Uživatel:LudvíkRoiSoleil/Můj svět/Počátek/Tomius a Belus

Tomius a Belus - Tomius et Belus

Kapitola 1: Belusův pád

Odstavec 1

¹I poznal Adamius svou ženu Elis a ta otěhotněla. Porodila Beluse. Požehnaní budiž Ori za dar života, radují se rodiče. ²Dva roky uplynuly a Adamis poznal svou ženu podruhé a ta znovu otěhotněla. Porodila Tomiuse, radují se rodiče. ³Tomius se stal pastýřem ovcí, ale Belus prvorozený se stal zemědělcem. Co pokrevní pouto pojí, to robota rozděluje. ⁴Bratrovy se ovce samy pasou a on sám se v zemi hrabe, takto Belus nahlas běduje. Že je život nespravedliví si stěžuje. ⁵Po jisté době přinesl Belus požehnaným Oriům obětní dar z plodin země. Byli to však kazící se zbytky pouhé. ⁶Také Tomius přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. Nešetřil a obětoval to nejlepší co měl. ⁷Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Za své dary právem pouhou úctu a uznání žádají. ⁸Oriové tak nečiní ze zištnosti aby se chlubili, ale aby lidé dokázali, že znají pravdu a ctí pravdu. Komu za požehnání vděčí. ⁹I pohlédli všemocní Oriové na Tomiuse a jeho obětní dar, a viděli že jeho srdce je čisté, plné lásky a pravdy. ¹⁰I odvrátili všemocní Oriové zrak od Beluse a on vzplanul velkým hněvem a červenali mu tváře do barvy krve. ¹¹Nečisté srdce plodí neúctu, neúcta plodí pýchu a nespokojenost, nespokojenost a pýcha plodí hněv. Proto Oriové odvrátili svou tvář.

Odstavec 2

¹²Oriové obdivovali Tomiuse pro čistotu jeho srdce, proto mu seslali darem ženu jeho srdce. ¹³Belus se však na poli lopotí a hněvem se mu křiví tvář. Na obloze vyšla hvězda, vycházela z ní zář. ¹⁴Z hvězdy ozval se na Beluse hlas: „Pročpak se hněváš zas. Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro zas?“ ¹⁵A Belus odpověděl, zazněl jeho hlas: „Pročpak se na mě Oriové hněvají zas. Cožpak jste neodvrátili odemne tvář?“ ¹⁶A Oriové na to pravili: „Nebudeš-li konat dobro, hřích se usadí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout.“ ¹⁷I uplynul rok a Oriové viděli jak Belus pilně orá pole, avšak stále křiví svou tvář. Rozhodli se tedy odměnit ho alespoň za jeho píli, byť nemá svatozář. ¹⁸Oriové dali Belusovi ženu jeho srdce a na jeho tváři se zjevil úsměv. Tomius sklidil od Beluse posměch, že má ženu krásnější, takovou si přál. ¹⁹Belus myslel že už má vše, ale v tom se mýlil. Tomiusova žena porodila dítě, jeho bratr však radost nesídlil. ²⁰Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Za své dary právem pouhou úctu a lásku žádají. ²¹Tomiusovy dali syna, Belusovi nedali. Proto Belus tiše všechny proklíná, za dar který mu Oriové odepřeli. ²²I odvrátili všemocní Oriové zrak od Beluse a on znovu vzplanul velkým hněvem, po pomstě touží. ²³Nečisté srdce plodí hněv a hněv plodí žárlivost, žárlivost plodí touhu po pomstě. Proto Oriové znovu odvrátili svou tvář.

