Uživatel:Juandev/Návrhy/Způsoby studia a výuky

Vědecké studie ukazují, že každý studuje a učí se jinak. U studentů se většinou vyvíjí jim vlastní specifický způsob studia. Někdo sedí doma v klidu a čte si z učebnice. Jiný potřebuje při studiu chodit a nahlas si opakovat, jiný se nejradši učí spolu s ostatními studenty atd. Stejné je to i u vyučujících. Někteří dávají při výuce přednost tomu, jiní něčemu jinému. Způsoby studia a výuky se tak dají hodnotit podle řady kritérií. Základními obecnými formami studia jsou:

1. metoda pokus-omyl
2. nápodoba či dotazování
3. studium v kurzu, nebo z učebního textu

Metoda pokus-omyl spočívá v tom, že člověk něco učiní. Pokud to učiní dobře, již to dále nemusí řešit. Hledání nového řešení však vyvstává, pokud to dobře neučiní, tedy pokud se nedostaví kýžený výsledek, nebo pokud něco nefunguje apod. Učí se tak malé děti, setkáme se s ní ale i ve vědeckém výzkumu. Je totiž vysoce efektivní. Na druhou stranu, ale vyžaduje vysokou míru motivace – je náročná. Např. malému dítěti sice můžeme říct, že na kamna nemá sahat, protože jsou horké – dítě tomu ale nemusí rozumět, nemusí rozumět tomu, co znamená „být horký“. Proto provede pokus a na kamna si sáhne – spálí se. Takový člověk si už nikdy více na horká kamna nesáhne a bude se bát sahat i na kamna u kterých si nebude jistý, jestli jsou horká nebo studená. Dítě provedlo pokus a zmýlilo se. Tím došlo k tomu, že se naučilo co je to horký a že se na horká kamna nesahá.

Podobně se postupuje i ve vědeckém výzkumu. Stanoví se nějaké hypotézy, které se následně ověřují/vyvracejí metodou pokus-omyl. Např. stanoví se hypotéza, že rostliny budou klíčit lépe při použití určitého množství určité chemikálie. Následně se provede série pokusů, kde se sleduje klíčivost na stech vzorcích bez použití patřičné chemikálie (kontrolní vzorek) a při použití různých množství dané chemikálie. Výsledky se pak statisticky vyhodnotí. U hodnot, kde byla malá klíčivost, se hypotézy nepotvrdily, tam kde byla velká klíčivost, se hypotézy potvrdily. Je to taková metoda učení společnosti. Výsledky tohoto „učení“ se vydají v odborném časopise a následně je jiní vědci respektují. Společnost se vlastně naučila něco o přírodě (co doposud nevěděla).

Nápodoba nebo dotazování jsou středně účinné metody – tedy ve smyslu přijetí a zapamatování si. Je zde potřeba středně vysoká motivace – to proto, že někdy je problém najít člověka, kterého by se bylo možno dotázat/nebo po kterém by bylo možno zopakovat to, co daný člověk potřebuje. Děti mají často příležitost napodobovat chování svých rodičů. Dříve se tak předávalo řemeslo z otce na syna. Syn řezníka či sedláka, se naučil řemeslo svého otce, protože v něm vyrůstal. Nemusel tak absolvovat školu v daném oboru. Příkladem nápodoby mohou být i různá výuková videa umístěná na YouTube. Člověk se chce něco naučit a tak si pustí instruktážní video. Případně je též možno se někoho zeptat, jak se dělá to či ono – takové dotazování je běžné i na školách.

Studium v kurzu, nebo z účebního textu je nejvhodnější metodou pro masové vzdělávání lidí. Děje se tak na školách, nebo prostřednictvím e-learningu. Jsou vytvářeny učební texty, aby se šetřil čas učitele, který nemá kapacitu na to všem ukázat či zodpovědět všechny dotazy. Vznikají otevřené vzdělávací texty, kde jde šetření času učitele ještě dál. Tento způsob studia je daleko více dostupný než předchozí možnost dotazování a nápodoby. Na druhou stranu se ukazuje, že je oproti výše uvedeným způsobům málo efektivní. Navíc je i v některých oblastech a společnostech žáky neoblíbený (rozvinuté země Evropy a Severní Ameriky).

Způsoby studia a výuky na Wikiverzitě

Wikiverzita může být chápána jako analogie školy. Její název je matoucí, není určena pouze dospělím (tedy univerzitním studentům). Tím, že je otevřena (což je základní předpoklad projektu Wikimedia) – neomezuje se ve skutečnosti pouze na terciální vzdělávání, ale je otevřena všem. Tedy i dětem a středoškolákům.

Může být též chápána jako online vzdělávací a výzkumný prostor. Je to takový e-learning v úzkém slova smyslu: tedy učení se online s vyžitím prostředků, které nabízí software MediaWiki a právní prostředí projektu.

