Programování pro hračičky/Měniči/Lekce 2: Porovnání verzí

Zatímco objekty, o nichž jsme dosud mluvili, jsou samostatné a ucelené programové entity, virtuální objekty jsou vlastně jen do jiných objektů vložené záznamy o vlastnostech objektů, které ''by mohly'' být, ale nikdo je nevytvořil. V případě našeho nereagujícího okna je tímto „jiným objektem“ místnost, která má mezi svými vlastnostmi uloženo, že je v ní staré okno v bíle natřeném dřevěném rámu, na omak trochu zaprášené. Pokud pak hráč zadá příkaz <code>prohlédni si okno</code>, pak jeho hráčský objekt, v němž je příkaz <code>prohlédni</code> definován, sice nenajde žádný reálný objekt, jehož by se tato věta mohla týkat, ale od místnosti dostane zprávu, že má popis zmíněného okna, a ten zní: <code>Staré okno v bíle natřeném rámu. Léty nepoužívání už zatuhlo ve své zavřené poloze natolik, že ani při nejlepší vůli nejde otevřít.</code> Hráčský objekt pak hráči pošle tento popis úplně stejně, jako by v místnosti byl samostatný objekt okna. Pokud však hráč zadá příkaz <code>zaklepej na okno</code>, pak obdržiobdrží jen hlášku <code>Prosím?</code>, protože ani hráčský objekt sám, ani místnost s virtuálním oknem nedefinuje příkaz <code>zaklepej</code>.