Litevština/Tónově odlišené páry slov

Tato stránka je samostatný projekt

Příslušnost: skupinová

Litevština si zachovala starý indoevropský systém tří tónových přízvuků. Jeden z nich (kairinis kirtis) se dnes od zbylých dvou povětšinou slyšitelně odlišuje i délkou, druhé dva jsou však stejně dlouhé a liší se melodickou a dynamickou linií, což litevštinu řadí mezi částečně tónové jazyky.

Na této stránce shromažďujeme přízvukové minimální páry, tedy dvojice slov, které se ve výslovnosti liší pouze přízvukem na téže slabice, čímž ukazují, že tónové odlišení je též nositelem významu. Hlavní oddíl tvoří minimální páry rozlišující mezi klesavým (dešininis) a stoupavým (riestinis) přízvukem, další oddíly jsou věnovány řidším případům, kdy krátký přízvuk může v hovorové výslovnosti ztrácet kvalitativní odlišení od dlouhého přízvuku a odlišovat se rovněž jen svou rovnoměrnou (nestoupavou a neklesavou) intonací.

Klesavý a stoupavý přízvuk

Pravopisně neodlišená slova

klesavý přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
abíem	„(k) oběma“	dativ od abu nebo abi	abiẽm	„(s) oběma“	instrumentál od abu nebo abi
áiškiai	„jasné“, „jasně“	dativ ženského rodu a příslovce od áiškus	aĩškiai	„stupně jasu“	nominativ a vokativ množného čísla od aĩškis
ántis	„kachna“		añtis	„záňadří“
stejný přízvukový rozdíl je mezi některými skloňovanými tvary; pokud se añtis skloňuje (běžněji) podle 1. deklinace, liší se pouze druhem přízvuku tvar akuzativu a lokativu jednotného čísla (antį, antyje) a genitiv množného čísla (ančių), pokud se añtis skloňuje (archaičtěji) podle 3. deklinace, pak se pouze druhem přízvuku liší všechny tvary kromě akuzativu množného čísla, v němž slovo añtis přesouvá přízvuk na koncovku
áuk(i)	„rosť“	rozkazovací způsob od augti	aũk(i)	„obouvej“	rozkazovací způsob od auti
stejný přízvukový rozdíl je mezi dalšími tvary imperativu, tvořenými příznakem -k- (aukime, aukite)
áuklė	„chůva“		aũklė	„řemínek (u laptě)“, „onuce“
stejný přízvukový rozdíl je mezi skloňovanými tvary (auklės, auklei, auklę atd.) kromě instrumentálu jednotného a akuzativu množného čísla (v nichž slovo aũklė přesouvá přízvuk na koncovku)
áukštas	„vysoký“		aũkštas	„patro“
áusi	„budeš tkát“	2. osoba budoucího času od austi	aũsi	„budeš obouvat“	2. osoba budoucího času od auti
stejný přízvukový rozdíl je mezi dalšími tvary budoucího času (ausiu, ausime, ausite) kromě 3. osoby, která má u obou sloves přízvuk stoupavý, a mezi tvary budoucího času příslušných zvratných sloves (ausiuos(i), ausies(i), ausis, ausimės, ausitės)
áušti	„chladnout“		aũšti	„svítat“
slovesa se časují podle stejného vzoru, tedy stejný přízvukový rozdíl je mezi všemi jejich tvary kromě 3. osoby budoucího času (aũš), v níž mají obě slovesa přízvuk stoupavý
