Sociální fobie/Porucha motivace

Tato stránka je součástí úložiště:
Sociální fobie
Příslušnost: všeobecná

Poruchy motivace

Poruchy motivace spadají do Sociální patologie.

Vznik poruchy motivace úzce souvisí s frustrační tolerancí (viz.w:Frustrace), která představuje míru odolnosti vůči frustraci (překážce) a stresu (napětí). Což vysvětluje proč vznikají Sociální fobie a deprese i vlivem závažných negativních situací a zážitků (vyhoření, smrt nebo jiná forma ztráty blízkého atd.) Mohou však existovat i jiné důvody vzniku poruchy motivace (genetické, somatické a další). Úzce tedy souvisí i s mezí tolerance vůči stresu (při emoční labilitě tolerance stresu a frustrace klesá, a potom znova stoupá = neboli se projevuje jako výkyvy nahoru a dolů). Není proto neobvyklé, že lidé trpící nějako formou duševní poruchy, kterou lze zařadit i mezi emoční poruchy (poruchy úzkosti, poruchy osobnosti, depresí, neurózou či labilitou) mají tendenci chvilkami být duševně velmi odolní (tak že ustojí často i velmi vysoký stres) a chvilkami jsou naopak přecitlivělí. Střídá se tedy u nich vysoká tolerance a přecitlivělost (což poukazuje na porušené zpracování emocí, jenž se projevuje ztrátou schopnosti udržet emoce a jejich vliv v určité rovnováze). Takoví lidé si připadají jako na kývající se lodi (a marně hledají rovnováhu) nebo jim život připadá jak na horské dráze (jednou nahoře a jednou dole).

Nepřekvapí proto fakt, že motivaci často doprovází emoce a za určitých okolnosti spolu splývají tak, že se motivace stává emocí a emoce se stává motivací.

Poruchy pudů - Přičemž Pudy vnímáme jako vrozené tendence k určitému chování, s cílem zachování jedince, nebo existence rodu.
1. Poruchy pudu obživy - Projevuje se například jako w:Bulimie nebo w:Anorexie. Vzhledem k tomu, že při SF nebo deprese si pacient připadá méněcenný a stydí se za sebe může se projevovat bulimicky nebo anorekticky nebo se může vyhýbat činnosti najíst se (postarat se o sebe). Vyhýbavou činností může být v tomto případě sedění u PC a předstírání ztráty pojmu o čase nebo vytvářením si návykového chování u PC. Je extrémně nebezpečné doporučovat rodičům pacienta rady typu: "Nechte ho hladovět nedělejte mu to jídlo, přestaňte se o něj starat" protože může být tento pud sebezáchovy pokažený což může vyústit v hladovění a tím i kolapsu organizmu, poškození zdraví a v některých výjimečných případech to může zajít až ke smrti.
2. Poruchy rodičovského pudu - Projevuje se nezájmem o vlastní potomky. Vyhýbavé chování od rodičovských povinností pěstováním závislosti na PC může vyústit k zanedbání rodičovské péče a ohrožení zdraví dítěte až ke smrti. Byl zaznamenán případ, kdy oba rodiče se věnovali PC a na dítě zapomněli skoro týden. Malé dítě zemřelo hladem. Porucha tohoto typu se může projevit i u SF a depresí, bipolární poruchy, poruchy chování, obsedantně kompulzivní poruchy atd. Porucha se může projevovat i jinak, například přenecháním péče o děti prarodičům či ústavu, pochybováním o svých rodičovských schopnostech a jinými způsoby vyhýbáním se rodičovských povinností a pocity úzkosti při péči o děti.
3. Poruchy pohlavního pudu - ztrátou touhy po sexu (například Sociální fobie v Japonsku), nebo nadměrné touze po sexu.

Homeostatický model (hypothalamus) - motivem je hlad, žízeň, dýchání, vyměšování, spánek, sex atd.
- Tělesné pocity
- Emoce (city)
Pobídkový model (limbická soustava) - strach, agrese, potřeba sdružovaní, výkonnost, moc
- Incentivní model - Určité vnější podněty mají dynamický účinek, aktivují nebo mobilizují energii organismu.
- Rozdělení pobídek - Primární (vrozený), Sekundární (získaný)
Poznávací model (mozková kůra) - zvědavost, odstraňování poznávacího nesouladu

Rizika motivace pomocí odměn

Odměny jsou považovány za důležitý "stavební prvek" formování osobnosti. Odměna však vede ke spokojenosti jen pokud je v souladu s předpoklady odměněného. Odměna je adekvátní pokud je i vůči této odměně i adekvátní úkol (za náročný úkol velká odměna, za jednoduchý úkol malá odměna). Rozdíly mezi předpoklady odměněného a adekvátností odměny mohou působit negativně. Zejména pokud je odměna vnímána jako "uplácení". Odměny používané k manipulativnímu účelu (v podstatě vnější motivace) vede ke snížení vnitřní motivace. Dospělí lide i děti motivovaní převážně vnější formou motivace mají často nízkou vnitřní motivaci (protože není nerozvíjena). Rozvíjením vnitřní motivace se rozvíjí vlastní žebříček hodnot. Rozvíjením vnější motivace se rozvíjí cizí žebříček hodnot (umělí žebříček hodnot).

