Distanční výuka

Tato stránka je součástí úložiště:
Distanční výuka
Příslušnost: všeobecná

Distanční výuka způsob výuky, který probíhá na dálku — je tedy opakem prezenční výuky, ve které učitelé učí studenty v bezprostředním kontaktu, ať už jednotlivě či kolektivně ve třídách. Je přirozenou součástí distančního vzdělávání, které probíhá prakticky celé na dálku, anebo může být doplňkem jiných forem výuky, případně je může dočasně suplovat v době, kdy jsou jiné formy výuky znemožněny či omezeny (např. z důvodu pandemie, válečných konfliktů apod.)

Tato stránka podává letmý přehled jak obecné problematiky distanční výuky, tak jejích jednotlivých forem s případnými odkazy na podrobnější stránky.

Obecné problémy distanční výuky

Stejně jako prezenční výuka, i distanční výuka je založena především na komunikaci mezi učitelem a žákem. Zatímco u prezenční výuky se oboustranně využívá primárních sdělovacích prostředků, tedy komunikuje se bez použití technických pomůcek, distanční výuka vyžaduje použití sdělovacích prostředků sekundárních, terciárních a kvartárních. Aby mohla distanční výuka probíhat, musí mít jak učitel, tak žák k dispozici příslušnou komunikační technologii.

Prvním zásadním problémem distanční výuky je tedy zajištění dostupnosti příslušných komunikačních technologií učiteli i žákům. Ukazuje se, že existuje korelace mezi menší dostupností komunikačních technologií a sociálním znevýhodněním žáka — žáci ze sociálně slabých, nebo dokonce sociálně vyloučených rodin mají často horší počítačové vybavení, horší připojení k internetu apod., takže u nich spíše hrozí, že se distanční výuky nebudou moci zúčastnit.^[1]

Druhým zásadním problémem distanční výuky je nemožnost motivovat žáky k samotnému vstupu do výuky ze strany učitele. Zatímco u prezenční výuky jsou žáci shromážděni na jednom místě, tedy v dosahu primárního mediálního působení učitele, který je tak může přímo motivovat, tedy „vtáhnout“ do výukového procesu, při distanční výuce je učitel zcela odkázán na to, že žák s ním ze své strany naváže dálkový kontakt umožňující výuku, resp. že tento kontakt nepřeruší. Učitel k tomu nemůže žáka přímo motivovat, musí se spolehnout na to, jak se dokáže motivovat sám žák, resp. jak jej dokáží motivovat jeho rodiče. I zde se ukazuje, že tato schopnost motivace koreluje se sociální sílou rodiny, takže žáci z rodin sociálně slabších častěji z výuky odpadnou.

Oba zmíněné problémy znamenají, že distanční výuka může prohlubovat sociální rozdíly, potažmo sociální vyloučení.

Pojmy a klasifikace

e-learning je široký pojem, zahrnující všechny možné způsoby vyučování, využívající elektronické přenosy dat, převážně Internet

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Korespondenční výuka

Dopisy

Asi nejstarší formou distanční výuky jsou různé dopisy — jedním z dva tisíce let starých příkladů nám mohou být epištoly z Nového zákona, kde apoštolové vyučují své svěřence základům křesťanství v době své nepřítomnosti.

Dopisní forma výuky se používala do konce 20. století např. pro korespondenční semináře. Během 90. let byla postupně nahrazena korespondencí elektronickou.

Elektronická pošta

Dopisy jsou v dnešní době většinou realizovány formou e-mailů. Ty mohou být použity jak ke komunikaci učitele s jednotlivým žákem (konzultace, hodnocení, upomínka atd.), tak k hromadné rozesílce (zadávání úloh). Vůči hmotným dopisům navíc elektronická pošta umožňuje i výuku konferenční, tedy vzájemnou komunikaci všech účastníků (viz níže).

Neinteraktivní konference

E-mailová konference

Nejstarší podoba elektronické konference, založená na hromadném rozesílání e-mailů účastníkům.

Webová diskuse

Účastníci přidávají na webovou stránku své příspěvky, které pak může číst každý.

Interaktivní konference

Chat

w: Chat je způsob písemné elektronické komunikace mezi dvěma či více lidmi, napodobující běžnou řeč, dialog mezi diskutujícími, probíhající zpravidla v krátkých větách, např. otázkách, odpovědích a různých připomínkám k tématu.