Odstavec 3

²⁴Tomius a jeho žena chtějí pojmenovat svého syna. Pozvou Beluse a jeho ženu, prokážou mu čest. ²⁵Belusovi svěřen úkol, pojmenovat syna svého bratra. Ten však odmítl čestný úkol, odvrátil se od svého bratra. ²⁶Oriové všechno vidí, čestný úkol na sebe vzali a ve snu dítě pojmenovali. Obou rodičům se zdál stejný sen, pojmenovat syna Kenisen. ²⁷Uběhl rok a uběhl i druhý. Belusem lomcuje hněv pouhý, ač starší a silnější, pouze živoří. Dny jsou chladnější. ²⁸Tomisus pozval svého bratra i jeho ženu ke svému stolu. Napili se společně a pojedli spolu. Beluse to však netěší. ²⁹Belus na všem hledá chybu už ani jehněčí mu nevoní. Nic nedokáže utišit jeho hlad lačný, bolesti v srdci jsou značný. ³⁰Jeho ženu z toho bolí hlava. Belus vzteky nakopnul kámen, nyní pokulhává. Hněv je hřích, který jako šelma dychtí po kořisti. ³¹Belusova žena strádá. Belus tajně bratrovi jídlo ukrádá. Oriové z výšky lamentují. Belus však svou kořist hladem hájí. ³²Konečně zima pominula, k radosti není důvod, sucha se projevila. Ovoce neroste a Tomiusovi hynou stáda, když není voda veškerý život strádá. ³³Hřích znovu číhá jako šelma dravá. Dychtí lačně po kořisti, číhá lačně jako lev řvoucí, hledaje koho by sežral. Když je hlad na světě, hřích se nasytí. ³⁴Belusovi přichází velká ztráta, umírá jeho žena milovaná a zlatá. Manžel ji do země pokládá, za vinu druhým to dává. ³⁵Oriové jsou smutní, z toho jak Belus znovu po pomstě lační. Bude Belus nad svým hněvem vládnout, nebo jeho ovládne hněv. ³⁶V duchu Orie proklíná, nemá jim za co děkovat, ani za dar života, protože každý jednou musí zemřít. Nevidí v tom smysl žádný. ³⁷Belus se rouhá, pochybuje že Oriové jsou dobří. Život je jen chvíle pouhá, kdy přijde jeho čas neví. Proč živé umírá, tomu nerozumí. ³⁸Místo toho aby hněvu vládl, nechal se ovládnout. Povstal Belus proti svému bratru a zabil jej. Zazněl křik jako zlověstný zpěv, země pohltila bratrovu krev.

Kapitola 2: Belusův trest

³⁹Žena hledá svého Tomiuse, jeho bratr schovává tělo do hrobu své mrtvé ženy, za své činy nestydí se. Oriové zatínají pěsti zlostí. ⁴⁰Žena ptá se Beluse, že postrádá svého Tomiuse. Ten však svého bratra zapře, ztratil ses můj milí bratře. Jeho žena pláče. ⁴¹Večer jeho žena k Oriům modlí se, otázku jim pokládá, kde má manžela, ať najde se. Za jeho zdraví modlí se, spravedlnost žádá. ⁴²Dalšího dne Oriové sestoupili a Besluse se tázali: "Kde je tvůj bratr Tomisus?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" ⁴³Oriové pravily: "Cos to učinil! Svého bratra jsi zabil a svůj čin zapřel. Prolitá krev tvého bratra křičí k nám ze země. ⁴⁴Budeš nyní proklet a tato země tě odvrhla. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." ⁴⁵Belus poznal, že svůj zločin před Oriji neschová, hluboce se zastyděl. Ke všemu se doznal, odpuštění se dovolává, nakonec bezeslová odešel. ⁴⁶Orivé ukázali ženě hrob jejího muže, společně se synem Kenisenem jej oplakávali. K Orijům se modlili a díky vzdávali, za to že pravdu odhalili. ⁴⁷Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Nejdříve varovali, poté soudili, zločin potrestali. Z Beluse se stal štvanec. ⁴⁸Belus se toulá krajinou, nemá domova. Nenašel již zastání žádné, každý kdo ho potkal jej odvrhnul, pomocnou ruku nenabídl. ⁴⁹Sbírá v lese kořínky a ovoce. Hlad jeho se neuhasil. Země nedala mu sílu, na všechny zlobí se. Kořist lesa si jej všimla, už z dálky se mu vyhnula.