Uživatel:LudvíkRoiSoleil/Můj svět/Počátek/Adonisova cesta
Adonisova cesta
editovatKapitola 1: Písař Adonis a jeho syn Thoás
editovatOdstavec 1.
editovat1Kdož máš uši k slyšení, tak slyš tento příběh. Jistě je hodný poučení, neb dokonalý mezi lidmi nikdo není. Pouze naši Oriové svatí. 2Kdysi dávno, ještě za života krále Akastorse, kterého moudří Oriové vládcem země Emutbal učinili, písaře Adonise proslulým učinili. 3Pocházel z chudé rodiny, přesto písařem největší mezi ostatními. Oriové k němu chodí ve snech, vybrán byl, to oni ho učili. 4Aby na sobě pracoval, Oriové ho ve snech pobízeli. Jeho ruka mistrná psala nádherným písmem, ustál učení pro něj nepohodlné. 5Vděčný byl za to málo co měl, každou noc se k Oriům modlil, děkoval jim za milost, Oriové k němu zhlíželi za jeho zdvořilost. 6Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Krále Akastorse čeká těžká chvíle, pomohla by mu písařská píle. 7Akastores nechal vyhlásit soutěž, že písaře hledá, který spravovat sýpky bude, který uplatit se nedá. 8Žádného večera nebyl Adonis opilí na mol, na druhé myslel, k Oriům se modlil ať nepřijde hladomor. Oriové tehdy seslali dar k jeho dveřím. 9Ráno našel Adonis, jakýsi rukopis, v něm stálo že král soutěž písařů vyhlašuje a tímto se čestně prohlašuje, že všichni písaři jsou zváni. 10Adonis udiven, však za králem se vydal. Nebyl však jedinen, řada písařů o vítězství v soutěži stála. On byl však jedinen, koho čekala sláva. 11Každý na svitek psal, aby prokázal, jak psát umí. Dvacet nejlepších potom král vybral, a každému zlaté semínko dal. 12Ať ukáže se kdo umí, o rostlinku se postarat. Kdo má nejen píli, kdo poctivost nepostrádá ani chvíli. Ať přijdou za měsíc ukázat jak dopadly. 13Adonis doma do hlíny semínko uložil, poctivě každý den zaléval, nikdy se úkolu nezpronevěřil. Oriové se na něj usmívali. 14Den za dnem se míjel a přišel poslední den. Zlaté semínko však nevyklíčilo, Adonis měl obavy, vůbec se mu to nelíbilo. 15Večer se k Oriům modlil, ne proto aby uspěl, aby semínko vyklíčilo, ale aby hladomor mezi lidi nepřišel. 16Když ráno vstal, semínko zkontroloval a ničeho se nestalo, semínko nevyklíčilo. Poctivě zlaté semínko do ruky vzal, za králem se vydal. 17Poté před krále předstoupil, pokorný s tím že nezvítězil. Všichni ostatní písaři rostlinku v rukách svírali. Král zajásal, vše pochopil. 18Zlaté semínko nebylo semínko, ale neživé zrnko zlata. Jediný poctivý Adonis, se lží nezpronevěřil, on jediný rostlinku nepřinesl. 19Moudrý král Akastores Oriům za moudrost poděkoval a poctivého Adonise královským správcem sýpek učinil.
20On zhostil se úkolu poctivě a s umem, netušil co Oriové mají za lubem. Sedm let sýpky spravoval a zásoby ukládal, pak přišlo sedm suchých let, obilí nerostlo. 21Jenomže hladomor nepřišel, král sýpky otevřel a ze svého rozdal. Adonis za svou píli se slavným a věhlasným stal. 22Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Kdo miluje druhé jako sebe sama, toho rádi mají, tomu pomáhají.