bálnas	„bělohřbetý“, „sedlatý“		bal̃nas	„sedlo“
bė́ris	„hnědák“		bė̃ris	„hnědost“
dár	„ještě“		dar̃	I. „rach“; II. „teď“	I. slovesné citoslovce rachocení; II. zkrácená forma od dabar
dárbus	„skutky“	akuzativ plurálu od darbas	dar̃bus	„pracovitý!“	vokativ od darbùs
dýk	„klič“	rozkazovací způsob od dýgti	dỹk	„divoč“	rozkazovací způsob od dỹkti
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (dykime, dykite) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
drìmba	„nemotora“		drim̃ba	„padá“	3. os. od dribti
dvíem	„(ke) dvěma“	dativ od du nebo dvi	dviẽm	„(se) dvěma“	instrumentál od du nebo dvi
džiáukitės	„běžte se usušit“	od džiauti	džiaũkitės	„radujte se“	od džiaugtis
gáusi	„dostaneš“	2. osoba budoucího času od gauti	gaũsi	„budeš hučet“	2. osoba budoucího času od gausti
stejný přízvukový rozdíl je mezi dalšími tvary budoucího času (gausiu, gausime, gausite) kromě 3. osoby, která má u obou sloves přízvuk stoupavý
gìnti	„bránit“		giñti	„hnát“
gývis	„živáček“		gỹvis	„živost“
stejný přízvukový rozdíl je mezi všemi skloňovanými tvary (gyvio, gyviui, gyvį atd.)
grótų	„hrál by“	3. osoba podmiňovacího způsobu od gróti	grõtų	„mříže“	genitiv od grõtos
įmìnti	„šlápnout“		įmiñti	„uhádnout“
išgìrdo	„napájí“, „dává napít“	3. os. přítomného času od išgirdyti	išgir̃do	„zaslechl“, „uslyšel“	3. os. minulého času od išgirsti
jáuni	„mícháš“, „převracíš“	2. os. přítomného času od jáuti	jaũni	„dorostenče!“	vokativ od jaũnis
júodis	„černoch“		juõdis	„čerň“
júosta	„pásek“, „páska“		juõsta	„černá“, „stává se černým“	3. os. od juosti
júosti	„opásávat“		juõsti	„černat“
káltas	I. „dláto“; II. „kutý“, „kovaný“		kal̃tas	„vinen“
káršti	„dožívat“		kar̃šti	„mykat“, „vochlovat“; „žáre!“	inf.; vokativ od karštis
kártis	„žerď“; „oběsit se“		kar̃tis	„hořkost“
kéltis	„vstávat“		kel̃tis	„nárt“
kíetis	„pelyněk“		kiẽtis	„tvrdost“
kláusė	„ptal se“		klaũsė	„poslouchal“
klóstė	„složil se“, „přikryl“		klõstė	„záhyb“
kópti	„vystupovat“ (vzhůru)		kõpti	„vybírat med z úlu“
rovněž všechny další tvary těchto sloves (kopiu, kopi, kopia, kopiame, kopiate; kopiau, kopei, kopė atd.) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
kóšė	„cedil“		kõšė	„kaše“
kùrk	„tvoř“	rozkazovací způsob od kurti	kur̃k	„kuňkej“	rozkazovací způsob od kurkti
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (kurkite, kurkime) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
líeknas	„lužní les“		liẽknas	„urostlý“, „štíhlý“
lìngė	„pružina“		liñgė	„moták“ (dravec)
lýti	„pršet“		lỹti	„dotýká se“	v litevštině nezvratné
márgis	„strakaté zvíře“		mar̃gis	„pestrost“, „strakatost“
mérkti	„mhouřit“		mer̃kti	„máčet“
mìnti	„hníst“		miñti	„pamatovat“
