Sny/Databáze/Kychot/2010-03-05

Sny/Databáze/Kychot/2010-03-05 čtvrtek/pátek

Klíčová slova: žena, moře, letadélko, dobrodruh, vánočka, lidé, cizí jazyky, velká místnost, velká okna, bouře

Minulé období v reálu

• 2010-02-27 sobota: odpoledne jsem byl tancovat ve studiu Naboso Malé, opravdu malé opáčko II.
• 2010-02-28 neděle: dopol v SueRyder a pak na návštěvu na Skalku. Poprvé v postním období jsem měl maso (nějaké drůbeží řízečky).
• 2010-03-01 pondělí: Řešil jsem databázi MFS.
• 2010-03-02 úterý: Vlnění a optika (přednáška), dělal jsem to ve velkém spěchu, nedodělal, jak bych měl, večer se to pak moc nepovedlo, studenti se bavili a já byl z toho trochu rozladěný, že to vypadalo, že je to nezajímá. Že když se na to nepřipravuju, tak že to je lepší, než když se na to celý den připravuji.
• 2010-03-03 středa: v Motole MFS. Zase mě honila touha po pivu, ve Svijanské krčmě měli ještě zavřeno, tak jsem se stavil v Pivovarském domě a dal tři malé Märzen. Pak jsem si úunavou šel lehnout a dodatečně zjistil, že mě volal Juan, abych šel s nimi na pivo do Kuláče. Večer jsme chtěli jít do Orfea na Camiho, ale představení odpadlo. Tak jsem dneska moc práce neudělal.
• 2010-03-04 čtvrtek: Dopoledne jsem byl v CTS na Kůrkovi (Tři pojetí kontinua), pak jsem si dal po cestě tupláka v novoměstským pivovaru, doma jsem pak byl hrozně ospalý a tak jsem si lehl, ale přišla žena a pořád hrabala něco s igaelitkami, takže se spát moc nedalo, a když jsem se po hodině trochu probral, tak jsem za chvíli zjistil, že musím jít na schůzi. Po ní jsem se stavil ještě v beerclubu 300 na jedno kužové polotmavé z Chýně a doma jsem aspoň 2 hodiny ještě řešil Bible: MySQL

Obsahy snů

Cosi

Něco se mi zadálo ještě předtím, ale teď už v paměti vůbec ani náznak, o čem by to mohlo být.

moře

Byl jsme s někým na moři, s nějakou ženou, mohla to být i moje vlastní, to už nevím, měli jsme nějaký bližší vztah. Byli jsme tam sami, někde na nějaké skále, nebo já fakt už nevím, co to bylo za místo a jak jsme se tam dostali, jestli schválně nebo co. A nějak se do toho zapletl ještě příběh nějakého chlapíka, který byl někde na jiném místě, také něco přežil. Hlavně si pamatuju, že jsem tu ženu nechal tam, kde jsme byli, a řekl jí, že jdu prozkoumat tu situaci. A asi jsem tam letěl nějakým letadélkem nebo čím. A pak jsem to zase vysvětloval někomu jinému. Byl to jakoby mořský skalnatý břeh a u něho byla v moři přistavěná zeď ve tvaru tří pravoúhlých stran, jakoby hradby. A já říkal, že tam pak nějací lidé postavili nějaké jakoby lešení nebo schody, a tak tam někoho zajali.

Ale pak se to zase trochu změnilo a byl to jakoby přistávací plocha jakoby na vrcholu nějakého létajícího talíře, možná byl gumový a spíš to byl takový plovoucí velký ostrov nebo člun, tak jsem tam přistál. A už tam byly kolem dokola nápisy a ty vysvětlovaly, co se tomu člověku tady stalo. Prostě byla to už taková celosvětově profláklá záležitost. A nějakou úlohu v tom ještě hrála hromada pomerančů.

A já jsem se teda snažil nějak dopátrat toho jeho příběhu, co se mu to vlastně přihodilo. A také jsem měl hlad a bylo tam něco jako vánočka, tak že si krajíček vemu, ale chvíli jsem nějak zaváhal a mezitím někdo ten kajíček, který jsem měl vyhlídnutý, rozkrojil na polovinu. To mě trochu naštvalo, jakto že mi ho někdo rozkrojil na polovinu, a že teď budu mít málo. Tak jsem si řekl, že si tedy vezmu dvě takové půlky. Ale pak mi mějak došlo, že to by už poslední kousek vánočky pro všechny ty lidi, co tam byli, a bylo nás tam už snad 100 lidí z celého světa, a že pak vypukne hlad. Tak jsem chvíli bojoval se svým svědomím, jestli to bude sobecké, když sežeru dva ty půlkrajíčky.

A pak jsem se zase vrátil k prozkoumávání příběhu toho chlapíka, toho dobrodruha, co tam původně ztroskotal nebo co. A vedle toho jakoby gumového tělesa, které jsem také obplavával a četl tam ty zprávy v různých jazycích (a napadlo mě, že by to také mohlo být někde česky), byla už přistavěna taková dost velká budova, jakoby školní jídelna nebo něco takového. A tam se nějaká žena bavila s nějakým chlapíkem, měl krátký černý plnovous a trochu zjizvený obličej a mě došlo, že je to ten chlapík, o kterém je řeč, tak jsem si to ověřil.

A pak se nějak začala zdvihat venku bouře, moře potemnělo a hnaly se po něm celkem vysokou rychlostí vysoké několikametrové vlny. To jsme byli zalezlí v té místnosti, která měla obrovská skleněná okna, takže relativně v bezpečí. Ale jak se hnala ta bouře a ten vítr, tak jsem cítil, jak se ty obrovské okennní tabule už pomalu prohýbají a říkal jsem si, jestli ta bouře bude ještě dál sílit, tak to okno praskne anebo se něco provalí a všechny nás to tu zavalí a bude to v pytli. Bylo mi jasné, že takové nebezpečí hrozí a těžko se proti tomu dá něco dělat, jen že to relativní bezpečí a pohodlí, které máme uvnitř, se může najednou prolomit a skončit.

A v tu chvíli jsem si také vzpomněl na tu ženu, kterou jsem předtím nechal někde jinde na tom moři v nějaké té jeskyňce nebo kde to bylo, a v tu chvíli mi bylo jasné, že v téhle sílící vichřici se už za ní zpátky nedostanu.

Ráno

Probudil jsem se kolem 8. hodiny a byl jsem rád, že ležím v teplé posteli a ženu mám ještě klidně spící vedle sebe. Tak to byl krásný pocit, že to bezpečí trvá. Že to byl jen sen a přemýšlel jsem, co všechno mohl znamenat. Pak po chvíli jsme vstali a já se rozhodl jej jít zapsat.

Emoce

Emoce byly relativně silné