Postura znamená postoj, a to tělesný postoj, polohu těla ve stoje a vše, co s tím souvisí.

ZačleněníEditovat

Tato stránka byla původně vytvářena jako součást projektu Přípravný kurs renesančního tance 2011, ale může sloužit i k samostatnému studiu.

Postoj a chůzeEditovat

Člověk obvykle stojí na obou nohou a chodí také na obou nohou. Je to projev jeho bipedie (dvojnohosti) – to znamená, že vzpřímený postoj člověka je neodmyslitelně spjat s jeho pohybem po obou nohou.

CvičeníEditovat

  1. "Normálně" chodíme všemi různými směry - viz cvičení Chůze#Volná chůze
  2. Zkusíme normálně jít a poznenáhlu se zastavovat – jako bychom byli nataženi na péro a to nám pomalu docházelo, anebo nám docházely baterky.
  3. Nic se na sobě nepokoušíme ovládat, zpočátku nic na sobě nevnímáme: prostě jdeme, pozorujeme okolí, zdravíme kolemjdoucí, pak se pomalu zastavujeme a teprve po zastavení si začneme všímat sama sebe, své postury, ve které jsme se zastavili:
    • V které poloze se zastavíme?
    • Na jedné noze anebo na obou?
    • Jaká je poloha hlavy, trupu, rukou?
    • Představíme si, jak nás asi vidí jiní? Že nás někdo vyfotografuje z různých úhlů – představme si ty fotky!
    • A skutečně nás může asistent nebo kolega v tu chvíli vyforografovat a zvápětí ukázat anebo promítnout obrázky – případně i celou skupinu. Porovnejme si naše představy s realitou, zachycenou na fotkách.
    • Představa pohledu zevně se vystřídá představou pohledu zevnitř: Představte si, že vaše tělo je dutou sochou a vy se nacházíte uvnitř. Co všechno můžete pozorovat? Vaše končetiny jsou jako trubice, kterými můžete prolézat. Někdy to jde těžko, cesta je strmá. Můžete mít strach, že se s vámi nějaká končetina ulomí?
    • Dolezete až do hlavy a svými zorničkami se díváte ven: liší se tento váš pohled od předešlého?
    • Představte si, že to není dutá socha z kamene nebo kovu, ale že je vaše masité a kostnaté tělo – možná o trochu větší, než obvykle, anebo spíš vy sami jste se ještě více zmenšili: v malé ponorce (podobně jako Mach a Šebestová při léčení spolužáka) proplouváte vašimi žilami, tepnami, nervy, sledujete napětí svalů, tok nervových vzruchů.[1]
  4. Pomalu se začneme zase pohybovat
    • Je to úleva anebo byste byli raději zůstali v nečinnosti?
    • Budete mít chuť se zase zastavit anebo byste se do téhle polohy už příště raději nevraceli?
    • Chtěli byste příště vyzkoušet zase nějakou jinou polohu k zastavení?
  5. "Normálně" jdeme (se vším, co k tomu patří, jak jsme si řekli v Chůze#Volná chůze)
  6. Pomalu si uvědomujeme:
    • Změnilo se něco na naši chůzi od okamžiku, kdy jsme se zastavili?
    • Jaká je naše nynější chůze od té předchozí? Veselejší, línější, čilejší, unavenější, radostnější či jaká?
    • Změnili se nějak lidé, které potkáváte? Připadají vám oni veselejší, línější, čilejší, unavenější, radostnější či jací?
    • Změnil se ve vašem pohledu nějak okolní prostor? Je vnější, menší, křivější, plošší, tmavší, světlejší? Je to jen tím, že oblohu právě zakryl mrak anebo se objevilo slunce, že doba pokročila, anebo se nějak změnilo i vaše vnímání skutečnosti?
  7. Pomalu se začneme zase zastavovat, podobně jako předtím. Možná si uvědomíte polohu, ve které byste se chtěli zastavit, ale nenuťte se k ní násilím. Nezkoušejte podvádět! Představte si, že jste jako ruleta: možná, že některá čísla na ruletě znamenají výhru a jiná prohru a jiná zase nic, možná byste si přáli skončit tam a tam; ale vaše tělo je jako kulička, podléhající fyzikálním zákonům v okamžiku, kdy jste sami přestali roztáčet ruletu a teď jen s napětím očekáváte, v jaké posici se sama zastaví.
  8. Celý cyklus můžeme několikrát opakovat
  9. Na konci si zkusíme vyhodnotit: Změnilo se něco v nás tímto cvičením?
  10. Anebo: vědomě se vzdáme takového hodnocení, rozhodneme se nehodnotit.
  11. Možná zjistíme, že se něco změnilo, ale ještě nedokážeme hodnotit, je-li to k lepšímu či horšímu. Možná zjistíme, že takový "výkon" se nedá známkovat jako ve škole.

