Uživatel:Jakuba Škrdla/Úvahy/Stabilita dvou dualit

Geodesie a vertikála

Mezi tzv.relativistickou fyzikou a fyzikou starou nazývanou klasická existuje přibližně takový vztah jako mezi vyšší geodesií(zeměměřičstvím),která je si vědoma kulatosti Země a nižší geodesií zanedbávající tuto skutečnost,píší Landau/Rumer v knížce CO JE TEORIE RELATIVITY.

Vyšší geodesie musí vycházet z relativnosti pojmu vertikály,relativistická fyzika zase musí brát ohled na relativnost rozměrů tělesa a časových intervalů mezi dvěma událostmi.Na rozdíl od klasické fyziky,pro níž něco takového neexistuje.Relativistická fyzika znamená další rozvinutí a rozšíření fyziky klasické,stejně tak jako vyšší geodesie rozvíjí nižší.

Přechod od vzorců sferické geometrie- to je geometrie na povrchu koule-ke vzorcům planimetrie,geometrie v rovině,můžeme snadno učinit,budeme-li předpokládat,že poloměr zeměkoule je nekonečný.Pak se totiž zeměkoule stane nikoliv koulí,ale nekonečnou rovinnou plochou,vertikála počne mít absolutní význam a součet úhlů v trojúhelníku bude přesně roven pravému úhlu.

Obdobný přechod od relativistické fyziky ke klasické můžeme snadno učinit předpokladem,že rychlost světla je nekonečně veliká,čili že světlo se šíří okamžitě.

Skutečně ,prohlásíme-li,že světlo se šíří nekonečně rychle,stává se čas absolutním pojmem.Časové intervaly mezi událostmi a rozměry těles nabývají absolutního významu bez ohledu na laboratoře z nichž jsou sledovány.

Všechny klasické představy tedy máme možnost zachovat,pokládáme-li rychlost světla za nekonečně velikou.a to bývá v každodenním životě a v mnoha oblastech vědy a techniky účelné.

Kdybychom však chtěli připouštět konečnou rychlost světla a zároveň se držet starých představ o prostoru a čase,dostali bychom se do neslavné situace člověka,který sice ví,že Země je kulatá,ale přesto trvá na tom,že vertikální směr "u nich doma"je absolutně vertikální a proto se od domova raději nikam příliš nevzdaluje,aby ze Země nespadl "dolů" do vesmírného prostoru nebo přímo do pekla.

Hledání obecné vertikály na kulaté Zemi se ale nevyhne nikomu.Nevyhnulo se ani Albertu Einsteinovi když hledal obecné pole,které by zahrnovalo jak magnetismus tak i gravitaci.

Žirafa a akácie

Žirafa má dlouhý krk a na savanách rostou vysoké akácie,které k jejich malé radosti okusuje a ty se proti tomu brání.

Příroda je spravedlivá,řekl jeden vědec v pořadu Meteor na ČR2.Tygru dala stejné pruhy jako zebře,kterou loví.Na základě tohoto poznatku např.můžeme usoudit na zbarvení trilobitů dávno vyhynulých,které bylo zřejmě stejné jako současné zbarvení korálů.

Jak se tedy příroda popasovala s tou spravedlností u žirafy a akácií.Nejen fyzika je duální,ale i genetický kód je duální.Jednak má pevnou základní strukturu,která zaručuje,že třeba místo nosorožce se nevylíhne hroch a jednak je otevřená náhodě,která je slepá,ale z nahodilých genetických mutací se udrží jenom ty prospěšné.

Na základě těchto mutací se žirafa vydala cestou prodlužování svého krku a zároveň zesilování svého srdce,aby dokázalo ten krk zásobovat krví,což jí umožňuje okusovat listy akácií.

Akácie měly k dispozici obdobnou genetickou dualitu,pomocí níž se vydaly na cestu bránění těmto okusům.Žirafy okusují akáci vždy proti větru,protože akácie při okusu uvolňují látku,kterou vypouštějí do vzduchu a která varuje ostatní akácie,které začnou vyrábět látku bránící okusům.Žirafy si rovněž pěstují útočné mravence,které žirafy při okusu napadají.(Pořad Meteor na ČR2 25.6.2016)

Dualita a stabilita

Dvojice dualit tedy dokáží vytvářet stabilitu. Duální genetický kód žirafy versus duální genetický kód akácií dokáží vytvořit stabilní biologické prostředí.

V článku Paradoxy rychlosti 4 byl popsán princip dvou fyzikálních dualit. Jena dualita je u pohybu těles: na tělesech rychle se pohybujících je relativní rychlost plynutí času a na tělesech pomalu se pohybujících je zase relativní rychlost těles na nich. Např. na Pendolínu je relativní rychlost kulky na něm vystřelené.

Druhá fyzikální relativita spočívá v tom, že děje s tělesy lze rozdělit do dvou skupin: jednak jsou to děje při nichž není významná přeměna mezi hmotou tělesa a jeho energií, např. při hoření uhlí, a jednak jsou to děje s tělesy při nichž je významná přeměna mezi hmotou a energií tělesa. Sem patří srážky atomových jader při nichž vznikají jádra jiná.

Obě tyto duality se také podílejí na stabilitě prostředí, tentokrát fyzikálního. Tedy dvojice dualit dokáží stabilizovat prostředí jak biologické tak fyzikální. Lze tedy říci,že dvojice dualit mohou stabilizovat.