Uživatel:Juandev/Blog/Morálka

(13. dubna 2009)

Na základě snu Tvůrce se zde musím trochu zamyslet. Jde o to, že se chovám přesně tak jak mě udivuje, že se chovají postavy v mém snu ale i lidé v reálu. Prostě, ač vidí přímou cestu řešení problému (nebo možná ji nevidí, protože jsou to blbci), tak jdou oklikou. Já jdu také oklikou ač tu cestu vidím. A vím, že když půjdu oklikou tak mi to naopak přinese ještě problémy. Zároveň cítím, že mám sílu jít přímo (viz telepatické schopnosti).

A já dokonce vím jak na to. Nejde o to, abych si tu nebo někam na papírek napsal. Musíš napsat diplomku, vyléčit se a dojet si pro boty. Nebo třeba, dnes udělám 10 stran, zítra deset stran. To není ta správná cesta - křičet jak jsem špatný a bičovat se jak svatý Augustýn.

Ta cesta je odložit tuhle roli, tuhle roli svého života. Je to role, která vznikla uměle a která mi nevyhovuje. Čili já ji odložím, a teď se bojím - čím budu. Co pod tou rolí budu, je tam něco? Jakou roli si mám zvolit? Čím budu? Není to lehké. Opět se to zdá být jednoduchým, když se řekne. Odložím tuto nevyhovující roli a najdu si jinou.

Ale opět vidíte, že hraju tu starou roli, už několik týdnů (ač jsem si to před několika týdny uvědomil). Je to závislost, nebo strach z toho čím budu? Říká se, že začít je polovina cesty. Opravdu není to sranda. Kdyby šlo o to vyluxovat, nebo vybílit, ale tady přece jde o životní roli. A opět někdo nezainteresovaný řekne, tytoho nafňukáš, dyť je to tak jednoduchý. A já si třeba řeknu, no ano je, a bude se mi zdát, že došlo ke změně, ale ono ne sakra!

Co dodat....