Uživatel:Jakuba Škrdla/Úvahy/Dana Drábová a román o psaní

Příroda

Dana Drábová říká, že příroda směřuje k rovnováze. Také říká, že došlo k tomu, že energie se začala měnit ve hmotu a nevíme, jestli to bylo podle nějakého fyzikálního zákona nebo slovy: ,,Budiž světlo."

Rovněž Dana Drábová říká, že byla objevena Božská částice, Higgsův boson. Taktéž říká, že budou stavěny stálevětší urychlovače, ve kterých se budou částice srážet stále větší rychlostí a možná, že se nám podaří vytvořit Velký třesk, aniž bychom věděli proč vznikl, obdobně jako pan Grygar říká, že sice víme jak funguje mobil, ale nevíme proč tak funguje.

==Pohyb==Přesvědčme se, že obdobně jako příroda směřuje k rovnováze, pohybující se těleso, když už se nemůže pohybovat rovnoměrně a přímočaře, tedy konstantní rychlostí a konstantním směrem, tak se snaží pohybovat alespoň podle jedné eventuality.

Tendence

Těleso má tendenci pohybovat se rovnoměrně a přímočaře nebo buď rovnoměrně nebo přímočaře. To v případě, že na něj působí síla.

Síla

Každá změna rychlosti pohybu tělesa, tj. jeho zrychlení, říkáme, že působí síla. Síla se rovná součinu setrvačnosti tělesa, čili jeho setrvačné hmoty rovnající se jeho gravitační hmotě a jeho zrychlení. Tento Newtonův zákon v podstatě říká, působí-li táž síla na totéž těleso, udává mu stejné zrychlení.

Zrychlení

Zrychlení má dvě formy: buď se rovná

           v/t =d/t na druhou

kde v je rychlost tělesa, d je jeho dráha a t je čas, za který těleso tu dráhu urazilo. Avšak rychlost i zrychlení jsou vektory a mají tedy velikost i směr. Tedy i když se nemění velikost rychlosti tělesa, ale mění se směr jeho rychlosti, čili těleso se pohybuje po zakřivené dráze, má tento pohyb zrychlení a to mu musí dodávat nějaká síla. Ta v tomto případě směřuje do středu křivosti pohybu, čili do středu přitažlivosti a má velikost.

    v na druhou / r.

Kde v je rychlost tělesa a r je poloměr křivosti toho pohybu, tedy vzdálenost od středu přitažlivosti.

Víme, že síla působící na těleso se rovná součinu jeho hmoty a jeho zrychlení. To je v tomto případě v na druhou / r. Čili je závislé na poloměru zakřivení. Síla potřebná k tomu, aby se těleso pohybovalo,rovnoměrne,tedy konstantní rychlostí,bez dalšího zrychlení po  dráze se zakřivením r je 
   m v na druhou / r,

kde m je hmota těles.

Zásada

Ke každému zakřivení r a každé velikosti přitažlivé síly P existuje rychlost taková, aby se těleso na této dráze pohybovalo rovnoměrně, tedy s konstantní rychlostí.

Dvě možnosti

Jsou tedy dvě možnosti: Označme sílu přitažlivosti působící na těleso P:

1.Buď se těleso pohybuje rychlostí v,že

         P = m v na druhou / r .

Tedy síla P mu dodává zrychlení potřebné k rovnoměrnému pohybu po kruhové dráze o poloměru r a nebo

2.těleso se pohybuje takovou rychlostí,že

         P se nerovná m v na druhou /r.

Tedy přitažlivá síla P mu nedodává zrychlení potřebné k tomu, aby se po kružnici o poloměru r pohybovalo rovnoměrně. Těleso se tedy snaží přejít na dráhu o takovém poloměru, aby platilo

         P = m v na druhou / r

a mohlo se tedy na této dráze pohybovat rovnoměrně.

Tendence 2

Pohybuje-li se těleso na kruhové dráze, snaží se na této dráze pohybovat rovnoměrně, zcela obdobně, jako se příroda snaží o rovnováhu.

Umění

Přesvědčme se o tom, že jako příroda směřuje k rovnováze, směřuje k rovnováze i umění. Největší peruánský spisovatel Maria Vargas Llosa Napsal román TETIČKA JULIE A ZNEUZNANÝ GENIUS. S překvapením zjistíme, že to není jen román o lásce s překážkami a se šťastným koncem, ale také a snad především román o psaní jako prostředku obživy a psaní jako náplní života.

Román má dvě dějové linky: seriálové příběhy geniálního psavce Pedra Comacha se střídají se skutečnými příběhy o lásce mezi tetičkou Julií a Vargáskem.

Camachovy rozhlasové seriály vytváří jakýsi kontrapunkt k "pravému" umění představovaném vyprávěním Vargasovým.

Stále ale jde o psaní, které dává člověku zapomenout na zlobu, neúspěch, stáří, smrt, o psaní, kterým se přemáhají.

Je to román o zneuznaném psavci Pedro Camachovi a světově uznávaném spisovateli Mariu Vargasovi Llosovi. Kdo však může s jistotou říci, jak veliká či malá vzdálenost je dělí.

S jistotou ale lze říci, že dualita těch dějových linek směřuje k rovnováze umění.