Uživatel:Jakuba Škrdla/Úvahy/Světlo 6

Nejznámější způsob, jak získat polarizované světlo, je použití polarizačních filtrů (polaroidů). Jsou to pružné destičky dostatečně průsvitné pro světlo polarizované určitým způsobem, ale neprůsvitné pro světlo polarizované kolmo k tomuto směru. Položíme-li dva takové filtry na sebe a otáčíme jedním proti druhému, můžeme najít polohu, kdy oba filtry propouští téměř tolik světla, kolik každý z nich zvlášť. Oba filtry jsou zde ve stejné poloze. Otočení jednoho filtru o devadesát stupňů prakticky zastavuje průchod světla.

Tohoto efektu se využívá u jednoho druhu "plastického" filmu. Iluze hloubky se dosahuje tím, že divák každým okem vidí obraz poněkud odlišný, jako když se díváme na skutečný předmět v prostoru. Divák má polarizační brýle, takže levé oko vidí jen obraz polarizovaný svisle a pravé jen světlo polarizované vodorovně.

Světlo promítané na plátno je vytvořené ze dvou obrazů. Každý z nich byl snímán kamerou umístěnou v poloze levého nebo pravého oka a je promítán v polarizovaném světle.

Platonovo kino

Imagine, představme si, že Platon inovoval svou jeskyni na plastické kino. Místo vězňů přikovaných před skalní stěnou, na níž se odráží stíny jejich věznitelů sedících u planoucího ohně a oni si myslí, že jsou to sami věznitelé, sedí nyní diváci v plastickém kině a na očích mají polarizační brýle a dva tvůrci Vesmíru jim na plátno místo polarizovaného světla promítají polarizované znalosti o Vesmíru.

Diváci v kině mají dojem, že se dívají do hlubin Vesmíru a zatím se této iluze dosahuje tím, že diváci mají na očích polarizační brýle a každým okem vnímají poněkud odlišné znalosti o Vesmíru, které jsou polarizované a skládají se ze dvou obrazů, jednoho jako by svislého a druhého jako by vodorovného a každé oko diváka vidí pouze jeden z těchto obrazů znalostí o Vesmíru.

Vězni a diváci

Vězni v Platonově jeskyni si myslí, že stíny strážců na stěně jsou strážci SAMI. NAOPAK DIVÁCI V PLATONOVĚ KINĚ SE DÍVAJÍ NA OBYČEJNÉ PLÁTNO A MYSLÍ SI, ŽE SE DÍVAJÍ DO HLUBIN VESMÍRU.