Odstavec 2.
editovat23Adonis jednoho dne našel ženu věrnou, po čase se jim narodila dcera Ciria a syn Kefelus, Nárusius a nakonec i syn Thoás. Oriové se radují. 24Král ho propustil na jeho žádost, odešel z úřadu. Král nového písaře hledal. Odpočinek a klid Adonisovi přál, pro muže který ho nikdy nezklamal. 25Ciria, Kefelus ani Nárusius nejevili zájem stát se písaři, však nadaní byli po otci. Ciriá hrála na lyru, Kefalus zasvětil život kněžskému, z Nárusiuse se stal válečník. 26Pouze Thoás už ve svých šesti letech bral do ruky otcovo psací náčiní a pokoušel se psát. Otec každý večer děkoval Oriům za své děti a za Thoáse zvlášť. 27Protože otec miloval Thoáse nejvíce ze všech svých dětí, Oriové zpozorněli. Věděli dobře, že nemoudře činí, Oriové vědí že se Thoás proviní. 28Otec je hrdý na syna, všechno na světě by udělal pro syna. Dítě vydrželo psát celé hodiny, nepatřilo, tak jako kdysi jeho otec, do spodiny. Miláčkem všech se stal. 29Malý Thoás se za úspěchem dral, od všech pomoc získával v patnácti letech písařského umění dosáhl, svém otci se pílí podobal. Nádherné básně napsal. 30Druzí jej chválili značně, povzbuzen učil se lačně. Nadmul se pýchou a zvedl bradu, přivodí si tím jednou velkou hanbu. Oriové smutní, vědí že nestojí to zato. 31Syn Thoás všemi milován, všemi povzbuzován, arogantním se stal. Jeho otec pokorou oplývá, zatímco jeho syn se pýchou nadýmá. Oriové smutní, vědí že nestojí to zato. 32Thoás doposud vše zvládl, otec mu cestičku zametl. Věří že umí všechno nejlépe, umí mnoho, však plete se. Jeho píle polevuje, věří že už není v čem se zlepšovat. 33A uplynul rok a uplynul i druhý, král Akastores zjistil, že nenašel se písař druhý, povolává Adonise spět do úřadu. Nutně potřebuje Adonisovu radu. 34Rodina pro Adonise uspořádala večeři na rozloučenou, usedly nejbližší ke stolu, vodou i vínem, taktéž zvěřinou. Proslulí Adonis poprvé se večer opyl, víno do hrdla lil. 35Když zábava skončila, podnapilí se potácel, ještě nechtěl jít spát, ještě se do postele neskácel. Oriové chtěli vše zvrátit, inspirací mu vnukly, napsal pro syna verše:
36Ten kdo má cestičku ušlapanou. Nikdy nepoznal námahu velkou. Ten nikdy nenajde pravou cestu svou.
37Kdo uspěl ve svém životě snadno. Ten stane se mistrem nesnadno. Nedosáhne úspěchu Oriům hodno.
38Moudrost je jako semeno zlaté, v hlíně udusané a pravidelně zalévané.
39Kdo nezalévá s pokorou, tomu sice zlaté sémě vykvete, však moudrým se nestane, pýše jistě propadne.
40Kdo však zalévá s pokorou, tomu sice zlaté sémě nevykvete, však pouze ten získává, ze života se raduje.
41Adonis sepsal tuto báseň pro svého syna Thoáse těchto pár moudrých slov, napsal je na zeď jako to dělají opilci. Pojmenoval báseň „Přikázání proti aroganci“. 42Thoáse však nijak zvlášť nepřesvědčila. Domnívá se, že urážlivá k němu byla. Každý den si ji Thoás četl, ve tváři přitom rudl.
Odstavec 3.
editovat42Jeho otec mnoho dní u krále pracoval, mezitím jeho syn Thoás u básně na zdi trucoval. I přemýšlel syn jak situaci zvrátit. 43I uchopil do rukou nástroj psací, na stěně se jeho ruka neobratně kymácí. Zkusil rukopis otce napodobit. 44Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Svědky činu Thoáse jsou, netuší že mohou se zlobit. 45Thoás neměl v srdci žádnou bázeň, přepsal otcovu báseň:
46Ten kdo se snaží, za cílem věrně žene. Jako hora zlatem váží, ten nemá nikdy méně.
47Kdo uspěl ve svém životě snadno. Ten mistrem všech, to je známo.
48Moudrost je pouze pro starce. Úspěch je mladých zastánce.
49Mladý vždy předčí staršího, mladí mají anděla strážného.
