Sny/Databáze/Kychot/2009-05-18

Sny/Databáze/Kychot/2009-05-18 neděle/pondělí

Klíčová slova: nádraží, náklad, bedna, plachta, prosklená skříň, projektory, ventily, mosaz, nádvoří, pláštěnka s kapucí, podzemní chodba, schody dolů, jeskyně, údolí, verneovka, břízy, močení

Minulé období v reálu

včera: 2009-05-17 neděle

Ráno jsem se probudil nějak dost brzy, asi dvě hodiny jsem něco dělal na compu – Acer Aspire One/Kychot. Přitom jsem snídal a vypadli jsme do SueRyder na shromáždění, kázala EvaŠ. Pak do restaurace na 1 pivo, při cestě zpátky jsme vystoupili s Láďou na Synkáči vyzkoumat, kde je hospoda Zlé časy – bylo zavřeno, nebyly nikde otvírací hodiny a nebylo také jasné, jestli to nějak souvisí s vedlejší hospodou U prince – ale tam měli anoncovnaý jen Staropramen.

Jel jsem domů, po cestě se stavil v Pivovarském domě na malém Štěpánovi (bydlím v Malé Štěpánské, proto každou degustaci začínám malým Štěpánem, abych si vytvořil referenční chuť) a po ní jednoho májového kozlíka. Přitom jsem se hrabal v Acer Aspire One.

Přišel jsem domů, nacpal se rýží s kuřetem, bezva, a usnul. Probudil se v 16:45 a brněla mě hlava, jako bych na ní měl naražený kýbl. Takže jsem chvíli váhal, co, jestli s Alenou k Ignácovi na meš s varhany, ale pak jsem se rozhodnul, naházel nějakou menáž do igelitky, stavil se pro jedno André a vyrazil na Bretonský taneční podvečer Vyšehrad. Zpočátku jsem se tam dost plácal, hlava bolela, ale asi v půlce najednou skoro přestala a byl jsem už v pohodě. Domů jsem dorazil kolem 21:30.

večer

Dělali jsme průběžně asi hodinu a půl s M. fyziku a mezitím jsem řešil něco na webu, ve 23 hod. se mi chtělo už dost spát, ale mezitím se ještě koukal na Databáze zvukových map/Záznamová zařízení a vzpomněl si na svoje dávné pokusy s nahráváním Alpských vodopádů a tak jsem do 01 hod. po půlnosi strávil googlením na téma směrový mikrofon aj. Spát jsem šel docela zmožený.

Obsahy snů

nádraží

Byli jsme na nějakém nádraží a měli nám přeližit nějaký náklad, nějakou velkou skříň. A další vlak měl jet za 2 hodiny. A já se ptal, za jak dlouho nám to přeloží. A oni, že dřív ne, než za dvě hodiny. A já, jestli by to nešlo o malinko dřív, právě aby to stihli do těch dvou hodin, protože pak právě jede ten vlak, ve kterém by o mělo být naložené.

překvapení

A šel jsem někam dolů, podívat se na tu skříň. A přijdu do nějaké místnosti a tam je takový velký kvádrovitý předmět, vysoký asi tak 2 m a dlouhý a široký aspoň tak 3 m a snad tak 1.5 m do hloubky, přikrytý nějakou plachtou. A od té plachyt vedou provazy a kolem několik chlapů a jak jsem přišel, tak mi říkají, pojď nám pomoct tahat. Tak já vezmu za jedem provaz a čekám na povel, dost dlouho ty příporavy konaly. Já myslel, že za ty provazy to mám nejdřév převalit na bok nebo co. A pak dá někdo povel a my táhneme a stáhli jsme tu plachtu a pod ní byla krásná prosklená skříň z takového jakoby leštěného mahagonového dřeva hnědočerveného s mnoha prosklenými okénky a některá ta okénka měla natáčecí a vyklápěcí skla a za nimi byly různé projektory.

Ono to totiž bylo překvapení pdo nějakého kluka k nějakým narozeninám nebo co a ten kluk byl vášnivý kinoamatarér, tak mu to kamarádi vyrobili a tohle mělo být překvapivé odhalení daru.

