Pivní turistika/Kychot/2010-04-25/Pivovar Matuška (Broumy)

Pivní turistika/Pivovar Matuška Broumy

2010 editovat

2010-04-25 editovat

Po nedělních bohoslužbách jsme rychle vyrazili a s pomocí MHD dorazili těsně před 11:40 na Zličín na autobus do Berouna, linka 380, cena lístků pro 2 osoby 40 Kč. Autobus měl, jako vždy, asi 5 minut zpoždění a toto zpoždění si zachoval celou trasu, takže jsme měli obavu, zda stačíme v Berouně doběhnout na vlakové nádraží Beroun–Závodí. Stihli jsme, stačili si koupit za 36,- Kč skupinovou jízdenku pro 2 osoby do Žloukovic a kolem 12:30 dorazil vlak (pravidelný odjezd 12:29).

Ze Žloukovic jsme vyrazili po modře značené turistické trase kousek po proudu Berounky. Na samém okraji vsi nás upoutal uzavřený hospodářský dvůr, celý roubený. Jen stodola měla kamenné pilíře, mezi kterými byly vyskládané otesané trámy.

Po necelém kilometru značka zabočí podél potoka údolím vzhůru. Po cestě jsme využili poslední možnost sběru květu již pomalu odkvétajícího podbělu.[1] Už jsme si mysleli, že za celý den nepotkáme ani živáčka, když se proti nám po lesní stezce vyřitilo asi 20 cykloturistů.

Za Červeným křížem již vedla trasa asi 2 km po rovné asfaltové silnici, což bylo nudné. Bylo vedro. Silnice byla posypaná hnusným jemným černým materiálem – usoudili jsme, že zřejmě zbytky po zimním posypu a hádali jsme, co by to mohlo být za materiál. Usoudili jsme, že zřejmě nějaký odpad z hutí.

Tak jsme došli do vsi Nový Jáchymov. Na kraji jsme se zastavili u hřbitova a dozvěděli se, že nový Jáchymov založil roku 1810 Jáchym Fũrstenberk. Předtím jsem se domníval, že název "Nový Jáchymov" vzniknul z toho, že sem přitáhli havíři z Jáchymova, kde již pro ně nebyla práce.

Na informační tabuli v jsme se dozvěděli, že železnou rudu v okolí těžili již Keltové. V nedaleké vsi Hudlice (viz http://www.obec-hudlice.cz/index.php) začala těžba v roce 1656 a železo se z Krušné hory těžilo až do 60. let 20. století. Jednalo se o snad největší naleziště železné rudy na místě tehdejšího Československa.

Ves Nový Jáchymov je spjata i s jménem Tyrše, který zde působil coby vychovatel, myslím že v rodině nějakého továrníka. Bližší info na http://www.obecnovyjachymov.cz

Vzpomněl jsem si na původní záměr cesty a chtěl jsem zkoumat, jak je v okolí rozšířeno pivo Matuška, ale v místním hostinci nabízeli pouze Gambáč.

Z modré značky jsem přešli na červenou a vydali se nahoru, jakoby směrem na Hudlice, ale došli jsme pouze pod Hudlický vrch, kde v místě ostré zatáčky (vlastně křižovatky ve tvaru T) leží mezi stromy hromada balvanů; někde poblíž by podle mapy měl být bývalý důl Krušná Hora.

Pátrali jsme po zbytcích těžební činnosti, našli jsme nějaké prolákliny, zídku v lese, pozůstatky dávné těžební činnosti ale už byly dávno zarostlé. Kolemjdoucí domorodkyně s dětskými kočárky porvrdily, že těžba zde ustala již před padesáti lety. Vstupy do bývalých šachet bychom hledali marně; tam, kde stály těžební věže, se dnes nachází bytová výstava a na místě vstupu do hlavní štoly nyní stojí restaurační zařízení Cech (nebo tak nějak) – snad je zevnitř ješě něco z té bývalé štoly vidět.

Proto jsme upustilli od výstupu na hřeben Krušné hory a pokračovali neznačenou cestou, která ji obcházela po jejím úbočí. Museli jsme přidat do kroku, neboť podle času jsme byli již v polovině výletu, ale dle odhadnuté kilometráže sotva někde za její třetinou; cíl cesty byl ohrožen. Proto jsme upustili i od předtím plánovaného průzkumu bývalého dolu Gabriela, v jehož blízkosti se nachází zachovalý domek; parkovalo před ním asi pět aut, což nám uprostřed hvozdů přišlo nápadné.

Na křižovatce u lesní školky Varta jsme se vydali vpravo a zanedlouho narazili na žlutě značenou turistickou trasu, po které jsme došli ke kostelu sv. Jana Křtitele, postaveném v polovině svahu kopce Veliz. Dle pověsti ji založil roku 1003 přemyslovec Jaromír z vděčnosti, že se mu zázrakem podařilo uniknout ze zajetí Vršovců. V okolí gotického kostelíka velmi zajímavého půdorysu probíhal před několika desetiletími architektonický průzkum, který asi 10 m vedle odhalil zachovalý půdorys jiného kostela. Oba kostely směřovaly kněžištěm směrem k severovýchodu – z toho jsem odhadnul, že se nejspíš jednalo o pozůstatky ještě starších staveb.