Pro vnitřní stabilitu každého člověka je nutné rozvíjet vnitřní motivaci.

Byl proveden pokus, při němž bylo dětem slíbeno, že si budou moct hrát s určitou hračkou, jestliže si nejdřív budou hrát s jistým dítětem, nebo že dostanou sladkost za to, že si s tímto dítětem budou hrát. Ukázalo se, že když děti nemohly čekat žádnou odměnu, hrály si a povídaly s tímto dítětem méně než předtím.

Podobně i pokus s vysokoškolskými studenty, kteří dostali peníze za to, že budou komunikovat s cizincem, s ním po skončení pokusu komunikovali méně.

Pokusy tak dokázali, že stimulací vnější motivace, vede ke zvyku vyžadovat vnější motivaci a tím klesá vnitřní motivace. Subjekty pokusu se tak stávali jakoby línějšími a závislejšími na vnější motivaci.

Nepřekvapí proto, že školáci a studenti stimulovaní vnější motivací (známky, tituly, hodnosti) se učí a dělají úkoly jen pokud musí. Nebo se jim dokonce snaží vyhýbat (prokrastinace). A současně se snižuje počet školáků a studentů, kteří se učí kvůli své zvídavosti, z potřeby něco činit z radosti z osvojení si dovedností, z radosti zvládnutí překážek a dosažení cíle.

Mnoha lidem se stává, že dělají to co je baví, ovšem dokud za to nedostanou zaplaceno. Potom už je ani zdaleka nenapadne, aby ji udělali zadarmo.

Netýká se to pouze školy ale i mateřských škol. Přibývá situací, kdy jsou učitelky mateřských škol znepokojené, že jim svěřené děti za provedení nejrůznějších aktivit požadují automaticky odměnu. Například při rozdáváním papírů dětem s tím, že si budou malovat, se čím dál častěji a čím dál více dětí ptá jestli za to něco dostanou, například: "A dáte nám za to bonbon?"

Častým užíváním vnější motivace se vytváří závislost na odměnách. Což se v dospívání a dospělosti může jevit druhým jako lenost, protože vytvářením závislosti na odměnách vzniká znehodnocení smyslu činnosti. Nejde však jen o vznik lenosti, ale ohrožena může být i morálka dítěte nebo dospívajícího nebo dospělého. Děti, které zakusily, že je dospělí mohou pomocí odměny přimět k určité činnosti, zkusí pravděpodobně tento způsob ovlivňování druhých použít k dosahování svých cílů. Protože motivace úzce souvisí s emocemi, dochází v takovém případě i k různým poruchám zpracování emocí. Zanedbáním rozvoje vnitřní motivace v některých klíčových oblastech vede k narušenému nebo nerozvinutému zpracování emocí v těchto klíčových oblastech. Pokud jsou přítomny i další vlivy jako týrání dítěte nebo jiná traumata dítěte a dále genetické vlivy či doprovodné nemoci, tak tím vzniká vysoká pravděpodobnost ztráty duševního zdraví od fobií, po poruchy osobnosti až po psychopatii.

Pokud se za určitou činnost nabídne odměna, začne se ztrácet kvalita činnosti a zvýší se kvantita činnosti. Odměnami je tedy možné docílit toho aby odměněný dělal to co chce odměňující (manipulátor), a lze přitom zvýšit množství (například při výrobě). Avšak kvalitu může zaručit pouze vnitřní motivace (vnitřní chtění, přesvědčení, vnitřní angažovanosti).

Při jednom výzkumu měli devítiletí chlapci říct, jestli jsou dvě kresby obličejů zcela stejné, nebo ne. Jedna skupina chlapců dostávala za správnou odpověď peníze, druhá dostala po každé odpovědi jen zpětnou vazbu, zda byla odpověď správná, nebo ne. Experimentátoři předpokládali, že chlapci, kterým šlo o peníze podají lepší výkon. Výsledek však ukázal, že naopak, tato skupina udělala nejvíce chyb. Ukázalo se také, že výše odměny při tom nehrála žádnou roli.