Tak jsem to obdivoval se všemi ostatními a naproti tomu se ukázalo něco jakoby nádherný regál, jakoby z výstavy, také s takovými komůrkami, a v nich byly zase nějaké dokonalé výrobky z mosazi. Já nejdřív myslel, že je kvůli tomu někdo vyráběl a frézoval, ale nakonec se ukázalo, že to byly asi nějaké složité ventily nebo co, které byly kdysi vyrobeny a už je nikdo neporřeboval tak byly vyřazeny a takhle poslytovaly nádhernou podívanou.

jako z verneovky

A pak jsem běžel nahoru a tam bylo ještě několik kluků, tak jsem jim chtěl říct, aby se šli také podívat, ale oni začali někam spěchat, rozhodli se, že někam pojedou a měli nejvyšší čas. Tak já se rozhodnul, že půjdu s nimi, a běžel jsem také.

A seběhli jsme nějakou chodbou na nějaké nádvoží a tam se lidi převlékali do nějakých pláštěnek s kapucí. Já nejdřív říkal, že ji nepotřebuji, ale pak jsem si všimnul, že někteří lidi mají na zádech a i jinde také fleky od bahna, jaké je v jeskyních, a tak jsem si řekl, že asi někam polezeme a že bych si zaprasil svojí bundu, takže bude moudřejší si tu pláštěnku vzít. A také se ukázalo, že v kapucích těch pláštěnek jsou už zabudované nejaké svítilny, jako pro speleology.

Tak tam bylo na hromadě ještě pár volných pláštěnek, tak jsem si šel nějakou vybrat, a nevěděl jsem číslo, a jedna z nich měla číslo 42, tak jsem si řekl, že ta by mohla být asi tak pro mě. Jenže jak jsem si ji bral, pořipadala mi nějaká malá a to jsem si uvědomil, že 42 je vlastně číslo mých bot a nikoli konfekčního oděvu, takže se do ní asi nevejdu, ale oblékl jsem si ji a byla mi akorát.

A už se šlo nějakou sestupnou chodbou po schodech dolů, já předběhl ostatní a šel jsem jako první. Už si nepamatuji moc podrobností, jen že jsem se trochu bál, aby mi na těch schodech neujely nohy. A šli jsme pořád dolů a mně už se začalo chtít čůrat, ale to jsem si říkal, že je asi blbé to dělat v nějaké jeskyni, tak že to vydržím.

A najednou se v dálce začalo dělat nahoře světlo, a já jsem zjistil, že to jsou mraky a že jsme vlastně už z té podzemní chodby vyšli zase ven do nějakého údolí a vypadalo to tam hrozně krásně. A já jsem na ostatní unešeně zavolal, tady to je jako z nějaké verneovky, vzpomněl jsem si, že v nějakém takovém příběhu také nějací kluci šli takovou chodbou a vyšli ven do úžasného prostředí.

A jdeme dál a tam bylo hustě takových zelených břízek a i takové březové křoví, tak jsem vyrazil tím směrem před ostatními, že by to mohlo být to správné místečko na to vyčůrání.

Ráno

A v tom okamžiku jsem se probudil a zjistil jsem, že ta potřeba má reálný podklad. Tak jsem to šel vykonat a krátce po tom zazvonil budík 6:55. Za chvíli jsem už zapnul počítač, abych to zapsal.

Emoce

Ten průchoz tou jeskyní a ten výlez do toho údolí byl fakt nádherný, byl to úžasný pocit. Proto to také píšu. A už to odhalení skříně bylo senzační.

Vztah k realitě

Nevím.

Podobné sny

Časté o různých nádražích. Občas, málokdy, se mi také zdávalo o různých chodbách a jeskyních v podzemí, ale dlouho už se mi to nezálo.

Interpretace

Člověka napadne, že takový průchod tunelem má nějakou souvislost se smrtí, a objevení se "na druhé straně". Takže to byly krásné emoce, které by v člověku nabudily přesvědčení, že to vlastní umírání a odchod z tohoto světa je vlastně úžasná vzrušující věc, a ten slastný pocit probrání se na tom druhém konci.