Na hřbitůvku jsem na jednom hrobě objevil nápis Jungmann a vzpomněl si, že se v blízkých Hudlicích narodili tři bratři, Josef, Jan a Antonín Jungmannové.

Z další informační cedulky jsme se dozvěděli, že jméno vrcholu Velíz se odvozuje od jména staroslovanského božstva Veles, což byl ochránce stád a čarodějů, údajně druhý nejsilnější po Perunovi. Je zmiňován například v epopeji "Křest svatého Vladimíra". V roce 2003 několik neopaganisticky orientovaných skupinek (mezi nimi i Berounští měšťané) vztyčili na vrcholu kopce bohu Velesovi modlu falického tvaru.

Scházeli jme pomalu do Kublova a po cestě se z další informační tabule dozvěděli se, že Kublov je rovněž rodištěm Josefa Leopolda Zvonaře, hudebníka, který vypadal skoro jako Bedřich Smetana, ale žil byl jeho předchůdcem – takže ne, že by se opičil po Smetanovi, spíš by tomu mohlo být naopak. Zvonař je znám jako autor buditelkých písní, m.j. písně Čechy krásné, Čechy mé, která se dle utora má pět mocným hlasem. Uposlechl jsem pozůstalé místy a cestou s kopce jsem hulákal "Čechy krásné, Čechy mé" jak na lesy.

Prošli jsme Kublovem a zjistili, že do odjezdu zpátečního autobusu už máme asi hodinu. Opět jsme přidali do kroku, prošli lesem a ves, která se před námi objevila, jsme prohlásili za Broumy. První domorodkyně, která právě natírala nějaké dveře, jsme se hned optali na proslavený pivovar; kupodivu byla v obraze a sdělila nám cenné informace, že pivovar sám je poblíž radnice, ale je v tuto dobu zavřený (myslela veřejnosti), nicméně jeho produkty si můžeme obstarat v hospůdce u hřiště.

Její informace se ukázaly korespondovat se skutečností, ale hospodský Milan nám s lítostí sděli, že Matuška speciál 13° právě před chvílí došel a na čepu je již pouze tmavý 14° Broumský pařez; točí se do 0.4 l po 30,- Kč. Dal jsem dva, žena jeden a museli se zdvihat na autobus.

(Ještě jsme se dozvěděli, že dřívější informace, že Matušku točí všechny tři hospody v Broumech, je již dávno neaktuální a že skutečně "Hospůdka u hřiště" je v celých rodných Broumech tou jedinou.)

Dle hospodského Milana se pivovar Matuška nacházel hned vedle autobusové zastávky, a měl pravdu. Do odjezdu zbývalo ještě několik minut a tak jsem pořídil alespoň několik fotografií z mobilu – i když proti zapadajícímu slunci nic moc. Myslím, že nikdo by z obrázků nepoznal, že se jedná o pivovar. Po dvorku pořád přecházel muž s mobilem a nějaký domorodec na něj volal "Vašku"; usoudil jsem, že by se mohlo jednat o mladého sládka Matušku, syna sládka a zakladatele pivovaru Martina Matušky.

Cesta autobusem do Prahy trvala asi půldruhé hodiny a já byl rád, že těch piv jsem v sobě neměl víc. Domů jsme to stihli tak akorát.

Moje žena, která jinak odmítá cokoliv kromě zteplalého černého Kozla, kupodivu byla černým Matuškou příjemně překvapena. Proto mohu říci, že dnešní pivní turistický výlet splnil očekávání v něj kladané.

Zpáteční autobusový lístky (trať B89) do Prahy stály dohromady 88,- (pro dvě osoby). Summa sumárum, celý výlet jsme pořídili za 40 + 36 + 100 + 88 = 264,- Kč, včetně zpropitného; kdyby šlo jen o to pivo, vyšlo to celé dráž, než jít na to pivo v Praze za roh do hospody. Ale člověk, hnán touhou po lahodném moku, se takto doví ledacos o své vlasti a pak, zdvihaje půllitr Matušky třeba v Praze, se znovu může rozpomínat na celou cestu a na to krásné okolí starých hradů a temných hvozdů, ve kterých mistři sládkové dávají vzejít svému dílu.

Příští trasa editovat

Vzpomněl jsem si, že sotva jsme vyšli za Kublov a ohlédli se k jihu, objevil se nám v dáli krásný hrad v záři západního slunce; usoudili jsme, že to byl Točník. Příští trasu bychom tedy naopak mohli začít v Broumech a namířit si to směrem na královský hrad Točník.

Reference editovat

  1. Zapojil bych se do Projekt: Kvetení rostlin, ale přijde mi jako totální hovadina si pro každý výlet zřizovat nový account.