50Syn vždy překoná otce, naučí se už po roce,
51A jak chtěl udělat tečku za větou, nadmul se pýchou velikou, ruka se mu smekla, čárka z toho vznikla. 52Avšak Thoás byl na sebe velmi pyšný, zapomněl na chybu svou. Ve své aroganci myslel, že jeho písmo je stejně dobré jako otcovo. 53I věřil mladý Thoás, že jeho otec si rozdílu nevšimne, jak opilí ji napsal, jistě zapomene. 54Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Thoás netuší, že na své chyby doplatí. 55Když otec Adonis po mnoha dnech přišel od krále domů, zadíval se na zeď velice. Ano už si vzpomínám, opilí jsem psal velice. 56Poté se poškrábal na hlavě a povzdychl si velice „Ach běda“, přitom zvolal: „Příliš jsem tehdy pil, neohrabaně jsem psal velice“. 57Jeho syn počínáni otce pozoruje, zrudnul, cítil se nesvůj velice. Hluboce se urazil, myslí že nic nepokazil. 58A otec si povšiml, „Hle čárka za větou, nedopsal jsem báseň svou.“ Uchopil psací nástroj a dopsal ji:
59Syn vždy překoná otce, naučí se už po roce, jak ze sebe udělat sobce.
60Thoás zírá na zeď. Hluboce se zastyděl, tolik času studoval písmo, přesto všechno jeho úsilí nestačilo. 61Thoáse jeho um nepřesvědčilo otce, udělal chybu, otec vrátil mu to nevědomky hladce. 62Syn pochopil moudrost svého otce, Thoásova pýcha z něj udělala sobce, bez pokory neobejde se. Od teď změnil se. 63Oriové všechno vidí, po zásluze trestají i odměňují. Trest je někdy darem, donutí člověka spokojit se s málem.
Přikázání proti aroganci
editovatOdstavec 1.
editovat- Ten kdo má cestičku ušlapanou. Nikdy nepoznal námahu velkou. Ten nikdy nenajde pravou cestu svou.
- Kdo uspěl ve svém životě snadno. Ten stane se mistrem nesnadno. Nedosáhne úspěchu Oriům hodno.
- Moudrost je jako semeno zlaté, v hlíně udusané a pravidelně zalévané.
- Kdo nezalévá s pokorou, tomu sice zlaté sémě vykvete, však moudrým se nestane, pýše jistě propadne.
- Kdo však zalévá s pokorou, tomu sice zlaté sémě nevykvete, však pouze ten získává, ze života se raduje.
Odstavec 2.
editovat- Ten kdo se snaží, za cílem věrně žene. Jako hora zlatem váží, ten nemá nikdy méně.
- Kdo uspěl ve svém životě snadno. Ten mistrem všech, to je známo.
- Moudrost je pouze pro starce. Úspěch je mladých zastánce.
- Mladý vždy předčí staršího, mladí mají anděla strážného.
- Syn vždy překoná otce, naučí se už po roce, jak ze sebe udělat sobce.
Kapitola 2: Válečník Nárusius
editovatRozpracované příběhy
Odstavec 1.
editovat- Dovolte mi abych vám jej přestavil, jak žil a čím se proslavil. Přicházím za vámi jako člověk k člověku, s pokorou a v pokleku.
- Z Nárusiuse syna Adonisova talentovaného lovem, ozbrojit se toužil ostrým kovem, na cestu válečníka se vydat.
- Oriové se radují, Nárusiusovi úspěch přejí. Však přitom dobře vědí, že cesta je klikatá, vyžaduje um medvědí.
- Každý člověk dostal od Oriů stejná privilegia a různé slabosti. Každý člověk se může rozvinout, nebo upadnout do propasti.
- Nárůsius se naučil stopovat zvěř. Přitom zná zvyky stovek zvířat, tomu věř. Po zvuku či pachu pozná, co schoval keř.
- V srdci však sám utíká stejně jako zvěř. Není se sebou spokojen, tomu věř. Lovit ho učí otcův přítel Venteř.
- S ním si Nárusius rozumí, tomu věř. Když spolu loví, bojí se divoká zvěř. Neschová se ani za keř. Duše ho však svázala jako řetěz.
