Diskuse:Sny/Databáze/Kychot/2008-04-20 (b)

Tramvaj

Tady je zajímavý, že se tu zase objevuje tramvaj, v krátké době už podruhé. Tramvaj měla velký význam ve snech, které se mi zdály, když jsem byl ještě malé dítě, a to v době, kdy jsem míval "zlé sny" (pavor nocturnus). Tam kolikrát vystupovaly dva druhy tramvaje, kterými se v té době jezdilo, jednak ty staré Křižíkovy tramvaje a jednak ty nové řady T, které se tehdy začaly vyrábět. Ty staré Křižíkový byly "hodné" a skrývaly i útočiště a ty nové byly "zlé" a pronásledovaly mě a honily mě.

V mých dnešních snech se ty staré Křižíkovy už nevyskytují, jdou to ty "normální" tramvaje, ale vlastně z pohledu dnešní doby jsou to už zase ty tramvaje "staré", které ještě dosluhují. A nové už mě nehoní. Takže tramvaj ve snu pro mě znamená nějakou celkem pozitivní sílu.

Jak jsem se ji dneska snažil stihnout, tak to je u mě celkem běžná denní záležitost, že honím nějakou tramvaj, zajímavý byl ten problém s tou křižovatkou plnou semaforů. To by se z analytického přítupu vykládalo asi jako ukázkový příklad konfliktu se superegem, reprezentovaným těmi semafory. A já i když nejsem analyticky zaměřený, tak mě ale žádný lepší výklad v téhle souvislosti nenapadnul :-) Ale spíš mě překvapila ta moje relativní poslušnost v tom snu, že jsem v sobě měl sice to značné vnitřní napětí, ale přitom jsem ty semafory a jezdící auta v relativně velké míře respektoval a žádné krkolomné kousky nevyváděl, i když mi bylo celke jasné, že mi ta tramvaj nakonec musí ujet.

Ale v tom snu to vypadalo, že to nakonec dopadlo dobře a že se nic zlého nestalo, že tu svoji správnou tramvaj jsem nakonec našel.

Jo ještě zajímavý postřeh: V dnešní době samozřejmě žádná tramvaj po Sokolské ulici nejezdí. Koleje z ní jsou už dávno vytrhány a z té ulice se už dávno stala magistrála. Ale v dobách mého dětství tam tudy tramvaj jezdívala a byla to tramvaj číslo 6 a jezdila ze Stromovky a konečnou měla na Karlově poblíž kostela Karla Velikého a Nanebevzetí panny Marie s centrální disposicí. Vlastně to byla konečná ve tvaru T a končila před budovami dětské nemocnice. Jedna budova tam stojí dodnes a tu druhou zbourali už kdysi, když tam stavěli Nuselský most, aby nepřekážela nájezdu. Já v té první nemocnici ležel jsko dítě, když mi bylo já nevím kolik, řekl bych že sotva dva roky, asi ze zánětem ledvin. Koukal jsem z okna a viděl jsem "přepřahat" ty staré tramvaje na konečné. Byl to takový nutný manévr na té konačné, na kterou se nevešla smyčka, ale souprav musela zajet do jednoho slepého ramene toho T a pak couvat přes to břevno. Při tom couvání musel řidič vylézt a přehodit kladku na druhou stranu, aby mu správně při tom couvání projela na výhybkou. Pro mě jako pro malé dítě to vyla pokaždé vzrušující podívaná z nemocničního okna, kde jsem se asi nudil.

A byla tam také nějaká doktorka a ta pro zábavu nás dětských pacientů chodila po jednotlivých postelích s grmofonem, tenkrát byl ještě na kliku, a každému zahrála nějakou písničku, a mně hrála "Komáři se ženili" a já při ní plakal kvůli tomu zabitému komárovi.

Tak to jsou zase takové vzpomínky z dětství, které ve mně ten sen dokázal nabudit.

Jo a k Thomayerově nemocnici v Krči snad nikdy žádná tramvaj nejezdila ani nejezdí, jen autobusy, tak to moc nevím, jak si vyložit, ale že by tam byla zase nějaká souvislost s tou nemocnicí?

A to číslo 30: Zrovna dneska jsme tramvají číslo 30 jeli, i když po zcela jiné trase. Ale ta tramvaj 30 má teď (v reálu) zrovna také změněnou trasu kvůli výluce na Korunní. Tak to asi navozuje myšlenku nějaké tramvaje, která jezdí po nějaké změněné trase. Takže jakoby mi to říkalo něco o změněné životní trase. A zase mi přijde na tom snu pozitivní, že přes ty počáteční konflikty ve mně zůstal takový pocit klidu.

Soustruh

Když jsem se z toho snu probouzel, tak jsem nejdřív moc nevěděl, co se to děje. Asi také kvůli nezvyklé situaci, že jsem usunul někdy asi tak kolem 17 hod a probudil jsem se kolem 21 hod. Dospával jsem resty z uběhlého týdne. Jednak jsem v tom snu nepoznal, že se jedná o sen, a po probuzení jsem se také hned neorientoval, co se děje a také mě zmátlo, že vedle mě neleží Alena. Tak mi to možná tak minutu travalo, než jsem si to všechno porovnal v hlavě.

Ale pak jsem z toho snu byl docela nadšený, připadalo mi to skoro jako prorocký sen a myslel jsem na naši Wikiverzitu. Že by to mohl být jeden z našich projektů někdy v budoucnosti. Už jsem slyšel o tom, že někdo snad někde v Americe provozuje webovou kameru, spojenou s puškou na svém honebním pozemku a internetovým nimrodům tak za nějaký poplatek umožňuje střílet zvěř v reálném světě, nejen ve virtuálu. Skolenou zvěř pak vykuchá a střelci zašle trofeje, má na to takový internetový obchod. Četl jsem, že to jako precedens řešil snad už nějaký soud, že je to neetické, a on se hájil tím, že tak umožňuje podílet se na loveckém životě třeba bývalým lovcům, nyní invalidům na vozíku, kteří se už v reálu na lov nedostanou, a tak že je začleňuje zpět do společnosti.

Tak mě napadlo, že by to mohla být takové méně konfliktní forma, jak třeba invalidům umožnit vyrábět nějaké věci, taková alternativa ke chráněným dílnám. Že ten invalida by ani nemusel mít nad sebou neustálý dozor, aby si u soustruhu neublížil, ale z bezpečné vzdálenosti by mohl přes Internet ten stroj ovládat a vyráběžt třeba nějaké ozdobné předměty. Myslím že v tom snu to fungovalo tak, že ty výrobky se pak někde prodávaly jakožto výrobky těch invalidů a výtěžek pak šel na podporu bratrské misie, která pomáhala v rozvojových zemích.

A mohlo by se to využít nejen pro invalidy, ale zase jako jeden z projektů sepjetí Internetové výuky s reálným světem.

--Kychot 20:26, 20 April 2008 (UTC)