Moc/Pyramida moci/Rozdělení ve společnosti/Acheon: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Acheon (diskuse | příspěvky)
init
Acheon (diskuse | příspěvky)
init
Řádek 3:
Esej se zabývá rozdělením společnosti na jednotlivé části, skupiny, slupky, vrstvy, třídy atd. Popisuje důvody, potřeby a motivaci vytvářet sociální hierarchické struktury. Hlavním tvrzením eseje, je že '''společnost rozčleněná na jednotlivé přepážky, je jednodušeji ovládnutelná a řiditelná'''.
 
Vybral jsem tisi toto téma z důvodu zájmu a studia politologie. Zaujali mě totiž souvislosti mezi politickou vládnoucí mocí a hierarchickým uspořádáním společnosti. Tam kde se silně uplatňuje moc a je vyžadována poslušnost a disciplína je společnost stupňovitě a hierarchicky rozdělena. Taktéž v církvi a v Náboženství, kde panují doktríny, dogmata a jasná pravidla, panuje odstupňované hieratické rozdělení. Taktéž se s tím lze setkav v podniku nebo v armádě či tajných společností.
--[[Uživatel:Acheon|Acheon]] ([[Diskuse s uživatelem:Acheon|diskuse]]) 21. 7. 2014, 14:04 (UTC)
== Hlavní část ==
Řádek 28:
'''Oscar Lewis''' popisuje kulturu chudoby jako adaptaci chudých lidí vyloučených ze společnosti. Ti mění a přizpůsobují své zvyky, hodnoty a názory novým podmínkám a přenášejí je tak dále na své děti. Lidé vyloučení ze společnosti si osvojují specifické vzorce chování, které lze obvykle považovat za rozporuplné vůči hodnotám většinové společnosti. Toto rozdílné vnímání hodnot, vede k problematickému soužití mezi většinovou společností a vyloučenou společností (například obavy z vandalství a nárůstu kriminality). Lidé žijící a navyklý žít v sociálně vyloučené společnosti, se z této sociální pasti nedokáží bez cizí pomoci dostat. Jsou demotivovaní, nevěřící a nedůvěřující, neočekávající zlepšení ale naopak očekávající problémy a komplikace, melancholičtí, život vnímají jako neřešitelný problém, který ani nemá cenu řešit. To však platí obecně a může se to případ od případu lišit, záleží také jak osoba dlouho žije v tomto sociálním vyloučení a jak hluboká je jeho past sociálního vyloučení.
===== Sociálně vyloučené děti =====
Dle zákona České Republiky (zákon 104/1991) vyplívá, že za dítě je považována každá lidská bytost mladší 18 let.<ref>Dle Úmluvy o právech dítěte (zákon 104/1991 Sb.) je za dítě považována každá lidská bytost mladší osmnácti let. V ČR zákon o mládeži není dosud implementován, většina zemí EU se shoduje na konsenzu, že za mládež je považována populace ve věku 15 – 26 let (v posledních letech až 30 let).</ref>
 
Z výzkumu '''"Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let"''' vylívá, že děti ohrožené sociálním vyloučením, vykazují podobnou formu adaptace jako při adaptaci na sociální vyloučení. Děti ohrožené sociálním vyloučením se ve škole častěji nudí, necítí se dobře a pociťují stres. <ref>A co děti ohrožené sociálním vyloučením,Hana Maříková, http://clanky.rvp.cz/clanek/c/n/11951/A-CO-DETI-OHROZENE-SOCIALNIM-VYLOUCENIM.html/ </ref>:
: ''"Rodiče dětí ohrožených sociálním vyloučením se daleko méně zajímají o způsob trávení volného času svých potomků. V těchto rodinách také děti pociťují méně soukromí a cítí se méně příjemně, naopak jsou zde častější hádky".''
 
Melancholické projevy těchto dětí, jako je pocit nudy nebo odkládání úkolů, ale také projevy stresu a nesoustředění (hyperaktivita, vynucování si pozornosti atd.), mohou naznačovat zvýšené riziko vzniku depresí a jiných duševních nemocí. Návyky chování z dětství se velmi špatně odstraňují a ničí těmto dětem život.
 
Děti obecně lze považovat za živé, zvídavé se sklony k dobrodružstvím a fantazie; věřící že zvládnou praktický život a často toužící, aby je okolí vnímalo dospěleji. Děti nezatížené toliko zkušenostmi, nemají tolika předsudků vůči tomu co je a co není možné. Zvídavě objevují svět, hodně se ptají. Mají více zrcadlových neuronů, a proto také hodně napodobují své vzory a okolí. Není tedy pravdou, že jsou lidé od přírody líní, přesto dětí se sklony lenosti nebo [[w:Prokrastinace|prokrastinace]] (chorobné odkládání úkolů a činností)přibývá; taktéž přibývá dětí trpících úzkostí, depresí či hyperaktivitou; taktéž přibývá dětí navyklých na konzumní způsob života (nezdravé jídlo, hodně televize a PC, mobilních telefonů či závislostí na nakupování); taktéž přibývá dětí u niž hrozí sociální vyloučení (z důvodu chudoby). Není to náhodou. Dříve děti toužili po dobrodružných zaměstnání (děti chtěli být kadeřnicí, pošťáckém, popelářem, námořníkem nebo kosmonautem atd.). Mnohem častěji však děti mluví o tom, že chtějí být bohaté, mít hodně peněz, zastávat významné funkce. Dědi si více uvědomují důležitost ekonomických potřeb a mají svá ekonomická očekávání. Žebříček hodnot se u dětí mění a vyvíjí jejich věkem, zkušenostmi i jejich sociálním prostředím ve kterém žijí, a proto vzájemné propojení všech těchto životních filozofií vytváří celospolečenské hodnotové klima, jenž v dnešní době inklinuje k vyšší spotřebě materiálních hodnot; tedy směrem ke konzumnímu způsobu života; a lze to považovat za přirozenou reakci na tom, v čem česká společnost dlouhá desetiletí žila. <ref>Soudobá mládež a nezaměstnanost, Alena Novotná (bakalářská práce), duben 2010</ref>
 
=== Přepážky mezi sociálními vrstvami ===