě, protože nevím, co dělat, až se unavím natolik, že si přecejen pololehnu polosednu do postele a zase na chvíli usnu, než se po hodihě podřimování celý cyklus opět opakuje.

(7) 2009-12-06 neděle

Na nedělním shromáždění v Sue Ryder jsem nebyl, dal jsem Aleně nahrávadlo, aby mi nahrála kázání Evy a pak jsem si ho v poledne poslechl, bylo to moc dobré, moci prožít alespoň takovouto virtuální přítomnost. Utěšoval jsem se tím, že jestli se mi udělá odpoledne lépe, že bych zašel alespoň na koncert, ale bylo mi naopak hůře a tak jsem dal Aleně zase nahrávadlo, aby mi koncert nahrála a večer jsem si ho v posteli zase poslechl.

Ale přitížilo se mi, souhrnně řečeno, tenhle weekend byl z celého průběhu onemocnění zatím nejhorší. Každé zakašlání je extrémě bolestivé, už nedělám celý den nic jiného, než v panické hrůze očekávám další a další záchvat kašle a psychickou vůlí se jej snažím o několik minut či alespoň sekund oddálit ten okamžik, kdy další zakašlání přijde. Každé zakašlání působí ostrou bodavou bolest za prsní kostí a druhá věc, jak se ten tlak rozšíří až do celé hlavy a do obličejových dutin, to je ještě horčí a je to pocit, jako by mi někdo chtěl ustřelit celou hlavu.

Konečně jsem se rohodnul navštívit lékaře, a tak volám svému kolegovi z 1. lékařské fakulty, se kterým mám v pondělí praktika, že přijdu o něco později, že hned ráno se stavím u lékaře. Kolega je z toho mírně vyděšen, že tam bude muset být na všechno sám a že bych si měl za sebe sehnat nějakou náhradu, no ale kde, v neděli večer? V práci panuje taková představa, že když si někdo dovolí marodit, že by si za sebe měl zajistit nějakou náhradu. Je to ale těžké, zvlášť, když je krize, propouští se, snižují se úvazky a zbylí zaměstnanci pak musí jet naplno a bez velké šance na vystřídání v případě nemoci.

Nejvíce jsem se rozparádil v noci, bylo to podobné, jako včera, ale z toho prvního týdne to byla asi ta nejhorší noc.

(8) 2009-12-07 pondělí

Jsem vzůru kolem půl šesté i bez budíku, měřím si teplotu, kdyby se mě doktorka ptala. Máme tři rtuťové teploměry, každý ukazuje jinak, ale všechny se drží v rozsahu asi 36,2 – 36,7°C. Elektronický, který měl být nejpřesnější, má vybitou baterku. Pomalinku si vyřizuji ranní odkašlávání. Vyvařím několik zkumavek a shromáždím do nich několik vzorků ranního sputa (lehce nazelenalého hlenu, vykašlaného z průdušek), s naivní představou, že by bylo možno jej poslat na mikračku (mikrobiální vyšetření). Nesnídám, jednak ani nemám moc chuti k jídlu, jednak si vzpomínám, že odběr krve má být na lačno. V 6:45 vyrážím na polikliniku, mám to za rohem, jsem tam za 5 minut jako první pacient, abych šel první na řadu a mohl pak jít zase co nejdřív do práce. Jenže ordinuje se až od 7:30, takže stejně musím čekat. Je to ordinace, kde mi dělali vstupní prohlídku, když jsem před roem nastupoval na částečný úvazek na 1. lékařskou fakultu, a tak naivně předpokládám, že je to můj závodní lékař.

Z toho omylu mě vyvede sestra, která v mé kartě najde, že jsem registrovaný u s vé závodní lékařky na 2. lékařské fakultě v Motole, kde mám rovněž částečný úvazek, a tudíž mě zde ošetřit nemohou. Tak se ptám, jestli je možné se nechat přeregistrovat sem, protože polikliniku 1. lékařské fakulty mám za rohem, jenže do Motola cestuji přes půl Prahy skoro hodinu. Dostane se mi odpovědi, že jedna lékařka tady je nemocná a navíc neregistruje a druhá že ordinuje jen úterý+středa+pátek a ta, která zastupuje pro akutní případy, ta mě nevezme. Tak rezignuji a jdu do práce.