mìršti	„umíráš“		mir̃šti	„zapomínat“, „zapomínáš“	tvar 2. os. je shodný s infinitivem
mìršta	„umírá“		mir̃šta	„zapomíná“
pakláusė	„zeptal se“		paklaũsė	„poslechl“
plótis	„zplošťovat se“		plõtis	„šířka“
pùrto	„třese se“	3. osoba přítomného času od purtyti	pur̃to	„opuchl“	3. osoba minulého času od pursti
rángą	„hodnost, rank“	akuzativ od rángas	rañga	„přípravu“	akuzativ od rangà
rýžtas	„rozhodnutý“	příčestí od rýžtis	rỹžtas	„rozhodnost“
	„rozhoduje se“	zkrácený tvar z rýžtasi
rū́gštį	„kyselinu“	akuzativ od rūgštìs	rū̃gštį	„kyselost“	akuzativ od rū̃gštis
stóvi	„stojíš“, „stojí“	2. a 3. osoba od stovėti	stõvi	„stání!“	vokativ od stõvis
				„stabilní!“	vokativ ženského rodu od stovùs
sū́ris	„sýr“		sū̃ris	„slanost“
šakótis	„větvit se“		šakõtis	„trdlovec, větevník“ (druh pečiva)
šáuk	„střel“	rozkazovací způsob od šáuti	šaũk	„volej“	rozkazovací způsob od šaũkti
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (šaukime, šaukite) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
šáukis	„střel se“, „střel si“	rozkazovací způsob od šáutis	šaũkis	„volej se“, „volej si“	rozkazovací způsob od šaũktis
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (šaukimės, šaukitės) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
šìrdys	„srdce“	nominativ a vokativ množného čísla	šir̃dys	„bude se zlobit“, „budou se zlobit“	3. osoba budoucího času od širdyti
tái	„té“	dativ ženského rodu zájmena tas	taĩ	„to“	neosobní ukazovací zájmeno
tárpo	„mezery“	genitiv od tárpas	tar̃po	„prospíval“	3. osoba minulého času od tar̃pti
télžti	„házet“, „uhodit“		tel̃žti	„prudce pršet“
térpė	„podloží“, „půda“, „prostředí“		ter̃pė	„poznamenal“, „zastrčil“
tíek	„tolik“		tiẽk	„obstarej“	rozkazovací způsob od tiẽkti
vérk	„pronikni“	rozkazovací způsob od vérti	ver̃k	„plač“	rozkazovací způsob od ver̃kti
	„otroč“	rozkazovací způsob od vérgti
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (verkime, verkite) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
vérsme	„pramenem“, „prameni“	instrumentál a vokativ od versmė	ver̃sme	„otáčení“	vokativ od versmas
vértas	„provrtaný“	příčestí slovesa vérti	ver̃tas	„hoden“, „hodný“, „důstojný“
výrų	„mužů“	genitiv množného čísla od výras	vỹrų	„nedrhnoucí(ho)“	akuzativ jednotného čísla od vyrùs
výrus	„muže“	akuzativ množného čísla od výras	vỹrus	„nedrhnoucí“	vokativ jednotného čísla od vyrùs
výsta	„vadne“		vỹsta	„rozmnožuje se“
výtis	„splétat si“		vỹtis	„rek“
vók	„pojmi“	rozkazovací způsob od vókti	võk	„kraď“	rozkazovací způsob od võgti
rovněž ostatní tvary rozkazovacího způsobu těchto sloves (vokime, vokite) se odlišují pouze týmž přízvukovým rozdílem
žýdai	„rozkvetl jsi“	2. os. minulého času od žýsti	žỹdai	„židé“
žýdo	„rozkvetl“	3. os. minulého času od žýsti	žỹdo	„žida“	genitiv od žỹdas