Hlasová konference

Může být realizovaná i prostřednictvím běžných mobilních telefonů, kdy spolu hovoří více než dva lidé.

Videokonference

Kromě hlasu umožňuje přenášet i video, zpravidla diskutujících osob. Může být vedena opět jak prostřednictvím běžné telefonní sítě, tak i po internetu. V tom případě je zpravidla je založena na jednom serveru, který přijímá a opět rozesílá (streamuje) proud videa a další informace jednotlivým účastníkům.

Kromě obecných problémů, k nimž je distanční výuka náchylná, se u videokonference objevuje jako další zásadní problém nedostatečná přenosová kapacita u některých účastníků. Stejně jako u vybavení obecně, koreluje tento nedostatek se sociálními znevýhodněními, tedy případné rozdíly v přístupnosti výuky pro žáky z lépe a hůře situovaných rodin se zde mohou prohlubovat ještě více. Využití videokonferencí v rámci výuky by proto nemělo být bráno za samozřejmost, ale učitel by je měl vždy dobře zvážit a ověřit, zda tím část žáků z výuky nevyloučí.

Příklady:

Jitsi Meet

Podrobněji viz Videokonference

Problémy

https://news.stanford.edu/2021/02/23/four-causes-zoom-fatigue-solutions/

Kolaborativní výuka

Jde o výuku, při níž účastníci spolupracují na určitém úkolu, jehož průběh a výsledek mohou sledovat na společném internetovém rozhraní.

Wiki

Velmi univerzální technologií, dobře využitelnou i pro distanční vzdělávání, jsou různé wiki. Dobrým příkladem toho může být i naše Wikiverzita.

Komplexní výukové systémy

Setkáme se s různými zkratkami, které můžeme považovat téměř za synonyma:

LMS = en:Learning management system
CMS = w:en: Course Management System
VLE = w:en: Virtual Learning Environment

Jsou to specializované systémy, používané pro výuku. Kromě prezentace různých výukových materiálů zahrnují i nejrůznější formy rozvrhů, vzájemné komunikace, sledování pokroku studentů, testů, zkoušení atd.

Příkladem takového systému může být:

Moodle

Příklady

Pandemie

Níže uvedené odkazy uvádějí příklady nasazení distanční výuky v době zákazu školní docházky v roce 2020:

2. LF UK: Informace pro studenty o možnostech distanční výuky

Další odkazy

Poznámky

↑ Při distanční výuce během zákazu školní docházky na jaře 2020 podle sledování Mmh na pražském Waldorfském lyceu, tedy alternativní střední škole se spíše nižším podílem žáků ze sociálně slabých rodin, mělo přibližně 15 % žáků technologické problémy, které znemožňovaly nebo výrazně omezovaly jejich účast na distanční výuce. Zaznamenané problémy byly úplná absence internetového připojení, objemově výrazně omezené internetové připojení (datové spojení přes mobilní telefon s velmi malým množstvím dat), nízká kapacita internetového připojení (znemožňující například účast na videokonferenci), sdílení techniky s rodiči a sourozenci (žák má k dispozici jen počítač, který využívá rodič k práci anebo který potřebuje k distanční výuce ve stejný čas též několik dalších sourozenců), nekvalitní technika či její údržba (poruchy hardvéru, pády systému či jednotlivých programů, ztráty dat). Je velmi pravděpodobné, že na průměrné české škole se tyto problémy týkají ještě většího procenta žáků.

[1] Při distanční výuce během zákazu školní docházky na jaře 2020 podle sledování Mmh na pražském Waldorfském lyceu, tedy alternativní střední škole se spíše nižším podílem žáků ze sociálně slabých rodin, mělo přibližně 15 % žáků technologické problémy, které znemožňovaly nebo výrazně omezovaly jejich účast na distanční výuce. Zaznamenané problémy byly úplná absence internetového připojení, objemově výrazně omezené internetové připojení (datové spojení přes mobilní telefon s velmi malým množstvím dat), nízká kapacita internetového připojení (znemožňující například účast na videokonferenci), sdílení techniky s rodiči a sourozenci (žák má k dispozici jen počítač, který využívá rodič k práci anebo který potřebuje k distanční výuce ve stejný čas též několik dalších sourozenců), nekvalitní technika či její údržba (poruchy hardvéru, pády systému či jednotlivých programů, ztráty dat). Je velmi pravděpodobné, že na průměrné české škole se tyto problémy týkají ještě většího procenta žáků.

[1]