Není otevřena pouze všem věkovým skupinám, všem pohlavím, náboženským přesvědčením, atd., ale i všem studentům, učitelům a vědcům – všem způsobům studia, výuky a výzkumu. Omezení může pouze vytvářet vnitřní etický kodex, na kterém se komunita dohodne.

Otevřené studium a výuka na Wikiverzitě

Wikiverzita neklade žádné bariéry vašemu způsobu studia nebo výuky. Jediné bariéry jsou:

• software MediaWiki – ale i ten se dá měnit a upravovat
• vnitřní právní řád – dá se měnit na základě konsenzu komunity (zahrnuje i Etický kodex)
• ostatní účastníci

Jak řešit problémy se softwarem?

Software MediaWiki je původně vyvíjen pro encyklopedii Wikipedie, proto nemusí zcela odpovídat potřebám vzdělávání a výzkumu. Nicméně existuje řada tzv. rozšíření – částí softwaru, které se dají do něj vkládat a tak měnit a doplňovat jeho funkčnost (seznam dostupných rozšíření). Dále je možné měnit vzhled a funkcionalitu v místním nastavení (MediaWiki, JavaScript, CSS) – k tomu mají přístup správci projektu. Pro zprovoznění těchto změn je potřeba souhlas komunity a souhlas vývojářů (platí pouze u rozšíření). Dále je možné měnit vzhled a funkčnost uživatelsky, použitím tzv. botů, udělátek, či osobního nastavení.

Jak řešit kolize s právním řádem Wikiverzity?

Wikiverzita jednak přebírá globální předpisy projektů Wikimedia (respektive provozovatele nadace Wikimedia Foundation), dále si vytváří vlastní. Oba druhy předpisů je možné měnit a upravovat, či rušit na základě konsenzu komunity.

Jak řešit střety s jinými účastníky?

Otevřenost přináší i své stinné stránky. Libovolný způsob výuky a studia, předmět výuky a studia může narušovat osobní prostor a představy jiných lidí ať už chceme nebo nikoliv. Psychologické výzkumy uvádí, že jeden člověk a jeho činnost se nemůže líbit všem. Výzkum uvádí, že 10% určité skupiny se líbí, 10 % ho nenávidí a zbytku je to jedno. Stejné je to i s potřebou a představou o studiu a vzdělávání. Někomu se nemusí líbit, jakým způsobem se učíme, nebo jakým způsobem vedeme výuku. My můžeme sice tento způsob upravit, pak je ale otázka jak efektivní osvojení to pro nás a ostatní bude. Každý člověk je prostě jiný a má i tak jiné představy a názory. Aby se tedy dostálo otevřenosti a zároveň se účastníci navzájem nesežrali, je potřeba mít na paměti, že každý člověk je jiný a má právo na svůj projev. Má právo na to se učit a učit jiné tak, jak mu přijde vhodné. Respektujeme to! Respektujme to, že každý člověk se učí jinak, respektujme i to, že každý člověk vyučuje jiné po svém. Pokud se nám to nelíbí, řešme věc slušně diskusí. Agresivita a manipulace jsou způsoby chování zapovídané dnešní společností, stejně tak Wikiverzitou. Jsou to způsoby chování, které nerespektují druhou osobu, její právo na sebevyjádření a její vlastní osobitý styl studia a výuky. Preferujte společensko-odpovědné chování, tedy chování slušné, nápomocné, respektující. S asertivním chováním spíše dosáhnete svého, než s agresivním chováním. Je jasné, že jste rozrušeni, potřebujete vybít vztek, ale s agresivním chováním toho moc nedokážete. Řada lidí se automaticky zablokuje, pokud na ně někdo útočí. Navíc se vystavujte hrozbě blokování. Pokud jste se při studiu či výuce dostali do kolize s jinými editory, zkuste některé z následujících rad:

• Chtěl bych vést kurz, ale kurz už vede někdo jiný. Založte si stránku kurzu s jiným názvem. Např. Pokud existuje stránka s názvem „Španělština“, založte si stránku „Španělština jinak“. Pokud existuje stránka „Španělština pro začátečníky“, můžete použít rozlišovák „Španělština pro začátečníky (Marek K.)“.
• Myslím si, že metodika kurzu je špatná a měla by se dělat jinak. Upozorněte na to autora stránky. Uveďte argumenty pro své tvrzení. Případně můžete založit svůj vlastní kurz. Respektujte autorův názor.
• Myslím si, že obsah stránky je chybný. Upozorněte na to autora stránky, předložte důkazy pro svá tvrzení. Případně diskutujte na úrovni celé komunity projektu.
• Nelíbí se mi činnost určitého uživatele. Dotažte se uživatele, co dělá a zahajte s ním slušnou nápomocnou diskusi. Případně diskutujete na úrovni celé komunity.