Tam se nakonec dohodnu, že mi tedy dovolí odjet ještě na to vyšetření do Motola. Hned v kartotéce na mě sestra vytáhne formulář, a že se musím u nich zaregistrovat. Já se divím proč, vždyť sem chodím už 30 let a k této lékařce už asi 10 let a registrační formulář jsečm dávno vyplňoval. Jenže prý se změnily formuláře a ta bývalá registrace je prý neplatná. Ale přesně ta samá situace se opakuje už podruhé, to samé mi říkali před půl rokem, když jsem tam byl naposledy s bronchitidou, že jsou nějaké nové formuláře a že se musím registrovat znova. Tak říkám, že uvažuji o tom, že se přeregistruji na 1. lékařskou fakultu, a ta přeregistrace že je možná až po třech měsících po té předchozí, takže kdybych se teď opětovně zaregistroval u té samé závodní lékařky, tak bych se na polikliniku, cvo mám za rohem, mohl pak zaregistrovat nejdříve až někdy v březnu a jestli se mi ta bronchitida bude zase tánout dva měsíce, tak celou tu doby dojíždět za doktorem MHD do Motola a zpátky, na to fakt nemám sílu a nervy, nehledě na spoluzodpovědnost k cestujícím spoluobčanům.

Jenže nedá se nic dělat: Na 1. lékařské mě neošetří, protože jsem se tam ještě nepřeregistroval, a na 2. lékařské me neošetří, pokud se tam opětovně nezaregistruji. Takže jsem to vzdal a podepsal.

Čekám v čekárně asi hodinu a ostatní lidi kejchají ještě víc, než já, tak se pomalu začínám mezi nimi stydět, co tam vůbec dělám. Krátím si chvíli četbou letáků pro pacienty a dle nich zjišťujim, že mám nejspíš tuberkulosu – občasný výskyt krve v hlednu tomu nasvědčuje a říkám si, neměl jsem návštěvu lékaře taolik odkládat. Ale pak si zase čtu plakáty na stěnách, co dělat při chřipce, a tam stojí, že největší blbost je chodit za lékařem – ten že v prvních dnech virového nakažení stejně nemůže nic dělat. A za lékařem že se má jít až po týdnu. Takže to mě fakt uklidnilo, že jsem fakt vzorný pacient, k lékaři jdu až po týdnu, kdy se to stále zhoršuje a fakt už se to nedá skoro vydržet.

Konečně jdu do ordinace, svlékám se do půl těla, lékařka mě poslechne fonendoskopem zepředu a zezadu a říká, že tam žádné stopy po bakteriálním zánětu neslyší, takže je to virové. Já nevím, jak se to může poslechem poznat, ale věřím jí, že má asi nějaké zkušenosti. Tak říká, že mi nic nenapíše, že prostě mám pít a jís vitamíny a bude to. Jenže jí říkám, co mám dělat, když kvůli tomu kašli celé noci ani nespím. A vytahuji na ni zkumavku s tím vzorkem sputa, jestli by mi to mohla poslat aspoň na mikračku. Tím jsem jí tedy fakticky vyděsil, jako když se některé žeské bojí myší a pavouků, tak najednou zaslajdovala na opačný konec vého stolu a vyjekla, prosím Vás, co mi to sem nosíte, vy jste se snad zbláznil, jděte s tím hned pryč. Ani se na to nechtěla podívat, jako by se bála, že se tím nakazí, přitom to bylo zavřené ve zkumavce.

