Programování pro hračičky/Měniči/Lekce 2: Porovnání verzí

Když se pokoušíme zacházet s různými objekty, narazíme na případy, kdy se s nějakým objektem nedá provést něco, co u jiných objektů téhož druhu bylo možné. Například jsme si na pár oknech vyzkoušeli, jak reagují na příkazy <code>otevři</code>, <code>zavři</code> a <code>zaklepej</code> — v jednom případě šlo třeba okno skutečně otevřít, ve druhém případě nám třeba sdělilo, že otevřít nejde, protože je zarezlé, ale bylo každopádně jasné, že příkaz je v objektu okna definován — ale pak najednou narazíme na okno, které na všechny zmíněné příkazy reaguje jen obecným <code>Prosím?</code>.

 

 

Zatímco objekty, o nichž jsme dosud mluvili, jsou samostatné a ucelené programové entity, virtuální objekty jsou vlastně jen do jiných objektů vložené záznamy o vlastnostech objektů, které ''by mohly'' být, ale nikdo je nevytvořil. V případě našeho nereagujícího okna je tímto „jiným objektem“ místnost, která má mezi svými vlastnostmi uloženo, že je v ní staré okno v bíle natřeném dřevěném rámu, na omak trochu zaprášené. Pokud pak hráč zadá příkaz <code>prohlédni si okno</code>, pak jeho hráčský objekt, v němž je příkaz <code>prohlédni</code> definován, sice nenajde žádný reálný objekt, jehož by se tato věta mohla týkat, ale od místnosti dostane zprávu, že má popis zmíněného okna, a ten zní: <code>Staré okno v bíle natřeném rámu. Léty nepoužívání už zatuhlo ve své zavřené poloze natolik, že ani při nejlepší vůli nejde otevřít.</code> Hráčský objekt pak hráči pošle tento popis úplně stejně, jako by v místnosti byl samostatný objekt okna. Pokud však hráč zadá příkaz <code>zaklepej na okno</code>, pak obdrží jen hlášku <code>Prosím?</code>, protože ani hráčský objekt sám, ani místnost s virtuálním oknem nedefinuje příkaz <code>zaklepej</code>.

 

 

==Úkoly==