- Nárusius těžce nese, že otec Thoásovi nadržuje a ve dne v noci se mu věnuje. Nárusius hledá cestu vlastní, lov a boj to jemu je vlastní.
- Nečeká cestu snadnou, jeho touha a píle neuhasnou. Přesto jeho srdce smutní, že ještě nenašel cestu vlastní, jeho otec Adonis to vidí.
- I rozhodl se jeho otec, vydat se se synem na zelený kopec. Projít louky a lesy, synovy věnovat svůj čas. Dobro není zadarmo, leží v každém z nás.
- Při procházce se synem ukázal otec na lišku, která štvala králíka, honila ho panečku, v králíku dušička maličká. Otce Adonise potkala inspirace.
- I promluvil otec na syna tiše: „Stará moudrost praví, že králík lišce uteče“. Nárusius se zamyslel trvalo to mžik: „Ne, liška je rychlejší než králík.“
- „Přesto králík unikne,“ trval na svém otec jednoznačně. „Proč si tím jsi otče jist?“ ptal se jeho syn. „Protože liška chce pouze jíst, králíkovy jde však o život,“ vysvětlil Adonis.
- Slova otce zněla moudře, syna však vedla ke vzpouře. Takhle to jistě není, tím si je sám jist. Však o životě mnoho neví, vše živé touží žít.
- Oriové se trochu zlobí, vědí že syn nechová se moudře, diví se jeho hloupé vzpouře. Přitom dobře vědí, že válečníkem se stane, přesto jednoho dne neublíží ani mouše.
- Nárusius chodí doma po pokoji, nemá klidu, nic jeho touhu stát se válečníkem neukojí. Otec to vidí, i přesto že se mu diví, rozhodne se v jeho prospěch.
- Posílá syna v jeho osmy letech, stát se válečníkem. Obstát ve válečných předmětech, s mečem v ruce stát se tanečníkem. syn se proto raduje, spokojenost u něj panuje.
- Ujímá se jej Argos, velitel královské stráže. U něj naučí se ledacos, s mečem v ruce jako královské stráže. Oriům obětuje a děkuje u oltáře.
- Na světě žije mnoho lidí, přesto každý se tomu diví, že každý má jiný názor. Na světě je jen pravda jedna, ne každý ji vidí, pouhý um nás nikam nedovede.
- K tomu je zapotřebí ještě něčeho, pravdy a úcty posvátné, něčeho svatého. Úcta je znakem moudrosti, ona tříbí naše dovednosti.
- Oriové všechno vidí, člověk vybrat si cestu může, cesta je však trnitá růže, za svou práci plody sklidí.
Odstavec 2.
editovat- Tehdy, když přišel Nárusius k veliteli Argosovi poprvé. Tušil že jeho cesta vede skrze potu a krve. Pouze Oriové vědí, že jednoho dne neublíží ani mouše.
- Došel ke kamenné pevnosti s hradbami a krásnou vstupní branou. Odhodlal se vstoupit a zabývat se sebeobranou. Poznal již z lovu, že kopí bodá a meč kouše.
- Uvnitř na nádvoří cvičili chlapci a muži s dřevěnými meči a holemi. Válečnými pokřiky k sebedůvěře chlácholeni. Slabý by únavou omdlely.
- I ta nejvyšší hora se bojí pomalého člověka. Ačkoliv člověka čeká cesta odvěká. Na schodišti stál holohlavý muž a vedl je hlasitými povely.
- Cvičení ustalo a hluk utichl, nikdo ani nekýchl. A Nárusius pravil: „Přišel jsem se stát mistrem meče. Nový učeň se k holohlavému Argosovi vleče.
- Každý nováček nejdříve zápasí s tím nejmladším. Nárusius pravil: „Podejte mi tedy meč, žádný nevlastním." A podali mu dřevěný meč.
- Postavil se proti stejně starému chlapci. Držel meč tak jak si myslel že je to správné. Jeho soupeř se vysmívá: „Na mne si zuby vylámeš. O slitování budeš prosit v kleče."
- Jeho soupeř stál vzpřímeně a svůj meč držel velmi pevně. Ve vítězství věří skálopevně. Oriové se na vše dívají.