Tak mi napíše Codein, 1 tabletu na noc a říká, že když budu mít přes den přednášky, tak že si ten Codein můžu brát i před těmi přednáškami, abych pořád nekašlal na publikum. O pracovní neschopnosti není ani řeči. Tak odcházím s receptem a uvědomuji si, že se mi ani nepodívala do krku a na mandle a já už nemůžu skoro ani polykat, krk mám rudý, ale naštěstí mi tam ještě nic moc nehnisá, jen tu a tam takové lehce nazelenalé hleny mi tam cestují a vylézají z různých dutin, když to pozoruji v zrcadle.

V lékárně si vyzvednu Codein a zase spěchám do práce. Zameškal jsem 4 hodiny výuky, ale zvládli to i beze mě. Horší je, že mi chybí vyzkoušet ještě dost lidí a mně je blbé někoho zkoušet a chrchlat mu přitom do obličeje své bacily, tak dělám, co můžu, abych nějak překonal ten kašel a vžycky během zkoušení se chodím každou chvíli vykašlat na chodbu.

Odpoledne už cítím, že jedu na doraz a utíkám domů a honem do postele. V podvečer se probouzím a nechám se ukecat a ještě navléknu montérky a spravuji karmu, protože to už je asi dva tři měsíce, co nám doma vybouchla karma a rodina je bez teplé vody, já se aspoň občas vysprchuji v práci, ale děti nemají kde a tak mě teď pořinutily, když jsem doteďka neměl na to čas a teď jsem konečně chvíli doma, že to mám zkusit opravit, tak letujeme se synem měděná kolínka, ale pořád je někde nějaký problém, pořád to někde teče, nakonec jsou dvě hodiny v noci, tak to vzdávám a jdu spát.

(9) 2009-12-08 úterý

Dneska mě čeká nejtěžsí den, od rána do večera učím. Ráno od 7:30 praktika, pak ještě stihnout do 15 hodin doběhnout do podatelny s výkazem práce, a pak na výpočetní oddělení pro switch. Kalega mi dává radu, že se z podobné chřipky dostal díky inhalacím, dal si vařit do hrnce slanou vodu a pak to vdechoval a tím se z toho dostal.

Mám asi hodinovou pauzu, stojí za to jít si domů aspoň na 20 minut lehnout, jinak jsem na padnutí. Stavuji se po cestě v Pivovarském domu a dám si Sládkův pivní grog za 60,- Kč, jednou jsem si ho tu také dal v takové krizi a docela mě to postavilo na nohy. Výčepní mi ho udělá, ale přitom mi nadává, že jsem bezohledný, když v takovém šílenem stavu lezu do hospody nakazit ještě další lidi. Já jí říkám, že zůstanu jen před výčepem, hodím to do sebe na ex, abych vůbec došel domů a hned jdu, že za těch 5 minut tady nakazím asi méně lidí, než když celý den mám 13 hodin výuky ve škole, že mi na to pracovní neschopnost stejně nikdo nedá. Tak výčepní se dost diví a kroutí hladovu, to že s ní by vedoucí rychle vymet, kdyby v takovémhle stavu chtěla obsluhovat hosty v restauraci. No já se ani nedivím, lékařská fakulta prostě musí jít všude vzorem.

Tak jdu domu, na 20 minut si lehnu do postele, dám se rychle dohromady, nacpu se Codeinem a jdu na dnešní poslední večerní přednášku od 17 hodin. Sice mluvím jako z podsvětí, co slovo to bolest, ale nějak ty dvě hodiny odpřednáším.

Na konci přednášky mi telefonuje sekretářka z Motola, že tam mám přijít, že má Biofyzikální ústav oslavu, já říkám, že mi je blbě, na ale pak si řeknu, co mám dělat, nadcházející noc mě zase děsí, že nebudu spát kvůli kašli, po tom Codeinu mám možná trochu euforickou náladu, nakonec do toho Motola jedu, říkám sik, když už tam musím cestovat kvůli doktorce dopoledne, kdy je všude narváno, tak ta cesta večerní tramvají do Motola už mě taky nezabije, ale zjišťuji, že ono v 19 hodin je narváno skoro stejně a tramvaje se vlečou ještě pomaleji, jedu tam skoro hodinu, tak toho trochu lituji, že jedu, moje vnímání funguje už tak nějak napůl, začíná mi být skoro všechno jedno, nakonec dojedu, dám si plátek krocana, ale nějak mě drhne v krku, nemůžu ho vůbec spolknout, sedím asi hodinu stranou od bavících se lidí, pomalu konzumuji ještě kousek nádivky a jeden chlebíček a kousek cukroví a to je všechno, na víc nemám ani chuť, jen kousek zeleného salátu. Tak tak hodinu jen sedím a koukám a pak si najdu na Inetu, že 21:01 mi jede tramvaj zpátky domů, tak se rychle rozloučím a spěchám domů.

