Programování pro hračičky/Měniči/Lekce 2: Porovnání verzí

Je-li příkaz takto definován v objektu, se kterým se má provádět, může se stát, že týž příkaz v různých situacích bude znamenat úplně jiný úkon. Například páka umístěná u nějakého stroje může nabízet příkaz <code>zatáhni<code>.<ref>Stejně jako příkazy smyslového zkoumání se dají zadávat mnoha synonymy — například místo <code>očichej</code> můžeme použít též varianty <code>očuchej<code>, <code>očichám</code>, <code>očuchám</code>, a s jinou pádovou vazbou rovněž <code>čichni</code>, <code>čuchni</code>, <code>čichnu</code>, <code>čuchnu</code>, <code>přičichni</code>, <code>přičuchni</code>, <code>přičichnu</code>, <code>přičuchnu</code>, <code>přivoň</code>, <code>přivoním</code> — nabízejí zpravidla i příkazy definované jednotlivými objekty vícero variant. V případě příkazu <code>zatáhni<code> to budou nejspíš například varianty <code>zatáhnu<code>, <code>zatahej<code> a <code>zatahám<code>.</ref> Pokud pak postava stojící u páky zadá <code>zatáhni za páku<code>, může daný stroj spustit. U vchodu do nějakého domu zase může být šňůra, která nabízí stejný příkaz <code>zatáhni<code>, avšak zatahání za ni nespustí žádný stroj, nýbrž rozezní domovní zvonek.

 

 

Abychom pochopili princip zacházení s herními objekty ještě o něco přesněji, musíme nahlédnout hlouběji do nitra objektů. Jak jsme si řekli výše, všechny akce s objekty se provádějí tak, že se objektu dá pokyn, aby spustil nějakou funkci, tedy určitý logicky ucelený kousek svého programového kódu. Takovéto na pokyn zvenčí spustitelné funkce nazýváme ''metody'', a o pokynu k jejich spuštění hovoříme jako o ''volání''.<ref>V programovém kódu objektu se mohou vyskytovat — a zpravidla také vyskytují — i funkce, které metodami nejsou, tedy nejsou určeny k tomu, aby se popsaným způsobem volaly zvenčí.</ref>