- Jeho soupeř ačkoliv mlád, zkušený byl zjevně. Přísná pravidla souboje jsou zjevně. Zasáhnout smí zápěstí, bok nebo hruď. Protivník však cvičí denně.
- Nárusius udeřil bez rozmyslu značnou silou. Soupeř nečekal úder takovou silou. Rozhozen odkryl svůj bok.
- Protivník zaskočen zběsilostí horlivou. Nezmohl se na obranu jedinou. Dalším úderem již Nárusius zasáhl soupeřův bok.
- Úder toť tehdy vítězný. Poražený hoch byl tuze rozzlobený: „Mistře, zaútočil příliš silně, učíte nás aby byl úder jemnější a rychlejší, tohle si neměl dovolit. Požaduji nový souboj."
- Mistr však zaujal výraz líbezný. Pochopil, že jeho student, nováčkem jest poražený: „Ne, ten nový dobře obstál. Techniku a všechno ostatní ho naučím. A příště podle našich pravidel bude veden boj."
Odstavec 3.
editovat- A tak přišlo ráno, den první. Válečníci vstávají brzo za úsvitu, žáci byli pilní. Cvičením těla dokazovali jak jsou silní.
- Toho rána Nárusius na cvičiště dorazil jako první. Nejhorlivější mezi horlivými, touží stát se první.
- „Co mě dnes naučíte mistře Argosi?", ptá se dychtivě a s touhou v srdci, touží stát se první přeci.
- Velitel mistr Argos zamyslel se, do svého nitra hledí si: „ Základní postoj skus."
- Nárusius zoufá si. Postavil se, však Argos do něho strčiv na zem lehnul si. Argos nabádá ho: „Však byl to první pokus. Povstaň znova to zkus."
- Nedaří se, a proto Argos dává své moudré rady: „Nejdříve své tělo uvolni, v uvolněnosti najdeš klady."
- Argos vysvětluje: „Levá a pravá noha uvolněná, jedna vždy v předu a druhá vždy vzadu. Narovnat a zvednou bradu."
- Argos vysvětluje: „Vzdálenost nohou na šířku ramen. Získáš stabilitu, jako strom který zapustí své kořeny. V rovnováze najdeš klady."
- Nárusius pilně naslouchá, moudré rady poslouchá. Horlivý velmi snaží se učit všemu, hltá každou radu.
- Argos nabádá: „Kolena mírně pokrčená, trup vytočený ve směru přední nohy". Oriové dobře vědí, Nárusius má k boji vlohy.
- Argos nabádá: „Očima sleduj obličej protivníka. Nepostřehneš-li jeho záměr, v sobě hledej viníka."
- Argos nabádá: „Těžíte těla rozložené na přední nebo zadní noze. Útočný záměr s váhou na přední noze. Obraný záměr s váhou na zadní noze."
- Celé tři roky učil se postoj, držení meče a správné dýchání. Poctivě cvičil, nedopustil se žádného odmlouvání.
- Byl nejpilnějším žákem. Píle stala se jeho znakem. Cvičil i když toho už ostatní dávno zanechali. Když zapadlo slunko samotného na cvičišti jej zanechali.
- Argos s ním často hovořil a dával mu mnoho rad. Časem si jej oblíbil, měl jej velmi rád.
- Postupně se stal mezi žáky nejlepším. Nikdo jej nedokázal porazit. Každý žarliv říká si, toho nepředčím.
- Přichází velká chvíle, možná odmění se jeho píle. Přichází pozvání od krále na turnaj v hlavním městě.
- Proto se velitel mistr Argos rozhodl, že jej vezme jako svého nejlepšího na turnaj v hlavním městě.
- Nárusius byl nadšený. Po třech letech si konečně vydobyl možnost utkat se v turnaji a stát se nejlepším.
- Oriové trochu zarmouceni, úspěch mu velmi přejí. Diví se však, proč lidé do sebe zahledění, vždyť poté náhle upadají.
- Oriové trochu zarmoucení, úspěch mu velmi přejí. Nárusius na jediný cíl zahleděný, cíl vidí na obzoru vytoužený.