Večer mně Alna doporučí, že si mám dážt na prsa zahřívací elektrickou podušku, že mi to třeba pomůže. Tak to zkusím a usnu, ale v noci se zase probouzím, už odpojený od proudu, žena mě asi odpojila, když šla spát. Je mi zase blbě a tak si vzpomenu na tu radu s tou inhalací, tak si v kuchyni dám do hrnce sůl a zaleju horkou vodou a do toho nasypu tymián a pomalu vařím a inhaluji.

(10) 2009-12-09 středa

Následky minulého dne na sebe nedaly dlouho čekat, ráno se probouzím zpocený, což se mi ještě nestalo, tak si měřím teplotu třemi rtuťovými telpoměry a sjišťuji, že tentokrát ukazují v rozsahu 37,5°C – 38,0°C. Tak se divím, kde se najednou vzalo to náhlé zvýšení teploty. Jsem mohrý a propocený jako myš, malátný, ale na druhé straně, největší překvapení je, že skoro vůbec nekašlu. To, co mě dosud trápilo nejvíc, mě najednou trápí ze všeho nejmíň.

Ale, říkám si, to zvýšení teploty možná signalizuje, že kohečně nastoupila ta mikrobiální fáze onemocnění. Jdu se vykašlat do umyvadla as skutečně, sputum je zastoupeno v mnohem hojnější a mnohem zelenější míře, než dosud. Tak si říkám, to je důvod pokusit se znova se nechat přeregistrovat. Říkám si, udělám to stejně jsko v pondělí, nachrchlám něco do vyvařených zkumavek a uvidím, jak tady na Karláku budou reagovat na moje sputum, když v Motole to působilo tak odpudivě.

Jdu znovu na polikliniku do Kachlíkárny, na chodbě v čekárně kupodivu jen pár lidí, na rozdíl od Motola, všichni sedí tak klidně, nikdo z nich nekašle. Když vzpomenu na své Motolské zážitky přede dvěna dny, tak tohle je skoro jako ráj mezi ordinacemi a jejich čekárnami. Vedle mě usedá starší žena, ptáme se jí, jestli jde také ke stejné doktorce, jako chci jít já, ona, že ano, tak se ptám, jaká je, a ona že jo, že obě jsou celkem dobré.

Co nevidět na mě přijde řada, tak já, že jsem tam byl už v pondělí, že jsem se chtěl zaregistrovat a že to nešlo, že jen úterý, středa, pátek, takže jsem přišel, protože je středa. Tak jako že jo a nastává proces zakládání karty, i když se divím, že ji tam ještě nemám, když jsem tam před rokem byl na vstupní prohlídce. Tak RA, OA a takové věci, a pak, že by mi nabrali krev, a sestra se mě ptá, jestli mi v Motole nabírali krev, a já, že ne, že akorát před tím půl rokem, když jsem měl také tu bronchitidu, a sestra, že půl roku, to že je dobrý, že nemá cenu, aby mi ji nabírali znova, že si počkají, až jim pak z toho Motola přinesu výsledky. Ještě se bavíme o té registraci, říkám, že jsem v Motole už 30 let, ale teď že tam skoro při každé návštěvě musím znovu a znovu vyplňovat registrační formulář, a sestra se diví, jak je to možné. Tak pak říká, to nevadí, uvidíme, jak to dopadne, buďto to pojišťovna uzná anebo nám napíše, že až za tři měsíce, takže bych byl zaregistrovaný až od března.

