Pivovar/Pivovarský dům/IPA/Kychot

Pivovar/Pivovarský dům/IPA/Kychot

2009-02-10 úterý

Na začátek jsem si dal malý klasický světlý ležák, abych měl nějaký standard pro srovnání, a po něm hned tuto Ipu. Rozdíl byl opravdu markantní, číšník Luděk měl pravdu, že je to v podstatě nesrovnatelné.

Barva byla světlá, zlatá, čirá, jako u běžně filtrovných piv, na která jsme zvyklí. Pěna hustější, smetanovitá. Vůně lehce nasládlá, jakoby ovocná, ale velice příjemná – vzdáleně mi připomněla vůni pšeničného piva od Richterů.

Co byl ale první náraz překvapení, byla chuť, kterou jsem po té vůni nečekal. Po nasládlé vůni jsem očekával nasládlou chuť, ale tato chuť byla opravdu výrazně hořká. Je to asi jedno z nejhořčích piv, které jsem kdy pil. Ale bylo znát, že to není jen množstvím nebo způsobem chmelení, ale že chuť pochází z chmele, který neznám – ta hořkost byla prostě jiného druhu, než na jakou jsme z českých piv zvyklí, nebyl to Žatečák. Jednu chvíli mě napadlo, jestli ta hořkost není až nějaká umělá, ale ne, skutečně to bylo dáno použitím chmelů, které jsou v našich podmínkách exotické.

Další nápanou chutí byla lihovitost. Byla taková, že skutečně byla cítit na jazyku, až jsem zase na chvíli pojal podezření, jestli do toho piva není přidaný čistý konzumní líh pro zvýšení lihovitosti. Až při dalším ochutnání toto podezření zase vyprchalo.

Musím říci, že jsem musel pomalu vypít půl sklenice, než jsem si začal na nezvyklou chuť piva zvykat. Musím říci, že mi dost zachutnalo hned na začátku, ale přesto to vyžadovalo delší dobu, než jsem se s ním dokázal lépe sblížit. Prostě cizí krajina, nezvyk.

Co mi začalo trošku vadit, byla teplota. Nevím, jestli jsem to cucal tak dlouho, ale teprve v polovině jsem si uvědomil, že to pivo mi přijde dost málo vychlazené. Ptal jsem se číšníka, da je to záměr anebo nedostatek, že toto pivo má znatelně vyšší teplotu, než měl předtím ležák, a on řekl, že ano, že je to záměr, že se toto pivo servíruje s vyšší teplotou. Ale nevím, jestli si nevymýšlel, jen aby ze sebe nedělal hlupáka. Protože mi to připadalo technicky divné, že by ty sudy ve sklepě, jeden vedle druhého, měly každý jinou teplotu. Anebo že by používali průběžné chlazení, které by měli nastavené kažé na jinou hodnotu? Já tomu průběžňáku moc nevěřím, jsem přesvědčený o tom, že takovou náhlou změnou teploty se u piva kazí chuť, a že by si to hospody s drahými pivy neměly dovolit.

Každopádně ruku v ruce s uvědoměním té vyšší teploty mi přišla na jazyk taková nasládlost toho piva, která tam nejspíš skutečně byla, akorát že zpočátku byla hodně skryta za hořčinami z chmele, a spolu s tou nasládlostí při bližším zkoumání i nepatrná lepkavost. Vzdáleně mi to připomnělo slovenská vysokostupňová piva s vysokým stupněm sladovitosti a se zbytkem cukrů, které už nestačily prokvasit, přesto, že naprostá většina cukrů prokazatelně prokvašená byla. Ale to srovnání se slovenskými pivy je skutečně velmi vzálené, zde se jedná jen o nějaký náznak či stopu tohoto jevu, která se možná projevila až po chvíli, kdy to pivo trochu zteplalo. Mezitím i s větší části opadla pěna.

Každopádně tomuto pivu sluší ocenění. Není to pivo, kterého bych každý den vypil několik půllitrů, ale rozhodně stojí za to se s ním seznámit. Mám v úmyslu tam na něj ještě občas zajít, dokuď bude na čepu. Zejména proto, že mi dalo zase jiný pohled na hořká piva, která miluji. A dále, měl jsem do té doby určité předsudky na kvalitu amerických piv, i když jsem dosud žádné neochutnal. A tak jsem si říkal, že pokud by v Americe vařili a takováto piva, že by ta emigrace nemusela být tolik zlá, jak jsem si dříve představoval.

2009-02-11

Zopakování degustace, závěry shodné. Z vědeckých důvodů (možnost komparace) jsem zvolil jsem shodnou sekvenci, tj. malý světlý český ležák 0.3 l následovaný IPou 0.3 l. Tentokrát jsem namísto u stolu stál přímo u výčepu, takže bylo možno sledovat průběh točení. Zajímavý byl nástavec pípy, ze kterého proudilo při stlačení pístu pivo několika tryskami. Výsledkem bylo, že se natočila plná sklenice pěny, ze které se teprve za delší dobu začalo tvořit kapalné pivo. Natočení celé sklenice tak trvalo odhadem asi 8 minut, načtyřikrát, pokaždé několik minut počkat. Teplota byla opakovaně vyšší než u českého ležáku.

Stál jsem vedle štamgasta, který podle svých slov na IPU chodí už celý měsíc, prakticky den co den, a nemohl si ji vynachválit. Tento názor jde proti mým dřívejším slovům, že to není pivo, které bych musel pít denně ve větším množství. A to se u tohoto štamgasta právě dělo. Navíc to odůvodnil nemocnými játry, které si takto musí léčit zvýšeným přísunem chmelových hořčin, které IPA obsahuje.

Podle slov výčepního se začalo točit někdy koncem ledna a nyní se točí již poslední sud! Kdo chce ochutnat, musí si pospíšit, nejlépe hned. Možná, že zítra bude mít ještě poslední šanci.