Wikiverzita

Výslovnost latiny: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Klasická česká výslovnost: postupné formátování
m →‎Klasická česká výslovnost: uvozovky jsou lepší
Řádek 4:
 
*Hlásky '''A''', '''B''', '''D''', '''E''', '''F''', '''G''', '''H''', '''I''', '''J''', '''K''', '''L''', '''M''', '''N''', '''O''', '''P''', '''R''', '''T''', '''U''', '''V''', '''X''', '''Y''', '''Z''' vyslovujeme jako v češtině; hlásky '''D''', '''T''', '''N''' přitom ovšem nesmíme změkčovat před '''I'''.
*Zdvojené souhlásky vyslovujeme zdvojeně, podobně jako třeba v dnešní italštině ('''sella''' [sella] ''židle''„židle“, nikoli [sela]). Opomineme-li ve výslovnosti zdvojení hlásky, může dojít k nepříjemným záměnám slov ('''annus''' [annus] ''rok''„rok“, '''anus''' [anus] ''stařena''„stařena“)
*Pokud v písmu nerozlišujeme '''I''' a '''J''', resp. '''U''' a '''V''', pak mezi dvěma samohláskami či na začátku slova vyslovujeme souhlásku '''J''', resp. '''V''', a v ostatních případech samohlásku '''I''', resp. '''U'''. Hlásku '''J''' mezi samohláskami vyslovujeme zdvojeně ('''eius''' nebo '''ejus''' [ejjus] ''jeho''„jeho“). Jako souhlásku vyslovujeme též '''U''' po '''Q''' ('''quis''' [kvis] ''kdo''„kdo“) a po '''G''', následuje-li samohláska ('''lingua''' [lingva] ''jazyk''„jazyk“).
*'''Ā''', '''Ē''', '''Ī''', '''Ō''', '''Ū''', '''Ȳ''' vyslovujeme jako české '''Á''', '''É''', '''Í''', '''Ó''', '''Ú''', '''Ý'''. Délka se v běžných textech neoznačuje, ale je nutno na ni dbát, protože může odlišovat slova velmi vzdáleného významu ('''anus''' [anus] ''stařena''„stařena“, '''ānus''' [anus] ''kruh''„kruh“, ''řiť''„řiť“).
*'''AE''' a '''OE''' vyslovujeme jako '''É'''. Ve zřídkavých případech, kdy se má '''AE''' či '''OE''' vyslovovat odděleně, se většinou píše '''AË''', '''OË'''.
*'''C''' vyslovujeme jako české '''C''', pokud následuje '''I''', '''E''', '''AE''', '''OE''' nebo '''Y''', v ostatních případech jako české '''K'''. Stejnou výslovnost má i '''Q''', které se vyskytuje jen ve spojení '''QU'''.
Řádek 12:
*'''PH''' vyslovujeme jako '''F'''.
*'''QU''' (v jiném spojení se '''Q''' nevyskytuje) vyslovujeme jako '''KV'''.
*'''S''' vyslovujeme většinou jako '''S''' ('''sōl''' [sól] ''slunce''„slunce“, '''pasta''' [pasta] ''těsto''„těsto“), ale jako '''Z''' mezi samohláskami ('''rosa''' [roza] ''růže''„růže“), případně ve skupinách '''NS''', '''LS''', '''RS''' ('''ursus''' [ursus] i [urzus] ''medvěd''„medvěd“).
*'''TH''' vyslovujeme jako '''T''' s přídechem (nikoli jako české '''TCH''').
*'''TI''' před samohláskou vyslovujeme jako '''CI''' ('''actiō''' [akció] ''čin''„čin“, ''akce''„akce“), pokud nepředchází '''S''', '''T''' nebo '''X''' ('''bēstia''' [béstya] ''zvíře''„zvíře“), nebo slabika '''TI''' není přízvučná, nebo slovo není převzato z řečtiny ('''Antiochia''' [Antyochia] ''Antiochie''„Antiochie“).
*'''X''' v předponě "ex" před samohláskou čteme jako '''GZ''' ('''exemplum''' [egzemplum] ''příklad''„příklad“), v ostatních případech jako '''KS''' ('''saxum''' [saksum] ''skála''„skála“).
 
==Restituovaná výslovnost==
Citováno z „https://cs.wikiversity.org/wiki/Výslovnost_latiny“