Pak se svléknu zase do půl těla, můj nádech a výdech je sledovám fonendoskopem, ale a výsledném dojmu se nedozvídám nic. Hluboké dýchání mě rozkašle, jdu si vyplivnout do umyvadla a při té příležitosti se ptám, jestli by nestálo za to, nechat to sputum poslat na mikračku. Reakce opět nepřející, rychlá odpověď, že to nemá cenu, že stejně by ten vzorek sputa byl kontaminovaný mikrobiální fórou z ústní dutiny. O možném výtěru z hltanu opět ani řeč, ani pohled do krku, to už se asi dnes v ordinacích nedělá. Namísto toho jsem dostal recept na Doxybene 100mg a že mám usoudit sám, jestli si to antibiotikum v lékárně vyzvednu a budu jej užívat anebo nevyzvednu, že to nechá na mě, jak se budu cítit.

Ještě obligátní vyšetření na lehátku, prohmatání břicha a vyšetření je u konce, žádný termín kontroly jsme si nedomluvili, tak odcházím a v duchu si říkám, jestli to zase nebylo šlápnutí z bláta do louže, ale výhodu to má v tom, že tu louži mám alespoň za rohem a nemusím se plácat do toho bláta přes půl Prahy.

Doma dopoledne jsem se cítil kupodibu uvolněně, skoro jsem nekašlal, ale cítil jsem silnou únavu, lehl jsem si, chvíli jsem si četl něco o Foerstrovi (Poutník rozsvěcí lampu), ale pak mě začalo i to čtení unavovat, zase jsem se potil a chvílemi jsem usínal.

V poledne mi začalo být zase hůře, volal jsem kolegovi do práce a prosil jsem ho, jestli by si za mě zítra nevzal tři hodiny výuky, že jsem to včera asi trochu přepísknul a dnes že mi je zase blbějc, a on, co, jsi zase na umření? No tak co mám dělat, umřít tě nenechám.

Odpoledne pořád váhám, jestli tedy začít brát ta předepsaná antibiotika nebo ne. Googlím zánět průdušek hrtanu hltanu a nacházím nemoci.vitalion.cz: Laryngitida, takže to celkem dobře popisuje to, co mám, začalo to průduškami a leze to nahoru: Zánět hrtanu se zřídka objevuje samostatně, častěji je zachycen v souboru s onemocněním vyšších nebo nižších úseků dýchacích cest. Mluvíme poté o infekcích sestupných (zánět byl do hrtanu přenesen ze zanícené nosní sliznice, nosních dutin, hltanu) a vzestupných (šíření směrem vzhůru z průdušek a průdušnice).

Co se týče léčby, tak se tam píše Léčba je zaměřena proti příznakům (podání léků tlumících suchý kašel, v dalším stadiu léčiv rozpouštějících hlen a usnadňujících jeho vykašlávání), dále se podávají preparáty obsahující kyselinu acetylsalicylovou. Lékař může předepsat inhalaci lokálně působících antibiotik nebo jsou tyto podávány ve spreji.
Vzhledem k nejčastějšímu původu laryngitid (viry) se antibiotika předepisují pouze výjimečně, například při významném oslabení organizmu, hrozí-li sekundární osídlení zánětlivé tkáně bakteriemi a také u zpěváků.

Tak tady mě trochu zarazilo to, že ta antibiotika jen výjimečně, a hrozí-li sekundární osídlení zánětlivé tkáně bakteriemi. Tak jak já mám poznat, jestli hrozí anebo k němu už došlo? Ale zaujala mě ta antibiotika ve spreji a dál jsem Googlem našel:

BIOPAROX 10ML/400DÁ Roztok k inhal. v tlak.obalu – tak tady to vypadá, že se to antibiotikum prodává i volně, bez předpisu, tak bych možná zkusil raději tohle než to perorální, které mi vymyslí celou střevní flóru. Bioparox se používá k místní léčbě zánětů a infekcí sliznice hltanu a dýchacích cest - rýma, zánět vedlejších nosních dutin, angína, zánět hltanu, zánět hrtanu, zánět průdušnice a průdušek. Může být podáván i po odnětí mandlí. Pouze u lehčích onemocnění sliznice dutiny ústní, hltanu, mandlí a horních cest dýchacích můžete Bioparox použít bez porady s lékařem.

