Latina pro začátečníky/Lekce 1: Porovnání verzí

Stejně jako čeština, má i latina 5. pád, [[w:Vokativ|vokativ]], sloužící k oslovování. Vokativ je ve většině případů roven 1. pádu, [[w:Nominativ|nominativu]] ('''mulier''' = žena, ženo). Jen končí-li slovo v nominativu na '''-us''', má vokativ povětšinou (ale ne vždy) koncovku '''-e''' ('''amīcus''' = přítel, '''amīce''' = příteli). Slova končící v nominativu na '''-ius''' tvoří často vokativ koncovkou '''-ī''' ('''fīlius''' = syn, '''fīlī''' = synu), a stejnou koncovku má i vokativ slova '''meus''', můj. Trochu složitější je tvoření vokativu u jmen přejatých z řečtiny ('''Andreās''' = Ondřej, '''Andreā''' = Ondřeji), tam se prozatím spokojíme s tím, že se tvar vokativu prostě naučíme nazpaměť.