Vzdělání/Úvahy/Juandev

Proč se vůbec vzdělávat? A k čemu to je? Dnes do té školy už v podstatě nikdo nechce. Už neplatí ta stará premise, že kdo je vzdělaný, tak se dobře má. Naopak zájem o studium je v asijských státech a v chudých rozvojových zemích, tam tato premise furt platí - a možná platí i v rozvinutých zemích, že kdo je vysokoškolsky vzdělán tak se dobře má (ale spíš ne). Prostě v rozvojových zemích, těch vysokoškolsky vzdělaných není tolik. Na druhou stranu vzdělávání může poskytnout lidem zjednodušení životě, tedy: umím psát, mohu si ledacos napsat a nemusím platit člověku, který mi to napíše a být na něm závislý apod. Na druhou stranu si myslím, že je tu i ta úroveň všeobecného bludu, že když bude miliarda Indů vzdělaná, tak se bude mít miliarda Indů dobře.

Komentář --Kenjiro995 (diskuse) 13. 5. 2015, 10:50 (UTC): V indii je základní škola tvořena z 10 tříd. Nižší stupeň (primary section) jsou třídy od 1. do 7. třídy. Vyšší stupeň (higher primary nebo high school nebo middle school) jsou třídy od 8. do 10. třídy. Na konci 10. třídy skládají žáci souborné zkoušky. Absolventi 11. a 12. třídy mají dokončené střední vzdělání a získávají certifikát o absolvování středního vzdělání (SSLC). Je tvrzeno v Indii, že s dokončeným středním vzděláním mají absolventi velkou naději na osamostatnění a získání dobrého zaměstnání. U zkoušek se však hromadně podvádí ( Podvody u zkoušek v Indii: Zatčeno bylo 1000 aspirantů na práci u policie a Zkoušky v Indii. Rodiče šplhají po zdech a radí dětem ).
Komentář --Kenjiro995 (diskuse) 13. 5. 2015, 10:50 (UTC): V Indii 29. ledna 1999, vědecký ředitel v NIT, Sugata Nitra zahájil studii o dětském samovzdělávaní. V chudých oblastech, kde děti neznají počítače, nechal nainstalovat počítačové kiosky s kamerou (pro monitorování experimentu). Děti se učili pomocí experimentů a každou novou znalost mezi sebou sdíleli. Učili se velmi rychle a vytvářeli si svou vlastní terminologii. Kurzor myši nazývali jehlou a složky nazývali skříní. Viz článek Minimálně narušující vzdělávání: Lekce z Indie.


Vzdělání ke kultivaci. Vzdělní může být i nástrojem kultivace lidstva. Prostě, aby jsme tu neměli lidi, kteří konflikt řeši, plyváním a házením vydlí, tak se vzděláváme, aby jsme se naučili řešit konflikt humáně. S tím souvisí i možné spiklenecké teorie, že vzdělávání je otroctví, že se vzděláváme proto, aby jsme byli nějakým způsob otroky, nějakých myšlenek, firem apod. Je to vzdělávání v tom nejhlubším slova smyslu, že když si děti oblíbí fastfood, tak do něj pak budou chodit i v dospělosti a budou tam brát svoje děti. Proto v některých zemích existují omezení co se týče reklami a jejího cílení na děti - na druhou stranu mohou firmy využívat celkem širokou paletu možností PR.

Komentář --Kenjiro995 (diskuse) 13. 5. 2015, 12:03 (UTC): Napoleonova vzdělávací reforma (Nová vzdělávací soustava) byla ustanovena ve Francii 1. května 1802. Základní školy (écoles populaires) měli nastarosti samosprávné obce. Hlavním úkolem byla příprava žáků na další studium. Cílem základních škol bylo učit všechny děti. Povinností základních škol bylo vštípit zásady, kterými by se žáci ve svém životě mohli řídit. Pedagoové spatřovali hlavní úkol v uchránění dětí před nebezpečím nevědomosti. Jejich cílem bylo učinit z nich šťastnější lidi a užitečnější občany. Střední školy měly být podle Talleyrandova plánu rovnoměrně rozděleny podle okresů. Okresní školy měli poskytnout studentům rozsáhlejší vzdělání a motivovat k usilovnějšímu studiu. Vycházelo se z předpokladu, že mladí lidé vyjdou z těchto škol schopni dobře pracovat pro své potřeby a dostatečně vzděláni, aby zvládli povolání, které jim bude určeno. Zatímco Napoleon věnoval základním školám jen minimální pozornost, středním školám věnoval pozornost velkou. Napoleonovi taktéž šlo o udržení veřejného pořádku a loajality k císařství. Napoleon dosáhl pozoruhodného úspěchu mezi učiteli při vštěpování vojenské disciplíny.