Pravopisně odlišená slova

Následně uvedená slova se odlišují svým pravopisem, ale ve výslovnosti se odlišují jen přízvukem:

klesavý přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
dýgti	„klíčit“		dỹkti	„divočet“
stejně se liší i další tvary těchto sloves, v nichž po g či k následuje koncovka začínající na neznělou souhlásku (dýgsiu/dỹksiu, dýgsi/dỹksi, dýgsime/dỹksime, dýgsite/dỹksite, dýgčiau/dỹkčiau, dýgtum(ei)/dỹktum(ei), dýgtų/dỹktų, dýgtu(mė)me/dỹktu(mė)me, dýgtu(mė)te/dỹktu(mė)te) s výjimkou 3. osoby budoucího času (dỹgs/dỹks), která má vždy přízvuk stoupavý
lýsti	„hubnout“		lį̃sti	„lézt“
vérgti	„otročit“		ver̃kti	„plakat“
stejně se liší i další tvary těchto sloves, v nichž po g či k následuje koncovka začínající na neznělou souhlásku (vérgsiu/ver̃ksiu, vérgsi/ver̃ksi, vérgsime/ver̃ksime, vérgsite/ver̃ksite, vérgčiau/ver̃kčiau, vérgtum(ei)/ver̃ktum(ei), vérgtų/ver̃ktų, vérgtu(mė)me/ver̃ktu(mė)me, vérgtu(mė)te/ver̃ktu(mė)te) s výjimkou 3. osoby budoucího času (ver̃gs/ver̃ks), která má vždy přízvuk stoupavý
vókti	„pojímat“		võgti	„krást“
stejně se liší i další tvary těchto sloves, v nichž po k či g následuje koncovka začínající na neznělou souhlásku (vóksiu/võgsiu, vóksi/võgsi, vóksime/võgsime, vóksite/võgsite, vókčiau/võgčiau, vóktum(ei)/võgtum(ei), vóktų/võgtų, vóktu(mė)me/võgtu(mė)me, vóktu(mė)te/võgtu(mė)te) s výjimkou 3. osoby budoucího času (võks/võgs), která má vždy přízvuk stoupavý

Následně uvedená slova by se měla v akademické výslovnosti odlišovat délkou v nepřízvučné slabice, ale v běžné mluvě se odlišují jen přízvukem:

klesavý přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
ráišti	„chromnout“		raĩštį	„stužku“	akuzativ od raištis

Přízvuk spojený s kvantitou

Z následně uvedených dvojic slov se první slovo ve spisovné výslovnosti odlišuje nejen typem přízvuku, nýbrž též kvantitou přízvukované souhlásky, ale v hovoru může tento kvantitativní rozdíl zaniknout (krátká přízvučná samohláska se i ve spisovné výslovnosti lehce dlouží, v hovorové výslovnosti někdy až na běžnou délku dlouhé samohlásky).

Krátký a stoupavý přízvuk

krátký přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
màno	„můj“		mãno	„domnívá se“	3. osoba přít. času od manyti
tòlis	„dehtová lepenka“		tõlis	„dálka“
stejný přízvukový rozdíl je mezi skloňovanými tvary (tolio, toliui, tolį atd.) kromě instrumentálu jednotného a akuzativu množného čísla (v nichž obě slova přesouvají přízvuk na koncovku)
vìris	„boubel“ (tasemnice)		vỹris	„pant“ (okenní či dveřní)
stejný přízvukový rozdíl je mezi skloňovanými tvary (virio a vyrio, viriui a vyriui, virį a vyrį atd.) kromě instrumentálu jednotného a akuzativu množného čísla (v nichž obě slova přesouvají přízvuk na koncovku)
tulžìs	„žluč“		tulžỹs	„ledňáček“

Krátký a klesavý přízvuk

krátký přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
lìg	„přibližně“, „až k“		lýg	„jakoby“
lìginti	„pečovat (o nemocného)“		lýginti	„srovnávat“, „žehlit“
stejný přízvukový rozdíl je mezi všemi časovanými tvary
lìnas	„len“ (jedno stéblo)		lýnas	I. „lín“; II. „lano“
stejný přízvukový rozdíl je mezi skloňovanými tvary v genitivu, dativu, akuzativu a lokálu jednotného čísla (lino a lyno, linui a lynui, liną a lyną, line a lyne); v ostatních pádech dochází u jednoho nebo obou slov k přesunu na přízvuku na koncovku
trùkti	„trvat“		trū́kti	„chybět“
stejný přízvukový rozdíl je mezi tvary podmiňovacího způsobu (trùkčiau a trū́kčiau, trùktum a trū́ktum atd.) a mezi některými tvary jednoduchého minulého času (trùko a trū́ko, trùkome a trū́kome, trùkote a trū́kote)

Krátký, klesavý a stoupavý přízvuk

krátký přízvuk	význam	poznámka	klesavý přízvuk	význam	poznámka	stoupavý přízvuk	význam	poznámka
gròtų	„hlavních plachet“	genitiv množného čísla od gròtas	grótų	„hrál by“	3. osoba podmiňovacího způsobu od gróti	grõtų	„mříže“	genitiv od grõtos