Je důležité si všimnout, že vnější odměny nemají žádnou přirozenou souvislost s požadovaným chováním, k jehož posílení má odměna sloužit. Děti se mohou naučit očekávat odměny i za pouhé rutinní splnění svých povinností.

Ztráta zájmu o učení

Vnější motivací dětí dochází ke ztrátě vnitřní motivace. Děti se v předškolním věku obvykle na školu těší. Tato situace platila spíše dříve, v současnosti se využívá vnější motivace i v mateřských školách, tudíž děti ztrácí zájem a projevují lenivost už tam.

Je mylnou představou, že učitelé udrží děti v činnosti učit se, tím že jim už od první třídy dávají hvězdičky, razítka, červené a černé puntíky a nakonec i první jedničky. Za několik týdnů či měsíců se z dětí stávají sběratelé známek. A postupně se z dětí vytrácí radost z učení.

Učení je pro člověka a hlavně pro dítě zcela přirozenou činností a proto učení nepotřebuje vnější motivaci pomocí odměn a trestů, potřebuje ale smysluplnost, bezpečné prostředí, patřičný čas a přirozenému využívání emocí a sociálních vztahů.

V Japonsku je školství považováno za veřejnou činnost, učebny jsou otevřené (prosklené) a kdokoliv může nahlédnout. Japonský systém ačkoliv se zdá velmi úspěšný je založen na memorování velkého množství poznatků. Většina SF se v Japonsku objevuje jako důsledek nastavení společnosti ohledně školství. Všeho moc škodí.

Rozvoj více smyslů a rozvoje široké palety emocí se nesmí zaměňovat se zahlcováním smyslů a zahlcováním emocí. Vzhledem k tomu, že emoce s motivací úzce souvisí působí stres na rozvoj nejen úzkosti ale také na ztrátu motivace. Proto je výše zdůrazněno, že pro proces učení je zapotřebí i přirozeného využívání emocí a bezpečného prostředí.

Potlačení tvořivosti

Porucha motivace působí i potlačením tvořivosti. Když dítě pracuje s vidinou odměny, dělá přesně jen tolik, kolik je k získání odměny nezbytné. Není se řebříček hodnot. Získání svobody nebo sebevyjádření se stává méně důležité a odměna se stává nejdůležitějším. Vzniká závislost na odměnách (závislost na vnější motivaci). Proto v mnoha případech nedojde k uplatnění vlastního originální řešení, dítě ani nedá najevo, že něčemu nerozumí.

Přibývá situací, kdy učitel který vysvětlí látku se ptá jestli všichni rozuměly a nikdo nedopoví, třída je tichá (zato je třída hlučná v jiných situacích). Žáci sedí tiše a nezeptají se na věci které nerozumí a to nejen z důvodů že by se ztrapnily, ale hlavně proto, aby nikdo hodinu neprodlužoval. Kdyby se někdo zeptal, učitel by se snažil a svůj výklad by rozšířil a doplnil. Žáci si ale chtějí pouze vyslechnout výklad, protože to je jejich povinnost a nutnost. Považují za důležité mít dobrou známku nikoliv látku pochopit.

Návykovost odměn

Závislost na vnějších odměnách se podobně jako u jiné závislosti vyznačuje potřebou závislého dávku zvyšovat, aby přinesla požadovaný efekt. Pokud bude dítě nebo dospělí dostávat stejnou dávku motivace tak velikost motivace přestává odpovídat očekávání motivovaného. Proto dochází k rychlému poklesu výkonnosti.

Vnější motivace působí krátkodobě a je potřeba zvyšování dávek motivace. Rychle začne chybět jak motivace vnější (protože dávka nestačí), tak i motivace vnitřní (protože nebyla rozvíjena) a objevuje se výrazná lenost, otupělost a přichází deprese.

Poruchy vůle

Hypobulie - nerozhodnost k zahájení určité činnosti
Abulie - ztráta schopnosti zahájit určitou činnost, nápadně viditelná u deprese, organických mozkových poruch, některých neuróz, užívání drog, projevuje se podobně jako při vyčerpání organismu nebo apatie (útlumem emotivity).
Hyperbulie - nadměrná rozhodnost, hyperagilnost, energičnost, objevuje se manických depresí a manického syndromu, psychostimulantech, většinou má kolísavý charakter (nahoru, dolu)

Osoby trpící SF nebo úzkostí nebo depresí mohou působit nerozhodně k zahájení určité činnosti, odkládají činnost nebo se nemohou rozhodnout ze dvou nebo více alternativ činnosti. Laikovi takovéto chování může působit jako lenost, avšak jedná se o poruchu motivace ve smyslu ztráty vůle k rozhodování a činnosti a setrvání v této činnosti.