Výslovnost latiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Klasická česká výslovnost: postupné formátování |
m →Klasická česká výslovnost: postupné formátování |
||
Řádek 5:
*Hlásky '''A''', '''B''', '''D''', '''E''', '''F''', '''G''', '''H''', '''I''', '''J''', '''K''', '''L''', '''M''', '''N''', '''O''', '''P''', '''R''', '''T''', '''U''', '''V''', '''X''', '''Y''', '''Z''' vyslovujeme jako v češtině; hlásky '''D''', '''T''', '''N''' přitom ovšem nesmíme změkčovat před '''I'''.
*Zdvojené souhlásky vyslovujeme zdvojeně, podobně jako třeba v dnešní italštině ('''sella''' [sella] ''židle'', nikoli [sela]). Opomineme-li ve výslovnosti zdvojení hlásky, může dojít k nepříjemným záměnám slov ('''annus''' [annus] ''rok'', '''anus''' [anus] ''stařena'')
*Pokud v písmu nerozlišujeme '''I''' a '''J''', resp. '''U''' a '''V''', pak mezi dvěma samohláskami či na začátku slova vyslovujeme souhlásku '''J''', resp. '''V''', a v ostatních případech samohlásku '''I''', resp. '''U'''. Hlásku '''J''' mezi samohláskami vyslovujeme zdvojeně ('''eius''' nebo '''ejus''' [ejjus] ''jeho''). Jako souhlásku vyslovujeme též '''U''' po '''Q''' ('''quis''' [kvis] ''kdo'') a po '''G''', následuje-li samohláska ('''lingua''' [lingva] ''jazyk'').
*Ā, Ē, Ī, Ō, Ū, Ȳ vyslovujeme jako české Á, É, Í, Ó, Ú, Ý. Délka se v běžných textech neoznačuje, ale je nutno na ni dbát, protože může odlišovat slova velmi vzdáleného významu (anus [anus] stařena, ānus [anus] kruh, řiť).
*AE a OE vyslovujeme jako É. Ve zřídkavých případech, kdy se má AE či OE vyslovovat odděleně, se většinou píše AË, OË.
| |||