Postoj vležeEditovat

Jaký je to paradox? Je možné stát vleže? Jaký je rozdíl mezi polohou vestoje a vleže?

Hlavním rozdílem je směřování gravitačních sil, působících na části našeho těla, na hlavu, na údy, na náš vestibulární systém. Necítíme dotyk podlahy s chodidly, zato pociťujeme kontakt s podložkou.

CvičeníEditovat

  1. Lehneme si uvolněně na záda na zem a pomalu si uvědomujeme kontakt s podložkou. Kde jsou všechny body, kterými se dotýkáme podlahy či jiné podložky? Je nám tento kontakt spíš příjemný, nepříjemný anebo neutrální?
  2. Vleže si představujeme, že stojíme. Pokusíme se na zemi zaujmout podobnou polohu těla jako ve stoji a vnutit si představu, že stojíme. Tuto představu můžeme posílit tím, že si lehneme kolmo ke zdi a chodidly se dotýkáme zdi.
  3. Můžeme otevřít oči, podívat se na strop a na protější stěnu, a představovat si, že nějaká vnější síla pomalu převrací celou naši místnost jako škatulku tak, že se stěna stává podlahou a strop stěnou. Přitom stále vnímáme všechny "posturální" signály z celého našeho těla. Mění se nějak? Zapamatujeme si všechny naše pocity a tlaky.
  4. Pak pomalu vstaneme a postavíme se. (Alternativa: ostatní nás pomalu zvednou v natažené poloze – možno např. i vleže na prkně nebo na lavičce zvednout celé prkno)
  5. Pokoušíme si jasně uvědomit, co se změnilo? Jak se naše předchozí představy stoje lišily od reality stoje, kterou prožíváme?
  6. Potom si obdobně ve stoji představujeme, že ležíme. Postupně si představujeme situaci, ve které jsme byli předtím, když jsme leželi. Při otevřených očích si můžeme představovat, že stěna proti nám se stává stropem a podlaha stěnou. Jako by zase nějaká mocná síla převracela celou místnost nazad. (Upozornění: U některých sensitivních osob může dojít k tak silné autosugesci, že tělesný tonus poklesne natolik, že dojde ke zhroucení celého těla na zem. Z tohoto důvodu je dobré, když – alespoň zpočátku – tomuto cvičení asistují dvě další osoby, z každé strany jedna, připravené zachytit pád. Proto je také dobré začínat cvičení na žíněnce nebo měkké podložce, aby při případném pádu nedošlo ke zranění.)
  7. Postupně si lehneme (anebo se necháme položit asistenty) a nyní můžeme pozorovat dvě věci:
    1. Jak se skutečný leh liší od lehu představovaného?
    2. Jak se tento leh (po prožitku stoje) liší od našeho předchozího lehu?
  8. Celý proces můžeme několikrát opakovat. Přitom zaměřujeme pozornost právě na uvedené dva okruhy věcí:
    1. Jak se pocity v jedné poloze reálné liší od pocitů v poloze představované?
      • Co je nám příjemnější – realita anebo představy?
      • Kdy se cítíme lépe?
      • Co nám vadí tu i onde?
    2. Jak se pocity v jedné poloze liší od pocitů ve stejné poloze v předchozím cyklu?
      • Došlo k nějaké změně pocitů, vnímání sebe, vnímání okolního světa?
      • Zkusíme si vzpomenout a uvědomit naše stavy a pocity v předminulých, předpřed... atd. cyklech až k počátku, kdy jsme cvičení začínali. Vnímáme zde nějaký trend, nějaký posun vnímání sebe a okolního světa? Jedná se o nějaký proces?
      • Představíme si, že bychom byli nesmrtelní, měli nekonečně času a byli odsouzení k tomu, opakovat toto cvičení nekonečněkrát – k čemu bychom asi došli? K naprostému zblbnutí, k zmatení anebo k jakémusi osvícení a vysvobození z věčného koloběhu?

Alternativy:

  1. Namísto dvou extrémních poloh, mezi kterými se pohybujeme, si můžeme zvolit jiné polohy, mezi kterými se pohybujeme, případně další mezipolohy; pohybovat se můžeme i pouze v mezipolohách:
      1. leh na břiše
      2. klek "na všech čtyřech"
      3. stoj
      1. leh na břiše
      2. vzpřímený klek
      3. stoj
      1. sed s nataženýma nohama
      2. leh na zádech přednožmo (tj. nohy ke stropu)
    • atd.

PoznámkyEditovat

  1. Dnešní nanotechnologie – nanoroboti – se pomalu blíží realizaci takovéto sci-fi. Už dnes existují malí roboti ve formě kapsle, vybavení kamerou, které spolknete a lékaři přitom sledují průchod celým vaším zažívacím ústrojím. Co vám leží v žaludku? Možná, že na některméím z našich dalších setkání už kromě foťáků budeme vybavení i takovýmito kapslemi. Prohloubí to nějak naše znalosti o sobě samých?