Výslovnost latiny: Porovnání verzí

Během dlouhých dějin latinského jazyka se měnila a rozrůzňovala i jeho výslovnost. Když se na počátku novověku začali učenci zabývat opět antikou, vyslovovali antickou latinu zprvu způsobem, který byl v jejich zemích obvyklý ve středověku. Postupem času se objevila snaha přiblížit výslovnost latiny antickému úzu; výsledkem pak povětšinou byla smíšená výslovnost, lišící se stále od národa k národu. Tak vznikla i výslovnost klasicky vyučovaná v českých zemích. V posledních letech se celosvětově prosazuje tzv. restituovaná výslovnost latiny, snažící se napodobit skutečnou antickou výslovnost; na českých školách se s ní dosud setkáme zřídka, ale je vhodné ji znát, i když se rozhodneme užívat tradiční výslovnosti české.

 

 

*Hlásky '''A''', '''B''', '''D''', '''E''', '''F''', '''G''', '''H''', '''I''', '''J''', '''K''', '''L''', '''M''', '''N''', '''O''', '''P''', '''R''', '''T''', '''U''', '''V''', '''X''', '''Y''', '''Z''' vyslovujeme jako v češtině; hlásky '''D''', '''T''', '''N''' přitom ovšem nesmíme změkčovat před '''I'''.

*'''X''' v předponě '''ex-''' před samohláskou čteme jako '''GZ''' ('''exemplum''' [egzemplum] „příklad“), v ostatních případech jako '''KS''' ('''saxum''' [saksum] „skála“).

 

 

V následujícím přehledu uvádíme rysy restituované výslovnosti, které ji odlišují od klasické české výslovnosti.

*CH, PH, TH čteme jako KH, PH, TH (s přídechem, nikoli jako české KCH, PCH, TCH).

*X čteme vždy jako KS, nikdy jako GZ (exemplum [eksemplum, nikoli egzemplum] příklad).

 

[[Kategorie:Latina]]