:Tak ještě před tím tu byla Marie Teresie, která také přišla na to, že by se obyvatelstvo mělo plošně vzdělávat. Tehdy šlo o to, že to prostě bylo potřeba se naučit psát, číst a počítat - pokud se stát institucianizoval a byl předpoklad, že bude potřeba to využívat. To je jako dnešní projekt Tablety do škol.--Juandev

Komentář --Kenjiro995 (diskuse) 13. 5. 2015, 14:47 (UTC): V roce 1760 za vlády Marie Terezie vznikl ve Vídni nejvyšší orgán pro řízení školství (Dvorská studijní komise). Dále byli zřízeny zemské studijní komice, které byly podřízeny vídeňskému centru. Vznikala tak celá hierarchická struktura zabývající se řízením školství. Ke dni 21. 7. 1773 papež zrušil jezuitský řád a tím byli zrušeny i jezuitské školy. Veškerý majetek byl převeden do nově zřízeného studijního fondu. Ke dni 6. prosince 1774 byla vydána v platnost reforma školství. Ta byla vyhlášena Marii Terezií a platila v celé tehdejší rakouské monarchii, do které patřila v té době i naše země. Reforma se skládala z 79 paragrafů a rozlišovala školy triviální, hlavní a normální. J.I.Felbiger vydal v roce 1775 knihu (Metodní kniha pro učitele německých škol v císařsko-královských zemích). V roce 1784 byla zavedena funkce třídních učitelů. Důvodem zřízení školství Marii Terezií byl požadavek obecného vzdělání, které by zabezpečovalo další hospodářský růst.
Komentář --Kenjiro995 (diskuse) 13. 5. 2015, 14:47 (UTC):Potřeba vzdělání se projevovala za průmyslové revoluce. Hromadně se zřizovali manufaktury a užívali se různé stroje. Nevím však proč bylo konkrétně zapotřebí vzdělanějších zaměstnanců. Jedním důvodem může být například fakt, že lidé se o volných místech mohli dozvědět například v novinách. K čemu je zapotřebí čtení a psaní při ovládání stroje? Byli ovládací prvky strojů popsané? Četl dělník nějaký manuál nebo pracovní postupy? Byl nucen si počítat kolik kusů čeho vyrobil? Dostával na papírku denní plán kolik čeho vyrobit? Potřeboval tehdejší dělník přeměřovat rozměry výrobků? Potřeboval dělník určovat čas? (například v kolik hodin přijít do práce, nebo jak dlouho vykonávat určitou pracovní operaci/činnost dle pracovního postupu) Byl vzděláván v náboženství, kvůli etice a pracovní morálce? Potřeboval dělník znát zeměpis nebo dějepis?

Vzdělávní pokus-omyl, vzděvání celoživotní neinstitucionalizované. To co dnes vidí, moje generace jsou dva přístupy. Uč se, při škole si začni dělat praxi. Jdi do první firmy, tam se snaž za málo peněz, vydrž to dva roky, pak jdi do druhé firmy, tam to také přetrp a třetí firma již bude OK. Můžeš takto nastolit kariérní růst (nebo kariérní ve smyslu toho, že jen děláš za víc, ale to samé). Vzdělávat se moc netřeba, potřeba je jen tomu systému rozumět a mít k němu vnitřní nastavení. Jen taková odbočka, zdá se že v dnešní době se neoceňují chyby - tedy naopak, chyby se odsuzují, to co oceňuje je vlastně snaživost. 4x vyhozenej manager se po páté konečně dostává na super místo, je ale po roce opět vyhozen, aby byl hned přijat jinou firmou, která ho považuje za vysoce zkušeného (známe takové lidi).

Druhý přístup je pak ten co odporuje komunisticko-socialistické představě našich rodičů a je to systém businesový. Školy při skrovnu a jít rovnou do života, ve kterém se člověk učí pokus-omyl. Nemusí to být nutně business a prostředí zakládající nové firmy. Tím že je takové učení dlouhodobé, tak se může stát celoživotním (tedy žádné chození na přednášky, někam na univerzitu). Proč se učit německy, když nemám přímé využití. Proč se učit historii lidstva, či literaturu, když to nemá využití. Prostě vzdělat se minimálně (5 i 9 let je vážně moc) a pak mít třeba možnost si udělat 2 letou nástavbu, složit si ji z předmětů, které mě zajímají a pak jít do praxe a učit se s chyb a omylů, z problémů atp.