Uživatel:Juandev/Blog/Proč jsem založil Wikiverzitu

(14. ledna 2010)

V posledních dnech mi tane na mysli, velmi důležitá a do jisté míry i smutná věc. Uvědomil jsem si totiž pravý důvod toho, proč jsem založil a celé roky se tak pilně staral o Wikiverzitu. Jednoduše řečeno: nemožnost studovat a akademický neúspěch.

V podstatě asi když jsem byl ve druháku, došlo v mém životě k náhlé změně. Dostal jsem se k výhodné/nevýhodné koupi bytu. V praxi to mělo za následek, že jsem se zadlužil asi na 1 milion korun, zbytek jsem dostal, neb v té době jsem měl maximálně brigádu, která mi vynesla peníze tak akorát na kapesné. Celkem depresivní představa v době, kdy jste ještě hluboko ve škole, že by jste měli platit nějaké splátky několik let (možná celý život), podle druhu následné práce.

Řada studentů leckdy i několikrát vyjela na Erasmus, dalo jim to jistě nevídané zkušenosti – mnozí z nich se naučili novým jazykům, poznali nové kamarády a někteří z nich tyto destinace nakonec využili jako nový domov, či místo své obživy. Já jsem z pochopitelných důvodů nemohl (musel bych si vydělat dopředu na všechny ty splátky co jsem musel platit). Opravdu mě rozčilovalo, vysvětlovat furt a furt dokola svoji situaci proč nemůžu (u nás totiž v průběhu studia vyjelo přes 90 % studentů).

Poté ve čtvrťáku jsem se nastěhoval do svého nového bytu, nemoha bydlet s rodiči. Tím se problémy ještě eskalovaly. Ke splátkám přibyly poplatky za domácnost a tak jsem začal pracovat (začal jsem pracovat, jako průvodce v cestovním ruchu). Můj život se začal přelévat: buď práce, nebo škola. Když jsem málo pracoval a více se učil, pohyboval jsem se nad propastí nehezkého zadlužení; naopak, když sem se věnoval práci hrozilo mé „vykopnutí“ ze školy. V této situaci už mi ani tak nevadilo, že nemohu jet na Erasmus nebo, že jsem nevyužil nabídky studovat na A&M University of Texas. Co mě mrzelo, že jsem nedokázal změnit magisterský obor (ten můj se nepříjemně změnil). Ovšem největší ránou bylo, zařazení učitely a možná i některými studenty do sorty těch „hloupějších“ studentů a flákačů, kteří tomu moc nedají. Prostě paušální odsouzení všech, kteří se nezvládnou poprat s reálným životem a přitom si udržet určitý studijní standard. Ohledně tohohle mě potěšilo následující video, že do podobné frustrující situace se v ČR dostávají možná i tisíce studentů: Krotitelé dluhů (8/12). V mém případě výrazný pokles výkonnosti ve škole a výsledků z výzkumu, prodloužení studia o jeden rok.

Čili tady asi pramenní moje touha po budování Wikiverzity, jako určité substituce toho, co se mi v reálném životě nedostalo. Když jsem vylezl konečně ze zemědělství, hloupě jsem se přihlásil na lesnictví v touze dokázat (sobě či jiným?), že na tu školu mám a dovedu ji vystudovat s perfektními výsledky. Bohužel mi to přineslo jen hloupé placení navíc. A možná i naivně jsem založil tento projekt a věnoval se mu v očekávání, že budu moci konečně dokázat to, co mi bylo na VŠ odepřeno. Stále si také kupuji odbornou literaturu, nejenom v Čechách, ale i v cizině.

V podstatě, teď jsem dospěl do fáze, že se rozhoduji co budu dělat. Čím budu. Smutek, že jsem se nestal Ph.D. studentem a že jsem byl paušálně odsouzen si v sobě nesu pořád (a jistě si tím zavírám cestu do budoucna). Pracoval jsem v zemědělském výzkumu a vím, že bych se neuživil. Ten milý byt ještě požírá desetitisíce korun (od války tu nebylo „kopnuto“) jak rozpálený asfalt na který nalijete vodu. V podstatě ze ZŠ, jsem chtěl jít na italské gymnázium. To mi ale bylo zatrženo rodiči, že bych přišel o jeden rok studia. Pak jsem chtěl jít na uměleckou školu. Zde jsem se opět nesetkal s pochopením u rodičů, navíc jsem se musel vysekávat z matematiky a neměl čas na přípravu. Na gymnáziu (vybral jsem si naštěstí sám a docela se mi líbilo) jsem opět zatoužil po umělecké škole. Tentokrát již né po AVU, ale uspokojilo by mě UMPRUM či peďák. Opět, ale nastaly problémy s matematikou a já se musel rozhlédnout po něčem jiném. Na to jít studovat botaniku do Budějic, jsem neměl odvahu a tak jsem zkysl na Institutu tropů a subtropů na pražské Vysoké škole zemědělské. V podstatě dnes už bych se nebál, jít na VŠCHT či lesárnu. Tehdy nejenom, že jsem se matice a chemii vyhnul u maturity, ale následně i u přijímaček. Později mi to bylo houby platné: matematiku, fyziku a chemii jsem později musel v hloubce gymnaziálních předmětů nastudovat v prvních ročnících, k tomu přibyla ještě agrochemie. Ve třeťáku mě hrozně rozčilovalo akademické prostředí, ve kterém jsem se pohyboval, ale opět jsem se z něj nedokázal vymanit, jako řada mích spolužáků, kteří přestoupili na zahradnictví, ochranu rostlin či odpady. Dnes už bych asi ledacos z toho dokázal, ale dnes už je pozdě.

A i dnes, když si toto vše uvědomuji, tak ve mě přetrvává jiskra, že si budu moci jednou svůj neúspěch napravit. Tak nevím co bude dál, Wikiverzita mi v tomto nemůže pomoci, alespoň ne Wikiverzita dnešních dnů. Tak nevím co bude dál, asi by bylo nejlepší, kdybych tu frustraci překousl a vrhl se do práce, třeba by mě pracovní úspěch mohl substituovat to, že se mi ho nedostalo za dob studií. Jsem z těch co nemají rádi odfláknutou práci. Rád dělám věci na plno a správně. Je tedy otázka, jestli frustrace, nebo určité sociální vypracování se (nevím jak to nazvat! kariérní úspěch?) je tím bolem co se ve mě zakořenil. Teď se chci živit v informatice, webdesignem a možná MediaWiki, tak mě držte palce.--Juandev 14. 1. 2010, 06:22 (UTC)

No a teď se situaci opět opakuje. Rád bych se ten webdesign naučil pořádně, ale z napjatého rozpočtu se mi nepodařilo vytvořit finanční rezervu. Takže jsem schopen vydržet max. 2 měsíce. Koloběh se opakuje a budu muset začít pracovat v polovině a pak se pokusit dostudovat při práci.--Juandev 14. 1. 2010, 06:36 (UTC)