Krhlavnicka
Připojil(a) se dne 12. 9. 2017
1
editovat- Vy, kdo v mých verších zaslechnete chvění
- těch vzdechů, jež mé srdce sytívaly
- v čas mladosti, jen k bludu lásky zralý,
- kdy byl jsem někým, jehož více není –
- -snad za svůj sloh, v němž jásot v pláč se mění
- a marné naděje zas v marné žaly,
- alespoň u těch, kdo jsou lásky znalí,
- milosti dojdu, ne-li odpuštění.
- Však vidím dnes, jak lidem pro posměch
- jsem dlouho býval; proto bez ustání
- sám za sebe se tajně hanbívám.
- Je hanba plodem bláhovostí těch;
- a pokání a jasné rozpoznání:
- je krátkým snem, co zde se líbí nám.