Doxybene jsem si zatím nevzal, zítra to půjdu zkusit s tím Bioparoxem, jestli se dá normálně sehnat.

(11) 2009-12-10 čtvrtek

Včera jsem šel spát asi ve 23:30. Zdálo se mi něco o tom, jako bych dělal nějaké slajdy pro požárníky, pak mi tam nějaké slajdy nešly k sobě a bylo to kvůli tomu, že to bylo pro nějaký jiný průměr nějaké trubičky, ale pak jsem si řekl, vždyť tady záleží na tom, co hoří, a byla to nějaká kovová destička umístěná na nějakém dvorečku, a pak jsem v tom snu cítil, jak nějak už ty slajdy nestíhám a že mě to rozkašle, tak jsem se probudil a skutečně jsem kašlal, vyběhl jsem do koupelny a po cestě koukám na budík, bylo 00:30, tak to jsem si řekl, to jsem nespal ani hodinu a už mě zase budí kašel. Pak jsem si uvědomil, že jsem si nevzal na noc Codein, tak jsem si ho vzal a ještě k tomu Acylpyrin, asi půl hodiny jsem byl ještě vzhůru a pak jsem si šel lehnout, ještě jsem chvíli pokašlával, ale pak jsem usnul a spal až do rána, probudil jsem se kolem 8. hodiny.

Vstal jsem, uvařil si čaj, pak jsem se vrátil do postele a že si změřím teplotu, tentokrát jsem měřil pod jazykem a výsledky bu rtuťových teploměrů byly 36,5°C, 36,6°C a 37,6°C. To pořadí těchle teploměrů #1, #2, #3 odpovídá těm samým teploměrům, jaké jsou v tabulce Bronchitida/Kychot/2009-06#(9) 2009-06-24 středa. Ještě zároveň s tím jsem měřil digitálním MicroLife, ale ten pokaždé (dvakrát za sebou) zapípal téměř vzápětí po tom, co jsem si ho strčil pod jazyk asi na 35,49°C. Až napotřetí vydržel a ukázal něco kolem 36°C (než jsem to zapsal, tak se automaticky vypnul). Takže závěr z toho by byl, že ty teploměry #1, #2 jsou celkem OK a ten teploměr #3 ukazuje asi o 1°C více. (Také jsem měl problém s jeho setřepáním, málem jsem si umlátil zápěstí.)

Tak jsem si právě koupil BIOPAROX v Císařské lékárně za 163,- Kč.

Běžně bývá zvykem, že u antibiotik se první den zdvojnásobí dávka, aby byl nástup co nejrychlejší, tak já jsem si zpočátku zkrátil intervaly mezi aplikacemi (další dny už bych to měl brát 4x denně):

• 01. dávka: 10:45
• 02. dávka: 13:00
• 03. dávka: 16:30
• 04. dávka: 23:00

Šel jsem spát asi ve 23:30.

První zkušenost vypadá slibně, kašel i bolení v krku při polykání zesláblo. Jenže odpoledne to bolení v krku zase zesílilo. Tak jsem si řekl, jestli jsem to náhodou s tím zdvojnásobením dávky nepřehnal a jestli to není nějaká alergická reakce. Takže jsem pak s tím dávkováním byl už zase opatrnější a další interval byů 6.5 hod. Ale člověk by si měl dělat záznamy i na kus papíru a nespoléhat jen na Wikiverzitu, pak si nejsem jistý, kdy jsem si to vlastně bral.

Na noc jsem si nebyl jsitý, jak moc to zabralo a tak jsem si přeci jen ještě vzal 1 tabletu Codeinu.

