Latina pro začátečníky/Lekce 1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Úkoly do příští lekce: slovovolba, typo |
m →Vokativ: link |
||
Řádek 104:
===Vokativ===
Stejně jako čeština, má i latina 5. pád, [[w:Vokativ|vokativ]], sloužící k oslovování. Vokativ je ve většině případů roven 1. pádu, [[w:Nominativ|nominativu]] (mulier = žena, ženo). Jen končí-li slovo v nominativu na -us, má vokativ povětšinou (ale ne vždy) koncovku -e (amīcus = přítel, amīce = příteli). Slova končící v nominativu na -ius tvoří často vokativ koncovkou -ī (fīlius = syn, fīlī = synu), a stejnou koncovku má i vokativ slova meus, můj. Trochu složitější je tvoření vokativu u jmen přejatých z řečtiny (Andreās = Ondřej, Andreā = Ondřeji), tam se prozatím spokojíme s tím, že se tvar vokativu prostě naučíme nazpaměť.
===Spojky „et“ a „que“===
|