Moc/Pyramida moci/Rozdělení ve společnosti/Acheon

Úvod

Esej se zabývá rozdělením společnosti na jednotlivé části, skupiny, slupky, vrstvy, třídy atd. Popisuje důvody, potřeby a motivaci vytvářet sociální hierarchické struktury. Hlavním tvrzením eseje, je že společnost rozčleněná na jednotlivé přepážky, je jednodušeji ovládnutelná a řiditelná.

Vybral jsem ti toto téma z důvodu zájmu a studia politologie. Zaujali mě totiž souvislosti mezi politickou vládnoucí mocí a hierarchickým uspořádáním společnosti. Tam kde se silně uplatňuje moc a je vyžadována poslušnost a disciplína je společnost stupňovitě a hierarchicky rozdělena. Taktéž v církvi a v Náboženství, kde panují doktríny, dogmata a jasná pravidla, panuje odstupňované hieratické rozdělení. Taktéž se s tím lze setkav v podniku nebo v armádě či tajných společností. --Acheon (diskuse) 21. 7. 2014, 14:04 (UTC)

Hlavní část

Přirozená touha člověka někam patřit

Člověk je tvor družný a má své sociální potřeby a požadavky. Tento fakt je zapotřebí ve zkoumání struktury společnosti vzít v úvahu. Člověk je převážně společenský tvor a proto vyžaduje kontakt s ostatními lidmi. Ve skupině se cítí více v bezpečí a předpokládá že, skupina dokáže více než jednotlivec. Tyto sociální potřeby jsou pro různé lidi různě důležité, a lze proto říci, že někomu vyhovuje větší a častější společnost (extroverti) a někomu menší a méně častější společnost (introverti), sociální vazby mezi lidmi jsou tedy různě silné. Sociální vztahy nejsou statické, ale naopak jsou velmi dynamické neboť sociální vztahy vznikají, mění se, vyvíjejí nebo zanikají. Těmito sociálními změnami, její rychlostí i způsobem jak se s těmito změnami vyrovnáváme se zabývá dynamika sociálních vztahů a dynamika osobnosti.

Důvody člověka s družit

1. Pocity
   1. Pocit bezpečí
   2. Pocit samoty
   3. Pocit být něčeho součástí
   4. Pocit důležitosti
   5. Pocit prospěšnosti a užitečnosti
2. Rozšíření možností
   1. Skupina zmůže více než jednotlivec
      1. Skupina je schopnější se více prosadit než jednotlivec
      2. Více hlav, více ví
      3. Skupina se lépe ubrání než jednotlivec
   2. Celek je více než jen pouhý součet jeho částí

Přepážky mezi sociálními vrstvami

Podobně jako velký tanker má vytvořené přepážky v nádržích, proto aby se převážená nafta v nádrži nepohybovala z jedné části lodi na druhou část lodi a nezpůsobila tak rozhoupání lodě (tankeru) a jeho případné potopení, tak i mezi lidmi vznikají určité přepážky oddělující sociální vrstvy jednu od druhé. Bohatí lidé se do určité míry straní chudých a chudí lidé se do určité míry straní bohatých a obě skupiny mají tendenci si vzájemně nerozumět. Stejně tak tomu je mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, ale i například mezi pravicí a levicí, kapitalisty a komunisty atd. V letadlech, autobusech či vlacích můžete najít I. třídu, II. třídu a III. třídu. Nelze jednoznačně říci, zda je to tak správně nebo dobře, určitě však lze vytknout, že tato rozdělená forma může působit diskriminačně a nerovně, což by teoreticky mohlo být i v některých konkrétních případech protiústavní, neboť ústavá formálně a legislativně zaručuje některá práva a rovnosti.

Vznik a zařazování některých sociálních skupin totiž může vést k separaci (oddělení) od společnosti, například z důvodu náboženství, rasy nebo etnika či majetku, nebo zdravotního postižení atd. Vykazování lidí do takovýchto skupin oddělených od zbytku populace je tedy ve své podstatě protiústavní a tudíž nezákonné, v případě že tím jsou pošlapána základní lidská práva nebo vedou k pošlapávání základních lidských práv.

Co lze, ale určitě říci, je že ono rozdělení má i své výhody a svou funkčnost a právě proto je tak hojně uplatňována. Rozdělení společnosti tak do určité míry může rozmělňovat riziko vzpoury, neposlušnosti či rebelství, podobně jako v případě tankeru, ale i například jako při rozmělnění rizika při investicích do akciích, kdy jsou aktiva proměnitelné rozloženy do různých projektů s různou rizikovostí, takže se nesází na jednu kartu, ale riziko se rozloží na více částí.

Rozložení společnosti na jednotlivé sociální vrstvy mezi nimi vytváří i určitou závislost. Chudí lidé jsou závislí na bohatých, ale do určité míry to jistě platí i obráceně, přestože možná méně. Zaměstnanci jsou závislý na svých zaměstnavatelích protože potřebují plat (na živobytí). Ale zároveň platí, že zaměstnavatelé jsou závislí na svých zaměstnanců, protože bez nich není vyroben produkt a prodán. Avšak tato oboustranná závislost je jednoznačně nerovnoměrná. Zaměstnavatel má přeci jen do určité míry navrch a zaměstnanec je přeci jen svou finanční závislostí do určité míry v nevýhodě. Zaměstnavatelů není tolik, ale lidí co potřebují být zaměstnancem je hodně. Zaměstnavatel si tak může obvykle najít jiného (nutno podotknout, že najít správného zaměstnance není zase tak snadné jak se na první pohled může zdát). Nerovnoměrný oboustranný vztah (závislost či relace) tak do určité míry připomíná vztah mezi pánem a otrokem.

Protože se sociální vrstvy do určité míry vzájemně potřebují, vzniká motivace setrvávat v takovém stavu a rozdělení, ale pouze v případě, že situace nepřesáhne určitou hranici. Právě v tento okamžik jdou zavedené pořádky stranou a vznikají tendence křičící po změně. Vznikají nové politické strany a skupiny, vzpoury a protesty. Vlády pomocí armády a policie reagují notoricky známým chytrým způsobem, vytvořením dalších přepážek. Je totiž efektivnější, že policie a armáda je v takovém případě z jiného města, státu či národa, aby tak byli mezi zásahovou skupinou a rebely minimální sociální vazby. Což je opět typická ukázka rozdělení společnosti.

Jako příklad z historie lze uvést Švýcarskou gardu, která sloužila jako žoldnéřská armáda ve službách různých zemí, kde chránila různá sídla a panovníky. V době Velké francouzské revoluce chránilo Bastilu 82 invalidů a 32 členů Švýcarské gardy. Švýcarská garda byla taktéž povolána k rozprášení Národního shromáždění, což bylo v podstatě součástí důvodů útoků na Bastilu. Švýcarská garda je taktéž bojovým uskupením, jenž chrání papeže ve Vatikánu i v současnosti. Využívání cizích armád k ochraně státu před revolucí a rebelií proto není žádnou novinkou.

Chudoba a sociální vrstvy

• text

Separatisté

• text