(12) 2009-12-11 pátek

Ráno po probuzení (8 hodin) mě to trochu nemile překvapilo, kejchání jako předtím, množství sputa, a jeho barva opět více do zelena, než předtím. Tak jsem si řekl, jestli ta radost z léčení nebyla předčasná. Ale odpoledne se to zase začalo trochu lepšit.

• 05. dávka: 8:30
• 06. dávka: 13:00
• 07. dávka: 17:00
• 08. dávka: 24:30 (před spaním) – Codein jsem si tentokrát nevzal

Tady si nejsem moc jistý, jak jsem to vlastně bral odpoledne a jestli jsem náhodou jednu dávku nevynechal (že namísto 13:00 a 17:00 jsem si to vzal jen v 16:00). Nechtělo se mi kvůli zápisu zapínat počítač, tak jsem si myslel, že si to budu pamatovat, a večer jsem zjistil, že v tom mám nějaký zmatek. Měl bych si to psát raději na papír.

(13) 2009-12-12 sobota

Probudil jsem se kašlem v 5 hod. ráno. Myslel jsem na své Biosignály (přednáška) a tak jsem vstal a pokračoval v práci.

Plán užívání na dnešní den:

• 6:00
• 12:00
• 18:00
• 23:00

Dávky: Během vdechu 2x vstříknout do levé nosní dírky, 2x do pravé a 4x do úst

Skutečnost:

• 09. dávka: 6:30
• 10. dávka: 13:00
• 11. dávka: 19:30 (pozapomínám si to vzít včas, chtělo by asi budík)
• 12. dávka: 24:15

(14) 2009-12-13 neděle

• 13. dávka 8:30
• 14. dávka 13:45
• 15. dávka 19:00
• 16. dávka 01:30

Byl jsem poprvé po delší době venku, dopoledne jsme byli v Sue Ryder, já letos poprvé a naposledy v adventním čase, pak jsme jeli do lesa, vyměňoval jsem dvě přední pneumatiky za zimní, ten pobyt venku byl pro mě dost náročný, docela mě to všechno vyčerpalo, ta cesta tam a zpátky.

Večer jsem šel spát hned, jak to bylo možné, kolem 21 hod., v noci jsem se spontánně probudil, akorát, abych si vzal zase to antibiotikum.

(15) 2009-12-14 pondělí

• 17. dávka 9:00 (vstal jsem v 6:45, ale s takovým fofrem jsem utíkal do práce a pak od 7:30 fofr v práci, že jsem si antibiotika vzal až po prvních dvou hodinách výuky)
• 18. dávka 14:00
• 19. dávka 20:00 (po 16. hod. jsem přišel z práce a kolem 17. hod jsem usnul, ale naštěstí jsem se probudil akorát na antibiotika)
• 20. dávka 01:30

Ráno mě nejvíc vadilo, že se mi zase vracelo bolení v krku, a to na levé straně jakoby krční mandle, trochu hůř se mi polyká. Kašel občasný, nebylo to tak strašné, několikrát za den jsem se takhle víc polozáchvatovitě rozkašlal. Sputum v malém mnošství, bledé. Spíš mi ten stav celkové malátnosti připomíná to období virózy. Večer bolest v krku na levé straně přetrvává, ale už je menší.

