Přípravný kurs renesančního tance 2011: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kychot (diskuse | příspěvky)
hudba
Kychot (diskuse | příspěvky)
Proč rekonstruovat sami. Konfrontace.
Řádek 39:
# Můžeme si prohlížet ilustrace, obdivovat se řezu písma, prozkoumávat notové zápisy a tabulatury.
# Podíváme se na důvěryhodný přepis (transkripci) facsimile. Můžeme si náhodně vybrat nějakou stránku foliantu (např. popis tanečního kroku či tance) a porovnávat ji slovo po slově s přepisem, abychom si udělali představu, jak takový přepis vzniká a co vlastně representuje.
# Možná najdeme nějaké *(třeba jen drobné) rozdíly mezi facsimile a přepisem. A pak si klademe otázky:
#* V čem ten rozdíl spočívá?
#* Jedná se o nějakou chybu?
Řádek 59:
## převést hudbu do [[MIDI]] a nechat si ji vygenerovat elektronicky
# Pro potřebu tance dáme raději přednost provedení jednoduchému (třeba na jeden nástroj – jak bylo obvyklé – loutnu, kytaru, cemaballo, případně i syntetickému), které vyhovuje potřebám tance, než provedení profesionálnímu, s množstvím nástrojů, které nevyhovuje: sbormistři se často pyšní svou invencí, jak skladbu co nejzajímavěji provést, a už méně (pokud vůbec) berou ohledy na potřeby tance a tak se nezřídka jejich náročná aranž může stát pro tanec prakticky nepoužitelnou.
# Naší zásadou budiž: hudbaHudba se musí přizpůsobit tanci, nikoli tanec hudbě!
# Po sestavení časového horizontu řešíme prostor. Autor taneční sbírky většinou uvádí hlavní směry pohybu – vpřed, vzad, různé zátočky, kroky s natáčením (fiancheggiati), cožpřičemž je někdy více, někdy méně zřejmé, co je tím míněno a jak si pohyb tanečníků po parketu představit.
# Během rekonstrukce už si zkoušíme jednotlivé části i prakticky – sami, s tanečním partnerem, ve skupině. Můžeme vyzkoušet různou hudbu, napadnou nás další věci.
 
# Pokud dospějeme k závěru, že naše rekonstrukce je proveditelná, životaschopná a dává nějaký smysl, čeká náš to nejdůležitější: konfrontace s rekonstrukcemi jiných. Odpovídá? Liší se? V čem se liší? Jsou v tomhle ohledu možné různé způsoby interpretace? Anebo někdo z nás udělal chybu?
 
Samozřejmě, rychlejší cestou je výše uvedené (snahy pro vlastní rekonstrukci) přeskočit a přihlásit se rovnou do nějakého kursu tance, kde nám lektor předloží historické tance ve formě, kterou si (v lepším případě) sám už předtím zrekonstruoval anebo jen převzal od jiného lektora, případně si ji dále upravil dle své vlastní fantasie. Pak se můžeme každý týden naučit jeden či více tanců, zatímco vlastní rekonstrukce jednoho nám sama zabere několik týdnů – ale výsledný pocit je pak nesrovnatelný.
 
== Praktická cvičení ==