Přípravný kurs renesančního tance 2011: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Notový zápis |
hudba |
||
Řádek 16:
== Povídání (teorie) ==
Na začátek trochu teorie s odkazy, které doporučuji si projít:
# [[Renesance]] – co je to vůbec renesance? Jen určité historické období od–do, anebo co pro každého z nás znamená ten pojem? Renesance v sobě vždy nese i určitou integraci různých aspektů lidské činnosti – věda, umění, víra, společenský život, politika, války; tělo i mysl. Pod "renesančním člověkem" si dnes představíme člověka všestranně vzdělaného. Chceme-li se věnovat renesančnímu tanci, nezbývá, než si rovněž rozšířit své vnímání.
Řádek 32 ⟶ 34:
# Projdeme si výše uvedené tance a seznámíme se s tím, jakým způsobem byly dělány naše rekonstrukce i rekonstrukce jiných autorů.
Sám jsem dospěl k následujícímu postupu, který
# Začít od co nejpůvodnějšího pramene – najdeme si odkazy na fotokopie (facsimile) příslušných foliantů. I když nerozumíme řeči, i když budeme mít problémy s přečtením slov, můžeme nechat ten dokument na nás působit. Ještě než si s ním nějak poradí náš rozum, můžeme nechat rozmlouvat s dávnověkou památkou naši duši – ta už má sama své metody.
# Můžeme si prohlížet ilustrace, obdivovat se řezu písma, prozkoumávat notové zápisy a tabulatury.
Řádek 40 ⟶ 43:
#* Jedná se o nějakou chybu?
#* Dělám nějakou chybu já anebo ten, kdo transkriboval?
# Možná objevíme, že problém je v tom, že fascimile a transkripce přísluší různým vydáním sbírky. Proto si vždy ověříme, zda pracujeme se stejným vydáním. Nestačí souhlasný rok vydání – např. sbírka [[Il Ballarino (1581)]] byla vydána dvakrát v témže roce a další vydání pak následovala. Mezitím byla vždy sazba rozmetána. Dovedeme si představit, co to znamenalo v době před čtyřmi sty lety? Nejen práci sazeče a tiskaře, ale zejména takový nečekaný zájem veřejnosti, který taneční sbírka v té době způsobila?
# Další záležitostí je hudba a její zápis. Možná pomůže, když budeme mít představu o zvyklostech, podle jakých se renesanční hudba zpisovala. Renesance už znala notový zápis, avšak zvyklosti byly jiné, než dnes
# Zejména si v renesančních zápisech povšimneme, že taktové čáry znamenaly něco jiného, než jak vnímáme rozdělení na takty dnes a to může vést k některým zmatkům a nepochopením.
# Caroso, který byl zároveň tanečním mistrem, hudebním skladatelem i loutnistou, zapisoval taneční muziku do loutnových tabulatur, ve kterých linky na osnově znamenají loutnové struny a čísla znamenají pražce, na kterých se struna tiskne – tím je daný prstoklad. Jak takové tabulatuře porozumět ilustruje příklad [[Alta Regina (Il Ballarino)/tabulatura]].
# Tabulaturu si přepíšeme do not a pak tento svůj přepis porovnáme s přepisy jiných hudebníků. Často zjistíme, že se různé přepisy různých autorů od sebe liší. Pro tanec nás obvykle nezajímá ladění použité loutny či drobné odchylky v melodice či vedení hlasů, ale spíš rytmus a tempo. Stává se, že dojde k nepochopení systému repeticí a pak nám v přepisu nesouhlasí např. počet taktů se zápisem tance.
# Řada kroků se podle popisu vyskytuje v různých variantách, označovaných např. jako ''ordinario'', ''grave'', ''presto'', ''minima'', ''semi-'' atd. Někdy je takový krok uveden ve sbírce i s takovýmto upřesněním, někdy bez něj. Některé varianty jsou obvyklé v ballettech, jiné v cascardách.
# Čeká nás práce, najít ty správné varianty kroků a umístit je na správná místa pod náš notový zápis. Jinými slovy, sestavit si časové schema (nemusíme je zapisovat pod noty, ale pokud si zvolíme nějaké dělení notového zápisu např. na takty, můžeme krokové sekvence v příslušných délkách zapisovat do tabulky). Stane se ale, že nám to hned napoprvé nevyjde.
# Jeden z triků je, že řešíme kroky, kde je to většinou celkem jasné (sequiti ordinarii, sequiti spezzati apod.), pak další kroky a passi si necháme až nakonec – zde bývají nejčastější nesrovnalosti, kdy nejspíš i sám renesanční autor byl v popisu nedůsledný (např. [[Caroso]] uvádí, že v v ballettech jsou ''passi gravi'' a v cascardách ''passi presti'', nicméně i při rekonstrukci cascard nám vyjdou ''passi gravi'' a jiné rozumné řešení problému nenacházíme. Co s tím?
# Velmi diskutovaným problémem je vhodné tempo skladby a na něm přímo závislá rychlost tance.
# Až si vytvoříme vlastní představu o tom, jak by měla hudba vypadat, pátráme, kdo všechno tuto skladbu nahrál. Obvykle zjišťujeme, že žádná z nahrávek naší představě nevyhovuje, a tu máme na vybranou:
## přistoupit na kompromis a spokojit se s nahrávkou
## pokusit se nahrávku upravit – např. když nevyhovuje tempo, počet slok, repetice
## skladbu si sám nahrát
## přesvědčit nějakého hudebníka, aby nám skladbu dle našich představ nahrál
## převést hudbu do [[MIDI]] a nechat si ji vygenerovat elektronicky
# Pro potřebu tance dáme raději přednost provedení jednoduchému (třeba na jeden nástroj – jak bylo obvyklé – loutnu, kytaru, cemaballo, případně i syntetickému), které vyhovuje potřebám tance, než provedení profesionálnímu, s množstvím nástrojů, které nevyhovuje: sbormistři se často pyšní svou invencí, jak skladbu co nejzajímavěji provést, a už méně (pokud vůbec) berou ohledy na potřeby tance a tak se nezřídka jejich náročná aranž může stát pro tanec prakticky nepoužitelnou.
# Naší zásadou budiž: hudba se musí přizpůsobit tanci, nikoli tanec hudbě!
# Po sestavení časového horizontu řešíme prostor. Autor taneční sbírky většinou uvádí hlavní směry pohybu – vpřed, vzad, různé zátočky, kroky s natáčením (fiancheggiati), což je někdy více, někdy méně zřejmé, co je tím míněno a jak si pohyb tanečníků po parketu představit.
| |||