(16) 2009-12-15 úterý

• 21. dávka 07:30
• 22. dávka 14:00
• 23. dávka 20:30
• 24. dávka 02:30

(17) 2009-12-16 středa

• 25. dávka 08:45
• 26. dávka 14:45
• 27. dávka 20:30
• 28. dávka 01:30

Dopoledne jsem byl navštívit svého známého pneumologa. Doporučil mi zůstat u "babských" prostředků léčby – poté, co antibtika zjevně zahnala zlé mikroby a zůstaly viry, tak s těmi si stejně žádná medicína neporadí, to musí člověk sám. Na mou obavu, že se všude píše, že se antibiotika nemají kombinovat s alkoholem, se zatvářil tak, že zase nemusím brát všechno moc vážně. Co se týče piva, to ale při bronchitidě nedoporučuje, kvůli tomu, že je moc studené a jsou v něm bublinky. Čemu jsou bublinky v pivu na škodu při léčbě bronchitidy ale nevysvětlil. Také nedoporučuje pobyt v příliš přetopené místnosti. Ale zapomněl jsem se zeptat, co míní přetopenou místností. U nás doma je běžně cca 13° – 15°C. Když jsem si doma v době své nemoci pustil plynový kotel a zvýšil teplotu v bytě na 18°C, považovala to manželka už za přetopenou místnost. Když jsem se vrátil od lékaře domů, ukazoval teploměr doma 11°C. Tak jsme se s manželkou dohodli, že bychom mohli na chvilku zatopit.

(18) 2009-12-17 čtvrtek

• 29. dávka 06:30
• 30. dávka 14:00
• 31. dávka 22:30
• 32. dávka ??

Od 7:40 do 14 hod jsem byl v práci v Motole, občas mě chytně menší záchvat kašle, ale při vyučování v místnosti naštěstí moc ne, spíš při přechodu z tepla do zimy nebo tak. Po vyučování jsem si šel k závodní doktorce pro zdrav. dokumentaci, protože jsem se přeregistroval k té jiné doktorce do Kachlíkárny, a měl jsem od ní lístek, že mi má předat celou zdravotní dokumentaci. Ale sestra tam nebyla, tak jsem se stavil mezitím na oběd, sestra mezitím přišla, ale řekla, že se musí zeptat doktorky, a za chvíli mi přišla říct, že mi tu dokumentaci dát nemůže, že prý jen výpis z ní, tak že mám přijít ve středu za týden, že mi ten výpis udělá.

Celý den se mi blbě polykalo, cítím něco divného v krku na pravé straně, asi hltan nebo co to zase je. V podvečer jsem musel jet do pneuservisu nazout pláště se zimním vzorkem. Večer jsem se rozhoupal a šel na vánoční besídku do rumunského kulturního institutu a tam v závěru podávali teplou pálenicu, rumunskou specialitu, tak jsem to prohnal hrdlem a evidentně mi to udělalo dobře, už se mi polyká o něco lépe.

(19) 2009-12-18 pátek

• 33. dávka ??
• 34. dávka ??
• 35. dávka 19:30
• 36. dávka 24:00 – poslední dávka

Jeli jsme autem ke tchýni do Jizerek, venkovní teploměr v Praze ukazoval asi -9°C a během cesty teplota klesla asi na -19°C, když jsme projížděli před půlnocí Frýdlantem v Č. Topení v autě mělo trochu problém, občas mi zamrzalo přední sklo, takže byl občas trochu problém s koukáním ven.

(20) 2009-12-19 sobota

Časně ráno, spíš ještě v noci (asi někdy kolem 5. hodiny) jsem se probudil a cítil jsem se dost blbě, hlavně mě bolelo v krku. Napadlo mě, jestlijsem si náhodou nevypěstoval nějakou alergii na ten BIOPAROX. Vzhledem k tomu, že se v příbalovém letáku píše, že BIOPAROX se má užívat 8 – 10 dní a já ho včera užíval akorát 9. den, usoudil jsem, že bude optimální chvíle s tím skončit.

Chvíli jsem si četl, pak jsem si šel vykloktat slanou vodou, pak trochou rumu. Pak bylo dopoledne a šel jsem dospat. Situace v krku se mi uklidnila, takže jsem usoudil, že se skončením BIOPAROXu jsem udělal dobře.

Venku bylo asi -12°C

(21) 2009-12-20 neděle

Relativně klidný den, v krku už mě skoro nebolelo, kašel jen občas. Dopoledne jsme byli v evangelickém kostele v Novém městě p. Sm. na shromáždění (společné s CB). Odpoledne jsme jeli domu, po cestě jsme se stavovali u známých. Auto moc netopilo. Ale už tolik nemrzlo, asi tak kolem -12°C.

(22) 2009-12-21 pondělí

Kašel se mi v Praze zase malinko zhoršil, ale tak moc zlé jako v prvním a druhém týdnu onemocnění to zase není.